Odmalička jsem slýchával ze všech stran, že italský auta jsou poruchový, a tahle myšlenka mi pevně zakotvila v mysli i přesto, že jsem takový auto nikdy před tím nevlastnil a soused vlastnící prorezlý Fiat Uno z roku 1988 říkával že „italský auta a namyšlený ženský stojej za hovno.“
Řidičák jsem si udělal v osmnácti v roce 1994 a moje první auto byl Favorit. I když taky strašně reznul, problémy jsem s ním neměl ale vždycky mě lákalo sportovnější svezení. Proto když v roce 2001 už Fáčku docházely síly a upadávaly z něj za jízdy plechy jsem se začal ohlížet po něčem, co dobře jezdí a cenově se vejde do 200 tisíc. Po různých radách všelijakých známých abych se poohlížel po německých značkách jako BMW a Audi jsem nebyl moc nadšený z výběru, oni se mi ty nevzhledný krabice od soudruhů ze spojených německých konzerváren prostě nelíbí, i když to svezení není špatný a nic proti nim nemám.
Začal jsem zjišťovat tedy adepty na internetu a co čert nechtěl, do oka mi padla italská Alfa Romeo 146. Design mě nadchnul, recenze o jízdních vlastnostech na mě dost zapůsobily a tak jsem se o tyhle italský „šmejdy“ začal zajímat. Začal jsem se po různých rozhovorech s kamarádama na tohle téma cítit jako kdybych chtěl svoje prachy spláchnout do záchodu, po svezení ve 146ce v jednou bazaru mě ale to auto nadchlo. Ten pocit z jízdy mě prostě uchvátil a nebýt v tom motor na naftu tak jsem s tím rovnou odjel domů. Začal jsem shánět tedy tolik nenáviděný a zároveň milovaný motor Twin Spark, podle mnohých „odborníků“ snad nejporuchovější motor co se zadře nejpozději po 150 tisících najetých kilometrech. Shodou okolností asi 30 km od mého bydliště existuje jistý chlapík, který se specializuje jen na opravy aut od Alfy, a tak jsem sednul do stařičkého favoritu a vyjel po telefonické domluvě za ním na kus řeči.
Rozhovor s oním mechanikem trval přes 3 hodiny, ale nakonec jsem uvěřil jeho ujišťování že s tou poruchovostí Twin Sparků to není tak jak se říká a vše závisí hlavně na údržbě a používání vhodného oleje. „Vidíte ty 3 Alfy tam pod tou střechou?“ zeptal se mě, napadlo mě že mi jednu bude chtít prodat a celý ten rozhovor byl jen o jeho snaze prodat. „Tak ty mají všechny zadřenej motor, samozřejmě Twin Spark“. Trochu mě po téhle jeho větě zamrazilo v zádech. Pak pokračoval: To máte tak. Člověk si koupí Alfu protože se mu líbí v bazaru. Aniž by si začal zjišťovat na co si dávat pozor, dá jí do nejbližšího servisu na udělání běžných věcí jako výměna náplní, svíček apod. Samozřejmě tam servisy nelejou olej 10W40 nebo 10W60 jak je doporučeno, ale dají tam 5W40, protože „je lepší.“ A už vůbec tam nedají Selenii, ale olej co mají na skladě. Vždyť je to „jedno“, od jakého výrobce ten olej je. Už jsem tu měl několik desítek motorů Twin Spark po zadření ale ani jeden nebyl dlouhodobě provozován na Selenii 10W.
Takhle pokračoval dál až mě nakonec přesvědčil, po týdnu jsem koupil Alfu Romeo 146 ve vínové metalíze s motorem 1,8 Twin Spark z roku 1998 za cenu 180.000 kč se 105000 km na tachometru. První cesta vedla přímo k onomu mechanikovi, kde mě to stálo 23.000 za výměnu rozvodů, variátoru, svíček, provozních kapalin a obou předních ramen.
Tohle byla moje cesta ke koupi italskýho auta, o ketrým jsem sám kdysi měl mínění o jeho poruchovosti a neschopnosti reálného provozu. To auto mám stále, i po téměř 10ti letech, na tachometru teď svítí cifra 312.000 km a jaký je výsledek? První závada nastala po 3 letech, vadná lambda sonda. Další přišla před 2 lety, kdy odešla váha vzduchu. Věřte nebo ne, to byly jediné příčiny neplánované návštěvy servisu, které navíc neznamenaly odtah nebo nemožnost se dopravit do cíle. Jinak to byly jen běžné věci týkající se údržby, do které počítám i opravy na podvozku (silenbloky a čepy). Spousta mých rádců s pověstnými německými auty dopadla hůře, např. nešťastný majitel Audi A4, kterého stály opravy v prvním roce provozu 80.000kč. Dneska všichni mlčí, a dokonce i po svezení ve 146ce ani neskrývají svůj obdiv k té pověstné italské kvalitě. Jeden ke své plné spokojenosti koupil v roce 2005 Alfu 147, dneska říká že už jiné auto než Alfu nechce. Tenkrát mě před ní varoval.
Za ty léta co tuto Alfu mám jsem mluvil se spoustou majitelů stejné značky, zúčastnil jsem se celkem více než 10 srazů majitelů italských aut a vím, že ti, co Alfu provozovali s pečlivou údržbou a nekoupili jí už zanedbanou od předchozího majitele byli plně spokojení. Pravda, spousta byla i nespokojených, hlavně po zadření bájného Twin Sparku, ale po otázce na použitý motorový olej mnozí ani nevěděli co jim tam mechanik nalil.
Za ty léta co Alfu mám jsem si zvykl na jednu věc. Nikdy nemá cenu debatovat o Alfách s někým, kdo Alfu nikdy neměl, nebo měl, ale ani neví co tam patří za oleje a další náplně. Nejúsměvnější je vždycky rozhovor s člověkem, který Alfu nikdy neměl, ale jeho známý jí měl a ten povídal bla….bla… Spousta lidí ví že Alfy jsou šmejdy ale nikdo v nich ani pořádně neseděl, stačí přece slyšet, že „Venca z vedlejší vesnice jí měl a zadřel motor“.
Podotýkám že nemám absolutně nic proti žádným autům, nenadávám na žádnou značku aut, protože jsem měl jen Favorita a teď mám Alfu a to není zrovna důvod abych někomu vyprávěl něco o nekvalitě o jeho značce.
Teď jenom čekám na tu diskuzi od všech „odborníků“ jak se Alfy serou.
(25x známkováno, průměr: 1,96 z 5)