Minulý týden jsem zase jel Heim ins Reich. Německo je země, k níž mám zvláštní, velmi nejednoznačný vztah, v němž se odráží nejen hulákání opilých vepřů ve vozidlech pražské MHD, ale i různé historické aspekty a ostatně také současné výkony obyvatel Německa. Protože nelze zobecňovat, ani můj pohled na tu zemi nelze zobecnit a vyjádřit ve dvou větách. Nicméně to s dnešním tématem příliš nesouvisí.
Jedu si takhle zvolna Anhaltskem po A14 a jako obvykle jsem kousek od Halle dostal hlad. Není problém, na sjezdu Könnern, necelého půl kilometru od dálnice, je autohof, takže jsem si pausu udělal právě tam. Po přestávce jsem pokračoval dál, vědom si toho, že domů mi zbývají už jen nějaké dvě, možná dvě a půl hodiny cesty. Je kolem páté odpoledne, ještě je vidět. Abych se dostal na dálnici, bylo ovšem nezbytné ze silnice odbočit doleva. Dám blinkr, dojedu na křižovatku, proti mě nic nejede, respektive kdesi v dáli, tak o kilometr dál, vidím nějaké svítící auto, podívám se, zda je volná silnice ve směru, kam chci pokračovat, řadím jedna, zlehka pouštím spojku, auto ujede asi deset centimetrů, mezi tím otáčím hlavu doprava a ze zvyku se dívám ještě jednou, zda mohu jet. A vidím tmavě zelený Golf III, který jsem před tím neviděl („sakra, kde se tam vzal?“). Golf mne vidí, jede až po pravé krajnici, já sešlapávám brzdu, zastavuji, míjíme se a já v duchu děkuji svému zvyku podívat se dvakrát. V Německu jsou oproti ČR poměrně liberální dopravní předpisy, není tam povinné ani svícení ve dne, na silnici mimo obec pak platí limit 100 km/h. Nemyslím si, že řidič toho Golfa něco porušil – jel přesně tak, jak mu zákon ukládá, tedy cca 100 a nesvítil. Že jsem jej napoprvé neviděl, je čistě můj vlastní problém.
Ano, nesvítící auto je vidět podstatně hůře, než auto svítící. V tom mají zastánci povinného svícení samozřejmě plnou pravdu. Povinné svícení řízení v mnohém zjednodušuje. Jenže… pak přijedete do země, kde svícení povinné není, nebo potkáte někoho, kdo si rozsvítít zapomněl. Může se to stát? To se ví, že se to stát může. V Británii, ve Francii, V Německu nebo v Nizozemí se nám, návštěvníkům ze zemí s povinným celoročním svícením, přizpůsobovat rozhodně nebudou. A už tuplem ne kupříkladu v USA, v Rusku nebo v Číně. Pokud si na povinné svícení zvykneme, nelze o bezpečí hovořit ani v nejmenším, sníží se sice možná jeden druh kolisí, ale přibyde kolisí jiných (s neosvětleným vozidlem, s nemotorovým vozidlem, s překážkou v silničním provozu atd.). Povinné svícení nám zjednoušuje řízení jen zdánlivě, ve skutečnosti činí různé neosvětlené překážky a neosvětlené účastníky silničního provozu mnohem větším nebezpečím, než jakým by normálně byli.
Z hlediska odpovědnosti za případnou nehodu s neosvětelným vozidlem by ovšem bylo jasno i v ČR, neboť ani český zákon o provozu na pozemních komunikacích (č. 361/2000 Sb. v platném znění) neříká, že nesvítící vozidlo nemá přednost v jízdě, jede-li po hlavní silnici. Obávám se proto, že povinné svícení je jen zase dalším populistickým opatřením (ve stylu „Voliči, zírej, jak skvěle se staráme o Tvoje blaho!“), které se snadno vymáhá, nicméně je opět ve svých důsledcích kontraproduktivní. Celé se to dá popsat i jako další příklad Peltzmannova efektu (vizte též zde, přijde-li vám profesor z Harvard University důvěryhodnější, než Wikipedia). Kupodivu i v tak opovrhované zemi, jako je Rakousko, tuto povinnost už loni ze stejného důvodu zrušili. Kdy to dojde dopravním odborníkům i u nás? Já vím, nikdy, protože v ČR nemáme odborníky na silniční dopravu, ale pouze odborníky na silniční popravu, viďte, panové Šimonovští, Řebíčci, Vykydalové, Mikulíci, Červíčci, Humlové či Šachlové — ale neříkejte to raději nikde moc nahlas…
09.03.2008, Root
(Zatím nikdo nehlasoval)