Nový rok oslavil každý po svém. Já jsem šel například na Silvestra brzo spát, protože jsem prvního vstával do práce. To nějaký Marek Teplý dle mediálních zpráv kolem druhé hodiny ranní bodnul svého známého v třebíčském baru Sandra. Ten později zemřel.
V médiích jsem se dočetl, že Marek Teplý byl rapper horrorcorové skupiny Masový Wrazi. Tak jsem se na to chtěl podívat. Horrorcore je recitování do hudebních smyček, přičemž náplň textů není úplně sluníčková. Základem jsou témata vyjádření nenávisti k něčemu nebo někomu, holywoodsko-filmové násilí (někdy až nechtěně směšné), nějaký ten úchylantismus do toho a tak. U většiny toho, co jsem si na youtube pustil, mám spíše než s obsahem textu problém s kvalitou těch počinů obecně. Většinou se to moc nedá poslouchat, protože ta amatérská kakofonie rve uši. Narozdíl od bezduchosti drtivé většiny českého hudebního šoubyznysu horrorcorové fláky ale většinou vyjadřují nějakou myšlenku, byť většinou úplně debilní, což je příjemně osvěžující a tak jsem rád, že jsem to chvíli studoval.
Horrorcorové scéně dominuje rapper Řezník. Civilním jménem Martin Pohl, mimo jiné producent desek žánrových kolegů, kreslíř, provozovatel jedné pražské restaurace, inženýr-absolvent VŠE (diplomová práce Marketing v pohřebnictví) a bůhvíco dalšího (tedy to, co nemá potřebu ventilovat online). Patrně jediný na „HC“ scéně, kterého tvorba nadstandardně živí. Do vkusu se mi jeho počiny trefují rozporuplně; vyloženě komicky působí záznamy jeho koncertů, kde předvádí frenetické pohyby rukama, takové to rotačně-chaotické ganxsta gesto typ 2 . Ruce v kapsách, kroucení ve stylu Presleyho ani nenucená samohana, nic z toho už by laťku nechtěné směšnosti asi dále nedokázalo posunout. Na druhou stranu jsou mnohé jeho texty zábavné a hlavně jsou „o něčem“. Kromě toho je jejich autor zjevně docela inteligentní člověk.
Úplný debil asi také nebude Marek Teplý, nebo alespoň jeho texty tak na mě ani za mák nepůsobí. V jeho projevech se (stejně jako u jeho HC kolegú) objevují věty jako „jednou tě zabiju“ a možná jeden z těch nožů, které mu slouží jako rekvizity při focení, teď leží někde v pytlíku kriminální policie. Jak mu jeho dosavadní produkce „přilepší“ u soudního senátu, až bude znít síní „obžalovaný, vstaňte“, mám určitou představu, ale o to vlastně ani nejde.
Když před nějakým časem střílel ožralý městský policajt, zakazovači drželi svorně hubu. Jejich mantra státního zákazu svobodného držení palných zbraní, kdy jsou ozbrojeny pouze silové složky státu pro všeobecné blaho v celé zemi, by totiž utrpěla jen šrámy. Kdyby Marek Teplý zrušil svého známého palnou zbraní, rozpoutala by se nevídaná zakazovací hysterie.
Ale co zakázat teď?
Tak předně by šly zakázat bary. Slušnej člověk tam stejně nepáchne, ten sedí doma a čumí na Televizní noviny na Nově. Každopádně taky nože. Nůž je zbraň a bez zbraní nám bude líp. Pak horrorcore. Je plný násilí. Bodnutí předcházela hádka. Hádky by se taky měly zakázat. Marek Teplý měl údajně hodinu po incidentu 2,76 promile bezvodého lihu v krvi. Takže v neposlední řadě zakážeme alkohol.
Ve svobodném státě by měl mít každý občan možnost držet a nosit palnou zbraň, aby se mohl bránit útoku vedenému na něj nebo jeho nejbližší. To, že se semtam někdo pomátne a někoho zabije, je bohužel nevyhnutelná věc. Pistolí, nožem, vidličkou, pivní lahví, kamenem nebo pěstmi. Zakázat nějakou zbraň znamená ji vzít z ruky obráncovy a před útokem ho oslabit. Víc nic.
I když bych si s představiteli horrorcoru asi moc nerozuměl, nemyslím si, že jejich repík nějak statisticky významně plodí násilí mezi jejich fans (a nebo samotnými tvůrci jako v tomto případě), záleželo by na srovnání. Asi to dopadne stejně jako v komunitě zápasníků Muay Thai; ventil agrese může výjimečně sloužit i jako cesta k agresi. Kroužky křížkového vyšívání by asi ze srovnání vyšly o něco líp. Myslím si nicméně, že Řezník by se měl trochu chytit za nos. V jeho textu „Srpski film“ se pojednává o znásilnění kojence. Nic nechutnějšího už v životě neuslyším. Každý má mít svůj strop a Řezník by ho měl někde mít taky. Kauza Marka Teplého ukazuje, že český horrocore už nikdy nebude „my o tom jenom repujem a jinak je to přece úplně v pohodě“. Už to nejde obhajovat tím, že text Srpski film pojednává o stejnojmenném filmu, který se pokusil na provokaci založit svůj komerční úspěch, takže já nic, já jenom muzikant. Nevinnost je u konce. Na místě nejsou žádné zákazy, ale trochu více osobní zodpovědnosti.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)