Iluze svobody, díl 5: Zahoďte dudlík. Co se stane, když jim tu hru přestaneme hrát?

Prošli jsme si celým tím matrixem. Od vymývání mozků a potlačování kritického myšlení v erárních vzdělávacích ústavech, přes cynickou výrobu politických spasitelů na klíč v laboratořích marketingových agentur, až po armádu užitečných idiotů, kteří tenhle zkorumpovaný chlív brání vlastním tělem. Systém se zdá být naprosto neprůstřelný. Koryta jsou zabetonovaná, oligarchie si za naše daně v klidu hraje své šachy a my to jen platíme.

Co s tím? Založit další marginální stranu? Zvolit „menší zlo“? Jít k volbám s kolíčkem na nose? Hovno. Řešení je mnohem jednodušší, nevyžaduje žádné transparentní účty, a přesto je to pro systém ta nejděsivější noční můra: prostě se jim na to divadlo vysrat.

Ne-volič není lajdák, je to jediný realista v místnosti

Pokaždé, když se blíží ten svátek falešné demokracie, spustí se masírka. „Kdo nevolí, volí komunisty! Kdo nevolí, nemá právo si stěžovat! Nevoliči jsou apatičtí ignoranti, co kašlou na budoucnost svých dětí!“

To je samozřejmě jen laciný gaslighting ze strany těch, co nás potřebují dostat k urnám. Realita je přesně opačná. Ne-volič (nebo ten, kdo tam ze cviku hodí neplatný lístek) totiž není ignorant. Je to často ten jediný realista široko daleko. Je to člověk, který se podíval na hrací stůl a zjistil, že je cinknutý. Vidí, že karty už dávno rozdal krupiér v zákulisí a ovčan má tak maximálně právo si vybrat, jestli ho oškube dealer v modré, oranžové, nebo fialové kravatě.

Zůstat v neděli doma není projev apatie, ale projev hlubokého prozření. Je to dospělé odmítnutí role bezplatného komparzisty ve scénáři, který napsal někdo úplně jiný.

Ztráta legitimity aneb Jediná Achillova pata hydry

Musíme si totiž uvědomit jednu naprosto zásadní věc: Vhozením lístku do krabice nedáváte politikům schopnost vládnout. Tu už dávno mají. Mají státní aparát, policii, armádu berních úředníků a podporu korporátního byznysu.

To jediné, co jim u té urny odevzdáváte, a co oni sami vyrobit nedokážou, je legitimita. Souhlas ovládaných s tím, že budou ovládaní.

Když přijdete k volbám, podepisujete státu bianko šek. Dáváte jim tím najevo: „Akceptuji vaše pravidla hry. Uznávám, že ten, kdo dostane nejvíc křížků, má svaté právo mě další čtyři roky obírat o polovinu výplaty, nařizovat mi, čím smím topit, a zakazovat mi dýchat čerstvý vzduch v lese.“ Bez vašeho hlasu je státní aparát jen obří, po zuby ozbrojená mafie vybírající výpalné. Teprve váš volební lístek z nich dělá „demokraticky zvolenou vládu“, která to s vámi přece myslí dobře.

Nucená změna taktiky: Stržení masky

Co by se tedy stalo, kdybychom se na ně hromadně vybodli? Představte si tu hrůzu pro establishment, kdyby volební účast spadla někam pod 20 nebo dokonce 15 procent. Zkuste si představit ty zpocené obličeje a hysterické výstupy politologů v České televizi.

Zákulisním hráčům a korporacím by nevyschly peníze. Úředníci by nezmizeli přes noc do ztracena. Ale systém by utrpěl fatální a nezhojitelnou ránu. Ztratil by svůj největší a nejdůležitější štít – iluzi vůle lidu. Jak chcete s vážnou tváří zavádět ožebračující zelené úděly, další nesmyslné daně, sledování na internetu a cenzuru s odvoláním na „mandát od občanů“, když na vás 85 % národa veřejně sere a váš systém naprosto ignoruje?

Hydra by se musela odmaskovat. Ztráta demokratické fasády by oligarchii donutila přejít k otevřenější, tvrdší diktatuře. A to je pro každého vládce obrovský problém, protože otevřená diktatura je historicky extrémně drahá, nestabilní a nevyhnutelně končí tím, že lidi nakonec opravdu popadnou ty vidle. Druhou možností by bylo drastické zmenšení státu a ústup.

Tak či tak, zmizela by iluze. Konečně by bylo naprosto jasně vidět, kdo je tady otrok a kdo drží bič. Už by se nedalo schovávat za pohádky z Občanské nauky. A konec iluze je tím prvním, absolutně nezbytným krokem ke skutečné svobodě.

Takže až na vás zase příště začne z billboardu cenit zuby nějaký nový, zaručeně čistý a poctivý spasitel v košili vyhrnuté k loktům, usmějte se. Vy už víte, že kasino vždycky vyhrává. A jediný způsob, jak v něm nepřijít o kalhoty, je zvednout se od stolu a nechat je, ať hrají sami se sebou.

07.06.2026 Honza53

Související články: