Chápu, že světové elity budou propagovat vše, co omezí světovou populaci a snazší a přijatelnější pro jejich PR je podporovat bezdětný, volnomyšlenkářský životní styl, než třeba bombardovat civilní obyvatelstvo nebo vypouštět zabijácké viry. Ehm Ehm. Nicméně už poněkolikáté jsem narazil na Novinkách na články propagující jak jinak než Západem inspirovaný trend „polyamorie“.
Po feministickém brainwashingu, jehož účelem bylo snížení počtu klasických rodinných jednotek, protože typicky ženské činnosti jsou přece pod jejich úroveň a vaření a uklízení je sexistické, což samozřejmě vedlo k většímu výskytu rozvodů, ale i žen kariéristek přišly další trendy jako je podpora homosexuálních svazků nebo v případě USA, kde vás bez pojištění nechají takřka chcípnout na chodníku, ale přesto vám zdarma proplatí změnu pohlaví se vším všudy, pokud to doporučí minimálně dva psychiatři. V takovéto společnosti se nyní objevil staronový trend jménem polyamorie. Dříve se tomu říkávalo volná láska a praktikovalo se to výhradně u špinavých hippieků. Dnes je to opět in a trendy a mainstreamová média to vychvalují, vyvracejí mýty o tomto toxickém způsobu soužití a snaží se o normalizaci této „polygamie bez svatby“ ve snaze vytlačit poslední zbytky civilizovaných a prověřených způsobů randění, manželství a sexuality.
O co vlastně jde? Polyamorie je typ romantického a sexuálního soužití tří a více osob bez ohledu na jejich pohlaví. Zatímco v polygamii (poylgynii a polyandrii) je konstantní počet mužů a žen v polyamorickém vztahu může spolu kopulovat třeba 13 mužů a 64 žen. Nicméně reálně jde o vztah pouze několika jedinců. Polyamorii propaguje vždy pouze dominantnější z partnerů například „hrdinka“ dokumentu V síti Tereza Těžká, která lovila sexuální predátory ačkoliv se k nim sama hrdě hlásí. Pro představu si ukážeme vztah dvou mužů a tří žen. Petr (dominantní samec) a jeho přítelkyně Ema si do svého vztahu přizvou Jarmilu, která si nemůže najít partnera a nechce zůstat na ocet, ani potají masturbovat ve svém pokojíčku při sledování Upířích deníků a protože má nízké sebevědomí pak vstoupí do onoho vztahu, protože si mylně myslí, že na nic lepšího nemá. Petr je radostí bez sebe, že má další FRESH pichnu a může si s ní a Emou střihnout trojku, kdykoliv se mu zachce. Ema si v duchu říká, že je to lepší, než kdyby jí Petr podváděl, což tento typ vztahu stejně nevylučuje a i jí to za chvilku začne vyhovovat. Přece jen je to lepší, než kdyby jí Petr vyměnil za jinou. Tak si takto Petr, Ema a Jarmila zajdou jednou do hospůdky, kde na razí na klasický monogamní pár Radka a Květu. Zakecají se spolu a Petr s Emou jim hned vysvětlí, jaké úžasné výhody jejich neortodoxní vztah má. Jarmila se pouze nesměle usmívá a přikyvuje. Po pár panácích se oba „páry“ dohodnou na fúzi svých svazků. Radek nechce přijít o Květu a tak souhlasí. Ema má během měsíce interview s redaktorem bulvárního plátku, který se navenek tváří jako seriózní médium, kde polyamorii vychválí do nebes, aby tak ospravedlnila svou deviaci a inspirovala ostatní k tomu, aby jí následovali.
„V polyamorii jsou si všichni rovni.“ Reálně to však nefunguje. Radek musí denně poslouchat jak mu Petr klátí mladou spolu se svými dalšími konkubínami a může doufat, že si se svou holkou alespoň jednou týdně vrzne, což je pro něj vzhledem k jeho nízkému věku a zkušenostem procházka rájem a je tedy ochotný takovýto toxický vztah tolerovat. Dokonce cítí k Petrovi náležitou úctu jako obyčejný člen tlupy k alfa samcovi skupiny.
Situací jako je tato je mnoho. Variací je též dost, ale v žádném případě se mi nechce věřit, že by někdo mohl svou lásku, či pouhou pozornost rozdělit rovnoměrně mezi více lidí. Lidé mají své preference a i když si objednáte v hambinci dvě dívky, nejspíše budete ejakulovat do té pohlednější (technicky budete ejakulovat do prezervativu, ale víte co tím myslím.) a stejně tak to bude fungovat i v polyamorii. Navíc vyvstává spousta morálních otázek jako kdo se bude starat o dítě, pokud některá žen otěhotní? Kdo bude platit alimenty? A tak dále.
Nejsem žádný puritán, ale raději než toto bych byl schopný tolerovat nevěru, nebo docházení na swingers party. Navíc mám už od začátku problém s nomenklaturou této odpornosti, protože amor znamená latinsky láska a tyto vztahy jsou oblíbené zejména u generace Z, mileniálů a jsou povětšinou čistě sexuálního charakteru. Proč to prostě nenazývat pravými jmény? Promiskuita. Ale dnes je škatulkování v módě. Například lidé, kteří chtějí sex pouze s někým, koho mají rádi a nestojí o rychlovky si dnes říkají demisexuálové. Proč pojmenovávat normální chování? Buď je někdo transka nebo je normální. Tranďáci ale vymysleli slovo cis pro běžné jedince. Opravdu je mi z těchto trendů zle. Nejspíš si koupím letenku do Kábulu, kde je svět ještě „v pořádku“.
05.09.2021 SimonR
(332x známkováno, průměr: 1,54 z 5)