Zase jsem podlehl. Blízkost Prahy a vlastní žena mne donutily navštívit historické centrum za účelem nasávání vánoční atmosféry. Po třech hodinách nasávání se mi do tohoto slovíčka přimíchalo písmenko R.
Do Prahy jezdím čím dál tím méně rád. A nejen proto, že pyjáti prakticky zamezili jakémukoli parkování v Praze a blízkém okolí. Pokud chcete přispět na plat soudruha Hřiba, můžete, jen vás bude asi srát, kolik to stojí. Praha je nechutně přecpaná turisty, češtinu neslyšíte ani v obchodech od prodavaček, a sterilní eurostánky jeden jako druhý prodávají roztomilé krtečky, tovární „hand-made“ hračky a cetky všeho druhu bez vztahu k Praze. Předražené „svatováclavské klobásy“ za kilo kus s pozadím historických budov mi fakt vánoční atmosféru nenavodí. Nehledě na to, že stánky na místě stojí celoročně, tudíž nějaké kouzlo jinakosti je dávno v prdeli. Ale což, dali jsme si dobrou kávu v jedné zastrčené kavárně a pomalu se brouzdali přes přelidněné Příkopy na Náměstí republiky.
Kousek od Václaváku na mne konečně dýchlo něco pěkného a originálního. Kluk tak dvacetiletý předváděl eskamotáž s průhlednou koulí. Takové ty levitační iluze, kterých je na youtube plno. Ale ten kluk to fakt uměl. Měl můj respekt už jen kvůli tomu, že své triky předváděl jen v tričku při nějakých osmi stupních. Když si pak lehl na mokrý chodník, aby předvedl pár parádních triků vleže, přihlížející turisté uznale zatleskali a přihodili nějaké ty mince do klobouku. Ten kluk na mne udělal dojem. Bylo to ryzí pouliční umění, na které se každý rád podívá. Začal jsem hledat po kapsách drobné, protože to byla ten večer první věc, která mne opravdu potěšila. Koutkem oka jsem však zahlédl jakýsi podivný žlutý předmět. K pouličnímu umělci se přihrnuli čtyři (!!!) městapáci. Myslím, že ani oni neměli ze svého úkolu radost, protože nechali kluka dokončit představení. Ještě jsem periferně zahlédl, jak tři vazouni ve žlutých vestách vyslali napřed svou blonďatou kolegyni, která kluka vyzvala, aby se sbalil. Ale to už jsem nasraně táhl svou ženu dál, abych následně zakopl o hromadu debilních koloběžek. To si pište, že už jsem si pak jen trošku přišlápl víc, než bylo nutné. Pevně doufám, že jsem alespoň nějakou trochu dokurvil.
Chápu, že třímetrové pandy, idioti natření barvou a hrající si na sochy do centra nepatří, ale komu doprdele vadí kluk s koulí? Jak to, že pražskému magistrátu nevadí všudypřítomné překážející koloběžky, které taky zabírají veřejný prostor ilegálně? Jak to, že žebráci překážející na Můstku nejsou vyháněni městapem stejně důsledně? Jak to, že o sto metrů dál na Václaváku se zcela bezostyšně pohybují černoši afroevropané s koksem po kapsách? Myslím, že odpovědi na tyto otázky známe všichni.
Systém nařízení, zákazů, příkazů, omezení a dalších komunistických manýrů šířený magistrátem udělal z Prahy sterilní, odosobněné a tourist-friendly město, kterých je po světě plno. Doba, kdy na vás Praha dýchala nefalšovanou historií právě těmi oprýskanými baráky, a kdy lidi v nadšených devadesátkách prodávali opravdu hand-made suvenýry v hand-made stáncích, kterým nechyběl duch originality, už je asi dávno pryč. O Radůze by nikdo nikdy neslyšel, neboť by ji Zuzana Navarová v metru nemohla objevit, protože pouliční umění nepatří do uniformované sterilní eurospolečnosti. Možná by se soudruzi zastupitelé místo kočkování s Rusy měli zamyslet nad tím, proč jim mizí rezidenti z jejich obvodů.
Jedno vím jistě: Příští rok už mne v Praze o adventu nikdo neuvidí. Nejspíš se dohodnu se sousedy a starostou, postavíme si stánek, doneseme hand-made pečivo, zahrajeme si nějakou hand-made koledu s hand-made svařáčkem a bude nám dobře. Možná seženu i toho kluka s koulí za nějakou tu pětku a večeři.
A Pražákům budeme účtovat kilo za klobásu a dvě za parkovné.
29.12.2019 Pako
(375x známkováno, průměr: 1,37 z 5)