Nedávno médii proběhla zpráva, že lev chovaný na Vsetínsku jako domácí mazlíček zabil svého majitele. Ten měl dva lvy ve výběhu, který byl údajně postaven bez povolení. Úřady situaci moc neřešily, tři roky se jim nedařilo mu zvířata sebrat a celkově se zdá, že majitel byl značně kontroverzní člověk, neboť své lvy dokonce venčil na vodítku jako pejsky, přičemž jednou dokonce došlo k poranění cyklisty… Kromě toho ho nesnášel starosta obce.
Nicméně nezbývá, než chovateli lvů vyjádřit upřímnou soustrast. A lvům, které pak policie odstřelila taky.
Tento incident pochopitelně vyvolal celonárodní debatu o tom, jestli je v pořádku mít lvy jako domácí mazlíčky. Přichází názory typu: „Takováto zvířata lidem do rukou nepatří!“, „Zvíře není hračka!“, „To není pes a kočka!“, „Taková zvířata lidé nepotřebují!“ a pochopitelně: „Zakázat! Zakázat! Všechno zakázat!“
Toho obvykle ještě využívají různé populistické strany typu KDU–ČSL, které začnou mluvit o zákazech, regulacích a přísnějších trestech. Stejně jako média typu Novinky.cz, Idnes.cz, ČT, Aha Online, Reflex a mnoho dalších to využily k propagandě ve stylu: „Všichni experti se shodli, že by se chovy měly zakázat.“ a „Špatně nastavené zákony znemožňovaly úřadům si pro ty lvy přijít a sebrat mu je… Potřebujeme větší pravomoc pro úřady, větší možnosti pro úředníky… prostě více státu!“, což se jim podle všeho podařilo vydupat, protože už v roce 2020 má prý být přísnější legislativa a větší pravomoci pro úředníky vstupovat do domů. Takže další kolečko salámu ukrojeno.
Je to úplně stejná situace, jako když dojde k nějakému teroristickému útoku, tak se začne mluvit o zákazech zbraní. Stát velice rád využívá různých takových situací, aby snadněji protlačil další byrokracii a další kontrolu nad lidmi.
No však víte, jak se na Novém Zélandu prosadil zákaz zbraní během šesti dnů, protože teroristický útok.
V takových chvílích je důležité se zastavit a dát všechnu hysterii, doomsaying a bulvární dramatizaci stranou a podívat se na věc objektivně a s rozumem.
Osobně si myslím, že lev by měl být zcela legální. Dokonce si myslím, že není pro jeho vlastnictví nutná žádná byrokracie (žádné povolení, žádné papíry, nic). Popravdě, tohle si myslím i u ostatních zvířat, ale lev je takový veliký symbol nebezpečného mazlíčka, takže jsem si ho zvolil pro svou obhajobu. A hájit lvy jako mazlíčky je velice kontroverzní, ba přímo šílené. A navíc když teď jeden lev zabil svého majitele… Ztratil jsem snad rozum?
Nicméně to myslím zcela vážně – lev by měl být úplně legální a jakýkoliv člověk by měl mít naprostou svobodu si ho pořídit kdykoliv chce. Ne, nepřeskočilo mi, jen jsem se nad tím pořádně zamyslel. Dovolte mi vysvětlit, proč to tak vidím v následujících kapitolách.
Kapitola 1 – Strach ze svobody?
Většina lidí bude souhlasit buď s úplným zákazem, nebo by podle nich mělo aspoň být nějaké povolení k chovu. A proč? Protože jak by to vypadalo, kdyby si každý Jarda a Honza z Horní Dolní mohl pořídit nebezpečné zvíře typu lev, jen aby mohl machrovat před kamarády v hospodě? Povolení zajistí, že zvířata budou mít pouze zodpovědní lidé, jejichž chov byl zkontrolován úředníkem, tudíž víme, že zvířata netrpí, jsou zabezpčená a mají vhodné podmínky.
To je teorie. Jaká je praxe? Zaprvé Jarda z Horní Dolní víceméně neexistuje a vyskytuje se pouze v našich hlavách. Je to typický doomsaying podobně jako když někdo tvrdí, že když se legalizuje marihuana, tak se všichni uhulí k smrti. Jarda pitomec je jakýsi archetyp člověka, kterého se bojíme, a dá se s ním argumentovat téměř u čehokoliv (musíme zakázat zbraně… co když si je pořídí kde jaký „jouda“ z Kotěhůlek, musíme mít přísnější silniční předpisy, protože co když támhle nějaká Máňa ze vsi bude jezdit ožralá jako motyka. A tak dále.)
Ve skutečnosti jsou chovatelé zvířat, jako je lev, z drtivé většiny zodpovědní lidé, kteří jsou daleko větší odborníci na svoje zvířata, než nějaký úředník z veterinární správy, nebo nějaký ministr životního prostředí.
Důvody, proč tomu tak je, jsou tři:
První je statistika: V červnu v roce 2018 veterinární správa evidovala 243 kočkovitých šelem (včetně zoologických zahrad).[1] Čili máme jednoho lva na Vsetínsku, který zabil svého majitele a dalších 242 šelem, které… nezabily nikdy nikoho. Ve skutečnosti je těch kočkovitých šelem ještě víc, bereme-li v potaz chovatele, kteří je mají na černo. Takže máte větší statistickou šanci, že vás zabije pád ze schodů, než že vás zabije velká kočkovitá šelma.
V USA mezi lety 1990 až 2012 zemřelo celkem 21 po útoku velké kočkovité šelmy. Z toho jen 2 případy se staly u soukromých chovatelů, zbytek jsou zoologické zahrady a státem vlastněné instituce. Ty dva případy byly o tom, že velká kočkovitá šelma zabila svého chovatele, který sám ví, že jeho koníček je rizikový a může ho zabít. Nedošlo však nikdy k tomu, že by velká kočkovitá šelma chovateli utekla a zabila někoho jiného.[2]
Spoustu lidé tvrdí, že by nikdy nechtěli mít za souseda chovatelé velkých kočkovitých šelem, přitom šance, že by mu utekla a ublížila někomu, je naprosto nulová. Je daleko větší šance, že vás současný soused způsobí nedbalostí požár, který se rozšíří až na váš dům, nebo že mu prostě přepne a půjde vás ubít baseballovou pálkou.
Druhý důvod je moje osobní zkušenost. Prostě jsem procestoval několik měst po ČR, abych navštívil různé chovatele. A řeknu vám, že to rozhodně nejsou stréčci od vedle, jak se říká v televizi.
A třetí důvod je, že to prostě dává smysl. No samozřejmě! Pokud někdo dojde k tomu, že touží vlastnit lva, tak to pochopitelně nepřišlo jen tak z ničeho nic – taková myšlenka je založená na tom, že má o lvy nějaký hlubší zájem, čili jsou jeho vášní, čte o nich knihy, studuje je, navštěvuje různé další chovatele, ptá se jich na zkušenosti a prostě tím zvířetem žije.
Mít takové zvíře také znamená, že musíte hodně obětovat. Hodně peněz, hodně času, hodně úsilí, hodně péče a pozornosti. Myslíte si, že chovatel exotických zvířat může třeba cestovat do zahraničí? Jezdit do Chorvatska k moři? Že může chodit po večerech na akce, jako jsou koncerty nebo kina? Ne! Zvíře pravděpodobně potřebuje všechen jeho čas a péči. A protože někdo investoval hodně lásky, času, energie a peněz do nějakého zvířete, tak je pochopitelně daleko víc v jeho zájmu mu dát správnou péči, zabezpečit výběh a snížit šanci na to, že se něco stane, na úplné minimum.
Takže představa, že někdo, kdo má citový vztah ke svému zvířeti a postavil mu výběh za desítky až stovky tisíc korun je ve skutečnosti hloupý Lojza, který vůbec neví, co dělá, je mizivá.
Kapitola 2 – Existuje tedy chovatel debil?
Odkud se tedy vzala představa, že co chovatel, to pitomec? Mainstremová média neustále vydávají články typu: „Lidí, kteří nezodpovědně chovají nebezpečné kočkovité šelmy přibývá“ a pak se v článcích tohoto typu dočteme, jak jsou chovatelé nezodpovědní a hloupí, jak české úřady bijí na poplach, protože sehnat velkou kočkovitou šelmu je příliš snadné a obvykle je k tomu vyjádření různých „odborníků“ jako je ředitel pražské zoo, který prohlásí, že se musí zpřísnit legislativa.
A kdykoliv se něco stane – nějaká šelma někoho pokouše, zraní nebo někomu uteče, ihned se toho média chytí, pořádně to rozmáznou a udělají z toho celonárodní drama. Není divu. Titulek „Chovateli utekl lev. Nebezpečná šelma se toulá po Praze!“ získá víc pozornosti, než „Zodpovědný chovatel má šelmy dvacet let, mají krásné výběhy o velikosti stadionu, nikdy nikoho nezranily a nikomu neublížily.“
Takže hned máte pocit, že co chovatel, to idiot, protože ve zprávách vám ukázali jednoho špatného, ale neukázali vám dalších 1000, kteří jsou zodpovědní, zvířata jim nikdy neutekla, nikoho nezranila, nikomu neublížila a chov probíhá v naprostém klidu a míru.
Chovatel ze Vsetínska je v médiích vykreslován jako nezodpovědný blb. Osobně tento názor nesdílím. Proč by měl být? To, že ho jeho lev zabil, neznamená, že byl nezodpovědný. Znamená to akorát to, že udělal nějakou chybu. I zodpovědný řidič se může zabít při nehodě. I zodpovědný střelec může někoho omylem zastřelit a tak dále. Lidi dělají chyby. Takže jestli to byl nezodpovědný idiot, tak ne kvůli tomu, že ho jeho šelma zabila. Ostatně i profík Steve Irwin udělal chybu a zaplatil životem.
Další věc. Lidé si obvykle myslí, že chovatel je buď zodpovědný profík, expert a prostě ten co chovu rozumí, nebo naopak úplný idiot, který doma chová velké kočkovité šelmy v malé rezavé kleci a vůbec se o ně nestará. (A těch je podle lidí většina.) Ve skutečnosti to není jedno nebo druhé. Mezitím je velká škála různých lidí, přičemž to, jestli jsou zodpovědní nebo ne, je mnohdy subjektivní. Někdo řekne, že chovatel X ví, co dělá, druhý zase o něm prohlásí, že je to idiot.
Chovatelé se mezi sebou obvykle neshodnou na všem – úplně stejně jako jiné skupiny lidí. Kupříkladu venčení – někteří si myslí, že venčit exotická zvířata – tedy mít pumu na vodítku jako pejska – je špatné a nedoporučují to (osobně se k tomu také přikláním). Na druhou stranu někteří to dělají. Jsou lidé, co venčí svoje lišky a nosály a vydry a já nevím, co všechno. A nějaký zásadní problém s tím neměli. Je to věc názoru, na kolik je to nebezpečné. Není nic jako objektivně měřitelná míra zodpovědnosti. Neexistuje nic, jako jediné správné metody, jak zvládat své zvíře. Stejně jako neexistuje jediný správný pohled na to, jak vychovávat děti nebo jak řídit firmu.
Nakonec musím říct, že ano, existují i úplní nezodpovědní pitomci, co si třeba pořídí nějaké složitější zvíře jen proto, že jim připadá roztomilé, aniž by si něco nastudovali. A pak při prvním problému typu „ono mě to kouslo“, ho chtějí dát pryč, takže se ho snaží prodat, nebo dát do zoo. Idioti jsou každopádně v úplně každé skupině lidí (i mezi fanoušky sportu, držiteli zbraní, řidiči, metalisty a tak dále).
Ve skutečnosti to není takový problém, protože když nějaký nezodpovědný chovatel zjistí, že nějaké zvíře kouše a najednou ho nechce, tak ho obvykle dá nějakému zodpovědnému chovateli, který už se o něj postará.
Bohužel, lidé mají k chovatelům stále různé předsudky. Dokonce i lidi, co proti chovům obecně nic nemají, často opakuji: „Já proti chovům nic nemám, když je chovatel zodpovědný a není to debil.“
To dává smysl, já s tím souhlasím, ale odkud se bere ta potřeba to stále opakovat dokola a dokola? Když se lidé baví o autech, také nemají potřebu automatizovaně opakovat „nemám nic proti autům, pokud řidič není nezodpovědný a nejezdí totálně na mol.“ Nebo když se bavíme o motorových pilách, opět lidi nemají potřebu stále opakovat: „Nemám nic proti motorovkám, pokud majitel není nějaký hloupý Lojza, co s ním nebude umět zacházet!“
Kapitola 3 – Nebezpečná zvířata!
V případě zvířat jako je lev, se často hovoří o tom, že jsou nebezpečná. A to jak pro chovatele, tak pro okolí. Rozdělíme to tedy na dvě části.
1. Nebezpečí pro chovatele
Pro samotného chovatele zvířata být nebezpečná mohou. A co? Mnoho koníčků je nebezpečných. Pokud jste horolezec nebo šplháte po skalách, taky se při tom můžete zabít. Je to ale vaše věc. Vy jdete do rizika a je vaše rozhodnutí, jestli to za to stojí.
Stejně jako chovatel jde do chovu nebezpečného zvířete s tím, že může být zraněn nebo zabít. To není starost druhých lidí ani státu. Argument s nebezpečím je tedy nutné zcela odmítnout.
Jinak zvířata jsou obecně velmi předvídatelná. Některá možná méně, některá více, ale obecně chovatel ví, co od nich očekávat, takže šance, že chovatele zabije jeho vlastní zvíře, je ve skutečnosti docela malá, ačkoliv se to tak z médií někdy nezdá.
2. Nebezpečí pro okolí
Chov sám o sobě ve skutečnosti nebezpečný není. Spoustu lidí argumentuje tím, že nezodpovědný majitel může mít děravý, rezavý a chatrný plot. Přičemž nedělá nic pro jeho nápravu a totálně na něj kašle. To však už nemluvíme o chovu. Mluvíme tu o chovu spojeném s dalšími skutečnostmi.
Když se vás zeptám na to, jestli je bezpečné a zodpovědné řídit auto, také odpovíte obecně a nebudete si otázku upravovat ve stylu: „Pokud někdo řídí auto, kterému nefungují brzdy a vynechává volant, tak to bezpečné a zodpovědné není!“
Proč tedy lidé na otázku: „Je chov bezpečný?“ neustále odpovídají stylem: „Pokud je majitel idiot, který si chov nezabezpečí, tak ne.“ ?
Jinak když už mluvíme o plotu, tak ano. Pohyb zvířete se dá na 99 % omezit plotem, sklem či zdí. Čili zvíře je na 99 % pod kontrolou člověka a není na 99 % nebezpečné pro okolí. Jistě, je tu nějaká šance na útěk, kterou se ale majitel obvykle ve svém zájmu bude snažit minimalizovat, jak to jen půjde.
Chovatel si obvykle plně uvědomuje, že jeho zvíře je nebezpečné a podle toho se chová. Ve skutečnosti je to právě on, kdo to ví ze všech lidí nejlépe.
Jasně, možná je pro vás procentuálně nebezpečnější soused, co má lva, než soused, co ho nemá. Ovšem soused sám o sobě je nebezpečnější, než žádný soused. Soused vlastnící motorku je nebezpečnější, než soused, co ji nemá. Soused, který má plynovou troubu, je nebezpečnější, než ten, co ji nemá. A tak dále.
Kapitola 4 – Potřebujeme hodně zákonů a regulací chovů?
Téměř v každém státě na světě jsou chovy zvířat extrémně regulované. Některá zvířata jsou mnohdy z celé řady důvodů zakázaná úplně (protože jsou „nebezpečná“, ohrožená či invazivní). Jiná vyžadují různé druhy povolení, byrokracie a tak dále. A pak je tu nějaké procento zvířat, co můžete mít zcela bez omezení (kočka, pes, fretka, křeček, potkan).
Nutno podotknout, že zákony jsou naprostý chaos. Já sám jsem se před lety snažil nastudovat, jak to vlastně je, přičemž po přečtení paragrafů jsem moc moudrý nebyl – vyvolalo to ve mně spíše více otázek, než méně. A tak jsem napsal pár dorazů na veterinární správu, a jejich odpovědi mi ještě víc zamotaly hlavu. Ptal jsem se i různých chovatelů, ale dostával jen odpovědi, které si někdy i protiřečily. Jeden tvrdil, že šelmy musí mít čip, druhý zase, že ne a tak dále.
Pochopitelně na rozdíl od firem a organizací nemá chovatel k dispozici právníka, který by mu pomohl se vyznat v tom legislativním chaosu, který si náš stát vymyslel. Navíc se nezdá, že by to bylo jen v našem státě, protože v zahraničních diskusních skupinách chovatelů zvířat na Facebooku jsou taky často zmatení z toho, co po nich zákon vlastně chce, takže se často na něco ptají ostatních.
A k čemu to ve výsledku vede? K tomu, že chovatelé na zákony často úplně kašlou a mají zvířata na černo. Já vím, můžete říct, že je to jejich vlastní neschopnost, a že neznalost zákonů neomlouvá a tak dále. Nicméně bez ohledu na náš názor to tak prostě je – lidi serou na zákony, když jsou příliš složité. To je prostě fakt.
Třeba před lety jeden můj známý našel v lese mládě veverky, které bylo zesláblé, zraněné a mělo na sobě hromadu klíšťat a mravenců. Vypadalo to, že umře, ale on si jej vzal domů, aby se o něj postaral. Jelikož se sám ve zvířatech na odborné úrovni vyznal, nepotřeboval vyhledat pomoc žádné záchranné stanice pro zvířata a vše si zařídil sám.
A až byla veverka zdravá a čilá, rozhodl se, že si sežene povolení, aby ji mohl mít. Ale pak zjistil, že je veverka částečně chráněná, takže je potřeba povolení krajského úřadu a veterinární správy a já nevím čeho všeho. Nakonec se na to vykašlal a měl ji na černo. Bylo to špatné? A proč? Měl snad kvůli byrokracii veverku nechat umřít?
Ve skutečnosti platí, že čím jsou zákony složitější, nepřehlednější a absurdnější, tím víc na ně lidi prostě kašlou. Možná si říkáte, že když lidi kašlou na některé zákony, nepovede to k tomu, že je úplně přestanou respektovat a nastane chaos? Je to naopak – čím více je absurdních zákonů, tím víc lidé ztrácí úctu k těm zákonům, které jsou důležité.
Já říkám, že regulace chovů nepotřebujeme. Nikdy se neprokázala jejich užitečnost. Neexistují žádná tvrdá data, jak někomu nebo něčemu pomohly. Jen vytváří iluzi, že si nebezpečná zvířata nemůže pořídit „každý debil“, ale ve skutečnosti může, protože se na ty zákony prostě kašle, takže v praxi žijeme spíše ve zvířecí anarchii.
Jinak v některých státech jsou ty zákony přísnější a v některých zase benevolentnější. A jak se od sebe liší? Popravdě nijak. Chovy vypadají pořád stejně. Pořád platí, že exotická zvířata chová menšina lidí a z toho úplně malinká menšina jsou nezodpovědní pitomci (což se vyskytuje i každé skupiny lidí – i u motorkářů a tak dále). Rozdíl je akorát v tom, že státy, kde mají přísnější zákony, mají větší počet těch, co na ně kašlou a častěji tam ze strany státu dochází k šikaně slušných lidí.
A ve státech, kde jsou zákony benevolentnější… Jak to tam vlastně vypadá? Každá druhá domácnost má doma medvěda, kdejaký Honza z Horní Dolní si pořizuje pumy, aby mohl machrovat před kamarády, a lidé tam denně umírají na napadení nebezpečným zvířetem? Hmmm, ne. Chovy tam vypadají víceméně stejně normálně jako kdekoliv jinde. Taková Nevada, Wisconsin, New York a Alabama nemají žádné regulace chovů velkých koček, a k žádným katastrofám tam nedochází. Ani statisticky tam není větší počet úmrtí způsobené velkou kočkovitou šelmou, než ve státech, kde jsou chovy přísně regulované.
Zákony jsou tedy zbytečné. Jejich užitečnost se nikdy nijak neprokázala, naopak se několikrát prokázala jejich škodlivost, kdy i normální zodpovědný majitel měl vážné problémy kvůli nějaké hlouposti v byrokracii.
Ostatně máme mnoho případů z USA, kdy zákony prostě jen škodí. Třeba jeden pár se Severní Karolíny – paní Shook a pan Bennett – měli mývalici Sly Cooperette. A ne, nebyli to žádní tyrani. Naopak se o Sly starali, jak nejlépe dovedli. Ale protože zákon (chyběl jim kus papíru), tak jim úřady Sly sebrali, utratili, uřízli jí hlavu, aby ji mohli následně otestovat na vzteklinu, což nedávalo žádný smysl vzhledem k tomu, že žila v domě a byla proti vzteklině očkovaná veterinářem. Paní Shook prohlásila, že: „Doslova jsem se cítila, jako bych ztratila dceru. A nechala jsem je, aby mi ji vzali!“[3]
V Dánsku zakázaly některá „nebezpečná bojová psí plemena“. Když jednomu majiteli sebrali a utratili fenku jménem Zanto, psychicky se zhroutil a spáchal sebevraždu.[4]
Opravdu mi chcete tvrdit, že ty zákony jsou tady pro moje dobro a pro dobro zvířat? Opravdu mi říkáte, že stát je můj kamarád a myslí to se mnou dobře? Tohle je učebnicový příklad zločinu bez oběti stejně jako tráva.
Zákazy také vedou k tomu, že lidé se o svá zvířata bojí, takže nemohou sdílet s ostatními chovateli znalosti a zkušenosti, které jsou velmi důležité pro spokojený život zvířete. A mimo jiné také vytváří poptávku po černém trhu, kde je pro zvířata všechno jenom horší.
Kapitola 5 – Jsou chovy exotických zvířat týrání?
Spoustu lidí zastává názor, že chovat exotická zvířata je týrání. „Chudák zvíře! Mít doma lva je neetické. Myslíš si, že je šťastné v kleci? Patří do přírody, ne tobě! Co kdyby někdo zavřel do klece tebe, líbilo by se ti to?!“
Popravdě by se mi nelíbilo, kdyby mě někdo zavřel do klece. Vlastně by se mi ani nelíbilo, kdyby mě někdo zabil a snědl pro maso, testoval na mě spotřební zboží a léky, nutil mě být na vodítku nebo mi dával jídlo do misky. Případně mě nechal vykastrovat. A přitom tohle všechno zvířatům děláme. Takže argument, že by se mi něco nelíbilo, neberu.
Jako člověk mám trochu jiné potřeby a vnímání světa, než zvířata.
Takže výběh, který se může člověku jevit malý či nezajímavý, může být pro zvíře jako pětihvězdičkový luxusní hotel. Jídlo, které by člověk nedal do pusy, může být pro zvíře jako oběd ve vyhlášené restauraci.
A jestli jsou zvířata šťastná? Štěstí je lidský koncept. Zvíře si neříká, že kdyby vyhrálo ve sportce, nebo když se zbaví traumat z dětství, tak bude konečně šťastné. Zvíře přemýšlí jinak. Zvířeti stačí spíše určitá spokojenost, která je na něm vidět.
Chová se zvíře normálně? Normálně jí, spí, hraje si a jeho body–language projevuje spokojenost? Pak je vše v pořádku. Chodí v kruzích, projevuje se nějak nezvykle a vystresovaně? Pak šťastné není a je potřeba něco změnit (dá mu víc prostoru, hraček, pozornosti, možností se vyblbnout a tak dále).
Nedávno jsem třeba viděl video, kde někdo choval lišku. A ta liška běhala po výběhu, skákala do vzduchu a vypadala, že je hluboce zabraná do hry. Pak se rozběhla ke svému páníčkovi, ten ji překulil na záda, začal hladit po břiše a ona vrtěla ocasem. A hle? Věděli jste, že lišky vrtí ocasem? To se mnohdy nedočtete v knihách, ani to neuvidíte v zoo či dokumentech BBC – tohle zjistíte jen tím, že s liškou žijete! Mimochodem, ta liška se jmenuje RonRon.[5]
A pokud to zvíře tak hrozně trpí v zajetí, jak se tvrdí, proč se samo opakovaně vrací do svého výběhu (což jsem viděl u mnoho různých zvířat na vlastní oči)? Není to proto, že se tam cítí bezpečně? Spoustu zvířat také v případě, že je něco poleká, se utíkají schovat za svého chovatele (opět jsem viděl mnohokrát). Jak to? Protože mu důvěřují a vidí v něm bezpečí! Některá zvířata dokonce následují svého páníčka pomalu jak ocásek.
V čem tedy není zvíře šťastné? Kde přesně můžu vidět utrpení?
Jinak pokud přijmeme názor, že zvířata v zajetí trpí, pak to platí vždycky. To znamená, že zvíře trpí i v zoo a v záchranné stanici pro zvířata a prostě všude.
A co kočky a psi, ti netrpí? Často slyším argument, že jsou to přece domestikovaná zvířata. A co? To, že je nějaký tvor domestikovaný neznamená, že je v každém případě spokojený v zajetí, zatímco když nějaké zvíře domestikované není, tak zcela automaticky trpí. Platí to absolutně? Ve všech případech? Znamená to, že pes v malém kotci o velikosti metr krát metr je spokojený, zatímco lev s výběhem kilometr krát kilometr trpí? To je přece absurdní!
Vlastně bych mohl psům věnovat celou další kapitolu, když už jsem je zmínil.
Kapitola 6 – A co psi?
Nemám nic proti psům, ale je zvláštní, že vesměs všechny argumenty, které jsem proti chovům exotických zvířat slyšel, lze aplikovat i na psy. Když lev někoho zabije, je to pro lidi absolutní důkaz o tom, jak jsou lvi nebezpeční a měli by se zakázat. Znamená to, že když pes někoho zabije, tak jsou psi nebezpeční a musí se zakázat?[6]
To, že někteří vlastníci psů jsou nezodpovědní pitomci, co je mají v malém kotci a nestarají se o ně, dokazuje, že všichni majitelé psů jsou špatní, tudíž by měly být přísnější zákony?
To, že někomu někdy utekl pes dírou v plotě, znamená, že by se chovy psů měly přísně regulovat?
Ne? Jak to že ne? Jak to, že u jednoho zvířete to vadí a u druhého ne?
U exotických a méně běžných zvířat se navíc málo kdy stane, že je někdo chová, aniž by k nim měl vztah. Majitel rysa si ho pořídil pravděpodobně proto, že miluje rysy. Majitel koně si ho pořídil, protože miluje koně. Majitel hada si ho pořídil, protože miluje hady. To se u psů ale často nestává. Hodně psů si lidé pořizují bez nějakého hlubšího zájmu. A proč? Protože to je prostě normální, že domácnost má psa. Takže psi (včetně těch nebezpečných) jsou často vlastněni lidmi, kteří o ně nemají nějaký velký zájem, nemají ani žádné odborné znalosti, nečetli o nich knihy, nesdílí o nich informace na internetu a nic. To se u exotických chovatelů zkrátka téměř nestává.
Kapitola 7 – A co zoologické zahrady?
Nemám nic proti zoologickým zahradám, ačkoliv musím říct, že výběhy některých soukromých chovatelů jsou daleko lepší a větší, než jaké mnohdy najdeme právě v zoologických zahradách.
Nerozumím ale tomu, proč mají zoologické zahrady daleko větší důvěru, než soukromí chovatelé. Když se lidí ptáte, jestli by měly být různá nebezpečná, invazivní či chráněná zvířata legální, říkají: „Tak aspoň zoologickým zahradám bych to povolil, ale lidem ne.“ A obecně se tvrdí, že zvíře má lepší a profesionálnější péči v zoo.
Odkud se tahle důvěra bere?
Podle mého názoru mají zvířata daleko větší šanci na šťastný život v rukách soukromého chovatele, než v zoo. Soukromý chovatel má obvykle ke zvířeti nějaký blízký, intimní vztah a plně se mu věnuje. V zoo oproti tomu je zvíře celou dobu jen ve výběhu, hází se mu jídlo, zaměstnanec zoo mu čistí klec a sem tam ho navštíví ošetřovatel. Je to pro ně spíše práce, než vášeň a radost.
Soukromý chovatel má navíc obvykle jedno nebo dvě zvířata, takže se na ně může plně zaměřit a dát do toho všechno, což ošetřovatel, který se stará třeba o stovky zvířat nemůže.
A mohl bych pokračovat takhle dál. Já osobně, kdybych byl zvířetem, bych raději chtěl být v rukách chovatele, než v zoo či jiné státní instituce.
Mimochodem, jsou případy, kdy zvíře uteklo ze zoo – zakázat všechny zoo?[7] Jsou případy, kdy zvíře někoho v zoo zabilo – zakázat všechny zoo?[8]
Nejhorší je, že majitelé zoologických zahrad na soukromé chovatele často hází špínu. Takový majitel zoo z Dvůr Králové neustále v médiích vypráví, jak šelmy nepatří do rukou soukromým osobám. Ono se to však jednou obrátí proti němu. Je to jeden z těch lidí, co si natolik přejí velký stát, až ho nakonec dostanou. A to teprve bude něco!
Myslím, že až se podaří dostat soukromé chovy, cirkusy a kožešinové farmy mimo zákon, tak si lidé najdou něco dalšího, co se jim nebude líbit. A to něco mohou být i zoologické zahrady. V poslední době se často setkávám s názorem, že zoologické zahrady jsou zvířecí vězení. Kdo ví, možná se brzy bude demonstrovat za zákaz zoologických zahrad a populisté to začnou lidem nabízet výměnou za hlasy.
A to pak budou majitelé zoo v televizi brečet, že je na ně stát zlej a stěžovat si všude na přemíru byrokracie a omezení. Jsou to totiž podobní pokrytci jako někteří myslivci. Myslivci neustále volají po zákazech všeho možného i nemožného a vydupali si i zákaz vstupování do lesa během honitby pod pokutou 30k. Ale pozor, jak jim EU začne sahat na zbraně, to najednou úplně otočí a začnou být velcí „bojovníci“ za svobodu jako třeba Pan Straka.
Mimochodem, slyšel jsem fámu, že některé zoologické zahrady dávají zvířatům válium, aby se tolik nebála lidí. Co na to ochránci?
A na závěr
Možná si to spoustu lidí ani neuvědomuje, ale celá řada exotických zvířat chovaná v zajetí se vyskytují také ve filmech, seriálech, videoklipech, reklamách a uměleckých fotografiích. Reálný mýval Oreo posloužil jako model, když vytvářeli Rocket Raccoona. Oreo nedávno umřel. Budiž mu země lehká.
Nebo vzpomínáte na reklamu Lena Natur z devadesátých let? Ta s mývalem?[9] Na internetu se stále dá dohledat video, které zachycuje, jak reklama s cvičeným zvířetem vznikla.[10] Dokonce pokrytecká TV Nova měla několikrát reklamní spoty, kde vystupovala zvířata (včetně lva), i když ve zprávách špiní chovatele exotických zvířat, jak to jen jde.
Bohužel vidím budoucnost chovatelů dost černě. Někdy mi připadá, že nenávist lidí k vlastníkům čehokoliv, co není „konvenční“ zvíře jako pes a kočka, je příliš velká. Chovatelé jsou nenávidění většinovou populací, mainstreamovými médii, státními institucemi, veterinárními asociacemi, některými zoologickými zahradami, chovnými stanicemi, mysliveckými spolky, organizacemi ochránců zvířat (Greenpeace, PETA), a také přímo organizacemi, které propagují zákazy různých chovů (Born Free USA). Jo, a nezapomeňme na Evropskou Unii, která přinesla nejednu úplně debilní regulaci.
Chovatelé nemají žádné vlivné sdružení, je jich příliš málo na to, aby mohli někde bojovat za svá práva, nikdy se za ně nepostavil žádný politik, ani žádná organizace. Nikdo. I skupiny, které měly daleko větší hlas, než chovatelé, stát nakonec zmáčkl a donutil je tančit, jak on píská.
Asociace veterinárních lékařů České republiky vydala třeba prohlášení k zájmovému chovu velkých kočkovitých šelem:
„Jsme si vědomi, že některé druhy exotických zvířat jako např. velké kočkovité šelmy nejsou z důvodu jejich nebezpečnosti pro okolí i možnosti jejich strádání při nevhodných podmínkách chovu vhodné pro zájmový chov. Naší prioritou je aby tato zvířata byla držena pouze v zařízeních typu zoologických zahrad a zoo parků, které mají s jejich chovem zkušenosti. Bohužel současná právní úprava při splnění minimálních požadavků neumožňuje orgánům státní veterinární správy.“[11]
Momentálně to vypadá, že chovatelé jsou podle většinového mínění prostě hrozně zlí, hloupí, nezkušení, nezodpovědní pitomci, kteří mají doma množírny, cpou různá zvířata do malých klícek, tam je drží bez jídla a vody celé týdny, ignorují díry v plotě a je jim fuk, že se tam pár desítek kusů exotických nebezpečných zvířat uteče. Nebezpečná zvířata jako je lev, had nebo vlk vnímají jako hračky. Div, že denně neumřou desítky chovatelů. Prostě hrůza a děs. Musíme tohle zakázat!!
Ale dost ironie. Bojím se, že jsme tuhle válku prohráli. Za deset let tu budou velmi přísné zákony. A to jak ze strany ČR, tak i ze strany EU, tak i mezinárodních úmluv. Téměř cokoliv, co není pes a kočka bude přísně zakázáno a postihováno. Možná chovy úplně vymizí a stanou se historii. Zmizí koníček, který nikomu nijak neubližoval, dělal různé lidi a zvířata šťastnými a spokojenými, zvyšoval naše znalosti o zvířatech, dával nám možnost je pozorovat zblízka a přinášel hodnoty do umění.
Tohle všechno zmizí. Ale vy nejspíše nejste chovatelé exotických zvířat, takže nad tím můžete mávnout rukou…
Jenže příště jste na řadě vy.
Zdroje:
[1] https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2541754-v-zoo-uz-zije-jen-mensina-exotickych-zvirat-malych-chovatelu-velkych-selem-pribyva (Mimochodem, tenhle článek zcela vážně tvrdí, že je špatně, když statisticky je víc soukromých chovatelů, než zoo, because reasons… To je zhruba stejně nesmyslná obava, jakože je více aut vlastněno soukromými osobami, než PČR.)
[2] http://www.rexano.org/Statistics/Captive_big_cat_fatality.pdf
[3] https://www.thepilot.com/news/couple-upset-after-pet-raccoon-confiscated-killed/article_e4a1b4f6–9876–11e5–8d00–871c60cec940.html (k čtení nutná VPNka – díky EU!).
[4] https://www.opposingviews.com/world/danish-man-commits-suicide-after-dog-forcibly-euthanized
[5] https://www.youtube.com/user/foxalbiazul/featured
[6] https://www.novinky.cz/krimi/459106-pes-zabil-v-prerove-male-dite.html
[9] https://mega.nz/#!KEIizaAI!5gP6HCKNl5gHTcP5hISEemoOOWDsvCavHSe9AjqvIjA
[10] https://mega.nz/#!2dA20YqQ!ij-cuTWKzqO5NIbvtV_OeEme26TrBOohmMd7NornUAU
[11] https://mega.nz/#!CBBECQzb!bI4PWaXmEIFAF27_3-QjXZDbcJEXir8lPM4M5mCIGjE
24.03.2019 Maximilian
(208x známkováno, průměr: 2,14 z 5)