Morální relativismus jako zbraň

Lisabonská smlouva na jejímž základě dnes EU funguje, je komplikovaná – bingo pane Bendite. Možná, když přesunete univerzitní etiky z právnických fakult na katedry filozofie, dočkáte se Smlouvy, která bude znít jako skutečné právo spravedlivé společnosti.

A my že jsme sobci. Jestliže největší myslitelé západní kultury nedokázali vytvořit systém morálky, k němuž by se všichni intelektuálně poctiví lidé museli přihlásit a dodržovat jej, je skutečně možno polemizovat o tom, zda vůbec nějaký profesor právnické fakulty učiní v této oblasti nějaký zásadní průlom. Pochybuji, že revizionističtí teoretikové z právnických fakult uspějí tam, kde geniální filozofové pracující po staletí neuspěli. Etika může těžko vytvářet nějaká výchozí pravidla či vyšší premisy, které by všichni, v tom evropském multikulturním společenství, akceptovali. Na správnou strategii bude nutné zřejmě vyčkat, až se do věci zakousne nějaký megageniální mozek. Kdo má legitimní právo vnucovat svou morálku občanům? Politici, nebo právníci, či soudci? Kdo disponuje tak skvělými schopnostmi, které ti ostatní postrádají? Je to snad Německo? Či Francie? Je to Brusel? Poláci, Maďaři a Češi nedisponují skvělými schopnostmi? Kdo jsou ti laskaví a talentovaní autokraté, kteří vládnou samosprávným lidem?

Každá zdravá společnost musí sebe sama chápat nejen jako politické společenství, nýbrž i jako společenství morální, neboť každá společnost je vytvářena společenstvím idejí. Pokud jsme si jako lidé všichni rovni, tak z hlediska morálního relativismu jsou si všechna slova rovna. Potom máme ovšem problém i s tím, kdo je vlastně ten sobec, xenofob, rasista, antisemita, či obscénní hráč a co vlastně máme zakazovat, zapálení státní vlajky ne, ale třeba kouření ano? Má morální úsudek jednoho stejnou cenu jako morální úsudek druhého? Co je pro jednoho krádeží, je pro druhého jen spravedlivé rozdělování statků, že? Zásadní zbraní levicové liberální ideologie je totiž právě ten morální relativismus, což je vlastně privatizace etiky. Proto nepotřebujete tanky.

Není to tedy tak, že předpojatost určité třídy intelektuálů prosákla i do judikatury? A taky nesmíme zapomenout na rovnostářství, že? Dosahování rovných výsledků, přičemž se využívá donucovací síly práva. Je tedy správné využívat práva k prosazování morálních standardů, které rovnostářské nejsou? Rovnostářská morálka plodí jak výrazná omezení svobody a také požadavky, aby stát uznal, že jednotlivec má „právo“, aby ho stát neotravoval. A tady se dostávám i k tomu, že třeba pracující není třeba povyšovat dle zásluh a dle toho jak je kdo šikovný, chytrý, zdatný, nýbrž je třeba dosáhnout, aby mezi nimi byla hlavně proporcionálně zastoupena všechna pohlaví a všechny etnické skupiny. Rovnostářsky naladění byrokraté tohle přímo milují. Nezajímá je, co k tomu argumentuje společenství, kterého se to bezprostředně týká a ve kterém pod povrchem stejně bují paralelní společnost obřích rozměrů. Hovořím o jednotné antikultuře, která se pak v rámci naší kultury týká celého evropského celku.

Máme tu názory předních intelektuálů, jakože princip lásky coby občanské svobody. Nebo že užívání měkkých drog jako forma autonomní kontroly nad vlastní psychikou a vlastními postoji může zapadat do rámce základních variant životního stylu. K tomu mohu jen napsat bože, bože, do kohos to duši dal. Skutečně strašidelné je ovšem tohle: „Homosexualita je dnes v podstatě jednou s forem politického, společenského a morálního nesouhlasu, plně zapadajícího do nejlepších tradic disidenství a dokonce i hlásání podvratných myšlenek. Proto musí tradiční liberální principy tento životní způsob chránit před nejhoršími pudy represivního patriotismu. Ti, kdo dnes prosazují její kriminalizaci, nacházejí v homosexualitě to, co dříve nacházeli v plánovaném rodičovství, v ateismu, v socialismu či v propagandě marxismu.“ Teď budou mít všichni o čem přemýšlet, pane Bendite.

27.05.2018 -ed-

Související články: