…příběh s otevřeným koncem
Byl jednou jeden pán. Říkejme mu třeba pan Vopička. Jednoho dne se pan Vopička rozhodl, že mu ke štěstí chybí nějaká príma hračka, konkrétně klasický americký auto. Jal se tedy usilovně hledat a v nabídce jednoho známého prodejce našel vůz, který se mu líbil. Internetová prezentace podrobná, auto podle obrázků krásné. Auto se mu líbilo natolik, že se rozhodl své těžce vydělané peníze za tento vůz směnit. Vydal se tedy z Moravy do Čech za prodejcem, již s patřičným množstvím oběživa. Ani na místě na autě nenašel nic, co by mu zabránilo v koupi. Prostě idylka. S prodejcem podepsali smlouvu, proběhlo finanční vypořádání a pan Vopička se mohl radovat z nové hračky. Až do této chvíle pohádka se šťastným koncem.
Ale vzhledem k tomu, že vázla registrace vozidla, kterou přislíbil prodejce provést, pan Vopička se rozhodl, jen tak pro jistotu, proklepnout si firmu, která mu auto, dle kupní smlouvy prodala. A panu Vopičkovi málem vypadly oči z důlků. Podle obchodního rejstříku mu auto prodala firma, která má sídlo v Praze a jako předmět podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Zvláštní, jak může prodávat auta?, řekl si pan Vopička. Taky ho zarazil fakt, že 100% vlastníkem a zároveň jednatelem společnosti je pán ukrajinské národnosti s bydlištěm daleko za Kyjevem. Pan Vopička je zmaten. Je si jistý, že pán, který mu auto prodával, rozhodně není Ukrajinec. Ví, že pán co mu auto prodával je Čech, kterého mu doporučili jako skutečně seriózního dovozce a který se jako dovozce sám prezentuje. Tento pán před ním vlastnoručně podepsal smlouvu. Ale jak to, když není jednatelem firmy? Na smlouvě ani není uvedeno jeho jméno. Pan Vopička se teď cítí značně nejistě. Vždyť auto kupoval od toho sympatického českého pána, který má přece dobrou pověst, prodal už spoustu aut, a on teď má v ruce smlouvu s eseróčkem vlastněným nějakým jiným pánem, navíc z Ukrajiny. Ví, že asi mohl věci udělat jinak, ale ruku na srdce, když přijdete k doporučenému prodejci se seriózními referencemi, budete zkoumat, jestli na vás neušil boudu? Teď má pan Vopička auto, které je sice registrované na něj, ale smlouvu s úplně jiným subjektem. Dokonce i na celní deklaraci k vozidlu figuruje pouze zmiňované sro. Skutečný pán, který mu auto prodal, není nikde zmíněn, jeho jméno není uvedeno na smlouvě a oficiálně nikde nefiguruje. Panu Vopičkovi toto zjištění kazí radost z nové hračky, vrtá mu hlavou, proč se prodejce, kterého zná celá US cars komunita, schovává za s.r.o vlastněné cizincem z východu. Trápí ho, co by se stalo, kdyby třeba chtěl uplatnit reklamaci a jestli se on sám nedopustil něčeho špatného. Auto se mu líbí a chtěl by si ho dál užívat, ale zároveň se obává, aby se z této situace nevyloupnul nějaký průs*r.
A tady je ten otevřený konec…
Poraďte, prosím, panu Vopičkovi co má dělat.
(Zatím nikdo nehlasoval)