Minulý rok jsme se intenzivně zabývali vlivem zákona 411/2005 Sb. na život občana a v širším pohledu jsme se dotkli stále zjevnějších tendencí omezovat práva uživatelů individuální automobilové dopravy. Musíme nyní přikročit k dalšímu logickému kroku a naznačit, co kudy jít dál.
Silniční zákon
Nový silniční zákon (jehož součástí byl tzv. bodový systém) byl uveden v platnost 1.7.2006. Objektivního zhodnocení jeho přínosu jsme se nedočkali a patrně ani nedočkáme, protože se chápe jako dogma, že je dobrý áááno. V sledovaném období došlo k poklesu počtu smrtelných nehod o ca 15%. Musíme však vnímat, že v červenci byl mimořádně slabý silniční provoz (více rodin si dopřálo dovolenou v zahraničí), podmínky pro dopravu byly téměř ideální (mnoho týdnů po sobě vůbec nepršelo, do konce roku nenapadl žádný sníh) a auta jsou stále modernější a tím i bezpečnější. V sousedním Rakousku, kde žádný bodový systém nezaváděli, klesl počet smrtelných nehod ještě výrazněji. Kdybychom abstrahovali tyto jevy (resp. kdyby to vůbec šlo), zjistili bychom pravděpodobně, že výsledkem je přínos v řádu statistické chyby. Zcela irelevantní je argumentace klesajícím počtem dopravních nehod, protože silniční zákon změnil definici dopravní nehody, tou je nyní událost s hmotnou škodou 2,5x vyšší, než předtím. Podle některých indicií se dokonce zdá, že bezprostředně po svém uvedení v platnost silniční zákon počet nehod zvýšil. Pro mě nebo pro vás jistě nemají statistická čísla žádný význam, protože pro naši momentální „bezpečnostní situaci“ na cestách do práce, za přáteli nebo zákazníkem nemají vliv. Já se rozhodně od zavedení nového zákona bezpečněji necítím. Efekt zákona na flagrantní porušení základních pravidel morálky za volantem, například jízdu pod vlivem alkoholu nebo ujíždění od nehod, byl v prvním případě žádný a v druhém záporný. Efekt na výskyt těžkých přestupků, jako předjíždění v nepřehledných místech a jízda na červenou, je podle mně také nepozorovatelný.
Zákon přináší značný korupční potenciál, protože současně s jeho zavedením došlo k předání přestupkové (a tím i bodové) agendy na městské a obecní úřady. Vzhledem k atmosféře korupce a klientelismu, která v těchto institucích vládne, lze očkávat, že právě nyní vzniká anebo již vznikla vrstva občanů, kterých se tento zákon prakticky nedotýká. Není těžké domyslet, že když úředníci dovedou kšeftovat s registračními značkami nebo kriplkartami, tak že jim rozšíření sortimentu o další komoditu nebude dělat problém. Naplnilo se tak naše očekávání, že tento represívní klacek podobně jako jiné represívní klacky udeří především na záda obyčejných a slušných lidí, aniž by trestal skutečné darebáky.
Vymývání mozků
Místo konstruktivní diskuse o zjevných chybách v zákoně jsme se od vládnoucích struktur dočkali pouze idiotských žvástů a jalových slibů, které dosud nebyly naplněny. Celkově se však dá říci, že vládnoucí struktura byla odporem občanů zaskočena; překvapil je odpor vůči zákonu samotnému tak i jeho míra. Vzhledem k jejich odtržení od běžné reality nedovedli zpočátku pobrat, proč se tomu lidé tak staví na odpor, když je to přece pro jejich bezpečí! Místo líbání rukou nastoupily úplně jiné emoce.
411 fans se postavili za vládu a semkli se pevně kolem jejich dítěte. Mají k dispozici některá média (třeba taková MF DNES nebo Respekt) a provozují instituce, které pod záminkou dopravního výzkumu šíří 411 propagandu. Z problematiky silničního zákona se definitivně stalo politikum, se kterým se různé strany pokoušejí pracovat. Současná úroveň diskuse o silničním zákoně je věcné debatě nahony vzdálena.
Já osobně bych silniční zákon nechal platný přesně v té podobě, v jaké je. Když se nad tím zamyslíme, je ve své podstatě neškodný a většině jeho důsledků se lze různými způsoby vyhnout, aniž byste si museli vydržovat „svého úředníka“. Úvahy, zda to je čestné nebo ne, ponechme stranou do doby, kdy se státní správa a policie budou chovat také pouze čestně. Nový silniční zákon ukázal širokému spektru voličů, proč a v čím zájmu vznikají zákony v naší zemi. Hodně lidí se začalo zabývat otázkami, které by je jinak vůbec ani nenapadly – například zda skutečně potřebujeme, aby naše bezpečí bylo chráněno zákony, jakou cenu takové bezpečí má, jakých forem komunikace je schopna jejich politická reprezentace a podobně. Tuto funkci katalyzátoru společenského dění a indikátoru kryptobolševiků plní 411 mnohem lépe než tu dopravně bezpečnostní.
Nicméně bez ohledu na můj názor…
je to špatný zákon a je třeba jej změnit.
Kde je pravda
Myslím si, že za nadále nevalnou bezpečnost provozu na silnicích mohou následující příčiny, a to přesně v uvedeném pořadí:
1. Špatný stav komunikací a dopravního značení, konstrukční vady a celková zastaralost silniční sítě. Protože neproběhla akce „Čisté silnice„, kterou velkohubě sliboval Bambas s Husákem, zůstává stav silnic a značek takový, jako vždy byl, spíše se s lety a diletantskými kvazibezpečnostními zásahy úředníků zhoršuje.
2. Nevhodně koncipované zákony, které se dají vnímat spíše jako soubory pozitivně diskriminačních výjimek, než jako jasná, rovná a každému srozumitelná pravidla. Z toho plyne přílišná míra regulace, lesy dopravních značek a neúnosné komplikace při výstavbě nových silnic.
3. Nebezpečné chování řidičů, cyklistů a chodců, u prvních z nich do značné míry vyvolávané přesvědčením až jistotou, že pro mnohé z nich kvůli klientelismu a korupci zákony neplatí (viz případy Husáka, Šeicha a dalších vyžírků, včetně řadových policistů samotných) a potrestat je nelze, druhých a třetích tím, že se jejich přestupky policie rozhodla netrestat. Dalším faktorem je stres z provozu a chybějící zkušenosti řidičů.
Současná média však každý den vytváří dojem, že existuje pouze příčina třetí a to navíc jen na straně řidičů.
Buzerace
Mnohem horší je jiná tendence, kterou lze nyní vysledovat prakticky denně, totiž buzerace a diskriminace uživatelů individuální automobilové dopravy. Armáda malých nazelenalých buzerantů denně prudí na úřadech a požaduje vytváření dalších a dalších příčných prahů, zúžení vozovek, ostrůvků, obytných zón a podobně, aniž by jim někdo řekl něco o prdeli. Tato obstruktivní činnost není však motivována snahou někomu pomoci nebo ulehčit život, ale vytvořit překážky v cestě lidem, kteří se rozhodli od systému nic nechtít a raději se přepravují sami, přičemž ještě ze svých daní přispívají na hromadnou dopravu jiným. Mnohdy v tom hraje hlavní roli nějaký absurdní mesiášský komplex vyžadující spíše pozornost psychiatra než úředníka, jindy prostá zlovůle zakomplexovaných individuí, politický zájem, ekonomický zájem, jindy zájem ryze individuální (…aby mi nejezdila pod okny auta…, … aby mi postavili pěknou cyklostezku… ), ale děje se to denně a na mnoha místech současně. Nemluvě o klasickém NGO-ismu, kdy různá občanské sdružení vyvíjí nátlak na lokální orgány, vystupují do stavebních řízení, uplatňují různé připomínky, způsobují obstrukce a nenápadně vnucují svou vůli lidem, aniž by si požádali o jejich souhlas.
Je třeba jim nechat ochutnat jejich vlastní medicínku.
Jinými slovy, je třeba začít budovat ve společnosti sílu, která by to zarazila.
Svého času jsem naznačil, že by nebylo vůbec špatné vytvořit občanské sdružení, které se problematikou efektivní individuální dopravy bude zaobírat. Pokud vím, nikdo se přihrávky nechytil, takže přihraju znovu.
Říkejme tomu třeba Občanské sdružení za svobodnou a bezpečnou individuální dopravu. Tím je řečeno vše podstatné.
Jsem ochoten najít si čas, připravit stanovy, návrh programu, struktury a další základní dokumenty tohoto sdružení, dát je k veřejné diskusi nejprve v úzkém kruhu spolupracovníků našeho webu, poté čtenářům a na základě toho provést jejich doplnění či korekce, aby program, který bude sdružení realizovat, byl skutečně kvalitní. Určitě bych našel zákonem požadované dvě další osoby k vytvoření přípravného výboru a také by nebyl problém opatřit jednoho spolupracovníka v každém českém regionu, který se bude dál starat o lokální koordinaci aktivit sdružení. (Pozor! Funkce předsedy, regionálních vedoucích a členů zakládajícícho výboru se bude nabízet zdarma a bez nutnosti zastrkovat anální sondu! Rozhodují pouze osobní kvality, vytrvalost a entuziasmus!)
Prakticky to znamená, že se na nějakou dobu vykašlu na psaní článků a dám dohromady vše potřebné tak, aby v podstatě stačilo strčit to do obálky a poslat na MVČR k registraci. Protože však nemám žádné politické ambice, dám to vše pak hezky do rukou ne prvnímu, ale nejvhodnějšímu člověku, který se mi do konce února přihlásí jako potenciální předseda přípravného výboru sdružení. Kdybych jej nenašel ani tak, ujmu se toho sám.
Mimochodem, mám takovou zkušenost, že když mě něco napadne, jistě už to napadlo jiné lidi na jiných místech předtím, jen tomu nevěnovali dostatek pozornosti a nedotáhli to do konce. Tento článek bude číst několik lidí, kteří mají stejné myšlenky nebo již záměr rozpracovali. Ozvěte se mi.
Takže?
Malý výběr subjektů na trhu aneb Čert nikdy nespí.
Sdružení obětí dopravních nehod – poněkud zvláštně pojmenovaná organizace s emotivním nádechem, avšak hluboce racionálním základem. Deklarativně se má zabývat pomocí obětem dopravních nehod, paradoxně se o ní v poslední době dozvídáme v souvislosti s obhajováním policejní represe. Establishment s ním má jistě svoje plány a nasměroval k němu fundraisingový pramínek. Nepochybně bude lépe – sdružení otevřelo otázku odškodňování obětí dopravních nehod, což je jistě proces, na kterém si jiné články řetězce namastí kapsy. Pohled na stránky advokátky Veselé-Samkové, která je proslulá politizací některých svých obhajob, nebo server Econnect napoví mnohé. Při pohledu na tuto obrázkovou galerii zjistíme, že jedné ze seancí hnutí se účastnil Robert Štastný z BESIPU, je tedy zjevné, že toto sdružení se k jádru pudla prohrabat nechce a vidí budoucnost ve svérázné osvětě made by Besip.
Centrum dopravního výzkumu – od kdysi rozumných názorů konvertuje tato instituce pomalu ke 411fans. Současná produkce CDV má k vědeckým závěrům velmi daleko (viz tento článek, účinnost 411 je tam hodnocena podle výstupu z jednoho radaru). Zprávy z CDV pro jejich jednostrannost rádi používají ekologistní skupiny ke své propagandě a tak vznikla nová symbióza. CDV stojí na straně policejní represe a ostatní vlivy na bezpečnost silničního provozu než ten u řidiče bagatelizuje. Podle mého názoru prochází CDV procesem proměny z výzkumného pracoviště (jehož stupeň akreditace jako vědeckého pracoviště mi není znám) na politickou hlásnou troubu. Těžko lze přijmout jiné vysvětlení, když na jednich stránkách najdeme láskyplný popis vinařské cyklostezky kombinující konzumaci alkoholu s jízdou po pozemních komunikacích a volání po přísném postihu alkoholismu za volantem.
Pražské matky – bez komentáře. Občanská společnost je fajn, ale někdy nezaškodí pořádně si zašukat.
(Zatím nikdo nehlasoval)