Žijeme v postdemokracii.
Podnikatelské subjekty nesoutěží volně, svobodně a fér, ale využívají mocenské struktury k nastavení zvýhodňujících pravidel hry. Obvykle si své vlastní politiky přímo pasou.
Do těch nejšťastnějších a nejkamarádíčkovatějších polostátních a příliš často též neefektivních firem leje stát peníze přímo.
Peníze, které nám všem zkonfiskoval. Vládnoucí elita používá tyto zabavené peníze též skrze média a líbivé „sociální“ jistoty k nákupu hlasů té důvěřivější, bojácnější, konformnější, neinformovanější, závistivější či línější většiny populace. Pokud znárodněné peníze nestačí, není problém stát zadlužit a podbízet se z peněz, které ještě neexistují a existovat nikdy nebudou, takže nezbyde než natisknout bezcenných papírků kolik je libo a zalátat dluh inflací. Zaplatíme to zase my všichni, ale ne tak okatě.
Zajisté si již dlouho a možná několikrát denně kladete stejnou otázku jako já.
Jak z hoven ven?
Utíkat se nechce. Být za tažnou mulu taky ne. K odvolání nezodpovědných politiků chybí nástroje. Na revoluci nejsou lidi – jak kvalitou tak kvantitou – a jde tam o násilí a to je socialistická cesta.
Odmítnout zaplatit daň nelze dostatečně efektivně. Navíc vás zavřou.
A pokud ještě váháte… ne, politik ani úředník dobrovolně neodstoupí a nezruší za sebou své zbytečné místo. Useknete jednu hlavu kvůli korupci, vyrostou dvě a ta druhá bude kontrolovat tu první. A vy zaplatíte obě.
Moc i zájem systému spočívá v penězích.
A v penězích je i slabina systému.
Proto se je stát snaží tak zběsile kontrolovat.
Ale opravdové poctivé platidlo přitom se státem nijak nesouvisí. Funguje naprosto přirozeně i bez něj jako vhodná pomůcka při každodenní mezilidské směně místo původního neohrabaného barteru koz za krávy. Stát si jen celý nápad přivlastnil a mnohde dokonce komoditu, kterou bylo platidlo podloženo, obyvatelstvu vyvlastnil a tím získal monopol. Pak stát rozhodl o tom, že komodity už není potřeba a zřídil centrální banku která má nahradit volný trh něčím lepším… a to neomezeným tiskem směšně bezcenných papírků jejichž hodnota stojí jen na lidské fantazii, naivitě, stádovitosti a zvyku. Papírků (nebo třeba už jen nul a jedniček abychom šetřili přírodu, stejně jejich reálná hodnota vyjde na stejno), které ještě skrz podvodný systém částečných rezerv mnohonásobně multiplikuje.
A z toho plynou dvě věci.
Jednak díky systému částečných rezerv žádná instituce neustojí „run na banku“. Nemusíte dělat revoluci nebo přemýšlet, jak odmítnout podporovat systém odvodem daní. Stačí jít do banky a vyzvednout si svoje peníze. Takovýto projev občanské vůle je účinnější, ničivější a rychlejší než jakékoliv referendum. A navíc je plně legální.
A co s těmi penězi, pokud na vás nějaké zbydou?
To je ta druhá věc.
Pořiďte si za ně jakoukoliv komoditu, než papírky ztratí i tu psychologickou cenu. Ideální je samozřejmě zlato v investiční kvalitě. Vzhledem k tomu že takové zlato je u nás nedaněno, dá se stále použít jako cenina a oběživo i jako zboží. Můžete s ním provozovat barter nebo ho použít jako platidlo u podobně smýšlejících lidí.
Dá se s ním nastartovat paralelně ekonomicky a finančně fungující občanská společnost bez jakékoliv podpory vládnoucí garnitury. Přinejhorším ho můžete vyměnit zpátky na nějaké papírky. Celá akce nemusí být hromadná jako revoluce, ale kdo tak učiní dřív bude mít jisté výhody. Navíc i to je stále ještě legální a nikoho nemusíte vraždit.
Jediný způsob jak kontrolovat svéhlavé politiky jsou poctivé komoditní peníze – takže zlatý standard.
Ano, je to krok zpět. Krok zpět do doby, kdy se vyplatilo být poctivý.
Proto stát komoditní peníze nikdy nezavede.
Ale my můžem.
A shrnující citát na závěr: „Zlato máme, protože nemůžeme důvěřovat vládě.“ (Herbert Hoover)
PS: Poznámka pro eurofily. Komoditní peníze jsou jedinou měnou, která může fungovat napříč všemi státy, aniž by tyto musely sdílet jakoukoliv unii a společnou hospodářskou politiku.
(Zatím nikdo nehlasoval)