Navštěvuji tyto stránky poměrně dlouhou dobu a řekl jsem si, že je na čase přidat také nějaký příspěvek. Vlastním několik aut, traktorů a motorku. Pro svou první recenzy jsem si vybral auto, které vlastním asi 4 roky. Jedná se o Subaru Impreza WRX STI vyrobenou v roce 2004. Tedy slangově nazývanou podle tvaru předních světel „blobeye“
Po tomto autě jsem vždy toužil. Je to legenda, která se nikdy neokouká a všude budí pozornost. Mnohem zajímavější než samotný vzhled jsou však jízdní vlastnosti, které umí zatopit nejednomu supersportu. Několik parametrů – Motor: čtyřválcový benzínový boxer turbo s výkonem 195kW/265 koní a obsahem 2litry, tento typ motoru má výhodu v nízko položeném těžišti a k tomu má perfektní pro subaru specifický zvuk. Pohon zajišťuje permanentní 4×4 se středovým diferenciálem s pevným převodem. Váha je cca 1400kg. Když jsem auto koupil, bylo plně sériové. Já jsem pořídil anglický sportovní výfuk Miltec, typ catback. Přídavné ukazatele oleje a plnícího tlaku turba, zkrácené řazení shortshifter, blowoff ventil a nějaké drobnosti. Zrychlení z 0 na sto je papírově 5,0 sekundy, v reálu jsem to neměřil, ale pocitově by to tak odpovídalo. Záleží hodně jak se povede rozjezd. Když se to přežene, tak auto stojí chvíli na místě, hrabe všemi čtyřmi a až pak vyrazí spíše „pozvolně“ a když se naopak dá málo plynu spadnou po původním prohrábnutí otáčky pod hranici 4tis a než zabere turbo můžete se pokochat okolní krajinkou. Toto auto vůbec dávkuje výkon poměrně skokově. Do zmíněných 4tis. je to horší než fabie 1.4MPI, vážně. Ale ve čtyřech tisících zabere naplno turbo a nepřestává až do omezovače. Přechod z minimálního do maximálního výkonu je opravdu zlomový. Vrátím se teď na začátek, začnu historií auta a tím jak jsem k němu přišel.
Původně jsem STI neplánoval. Měl jsem rozpočet tak na pomalejší WRX a říkal jsem si, že jako první silná čtyřkolka bude auto s výkonem přes 200 koní stačit, navíc se dá WRX poměrně snadno upravit na lepší výkony, když jsou následně finance. Proto jsem pokukoval na našich webech po slušných kouscích, ale těch bylo jako šafránu a když jsem něco zajímavého objevil byla zase vysoká cena. Nakonec jsem zvedl kotvy a z české inzerce jsem se přesunul na německou. Objevil jsem tam mnoho STIček dovezených z Japonska a Anglie. Některé, především ty japonské dovozy byly v top stavu a často i limitované edice s vyšším výkonem, většími brzdami, kvalitním sportovním výfukem atd. Například edice Prodrive. Najeto do sto tisíc km. Zásadní problém byl však pravostranné řízení, jehož předělání na levostranné opět zvedalo náklady nad mé možnosti. Nehledě na komplikovanou administrativu s přihlášením takového auta.
Byl jsem tedy zpět nohama na zemi a hledal nějaké hezké WRX. Našel jsem ho v Holandsku. Subaru Impreza WRX rok výroby 2006 „hawkeye“ obsah 2,5litru benzínový boxer turbo. Černé kombi se sportovním interiérem v červenné kůži. Doplněné o blowoff ventil, sportovní výfuk a přídavné ukazatele tlaku a teploty oleje a tlaku turba na palubní desce. Najeto 130tis. km po druhém majiteli. Cenově tak akorát i s dopravou a přihlášením na hranici mého limitu. Stálo nějakých 9000 Euro. Prodejcem byl autorizovaný servis, kde bylo i auto servisované. S prodejcem jsem komunikoval a upozornil mě již po telefonu na horší brzdové destičky, které buď budou vyměněny, nebo dostanu slevu. Celkově mi bylo jednání sympatické, takže už jsem se začal pomalu chystat na cestu. Měl jsem ještě pár dní k dobru než byl plánovaný odjezd a tak jsem stále pročítal inzerci. Vídal jsem tam jedno modré STI za přibližně 250tis. kč. přičemž obvyklá cena byla přes 300tis. dle stavu klidně až k 350 000. Auto navíc stálo v bazaru a já vždy kupuji raději od soukromníků, nebo přes autorizovaný servis. Navíc u inzerátu nebyl uveden žádný dodatečný popis. Cenu vysvětlovaly najeté kilometry. Bez mála 300 000km :) Celkově jsem tedy vždy auto přeskakoval a nevěnoval mu pozornost. Naplňovalo v mých očích veškeré znaky české pasti na neznalé, nepozorné a nerozumné kteří chtějí za málo peněz hodně muziky a když jim pak odejde turbo, vykřikují v hospodě jak to bazaru hodí na hlavu a ostoupí od smlouvy. Nevím proč ale začal jsem na inzerát koukat víc a víc. Nakonec jsem se odhodlal a zavolal. V bazaru mi moc neřekli, ale zato mi dali číslo na majitele, což jsem uvítal. I když o tom v inzerátu nebyla ani zmínka auto bylo koupené u nás v čr, pán okolo 40 let byl první majitel a auto mělo servisní knížku. Důvod prodeje byl koupě nového usedlého Subaru Outback nebo Tribeca, už si nepamatuju. Prý se pán už vydováděl dost. Celkově mi byla domluva sympatická a proto jsem jsem uvízl na vážkách. Koupit novější auto s třetinovým nájezdem navíc po holandských a německých silnicích, nebo auto které má najeto 300 000km navíc s STI jsou kilometry najíždené jinak než například u slavné oktávie. Tato auta jsou kupována za účelem ždímat z nich maximum a bavit se za volantem. Může se tedy očekávat, že veškeré části budou opotřebeny mnohem více než u běžného přibližovadla se stejným nájezdem. Navíc ceny náhradních dílů nejsou u těchto modelů nastaveny zrovna lidově. Zkrátka, zdravý rozum by v tomto případě zvolil jednoznačně. Já jsem ale vždy jednal spíše impulzivně a proto jsem si řekl, že se na nekompromisní STI zajedu podívat. S majitelem jsem se sešel na čerpací stanici uprostřed republiky. Byl to suveréní chlap, který zdálose nic neskrýval. Hned na začátku mi řekl, že auto bylo havarované na předek, když někde nedostal přednost. Vyměněna kapota, světla, nárazník, chladiče atd. takže nejenom najeto 10x kolem zeměkoule, ale ještě po bouračce. No co se dá dělat, zkontroloval jsem nezkušeným okem nosné části a nikde po svařování, ohýbání ani lakování nebyly stopy, vše se zdálo být původní až na svítící kapotu a nárazník. Auto mělo místama menší kosmetické vady, ale nic hrozného. Interiér odpovídal najetým kilometrům. Ošoupaný volant, maličko natržená sedačka řidiče, jinak vcelku normálka. Jdeme se tedy projet. Řídil majitel. Už jsem jezdil s rychlými auty včetně Nissanu GTR, takže mě jen tak něco nepřekvapí. Věděl jsem že WRX STI je hodně rychlé auto, ale stejně jsem byl překvapený jak moc. Na to, že to má „jenom“ 265 koní je to opravdu palba. Celkově auto jelo v pořádku, tlumiče, podvozek, brzdy, řízení vše se zdálo dobré bez nežádoucích zvuků a projevů. Navrhl jsem tedy majitel, že se stavíme v autorizovaném servisu Subaru, kde jsem měl již dohodnutou prohlídku. Chtěl jsem vidět jeho reakci a byla úplně v pohodě, žádný problém, jedeme.
Autorizovaný servis Subaru v Hradci Králové. Auto zvedli na hever, napojili na diagnostiku a začali obcházet. Upozornili mě, že řízení teče a bude časem asi nutná výměna. Na diagnostice vyskakuje chyba v katalyzátoru. Dále potvrdili co už jsem věděl, že auto bylo bourané, ale ne moc. A to bylo asi tak vše. Nejsem automechanik, takže si také nevšimnu všeho. Dokonce ani nejsem nijak zvlášť technicky znalý co se týče aut. Kdybych ale provozoval autorizovaný servis, asi bych si všimnul, že je napůl shnilá náprava důsledkem svařování a že kola mají v ložiskách vůli jako kráva což se zjistilo následně v servisu v Praze. Tolik zkušenost se servisem v Hradci. No nic, přišlo na řadu rozhodování jestli auto koupím. Únik oleje z řízení ani chyba katalizátoru není nic zásadního a informace o nápravě a ložiskách jsem neměl, takže po technické stránce jsem si řekl vcelku OK. Navíc jsem se chytil myšlenky, která mě uklidňovala v souvislosti s najetými kilometry. Slýchal jsem z více zdrojů, že tyto turbomotory se zřídka kdy dožijí nájezdu přes 200tis. Vždy to ale bývá buď v případech, kdy se na autě vystřídají 3 majitelé z nichž každý mu dá co proto a nebo v případech kdy se zvyšuje výkon a to ne vždy odborně. V tomto případě ale majitel užíval vozidlo od začátku jako služební na obchodní cesty po republice (majitel kovovýroby) a proto i dle jeho vyjádření s autem jezdil opravdu rychle první rok. Následně i kvůli spotřebě přes 20l/100km jezdil s autem víceméně normálně a sportovní jízdu si užíval spíše vyjímečně. Na autě ho bavila pozornost kterou vzbuzoval a dostupnost výkonu kdykoliv byla nálada. Navíc bylo auto v plně sériovém stavu, ani sportovní koncovka, ani blowoff ventil. Nic. Proto jsem sám sebe začal ubezpečovat, že by auto mohlo ještě chvíli vydržet. Začali jsme se bavit o ceně. Dostal jsem slevu na případnou výměnu řízení, sepsali jsme smlouvu, předali si peníze a už jsem šel k autu s klíči. Když jsem poprvé nastartoval a vyrazil, měl jsem úsměv na tváři. S autem se jelo dobře. Mělo krásný zvuk, odezva na plyn byla okamžitá, řízení hbité. Prostě splňovalo mé očekávání perfektního sportovního auta s kořeny na erzetách WRC. Chvíli jsem jel s autem normálně, oťukával si ho a seznamoval se s řízením a brzdami. Za městem jsem si při průjezdu mírnou zatáčkou dal poprvé plný plyn. Bylo to na dvojku, přibližně 4tis. otáček. Přidal jsem na podlahu a jakmile motor získal potřebný plnící tlak začalo se auto hrnout vřed v mírném powerslidu, který umocnil drobný štěrk na silnici. To už jsem neměl jen úsměv na tváři, ale vyloženě jsem se smál štěstím. Byl to můj první ryzí sporťák a měl jsem z něj obrovskou radost.
Rychle jsem se s ním sžil a zbytek cesty domů už probíhal ve svižném tempu. Dorazil jsem v pořádku a v poměrně krátkém čase. Na autě jsem si vyměnil olej a filtry, rozvody byly dle servisní knížky vyměněny před 30tis. a vzhledem k finanční situaci majitele jsem neměl důvod tomu nevěřit. S autem jsem ze začátku jezdil poměrně hodně. Především na okreskách na chalupu v severních čechách a v jejím okolí. Popíšu teď trochu jízdní vlastnosti. Pokud se člověk rozhodne jet s autem normálně, třeba potřebuje odvézt babičku na nákup, není to problém, podvozek není nastavený tak, že by se s ním nedalo jezdil po městě aniž by babička ztratila zubní protézu. I spojka a plynový pedál se ovládají dobře a hezky se vše dávkuje. Spojka je typicky tuhá a tvrdá jako ve většině sportovních aut, ale je to spíše příjemné než že by to po čase vadilo. Zvuk je při opatrnosti s plynem decentní a nerušivý, stále ale na první uslyšení specifický svým bubnováním. Spotřeba je ale stále vysoká a to skoro za jakýchkoliv okolností. Palubní počítač není a je to možná dobře. Co jsem tak zhruba počítal, jsem na průměru nějakých 18litrů – město, okresky, dálnice. Tuhle spotřebu jsem vypočítal, když jsem jezdil jakž takž normálně, občas svižněji, občas úplně v klidu, ale žádná plná palba. Když ale jedu na maximum dá se přiblížit i ke třicítce. V zatáčkách auto sedí jak přilepené. Je to dané z části nastavením podvozku, ale především pohonem 4×4 a zadním samosvorným diferenciálem. Tato impreza a většina subaru jsou standardně poměrně nedotáčivá. Na trhu je i řada anti-lift kitů podvozku, které tento problém řeší. Není to ale nic s čím by se nedalo jezdit. Prostě musí být člověk opatrnější při nájezdu do zatáčky a více se řídit pravidlem pomalu dovnitř rychle ven a když říkám rychle tak opravdu rychle. Jakmile člověk trefí apex, nasměruje auto na výjezd, dá plný plyn a pohon 4×4 se už o zbytek postará i bez elektronických stabilizačních systémů. Je skvělé cítit, jak se všechna 4 kola naplno zakusují a s vysokou efektivitou přenáší výkon na asfalt. To je něco co auta s pohonem jedné nápravy (nemyslím McLaren P1 ale např. Focus RS) nikdy nenabídnou. Oproti novějším vozidlům se stabilizačními systémy a kontrolou trakce je Impreza WRX STI 2004 vybavena pouze ABS a to je vše. Pokud se člověk naučí využívat naplno potenciál vozu, je požitek z čistě mechanické trakce veliký. Nikdy jsem sice neporovnával síly se supersportem, ale jezdil jsem s ferrari F430 a na okruhu, dálnici nebo čisté nové rychlé okresce je to motokára s obrovským výkonem, ale jakmile se silnice začne trochu horšit nebo víc klikatět, myslím, že by mělo s Imprezou velké problémy. Pokud se řidič vyjezdí a začne si více věřit, začne zkoušet chování vozu i za hranicemi adheze. Driftovat na suchu se čtyřkolkou je úplně jiná hra než se zadokolkou. Najezdil jsem se toho smykem s různými BMW hodně, ale když jsem začal pokoušet Imprezu, zjistil jsem, že tady je potřeba mnohem víc ostražitosti, předvídavosti a hlavně každá malá chyba je díky zapojení i přední nápravy mnohem rychleji a zle potrestána. O něco lépe to jde na mokru a nejvíce zábavy za volantem si se subaru užiji vždy na sněhu.
Jezdil jsem takhle s autem asi půl roku a pouze si užíval bez nadstandardního servisu. Pak začalo jet na tři válce, tak jsem ho dal do autorizovaného servisu AWD v Praze. Kde vyměnili zapalovací cívku, svíčky a mimo jiné jsem se dozvěděl o uhnilé nápravě, kvůli které mi prý někde upadne motor a o vůlích v ložiskách. Navíc na to koukali jak z jara, že jak to může mít najeto 300 tisíc a že když ten motor neupadne kvůli té nápravě, tak musí každou chvíli odejít sám. No, jsem rád, že jsem se to nedozvěděl krátce po prodeji, to by mi radost z auta poněkud zhořkla, ale potom, co už jsem se s autem vyřádil a získal k němu důvěru, mě to tolik netrápilo, vyměnil jsem ložiska a nápravu, kterou jsem koupil starší přes polské alegro za desetinu toho co mi v servise nabízeli. Od té doby navzdory najetým kilomterům Impreza stále dobře sloužím a to ji rozhodně nešetřím.
Ani olej nijak výrazně nežere, ale v podvozku se už projevují vůle.
Do budoucna plánuji veškeré silentbloky a uložení podvozku nahradit polyuretanem od firmy powerflex, homologované slicky se kterými se smí i do provozu a kompletní třícestně stavitelný podvozek od firmy KW. Jízdní vlastnosti jsou již teď perfektní, ale po takovém upgradu bude auto na nejlepší cestě stát se nekompromisním závoďákem. Jediné na co se bojím sáhnout je řídící jednotka a výkon motoru. Po upravení řídící jednotky, výměně palivové pumpy a výfuku za průchozí se dá dostat na výkon 320koní a celkově optimalizovat výkonovou křivku. Je to lákavé, ale mám strach, aby se stávající motor neodporoučel to automobilového nebíčka. Raději se do toho pustím až budu mít na náhradní motor.
Celkově jsem si auto oblíbil a stala se z něj návyková záležitost. Plánuji se s ním účastnit příští sezonu některých amaterských zavodních podniků. Pokud někdo nad subaru přemýšlí, mohu toto auto jen doporučit.
(4x známkováno, průměr: 2,25 z 5)