Zkušenosti s vozem Škoda Roomster 1.2 HTP – Tuning by Jemča.
Jelikož články o Roomsteru tady na D-fensovi nejsou nic jiného, než hormada kňourání o slabých motorech, podělím se s vámi i o zkušenosti s jinými částmi vozu. Roomstera jsem měl půjčeného na 10 dní, a to ve speciální úpravě od firmy Jemča. Ta sice styling běžně nedělá, je orientována na čaje, ale rozhodně má lepší vkus, než třeba Milotec. Mračítka a podobné plastové zrůdnosti od tohoto výrobce autodoplňků mě budou ještě hodně dlouho budit ze spánku s mokrým prostěradlem. Hlavními prostředky „obrandovaného“ Roomsteru je polep s logem Jemča a obrovská krabice čaje na střeše (abychom byli dostatečně „vizibilní“, jak nám bylo sděleno experty na slovní paskvily). Ptáte se, jestli krabice 2x1x1 metr na střeše už tak vysokého auta změní jízdní vlastnosti? Jo. Velká plocha vepředu není nejlepším aerodynamickým prvkem, a boky piksly jsou velmi náchylné na boční vítr. Při jízdě za kamionem dostává auto zvláštní impulzy, které ho nutí nekontrolovatelně kličkovat. A průjezd protijedoucího kamoinu nebo autobusu? Doporučuji stočit kola, velmi snadno vás vás může proud vzduchu odfouknout ze silnice. Motor 1.2 HTP je tragédie, to ví snad i malé dítě. Zvuk připomíná traktor a zátah prakticky neexistuje. Do vyšších otáček, kde by člověk od normálního motoru čekal příval síly, se nemá prakticky cenu pouštět. Po sundání krabice se sice jízdní vlastnosti zlepšily, ale ne o moc. Pryč od tohoto nepříjemného tématu.
Roomster je velmi prostorný, uvnitř jsem se opravdu necítil jako v konzervě. Kromě známé hrany středového panelu, která tlačí na pravou nohu řidiče je jinak posez velmi příjemný. Ovládací prvky nastavování seadačky by si ale zasloužily trochu zdravého rozumu. Výška se ovládá mamutí pákou po straně, která připomíná pumpu. Pumpujte nahoru a sedačka vás strká vzhůru, pumpujte dolů a sedačka se sune k podlaze. Kancelářské židle jsou k nastavování výšky určitě pohodlnější, a navíc u toho nevypadáte jako blázni. Madlo posuvu sedačky vpřed a vzad připomíná velikostí i tvarem záchrannou brzdu z historických vlaků. Nehledě na to, že jsem do něj při vystupování nesčetněkrát kopnul.
Přístrojová deska a vlastně celý kokpit je shodný s novou Fabií, takže se s různými nedodělky určitě ještě budeme setkávat. Pokud začneme u volantu, tak ten má velmi tlustý věnec a po určité době začíná být řízení vcelku nepříjemné. Pedály jdou pěkně zlehka, stejně jako volant, snad by jen plyn nemusel být o takový kus pod brzdou, při popojíždění jsem si často připadal, jako když šlapu zelí. Plasty v interiéru jsou poměrně dobře slícované, až na několik místeček, skrytých očím. Opět se tu setkáme s černou a šedou, přičemž šedá má navrch. Popravdě, nechápu smysl stříbrně nastříkaných rámečků ventilátorů a vnitřních madel dveří. Jsou laciné na pohled i na dotek. To platí i o přihrádkách, konkrétně o vrchní přihrádce spolujezdce. Zaklapnout ji vyžaduje minimálně dva pokusy. Jinak je vše v normě, akorát při nastavování ventilace je slyšet hrozivý rachot odněkud z hloubi středového panelu. Potěší i vyjímatelný (a to znamená i vymývatelný) popelník. Vzadu vypadají věci o fous růžověji. Místa je dost a dost, hlavně nad hlavou. Jedinou slabinou je prostřední místo na zadní lavici, vzhledem k atypickému rozdělení sedačky 40-20-40 je uprostřed velmi málo místa. Sklápění středního segmentu je řešeno opravdu stupidně, masivími madly po obou stranách opěrky. Ty tlačí do zad, ať se sebevíc snažíte najít pohodlnou pozici. Alespoň, že pás pro prostředního cestujícího je umístěn a navíjen na strop. Zklamání tím nekončí, ve sklopce chybí držáky na nápoje. To by nebylo tak tragické, kdyby se na ní alepoň dala položit ruka, ale na to je bohužel moc nízko. Reputaci zachraňuje jen gumové lanko s háčkem a očko, pravděpodobně na upevnění lyží.
Kufr překvapí svou velikostí, čekal jsem místo tak na 2 tašky s nákupem. Největší sice není, ale fráze „Není to tak špatný, jak jsem čekal“ ho vystihuje vcelku přesně. Za opravdu dobrý nápad považuji háčky po stranách, stejnětak malé přihrádky po stranách. Dokonce tu najdeme i 12V zásuvku.
Je nutno se zmínit i o těsnění dveří. To je v lepším případě naklapávací, v horším jen nasazené přímo na kov. Konkrétně horní roh u předních dveří neustále vypadává, a pokud se sem tam přivře do dveří, půjde velmi rychle do kopru. To nemohli páni inženýři utratit u každého auta o 10 korun navíc za pořádné uchycení?
Shrnuto a podtrženo, Roomster je auto s hromadou dobrých nápadů a několika špatnými. Ty ale bohužel nejvíce pocítíte. Vzhledem k zaměření na rodinu je ideální konfigurace malý řidič, tlustá žena, dvě dvoumetrové děti a jeden liliput. Pak si nikdo nebude stěžovat a z Roomsteru bude skvělé rodinné auto. Dá se přežít i HáTéPéčko, pokud se smíříte s tím, že nejede, a přestanete se vztekat. Ale proč si zbytečně ničit nervy, že?
(Zatím nikdo nehlasoval)