Zima nesměle zaťukala na dveře a i když se jí moc dál nechtělo, už na nás začíná vybalovat své dovednosti.
Praha se chystá na své třícentimetrové kalamitní stavy a vohnouti ve vyšších polohách obuli zimní protektory „Wulkanizacja Kedzierzyn Spólka z ograniczona odpowiedzialnoscia“ alespoň na hnanou nápravu. Také reportéři vohnoutí týví brzy vyrazí v polobotkách do terénu, aby nám ynvestigatývně předvedli, že led klouže. Mimo jiné nám před lajfstajlovým džinglem „ Jan Guma, televize Noha“ (akce: odolávání rozběsněným živlům nebo soulož se sněhulákem, pokud živly neběsní) připomenou, že silničáře zima opět překvapila. Ti, kteří jsou v tu chvíli už šestnáct hodin za volantem oranžové krávy pohybující se na hranici adheze, viditelnosti a zdravého rozumu po zafoukaných okreskách o tyhle zprávy ale přijdou – což je dobře, protože by se jim chtělo v tu chvíli ze všeho nejvíc se na všechno a na všechny VYSRAT.
Nejdřív trocha teorie, která dává chaotickému hemžení mechanismů zimní údržby řád: každá Správa a údržba silnic (SÚS) má pro řešení zimních nadílek Plán zimní údržby, který kategorizuje konkrétní silnice podle důležitosti do tří POŘADÍ – silnice I. třídy a dopravně významné silnice II. třídy, ostatní silnice II. třídy a dopravně významné silnice III. třídy, ostatní silnice III. třídy (na závěr jsou „neudržované“ silnice s minimálním dopravním významem, označené známou dodatkovou tabulkou). Podle stanoveného pořadí se ZMÍRŇUJÍ závady ve sjízdnosti vznikající povětrnostními vlivy ve stanoveném ROZSAHU: v I.pořadí se udržuje celá šířka a délka vozovky včetně odstraňování sněhu a náledí chemickými nebo inertními materiály; II. pořadí používá stejné technologie s tím, že je možno ponechat uježděné sněhové vrstvy a posyp je možno provádět pouze na kritických místech; III.pořadí se udržuje v zásadě pluhováním a inertním posypem na kritických místech. ČASOVÝ harmonogram předpokládá výjezd mechanismů do 30 minut od zjištění závady, přičemž lhůta pro zajištění sjízdnosti dálnice a rychlostní silnice jsou 2 hodiny, u ostatních silnic I. pořadí 3 hodiny, II. pořadí 6 hodin a III. pořadí 12 hodin.
Vybaveni teoretickými poznatky se můžeme vrhnout do praktické aplikace na našich silnicích plných zmrdů a vohnoutů. Je zajímavé, že jakkoli jsou tyto dvě skupiny diametrálně odlišné, tak výsledky jejich účasti v silničním provozu jsou si velmi podobné (stejně jako z projevů ultralevice i ultrapravice nakonec vyleze společná myšlenka ultrakriminálu pro všechny). Zprávy přicházející s železnou pravidelností půl hodiny po začátku tři dny předem avizovaného sněžení hovoří o zapadlých kamiónech, řetězových haváriích a neprůjezdných silnicích. Proč?
Průměrně vnímavý řidič samozřejmě pochopí, že technické prostředky nemůžou být z podstaty svého omezeného počtu přítomny všude, zejména pří dlouhotrvajících srážkách, a tomuto je schopen přizpůsobit své chování (opatrná jízda, předvídání rizik nebo všeřešící nevyjetí). Kromě těchto stále vzácnějších „účastníků silničního provozu“ narazíme ovšem i na takové, kterým není shůry dána možnost k výše uvedenému zjištění dospět.
Stejně jako je typický „king of the road – bývalý aviatik“ (dále KOTRBA – mimochodem tomuto fenoménu by bylo dobré věnovat se podrobněji) přesvědčen, že mu ostatní musí právem silnějšího uhnout nebo počkat, když zrovna nutně potřebuje předjet na dálnici jiný náklaďák devadesátkou (rozdílem rychlostí 1km/h mu to trvá čtyři a půl kilometru) bez zbytečných efektů jako je naznačení změny směru jízdy, očekává totéž od matky přírody. Důležitější je vybavit trakař světelnou hustohadicí ve stylu reklamy na cocacolu a pseudoSPZ s kotrbovým jménem za oknem, aby ti ubožáci okolo znali identitu autora a majitele svítící fejatůry (v případě potřeby lze použít jako vyjížděcí plech). Zato zimní pneu, pytel s pískem nebo nedejbože sněhové řetězy je zbytečná frajeřina nehodná řidičského umění kotrby. Když pak zůstane parta kotrbů stát v barrandovském kopci, na Cínovci nebo v Červenohorském sedle, jsou samozřejmě vinni cestáři, které tu „nikdo neviděl“ (protože kotrbův náklaďák stojí napříč silnicí a technika SÚS místo odklízení sněhu pracuje na vyprošťování kotrbových soukmenovců). No a když traktor z přilehlé lesní správy vytáhne kotrbu na kopec, ten o dva kilometry dál zapadne znova…
Zmrdi i vohnouti zas jsou toho názoru, že je povinností státu zajistit jim za jakýchkoliv podmínek „černou“ silnici a jízdní podmínky jako za květnového podvečera. Jedněm proto, aby si mohli svou oktáfkou f tédéíčku nebo ofroutem fmetle dál posilovat ego terorem ostatních účastníků silničního provozu třeba za to, že jim senyor ečív ekaunt menedžr vykomunikoval nulové benefyty. Druhým pak z důvodu nižší přilnavosti jejich značkových zimních protektorů (totiž letních protektorů koupených v zimě) „Obnova Brno feat. Michelin“ vzor slicky formule jedna. (Franta z kravína teda neví, co je přilnavost, ale ví, že „to fakt kurva klouže voe“.) Také je třeba brát ohled na to, že libovolnou konstrukční část odpadlou z vohnoutí Schade Einhundertzwanzig by se nemuselo podařit v čerstvě napadaném sněhu nalézt, čímž by vozidlo ztratilo polovinu své nevelké hodnoty. O nějakých časových lhůtách a pořadích údržby nemá nikomu z těchto dvou skupin cenu povídat, protože desetiminutový pobyt v hustém sněžení na silnici jim stačí k vytvoření závěru „je to tu od rána neprotažený, silničáři jsou hovada“. Jediným možným řešením je přidělení sypače s radlicí každému zmrdímu a vohnoutímu vozidlu, čímž dojde ke snížení nezaměstnanosti a také k velmi žádoucí přesné identifikaci obou skupin v silničním provozu. Do doby, než se podaří toto řešení zavést, budeme bohužel stále ještě svědky solitérních jezdců s výrazem Izáka Newtona, který gravitační zákony vymyslel a tudíž si je může dovolit nerespektovat (vozidlo má totiž stálé vlastnosti „simírova béemvé“). Jezdci z Apokalypsy dříve či později vytvářejí efektní a inspirativní skulptury ze zmačkaného plechu (popř. s použitím dalších materiálů, jako je dřevo vzrostlého smrku nebo beton železničního nadjezdu), protože „v háji to klouzalo a na mostě to bylo namrzlý, kdo to má kurva čuchat“.
Na našich silnicích je rovněž možné potkat osoby hravé a soutěživé. Oblíbenými zimními kratochvílemi je hra „na tankisty“ (dovolen je pouze průzor 7 krát 15 cm – do této hry se přes její militaristický název s oblibou zapojují i ženy) a hra „dovezeme sníh na střeše z Krkonoš až do Prahy“ (pokud při prudším brzdění sjede na čelní sklo začíná hra „vidím úplný hovno voe“). Z dětských let si lze zopakovat oblíbenou hru na schovávanou (mám přece ksenóny, ty musí ten sníh na lampách prosvítit!) a pro opravdové fajnšmekry-lovce tu je zpestření běžného honu na chodce levelem „kam až dostříkne břečka projetá osmdesátkou“.
Jak z neutěšeného stavu zimního provozu na českých silnicích ven? Především přestat plýtvat posypem i energií na „poručíme větru dešti“ – snahu za každou cenu udržet ve vánici holou vozovku hlavních silnic. Jednak se použitá technika bude moci dřív zabývat i silnicemi nižších pořadí, jednak se všichni spěchající a machrující magoři během čtvrt hodiny (kterou se vyplatí přečkat v teple nejbližší pumpy) přemístí ze silnice do jejího blízkého či vzdálenějšího okolí (nějak toho Darwina nahradit musíme). Dále veškeré kopec „nevyjevší“ kamióny i osobní automobily postihovat za nepřizpůsobení jízdy stavu a povaze vozovky včetně prémie za vyproštění. Dbát na dobrou zimní výbavu (fuj, to zní frázovitě, že?), policii používat nikoli k buzeraci prošlých obvazů v lékárničkách, ale skutečnému dohlížení na bezpečnost provozu – no a samozřejmě především ctít pravidlo „pospíchej pomalu“ (dnes to holt bude o patnáct minut později, protože se žení všichni čerti). To je ale tak jednoduché, že to v kotlince nemůže fungovat…
(Zatím nikdo nehlasoval)