Nejsem žádný písmák, ba dokonce se musím do tvorby nutit. Ale jsou zde individua, která mě vždy k nějakému dílku popostrčí. Pověnoval bych se dnes třem našim ministrům a jejich geniálním myšlenkám.
Jako první soudruh Toman, toho času ministr zemědělství. Zaujal mne svou nevšední myšlenkou, kterou ventiloval, zřejmě bez dalších hlubších úvah. Apropo Toman? Toman? Pokud mne paměť neklame, už jsme jednoho ministra zemědělství Tomana měli, ještě v době komunismu. Tak to bude jedna famílie. Na tom přísloví, že jablko nehnije daleko od stromu něco bude.
Soudruh Toman nám zabrousil do odvětví mírně odlišného. Ne, že by neměl na zemědělství do čeho píchnout. Třeba to sucho. Mohl by třebas přemýšlet nad tím, jak přinutit půdu, aby zase vsakovala vláhu, tak jak to uměla kdysi.
Moje letitá máma nemůže pochopit, jak je možné, že na polích jsou dnes po dešti kaluže. Ještě tak na asfaltu, to chápe. Také nechápe, jak může z polí odtékat bahnitá řeka, po každém drobném deštíku. A to pochází z gruntu v Podkrkonoší, kde už jsou pěkné kopečky. Jenže ty její historky jsou z jiné doby. To ještě nebylo velkoplošné hospodaření, mezi políčky byly meze, a pole nebyla provrtána soustavou melioračních trubek. To kdyby hospodařila ještě po kolektivizaci, tak by to třeba chápala lépe. Jenže to už hospodařit nemohla, neb nám soudruzi Tomanové grunt ukradli.
Soudruh Toman by mohl například přemýšlet, jestli je od zemědělců chytré, sít erozivní plodiny jako řepku na svahu, nebo kukuřici na lánech o tisíci hektarech. Zda je zdravá dotační zemědělská politika, přimíchávání biosraček do benzínu, nebo zda je rozumné mít všechny zemědělské pozemky zmeliorované, protože když už zaprší a nějaká vláha se přece jen vsákne, tak ji pak meliorace odvede, a do spodních vod se nedostane.
Anebo by mohl popřemýšlet o nadměrné chemizaci zemědělství, kterážto svinsta se pak dostávají do zdrojů pitné vody. Ale to ne. Soudruh Toman se rozhodl, že nám zakáže letáčky se slevou, jenž nám zasílají obchodní řetězce. Prvně tuto myšlenku prezentoval v horkých hovorech u Moravce. Zřejmě se nechce dát zahanbit unií, která zakázala brčka a igelitky, a přispěchal se svou troškou.
Samozřejmě důvod je ekologie. Planetu je třeba zachránit, tak zakážeme letáčky. Sice nám v tomto případě soudruh Toman trošičku pozapomněl na svobodu tisku a svobodu podnikání, ale u bolševiků by nás to nemělo překvapovat.
Na druhou stranu v tom můžeme najít i určitou logiku. Když fotr rozorával meze, tak je mladej přece nebude obnovovat, to by se neslučovalo s rodinnou tradicí. A i když není v dnešních možnostech Tomanů, tu nenáviděnou demokratůru a jakous takous tržní ekonomiku zničit, uregulovat ji až ke zničení, to mohou.
Podívejme se nyní na ministerstvo dopravy. Ani soudruh Ťok se necítí plně vytížen a přišel s geniální myšlenkou. Výjezdy policie si budeme platit. Touto myšlenkou zřejmě zapudil jinou geniální myšlenku, tu na zřízení státní odtahovky na dálnicích. Jedna geniální myšlenka stíhá druhou.
Těžko se pak divit, že mu vytěsňují přízemní myšlenky o stavbě dálnic. Ale buďme rádi i za těch pár kilometrů. A nebudu zde příliš přetřásat trik s přejmenováváním rychlostních silnic na dálnice, to by se pan ministr mohl dostat s výstavbou až do mínusu.
Ale zpět k oné myšlence. Mohlo by se zdát, že je nová, neotřelá, ba přímo vizionářská, ale my pamětníci jsme se již s něčím podobným setkaly. Svého času byl ministrem vnitra jakýsi Íčko, pro mladší a neznalé Ivan Langer. Ten přišel s vizí, že budou občané platit zásahy policie, pokud tyto budou na soukromé půdě. Tato hovadina měla dokonce podporu u části veřejnosti a některých politiků.
Myšlenka to tedy není nová a bude se do budoucna zřejmě objevovat častěji, neboť vysocí úředníci tohoto státu dospěli do stádia vydírajícího sadisty, odhodlaného sedřít občana až na kost. Záminky ať sebeblbější se vždycky najdou a hlasy třiceti procent voličů, kteří nepochopili podstatu hry, se ještě seženou.
Připomenout Anonistovi Ťokovi, že si policii již platíme a že je povinností takových jako je Ťok s těmito penězi vyjít, je naprostá marnost, neboť arogance s jakou si novodobí papaláši nárokují naše peníze je nekonečná. Dokud jim neukážem, že jich máme už plné zuby, tak se jim ta varovná kontrolka nerozsvítí.
Každopádně, tak jak odvál čas ministra Íčka i s jeho debilními nápady, se dočkáme odvanutí i tohoto exota, ale budeme si s ním muset ještě něco vytrpět.
No a do třetice se zastavím u soudružky Maláčové. Promiňte, musím se trochu nadechnout.
O své genialitě nás soudružka přesvědčila již při svém usednutí do ministerského křesílka tvrdíc, že zvýšením mezd státním zaměstnancům se zvýší příjmy státního rozpočtu. Pokud někdo do této chvíle nemohl pochopit, jak mohou socané rozfrcat i ty prachy které nemají, soudružka Maláčová je zářným příkladem jejich myšlenkových pochodů. Zdroje jsou.
Nyní přišla s novým nápadem, který pokud mne paměť neklame, se zde ještě nevyskytl. Zavést základní školní docházku až do osmnáctého roku každého mladého soudruha.
Tak týnejdři, těšte se. Náš právní řád vás sice v patnácti již činí částečně právně odpovědnými. Můžete tak třeba odejít z domu a začít se živit samy, najít si práci, nebo podnikat, žít partnerský život, ale soudružka Maláčová vám chystá ještě bohaté tři roky inkluzivního školství. Tak ji nezapomeňte hezky poděkovat, neboť géniové bývají často obecným lidem nepochopeni a nedočkají se vděku. Ona si to zaslouží.
No a teď se jdu napít něčeho opravdu ostrého.
16.12.2018
Stanik, drsnej manik.
(195x známkováno, průměr: 1,35 z 5)