Rád bych se s Vámi podělil o svůj zážitek z dnešního (14. 10. 2009) ježdění. Jedná se o prostředí našeho Mněsta, a tak to bude vždy, nebude-li uvedeno jinak.
Zcela proti pravidlům prozradím, že konec bude celkem hepyend. V tomto článku se D-F mimo jiné zmiňuje o tom, že se nikde nepíše, kdo kde a kdy dojel bezpečně, zatímco nehody se rozmazávají. Uvařte si tedy kávu / čaj / pervitin (bacha, bouchá) / kotě na másle / kuře na jehnědech nebo cokoliv chcete, uvolněte se a nechte se na chvíli vtáhnout do dne, kdy se mi zase nic nestalo, ačkoliv hazarduji se svým i Vaším životem natolik, že používám osobní automobil.
Mé vozidlo je velmi osobní, má dvoje dveře pro lidi a jedny pro to ostatní, schodný počet kol i válců a je v něm tak akorát místa. Je to normální Kchár, řízený lamba – řidič – lambda – řidič regulací, žere děti /důchodce / maminky / babičky / trávu kolem cest a taky benzin. A to všechno zvládá bez turba.
Ten den bylo všechno špatně. Zima jako v ruském filmu, mokro (normální listopad takhle v půli října), auto nějak nejelo tak jak mělo a k tomu všemu jsem se musel přesunout mezi dvěma pracovišti naší školy a to MHD, protože na Albertově se nedá parkovat zadarmo a já zloděje nesponzoruju. No prostě vážně super den.
Na parkovišti bylo docela plno. Jedinou schůdnou cestou bylo natřikrát auto natočit z poloviny ještě v parkovacím místě a z mého kolmého stání auto vytáhnout kolem zadku tmavě modré Astry stojící podélně uprostřed parkoviště. Parkoviště jsem úspěšně opouštěl vstříc prvnímu studenému kilometru. Přesun na jinou adresu na jihu Prahy, navíc na stejném (pravém) břehu Vltavy není nutno komentovat, proběhl bez výraznějších problémů. Nikdo nikde neboural, žádný chodec se nechtěl zabít tím, že by mi skočil pod kola mimo přechod, po cyklistech ani památky, prostě jelo se nádherně. Když se chce, všechno jde. Jen jedna křižovatka mne trápí, je to Sulická / Pod Višňovkou / Matek, ale o tom bude řeč.
Na malém parkovišťátku před cílovým barákem je až neuvěřitelně plno, všichni zřejmě dneska jedou MHD. No nic, jedno místo celkem ujde, jdu na to. Bílý Favorit z jedné strany, sklopené zrcátko mi to usnadňuje. Z druhé strany červená Felda, nejlepší už má za sebou a kdybych jí odřel, majitel by to ani nepoznal, jak je to auto samý důlek, šrám a rez. Jenže já cizí auta neodírám, zakládám si na tom. Když se dělá s autem pomalu, jde to na centimetry. Bez problémů couvám kolmo do řady a opouštím vozidlo, dále pokračuji MHD.
Zlom přichází krátce po 14:00, volá přítelkyně. Na adrese, kde jsem tak ukázkově neodřel červenou Feldu, jsme se měli sejít. Holčička ale chce abych pro ní přijel do ranní destinace, je prý hrozná zima. (Tak to mě vykládej!) A hele, komplikace. Kdyby si sedla na tramvaj / bus, bude na místě stejně pomalu jako já. Kdo pozorně četl, ví, že jedu z Albertova. Ok, chvátám BusoTramem, nasedám do auta a vyrážím. Řeknu to na rovinu: Byl jsem fakt NASRANEJ!
Moje trasa se běžně dá dávat za něco kolem 15 minut. Pokud jedu RadarKérLes dávám to za dvanáct. Jenže je dost provoz a jako vždy, když spěcháte, jede před Vámi nějaký požitkář, co se rád „kochá“. Ok, 16 minut, to jde. I tak ale tato cesta znamená zdržení půl hodiny. A kdo si myslí že mi jde o sex, toho zklamu. Zas tak blbě na tom nejsem. Jde o to, že na adrese „Červená otřískaná Felda“ je potřeba udělat práci, která se sama neudělá a nikdo ji neudělá za 5 minut.
Přítelkyně nasedá a já okamžitě vyrážím. Ulice Generála Šišky má charakter okresky mezi lesem a polem, ale jsme ve Mněstě, je tu padesátka. V kombinaci s RadarKérLes faktor 2 se to tedy rovná 100 km/h. Odbočení chce hodně síly. Řidič černého Lexusu zastaví a kouká jak puk, ačkoliv já dávám přednost jemu a ze směru kterému dává on, nic nejede. Tahle křižovatka (Novodvorská / Generála Šisky) by už vážně chtěla světla. Zejména řidiči MHD budou vědět, o čem píšu. Nechápu, že to při těch dopravně bezpečnostních zpomalovacích opatřeních ještě nikomu nedošlo. To co jsem v autě zařval na adresu řidiče Lexusu se nedá napsat, jedině možná ve hvězdičkách.
Novodvorská ulice je pověstná svou ochranou chodců. V uplynulém cca 1 roce jsme tedy byli svědky zavření levého pruhu betonovými bloky, stáhnutí značek umožňujících jezdit 70 km/h a ještě celé sady dalších zvýraznění přechodů atd. Nutno říci že chodci zde (v úseku, který já používám) mohou použít celkem tři přechody, u každé zastávky autobusu jeden. K tomu si u dvou krajních připočtěte dva podchody, které jsou v této lokalitě relativně v dobrém stavu. A teď: Může mi někdo vysvětlit, proč se tedy dával na středový pás v úseku, kde přechody nejsou, 2 metry vysoký drátěný plot?! Já Vám to povím. Protože vohnoutství zdejších se dotýká nebes a lidé zde běhají pod auta jak se jim zlíbí.
Také jdu skoro denně někde mimo přechod, ono někde to ani jinak nejde, ale já tak činím když není zbytí a navíc jen a pouze za jedoucí auta, nikoliv před, čehož jsem za volantem často svědkem. Zase jsme u toho jak vohnout přenáší svou povinnost neomezit na cizí povinnost neohrozit.
Třeba jako ta megamamma, co si to štrádovala přes silnici dneska. Samozřejmě v místě, kde není zmiňovaný plot. Ale stejně. Podchod před nosem, k přechodu 20 metrů. Přidal sem plyn. Moje kára ale na pětku moc nezrychluje, tak to bába stihla. Kdybych viděl že ne, samozřejmě zastavím. Osobně ale preferuji strategii „Ať se proběhne, třeba se poučí.“ No jak gdo, pani. A mimochodem, už jsem viděl lidi ten plot i přelézat. A nebyl to mladý zdravý týnejdžr. Pro nablblé ouřady, kteří si tohle snad přečtou, tedy zopakuji: Chyba zde není v autech. Auta na silnici totiž patří, chodci ne.
Jedu dál bez výraznějších problémů, jen na pár červených je trošku delší fronta. Pár nedaných směrovek na „kruháčích“, ale to je rutina. A zase jsme na křižovatce Sulická / Pod Višňovkou / Matek. Prosím Vás, snažně a moc, když jedete z ulice Pod Višnovkou do Sulické ROVNĚ, neblikejte doleva. Ano, je to v zatáčce, svádí to, já vím. Ale o kousek dál tímto směrem je jiná podobná křižovatka a tam nikdo nebliká, ačkoliv je to ještě ostřejší zatáčka. Pojednání o této křižovatce si zřejmě vyžádá samostatný článek, pokusím se získat i fotodokumentaci a situaci zde rozebrat do detailu. Dlouhodobě pak hlasuji pro světla nebo „kruháč“, ale ani na něm neumí většina lidí blikat tak, jak se má. Vídám to dennodenně.
Po příjezdu do cíle moje nasranost, kterou jsem úspěšně přenesl i na přítelkyni došla vrchlu. Něco jsem na ní zakřičel, ona na mě nazpátek, no však to znáte. Když jsme si pak vysvětlili, že ona nevěděla, že nejsem ve škole autem a budu pro něj muset MHD přes půl města, a já zas jí, že jsem si myslel, že to ví, oba jsme se uklidnili. Zbytek dne proběhl ok, ale to sem nepatří. Nastala cesta domů.
Doprava opět hustší, ale ne zas tak moc. Když jsme to plazili Sulickou nahoru, opět jsem v protisměru párkrát viděl onen mnou nenáviděný levý blinkr. Nechápu, co tím ty lidi sledují.
Na jedněch semaforech někde nad sídlištěm Krč se mi povedla príma věc. Zastavil jsem v odbočovacím pruhu a když se auto přede mnou rozjelo, chtěl jsem ho následovat. Jenže moje auto bylo proti a jaksi se nemělo k zatáhnutí. Vím co si teď myslíte, ale v nohách to není, poznám kdy má auto poruchu. Takže se okolo stojícím řidičům naskytnul zajímavý pohled. Když mi auto takhle „přichcípne“, musím to „rozhonit“ plynem. Snaha o další urychlený rozjezd (nerad zdržuji ty za sebou) s sebou ale přinese pořádné protočení kol. Pokud uberu, zase se to přichcípne, v téhle situaci neřešitelné. Auto poskakuje jako koza a do toho hrabe. Burn, bejby, burn!
Myslím že když mne potkáte, zajisté si to užijete také. Vím v čem je problém, mám snahu to nějak řešit, ale ne za cenu dílu odpovídající ceně auta v bazaru. Snad mne chápete. Kdo mne poznal, může zkusit do diskuze napsat, jakou značku a typ vozidla vlastním. Zkuste i barvu, to si nespletete. Kdo bude mít nejpřesnější tip, získá odměnu, a to sice, že mu dám za pravdu. Pokud tedy ovšem najdu čas číst diskuzi, tak trpělivost, prosím.
Díky, že jste dočetli až sem a přeji mnoho tak šťastných kilometrů, jako prožívám já.
Pozn. Pod čarou pro řidiče / majitele červené feldy z ranní cílové destinace:
Za prvé. V jakém vztahu jste k našemu domu nebo k někomu z majitelů bytů? Vaše SPZ obsahuje písmeno T, tedy není pražská, ale u vjezdu je jasně napsáno „Jen pro majitele bytů: ulice, číslo“ . Vím, že se to nevylučuje, ale přesto to budí podezření. Důvod je jasný: Parkoviště má omezenou kapacitu a v okolí je docela dost staveb a tato značka tam je kvůli jejich osazenstvu. Ať si parkují kde chtějí, před mým domem to tedy nebude. Nemám nic proti mimopražským, to vážně ne. Jen mně tohle prostě zajímá. Kdo z domu mne totiž nezná, kouká na mě pokaždé jako na zločince, když přijedu. Felda si tam vesele parkuje už asi rok.
Za druhé. Nemám nic proti Feliciím, jednu jsme měli jako rodinné auto a celkem to s ní ušlo. Ale: Vaše auto je vrak. Využijte šrotovného a radši se jí zbavte. I když i takhle má pravděpodobně větší cenu než moje vozidlo, je to prostě auto na nic. Oprava by výrazně převýšila její cenu. Jestlí Vám to stačí a počítáte,že jí „dojezdíte“, tak jako já to svoje, pak je to ok. Jen si ji ve vlastním zájmu nechte zespodu prohlédnout. Je možné že je zkorodovaná už i na nosných místech. Neberte si toto prosím jako útok na sebe, jen mi prostě Vaše vozidlo jako takové přijde svou existencí zajímavé. Přeji i Vám mnoho šťasných kilometrů!
(Zatím nikdo nehlasoval)