Byla neděle, dne 25. 10. 2009 večer a my se s rodinou chystali na cestu domů z chalupy. Start tohoto dobrodružství byl jako vždy v malé obci nedaleko Roudnice nad Labem, cíl v jedné z destinací na jihu MNĚSTA, viz můj předchozí článek.
V diskuzi jste hodně psali že to byl článek příliš dlouhý a někteří, že i nudný. Ok, souhlasím. Ale na nudu jsem upozornil předem. To je taky důvod, proč se v médiích rozmazávají nehody a krváky, a ne všední dny kdy se nic nestane. Dobře, jak chcete, dnes to hodně zkrátím, ale pak si nestěžujte, že jsme něco v textu dostatečně nepopsal.
Zvlášť mne zaujal jeden příspěvek, definice grafomanie opsaná z Wiki. Teorie má ale jednu trhlinu. Moje předchozí dílko je můj první výtvor vůbec, když nepočítám školní slohové práce. Zatím necítím potřebu psát, až přijde, zjistíte to jako první…
Taky se ptáte, proč „Mněsto“. K tomuto označení mě přivedl tento článek. Doufám že to D-F nesmaže jako odkaz na konkurenci. Teď koukám že pan autor má to slovo trochu jinak. No, to nevadí, já se přidržím svého novotvaru. A proč? (Taky se rád ptám proč, to ještě poznáte.) Protože stejně jako je nelogické a špatné toto slovo podle pravidel pravopisu, tak stejně špatné a nelogické je i vedení tohoto Mněsta podle pravidel zdravého rozumu. Blíže to budeme pitvat až jindy, čtenář si žádá krátkost.
Tak jsme tedy vyrazili za začínajícího, ale houstnoucího, deště na české silnice, v tento čas těžce zkoušené. Hned v Roudnici jsem se smíchy neudržel. Jen nastíním, že zde jsou dva kruhové objezdy ve vzdálenosti možná 50 metrů. Prostě výjezd z jednoho přímo ústí do druhého. Jeden místní řidič bílé Felicie byl zřejmě tak zmaten touto nevšední úpravou, že při vjezdu do druhého kruháče dal levý blinkr. No nedali byste mu medaili?
Další zajímavou skutečností tohoto místa jsou jakési náznaky přechodů, a to sice snížený obrubník a vydlážděný pás pro slepce. Asi nezbyly prachy na pruhy na silnici. Řečí zákona není přechod zde nijak vyznačen, ani svislou, ani vodorovnou dopravní značkou. Nemusím Vám asi vykládat, s jakou neohrožeností se místní vrhají vstříc kapotám osobních a lehkých užitkových vozů, doufajíce ve své vítězství. Rádi tak činí zejména vidí-li přijíždět vozidlo se značkou obsahující písmeno A.
Odbočka první, mlhové světlomety. Vynecháme omáčku a řekneme si rovnou, že řidič je povinen za snížení viditelnosti použít koncová světla do mlhy. Může užít i přední světlomety do mlhy, je-li jimi vozidlo vybaveno. V dalším odstavci se píše, že mlhové světlomety ani koncové svítilny do mlhy se nesmí užít po soumraku. Necituji zde zákon slovo od slova přesně, ale s naprostou jistotou vím, že zákon zde neuvádí žádné výjimky. Prostě: za tmy se mlhofkama nesvítí, woe!
Po soumraku? Co by to jen mohlo znamenat? Můžeme diskutovat o tom, co je množství větší než malé, nebo škoda menší než velká (octavia? ;-) ), ale na tom co je to po soumraku se asi shodneme všichni. Nebo alespoň svéprávná většina. Tedy doufám v to.
A jak si s mlhovými světlomety poradí po soumraku české mozky? Normálně prší, táto, a seš na dálnici, tak si ty mlllhofky rosviť, né? Aspoň tomuhle podlehla značná část řidičů, nebo to má zakódované někde ve své hlavě. Jinak si nelze vysvětlit takovou frekvenci aut s rozsvícenými mlhovkami, nejen na dálnici, ale už i v Roudnici. Nežertuji, byl to zhruba každý desátý, koho jsem potkal. A teď přichází moje chvíle: PROČ to, lidi, děláte?!
Ze začátku to nevadí, říkáte si, že je to jeho blbost. Jenže pak za ním jedete a ona ta blbost začne bolet do očí. Třeba jako řidič stříbrné Toyoty Corolla. Měl na dálnici rozsvíceno vše, co šlo. Jel zajímavě, v úsecích, kde nepršelo 110 km/h, tam, kde pršelo, pak 130 km/h. Tím se stalo, že jsme se několikrát navzájem předjížděli. To nevadí, na dálnici je to normální. Po jednom jeho předjetí jsem párkrát probliknul dálková světla, nechtělo se mi mu pořád koukat do té mlhovky. Pochopil a vypnul ji. Pak jsem ho znovu předjížděl a koukám, přední mlhovky měl dále zapnuté. Nepochopil…
Tak a teď si říkáte kde je zase pointa? Jednu Vám předložím. Možná se policie bojí do deště, aby jim ty německý káry nezrezavěli, nevím. Každopádně nebyli nikde vidět. Ani v provozu, ani na hlídce, prostě po trase nikde. A že by bylo na co se dívat. Za mlhovky by vybrali víc než za lékárničky a trojúhelníky. A sami si přeberte, co je nebezpečnější. A teď vážně už ta pointa: Nic se nestalo! Překvapeni? Policie nikde a všichni jsme bez problému dojeli do cíle. Ani žádnou nehodu jsme nepotkali, v tak hustém dešti celkem div. „A přesně wo tom to je, brotha.“ Žádné výbuchy, utržené ruce ani rozmačkané rezavé srokoplechy, jako na jisté komerční TV. Jen jsme v pohodě dojeli.
Odbočka druhá – policejní Avie. Možná si říkáte že jsem nějak vzal na pásek jízdu naším drahým Mněstem. No chtěli jste krátkost… Ne, vážně: Po dobu mé jízdy se nic zvláštního nestalo. Ale vybavuje se mi jedna příhoda z Mněstské magistrály. Když jedete od Slintáku (I.P. Pavlova) přes Nuselský most dál, jsou tam všude sedmdesátky. Při jedné z minulých cest tu kolem mě prolétla policejní Avie, bez zapnutých majáků. A kolik tu hoši jeli? 110 km/h jsem musel jet já a to jsem je tak tak stíhal, hovada. Přeberte si to jak chcete, mě to vychází na překročení rychlosti o víc než polovinu, policejním vozem bez zapnutého výstražného zařízení.
Odbočka třetí – rychlost. V tomto úseku taky brzo dojde ke snížení rychlosti na 50 km/h. Prý kvůli hluku. Rychlost 70 km/h či blízké tachometrové deriváty mnou používané vozidlo udrží i na pětku, tedy v nízkých otáčkách. Budu-li chtít do tohoto svahu udržet padesátku, budu muset jet na čtyřku, možná i na trojku, což se rovná otáčkám vyšším. A kdybyste, soudruhu majore, dovolil takovou malou kontrolní otázečku, tak co dělá motor provozovaný ve vyšších otáčkách? No přece hluk, neboli kravál! A taky víc žere! Ale když jde o emise hluku (a levné hlasy voličů), tak jdou všechny ostatní emise přece stranou, ne? Politicky, Hlík, politicky!
Budu tedy volit mezi zlem prvním, a to sice platit padesátku na pokutách, jezdíce70 km/h na pátý rychlostní stupeň a mezi zlem druhým, a to sice platit padesátku na vyšší spotřebě. A hádejte co mě dožene častěji a jak se tedy zachovám. Mám blbý motor, já vím. Ale mám ho rád a nikdo mi nemůže (díky Bohu) přikázat, jakým autem mám jezdit.
Tak už jsme si řekli co se na nás chystá a taky že i přes déšť, nástrahy mlhovek a prozíravou absenci policie se nám všem zase jednou nic nestalo, a nezbývá než se omluvit.
Za prvé za to, že to zase není tak krátké jak chcete. Sním o tom že jednou napíšu článek, kde bude pouze jedna věta. Asi se bude jmenovat vzkaz politikům a v té větě bude cosi hodně neslušného. Dnes to ale asi zase nevyjde, škoda.
Za druhé se omlouvám za to, že jsem opět hazardoval se životy nás všech a použil osobního vozu. Nějak nevím jak by tři lidé a kopa zavazadel mohli v daný (námi potřebný) čas a po dané (námi nezvolené, jediné možné) trase cestovat. Díky za dočtení, přeji šťastný návrat domů a jezděte D-fenzivně!
(1x známkováno, průměr: 3,00 z 5)