Přináším další svodku o kriminálních a protistátních aktivitách zločinných spolků zvaných obecní policie. V minulých týdnech se to totiž rozjelo s lokálními bandami ozbrojených šimpanzů docela s kopce. Pravidelné zprávy o tom, že byl nějaký vysoký činitel obecní policie zatčen, je stíhán nebo byl již odsouzen pravděpodobně nikoho nevzrušují, nyní ale dostalo selhání konceptů obecních policií v současné podobě rysy systémového problému.
1. Kubice a jeho novela
Moc se o tom nehovoří, aby si to někdo nevyložil správně a nepovzbudilo ho to v další činnosti, či dokonce protiútoku.
Zmr. Kubice, ministr vnitra, tlačil skrz parlament novelu posilující pravomoci strážníků. Kubice si je zřejmě dobře vědom role, jakou tyto sbory mají v šíření represe nad běžným obyvatelstvem. Existence početného decentralizovaného sboru vybaveného technikou a zbraněmi, který se nemusí komukoli zodpovídat a nepodléhá žádnému kontrolnímu orgánu je snem každého vysoce postaveného činitele silových složek státu. Novela podle toho vypadala, v podstatě přibližovala ozbrojené opice policii státní, aniž by tyto nově nabyté pravomoci byly kompenzovány jakoukoli možností na straně občana se proti zvůli těchto obecních komand úspěšněji bránit.
Nicméně do voleb je nedaleko a Kubice pojal podezření, že onen materiál by parlamentem nemusel projít tak hladce jako jiná posílení pravomoci silových složek. 9.4. vláda vzala návrh novely zpět, protože se zmr. Kubice obával pozměňovacích návrhů, které poslanci avizovali v souvislosti s tímto materiálem. Znechucení veřejnosti praktikami strážníků dosáhlo už pěkně vysoko.
V dokumentu adresovaném sněmovně uvádí Kubice směrem k autorům avizovaných pozměňovacích návrhů: „Je třeba zdůraznit, že takovéto nekonsensuální zásahy do právní úpravy činnosti obecní policie by mohly zásadním způsobem ovlivnit její dosavadní víceméně bezproblémové fungování, ohrozit úroveň zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v obcích, narušit současné fungující vazby obcí na Policii České republiky, a tím celkově snížit míru bezpečnosti ve společnosti (v extrémním případě by se mohlo fakticky jednat o návrat obecních policií do roku 1992, případně i o jejich zrušení).“
Jinak řečeno, zmr. ministr vnitra Kubice se cítí dotčen, že by parlament mohl vykonávat svoji politickou a zákonodárnou roli, aniž by si to předstím odsouhlasil se silovými složkami státu. Má obavy, že by se tradiční formální „prohlasování“, při kterém hadroví paňáci klikají na tlačítka, protože je to přece pro policii a policie je správná, zvrtlo na něco neblahého. Zkurvená demokracie, ještě že už se to řeší.
Jaké pozměňovací návrhy to měly být? Já jsem po jistém úsilí našel pouze soubor připomínek poslance ČSSD Tejce obsahující dva návrhy. Oba znějí kupodivu rozumně. Ten navrhuje, aby strážníci spadali do pravomoci GIBS a pokuty, které vyberou, by měly být příjmem státu, nikoli obcí jako doposud. Obojí by znamenalo pro obecní policie skutečnou pohromu a tak se zmr. Kubicemu ani nedivím, že tam vrazil zpátečku. Lepší malé gestapo v hrsti, než velké SS na střeše.
2. Stříbrné cihly aneb musí se šetřit
Poněkud zvláštní přístup vedení měst a vedení obecních policií k často diskutovanému tématu úspor ve veřejných rozpočtech představují zprávy o tom, že se městská policie Praha dala na podivné transakce s drahými kovy.
Multikulturní větou „Echt silver kámo“ oznamoval pověřený velitel pražské MP Klema (nominovaný velitel Kotrouš je ve výkonu trestu odnětí svobody) svým spoludementům na Ksichtoknize, že odměna za dlouholetou službu u MP bude mít zcela mimořádný charakter. Klema hodlal nakoupit celkem 42 echt silver cihliček za 999 tisíc, tedy asi 23.000 za kus, jaká byla skutečná cena, dosud nikdo neuvedl. Halt je třeba šetřit. Není však dobré nechat simplexe dělat miliónové obchody. Reklamka, která celou zakázku realizovala, ho vzala pořádně u držky a děkujeme za to.
Podle znalců mají cihličky s příbalovým letákem a provokativním nápisem „Stavíte s námi bezpečnou Prahu“ cenu asi 3.000 Kč. Zmr. Klema vzal tedy na hůl nejen daňové poplatníky, ale také své soudruhy, neb dar byl zdaněn a pro výpočet daně se použila hodnota 15.000 Kč (a to přesto, že pořizovací cena cihliček byla vyšší).
Loni nakupovalo pražské městapo pečetní prsteny, tentokrát v hodnotě 396 tisíc. Trochu mi to připomíná rituály nějakého zednářského spolku.
Docela by mně zajímalo, jak vnímají tento způsob odměňování strážníků například řadoví příslušníci PČR, což je podle mně práce plná hrůzy. Když pomineme, že se občas dostávají do nepříjemných nebo ojediněle i nebezpečných situací a neprocházejí se celý den jako obecní buzeranti, musejí čelit výzvám typu „musíš za směni vybrat pět pokut, jinak ti neproplatíme přesčasy“. Stříbrnými cihlami se to tam asi moc nehemží.
3. Blacklisty a whitelisty
Další hřebíček do rakve městských policií pomalu vystrkuje hlavičku. Obecní policie totiž zašly ve zneužívání svých pravomocí tak daleko, že začaly tvořit seznamy zájmových osob po vzoru jiných proslavených policejních složek, jako například gestapa, StB a podobně.
Whitelist, v tomto případě nazýván nesprávně blacklist, provozovalo městapo v Opavě. Jedná se o seznam beztrestných, tedy registračních značek vozidel, která z nějakého důvodu nejsou součástí přestupkových řízení. Může se jednat o sanitky, ale také se může jednat o lokální VIP. Informaci o whitelistu vynesli naštvaní odboráři – nádhera, jak se zmrdi žerou mezi sebou. Nebude asi velkým překvapením, že whitelist vede většina obecních policií, v případě buzeračního programu Bezpečná města je to dokonce standardní součást programového vybavení dodávaného k radarům, což mi potvrdilo hned několik nezávislých zdrojů. Primátor Opavy preventivně seznam zabavil, čímž zamezil jeho úniku na veřejnost.
Blacklist byl zmíněn v souvislosti s městapem Pardubice. Zde si strážníci vedli seznam lidí, na které si mají zasednout a více je buzerovat, protože si na ně stěžovali. I blacklist je standardním instrumentem mnoha jednotek městapa, i když méně obvyklým než whitelist.
Obojí je samozřejmě nezákonné. Whitelist proto, že nelze z registrační značky samotné dovozovat, že nebyl spáchán přestupek nebo trestný čin. O tom rozhodují okolnosti jednoho každého případu. Blacklist zase proto, že vytváření něčeho takového, byť pro interní potřebu, žádný zákon městapu neumožňuje.
(Zatím nikdo nehlasoval)