Pár řádek o jedné horolezecké droze, která už asi moc životu nezachrání…
Za starých dob, když si ješte dnešní ministr vnitra hrál v uhláku na horníka (aby se později stal mašinfírou tendru…:-), nám maminka dovolila uvařit si domácí čokoládu. Vzali jsme tedy kakaový prášek (brrr, ten byl ale hořký), stoprocentní tuk a cukr, hodně cukru, nějaké to plnotučné mléko a všechno do hrnce a povařit a poctivě míchat, aby se to nepřipálilo. Moc si na to již nepamatuji, je to přeci jen pár let, ale zato mi nikdy nevymizí z hlavy ta vůně a ta dobrota. Té vůně byl vždycky plný dům a chuť byla téměř podobná tehdejší hořké čokoládě, která se dala v obchodě koupit. Nikdy se nám nepodařilo přijít na to, jak to, že ta chuť té kupované je taková jemnějsí. Byla to prostě úžasná chuť…
Po několika více letech jsem začal lozit do kopcu nahoru a dolu (kdo nezažil, nepochopí, třeba D-Fens…:-) a začal řešit, jak vyrovnávat energetické deficity touto činností způsobené. Čokoláda (nejlépe se mi osvědčila „hořká studentská pečet“ s rozinkami“:-) se stala mým nepostradatelným společníkem a pomocníkem. Jaká to lahoda, když se ve třech tisících metrech za slunečního počasí nechá rozpustit tabulka hořké v puse a posléze se zapije čerstvou vodou nabranou někde od ledovce. To se rozbalí staniol a ta vůně udeřila človeka do nosu jestě dříve, než si strčil tu lahůdku do pusy. Později, když už člověk vstřebal ve škole teoretické základy toxikomanie (dnešní děcka se o teorie už moc nezajímají, protože od Deža za školou dostanou praktické vzorky jen za pár vočí…), jsem se dozvěděl, že kakaové boby (a tudíž i čokliška) obsahují nějaké stimulační látky podporující koncentraci, pamět, krevní oběh a snad i trávení, i když tady nevím, protože jedním z následku požívání bylo to, že se člověk s prominutím nepodělal z vody nabrané někde ještě v nížině u staré Blažkové. Tento odstavec si dovolím uzavřít odvážným tvrzením, že tabulka dobré čokolády může zachránit i život. Kdysi aztéčtí válečníci popíjeli tu svou „čokoládu“, aby měli dostatek sil k porážce nepřítele. Ne nadarmo si ji brali i američtí vojáci před 60 lety do italských a německých bordelů…:-)
Čokoláda dneška? Ehm, omlouvám se čokoládovému božstvu, protože by mi musela huba upadnout. Dneska se všechno levné drahé vozí prý z Polska. Tudíž mamka pamětliv rad otce vyrazila na klasický jednodenní autobusový výlet za polské hranice, kde snad pod nenápadným dozorem celníků (taky musí, chudáci, z něčeho žít) se rozprodává zabavený vietnamský paš a večer se slovy „…a tobě jednu hořkou čokoládu“ jsem se stal vlastníkem podezřele lehkého balíčku čokolády. Říkám si: „No, to snad ani není čokoláda, je to nějaké lehké“, ale pamětliv pořekadla o darovaném koni a zubech jsem poděkoval a „lahůdku“ schoval na horší časy. Ty přišly právě dnes… A tak otevírám staniol (kupodivu ani po tom měsíci se váha nezvětšila) a šok číslo jedna. Nic není cítit!? Co to? Čich mi funguje v rámci zamoření benzinovými výpary poměrně slušně a tak zvědavě se snažím odlomit jeden čtvereček. Již ta snadná odlomitelnost a podezřelá barva a konzistence mě měly varovat, ale nebraje ohledy jsem ten jeden kousek bohužel vložil do pusy. Nemastné, nesladké by byla pochvala. Bylo to přímo hnusné, odporné, těžko popsatelné, asi jako když smícháte hnědé dřevěné piliny s nějakou ‚hlínou‘ (nechtěl bych tady použít ostřejšího výrazu, ačkoliv to Slušňák radí…:-) a přidáte trochu cukru (to víte, cukr je dneska drahý). Ihned mi hlavou proběhla vzpomínka na Orwellův popis čokolády Vítězství. Ne, bylo to ješte horší, než v té knížce. Beru do ruky obal a čtu „Skladniki: cukier, utwardzony tluszcz rostlinny, kakao w proszku, serwatka w prozsku, lecytyna E-322…“ a další chemie, kterou z časových údajů vypustím. U dalších jazyků se dozvím, že kakaového prášku je max. 15% (zatímco u maďarštiny min. 15%, asi aby si Harosz Usztvany nemyslel, že ho chtějí polští veksláci zase okrást, jak tenkrát před 20 lety u Balatonu). Nic víc! Hmm, beru do ruky čokoládu německou (s o něco málo lepší chutí a s kokosovou výplní) a tam se dozvídám, že v jednom kousku je 36% mléčné čokolády a 24% kokosové výplně. Ehmm, němečtí soudruzi byli důkladní, takže zjišťuji, že budu jíst nějaký (36 + 24) 60% hybrid, kde 40% není uvedeno. Podívám se tedy do složení a vidím, že „cukr, glukózový sirup, kakaové máslo (předpokládám, že odtučněné), sušené mléko, kakaová hmota“ (velice vágní název), jedlá sůl, laktóza a chemie jako u předchozího výrobku. Jednoduchými počty na základě subjektivního porovnání chuti tedy odhaduji, že čokolády v mnou pozřetého výrobku bude asi tak 35-40% (jsem optimista) a zbytek „slitek“ (technical development manager to má v interních popisech jako “výplň”). A teď mi až docházejí akce typu „Za stejnou cenu o 20% více!“ a podobně.
Panebože, co my to vlastně jíme?! To jsme to ale dopadli. Chtěl bych popadnout všechny výrobce podobných „pachutin“ a alespoň jednou je donutit ty jejich nechutné zmrdi-výrobky spolknout. Věřím, že po této kůře by jich ubylo. Popřípadě si vzpomínám, jak jsem četl, že za starých dobrých časů Jana Lucemburského se snad všichni švindlíři, pekaři a hostinští, jež chleba šidili a nedobrou míru nalévali, a i jinak škodili, sešli u kašny a k veřejné potupě v koši do ledové vody strčeni byli. Věru, neškodilo by některé ty staré dobré zvyky obnovit.
Co dodati závěrem? Nic moc. Já se chystám na onu místnost, protože jsem pozřel „čokoládu“ nevalné chuti a než sloupu obal, abych ji alespoň nějak zužitkoval, tak jen snad varování těm, co chodi do kopců nahoru a dolů. „Bacha, zmrdí produkt!!! Raději odtraverzuj…“ Jsem si totiž jistý, že mít podobné moderní pochutiny staří Aztékové či američtí vojáci, dopadla by historie zcela jinak.
P.S. – Něco málo z historie a příchodu čokolády na evropský kontinent naleznete třeba tady.
Autor JaJa obhájil svou práci poměrem 95:14 a stal se tudíž regulérním autorem D-FENS Weblogu. 13.6.2004 D-FENS
(Zatím nikdo nehlasoval)