Sedím v baru u pláže v Karibiku, popíjím mochito a tuto krásnou chvíli mi přeruší avízo o tom, že do mé datové schránky přišla nová zpráva. „Co to zase bude za sračku“, napadlo mě. Ještě mi tam nikdy nepřišlo nic milého, přání k nedávným narozeninám, ani informace, že mi chce nějaký úřad něco dát (kromě pokuty).
Odesílatel Obvodní soud. Otevřu zprávu, jelikož se domnívám, že u tohoto soudu nemám žádné řízení a vidím předvolání k jednání ve věci žalobce Česká republika a mě, jakožto žalovaného. Nevěřím vlastním očím, že mě žaluje přímo stát a čtu dále v čem spočívá žalobní návrh.
První věta – žalobkyně (Česká republika, zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových) je osvobozena od soudního poplatku, už to mě vytočilo, když si uvědomím, kolik na soudních poplatcích ročně uhradím já. Samozřejmě, proč by si poplatky stát hradil sám sobě, napadne každého. Ale právě třeba proto, aby za chybný úřední postup, jak se ukáže v tomto případě, někdo nesl odpovědnost a náklady by bylo možno vyčíslit.
Žalobkyně je zastoupena JUDr. Ing. Skrblíkovou, Ph. D. (jméno pozměněno), která je interním zaměstnancem, nikoli advokátem. Žalobní návrh spočívá v tom, že pozemek pod domem, ve kterém vlastním už 10 let bytovou jednotku, kterou dlouhodobě pronajímám, vlastní stát a není údajně na tento uzavřena nájemní smlouva. Stát mě tedy žaluje o vydání bezdůvodného obohacení, které jsem na úkor státu údajně získal ve výši ušlého nájmu za příslušný podíl na pozemku, které je sice vyčísleno na dvě desetinná místa, ale jeho způsob výpočtu nebo odkaz na příslušný právní předpis jaksi chybí. Další větou žalobkyně uvádí, že výše nájmu a tedy bezdůvodného obohacení byla odhadnuta (nikoli znaleckým posudkem), ale odhadem úředníka. Tedy prostě tak, že vymyslel nějaké číslo a vynásobil ho počtem dnů, za které bytovou jednotku v domě vlastím a tím vznikla dlužná částka.
Nestačím se divit, i když jsem se několikrát stěhoval, tak vždy jsem řádně poštu přebíral a od samého počátku existence datových schránek (domnívám se, že je to minimálně 7 let) tuto mám zřízenou, jakožto fyzická osoba a také mi nikdy nic v této věci nepřišlo.
Žalobce požaduje nájemné za 10 let (promlčení lhůta 3 roky pro stát asi neexistuje), dále úrok z prodlení a dokonce náklady řízení dle advokátního tarifu. Stát není zastoupen advokátem, ale to doktorce práv, která advokátem není a nebyla, jednající v této věci za stát, evidentně nevadí. Nevadí jí ani to, že většina údajného dluhu je promlčena, o tom ale více později. Dokonce jí nevadí ani to, že nelze dluh, který nebyl splatný žalovat, jelikož nebyla uzavřena nájemní či jiná smlouva, což je mezi stranami nesporné, tak není sjednána splatnost a k této jsem nebyl vyzván.
Po návratu z dovolené volám doktorce práv Skrblíkové s tím, že věřím, že se věc vysvětlí a minimálně z důvodu nesplatného dluhu a promlčení velké části údajného závazku žalobu stáhne. JUDr. Skrblíková byla telefonátem velmi překvapena, jelikož mi hned na začátku sdělila, že jsem „nekontaktní“ a „nedohledatelný“ (kéž bych nedohledatelný byl!). Reaguji překvapeně a dotazuji se: „Vy jste mi posílali něco poštou?“, odpověď NE, „Vy jste mi posílali něco do datové schránky?“ – NE, „Vy jste mi psali email?“ – NE, „Zkoušeli jste mi volat na mé číslo?“ (mám jej 18 let v kuse) – NE, „Snažil se mě někdo kontaktovat osobní návštěvou na mé adrese?“ (na adrese se zdržuji) – NE. Říkám, že pak nevím, jak si vykládat význam slov „nekontaktní“ a „nedohledatelný“, když ani jeden z myslitelných způsobů komunikace nebyl ze strany úřadu využit. Jednoduše, JUDr. Skrblíková na mě neměla mobilní číslo uložené ve svém mobilu, tak jsem „nedohledatelný“.
Trochu rozladěn z úvodu hovoru se dotazuji dále: „Paní doktorko, sice mám na právnické fakultě vystudovaného jen bakaláře, ale většina údajného dluhu je už jaksi promlčena, nechcete raději vzít žalobu zpět? Nepromlčenou část dluhu rád zaplatím a rád uzavřu i nájemní smlouvu. Kdybyste mě kdykoli kontaktovali, navrhl bych to stejné a žaloba nemusela být podána“. JUDr. Skrblíková ovšem je velmi vzdělaná, což dokládají její 3 tituly a naprosto mě deklasuje dotazem: „Promlčení lhůta? A to bych jako našla kde?“. Nu nevím, asi plzeňská práva. O tom, že dluh nebyl splatný, jsem již neměl sílu hovořit.
Spočítal jsem tedy poměr z údajně dlužné částky, který připadá na nepromlčenou část dluhu a toto obratem uhradil, stroze jsem toto písemně sdělil žalobci, nechal se zastoupit advokátem – známým a považoval jsem věc za vyřízenou a soudu navrhl zastavení řízení s přiznáním nákladů řízení mému zástupci, jelikož důvody pro zastavení řízení, jakožto i podání žaloby leží na žalobkyni, nikoli na mě.
Soud rozhodl – řízení se zastavuje a jsem povinen uhradit náklady řízení já. Jelikož jsem byl procesně neúspěšná strana a úhradou části dluhu jsem dluh uznal. To, že dluh nebyl splatný, asi není důležité. Že žalobce nebyl zastoupen advokátem a byly mu přiznány náklady, dle advokátního tarifu, asi také není důležité. Inu, snad se odvolací soud s věci vypořádá lépe. Dále soud uvedl, že obdržel od žalobce sdělení, ve kterém uvádí, že jsem zaslal žalobci žádost o smír. JUDr. Skrblíková si toto vyvodila z mého krátkého oznámení o úhradě nepromlčené části dluhu.
Následně písemně kontaktuji Úřad pro zastupování státu s tím, že chci pozemek odkoupit nebo uzavřít nájemní smlouvu, abychom obdobné situaci do budoucna předešli. Po 30 ti dnech přijde opověď, která už mluví za vše: „O nájmu či prodeji s Vámi jednat nebudeme, jelikož jste dlužníkem z titulu PROMLČENÉ části dluhu a pokud tento nebude uhrazen, nebudeme jednat.“ Krásná to věta, jsem dlužníkem z titulu promlčeného dluhu.
Zajistné, nejedná se o nic velkého, samotná žaloba byly v řádech tisíců korun, ale přemýšlím, jak je toto možné, jak je možné, že se celý státní aparát nezhroutí sám (chápu, soudy jej vlastně vždy podrží, jako i v tomto případě).
(1x známkováno, průměr: 2,00 z 5)