Nedávno jsem opět narazil na lžidnes na hysterický článek o tom, že rotvajler napadl dítě blablablabla …
a také hned poslanecké hyeny čichající možnost zviditelnění. Celkem mě to dost nasralo a tak jsem si říkal, že by možná bylo vhodné se na tento problém podívat bez obecné hysterie.
Výskyt
Dle uvedeného článku je počet hlášených kousnutí v ČR zhruba 1100 ročně (skutečný počet odhaduji na zhruba 5x tolik), počet mrtvých je v rámci posledních deseti let možno spočítat na prstech jedné ruky. Je to tedy srovnatelné jako třeba počet smrtelných automobilových nehod v uplynulých letech, no auta zatím ještě zakázat nechtějí. Je to o něco méně než počet dokonaných sebevražd (zhruba 1450 ročně), to zatím také zakázáno není. Přesto se z toho stalo téma mediálně velmi vdečné a zdravý rozum se do tématu nepouští téměř nikdy. Jedná se tedy o jev marginální, ačkoliv jeho občasné důsledky jsou fatální. V USA (taky třeba v Holandsku) se s tím tolik nemazali a „bojoví“ psi jsou v některých státech zakázáni, v některých státech jsou ti psi, kteří někoho napadnou utráceni. Na počtu napadení, úrazů a úmrtí se tato skutečnost neprojevila vůbec.
Pro další dobře zpracované info je možné se obrátit rovněž sem. Dovolím si vypíchnout u tohoto zdroje jednu větu:
Ročně je v naší republice utýráno k smrti vlastními rodiči více dětí, než kolik jich bylo za 20 let zabito psy.
Důvody
Proč asi tak pes napadne člověka? Logicky uvažující člověk by řekl, že důvody budou, při snaze zabránit tomu, asi to nejdůležitější. No naši zákonodárci si to evidentně nemyslí, jinak by se nesnažili zakázat psy dle váhy, nebo dle plemene.
Důvody jsou obecně čtyři.
1. Pes je mentálně postižený. Není to vidět ale je to poznat. Zkušený chovatel to pozná rychle, když je to svině tak psa i tak prodá. Někdy (méně než u čistokrevných) se to vyskytuje i u kříženců. To je jeden z mála případů, kdy je řešením psa utratit.
2. Pes je nevychovaný. Tedy jeho majitel ať už z nezájmu, nebo nedostatatečné mentální nebo sociální kapacity a cíťění není ochoten, nebo schopen psa správně (to je velmi důležité slovo) vychovat. Tady je chyba i důvod jasný a řešení by to mělo reflektovat tj. psa majiteli odebrat, majitele potrestat.
3. Pes je týraný. Myslím, že není třeba nějak rozebírat, kokotů a frustrátů je na světě plno. Řešení je stejné tj. psa odebrat, majitele potrestat.
4. Pes ve stresové situaci. Spouštěč může být téměř cokoliv, normální majitel psa o tom samozřejmě ví a hned v zárodku to pozná. Další jednání tomu samozřejmě přizpůsobí. Lze řešení neexistuje, je ovšem nutné nezapomínat na zdravý rozum (jako je nenechávat děti a psy o samotě a podobně). Věřím, že se pomocí obezřetného jednání a trochy logiky dá 99% jakýchkoliv neštěstí zabránit.
Praktické problémy
1. Majitelé pletoucí si psa s dítětem. Časté u důchodců a podobných osamělých lidí. Problémy je hlavně s jejich neschopností psa vychovat a také v jejich naprosté nevědomosti. Tento problém by měla řešit absolutní zoodpovědnosti majitele (viz. dále v článku)
2. Majitelé mající psa jako nástavec na péro. Hromadu blbečků s brazilskými filami (je vostrej woe!), s třema pitbulama s ostnatým drátem okolo krku (necítí bolest woe!) a podobní.. jistě už každý někdy potkal. Mělo by se též vyřešit absolutní zodpovědností majitele (viz. dále)
Řešení problému
1. Zákonná povinnost absolutní zodpovědnosti za chování psa. Z hlediska zákona je pes věc, nevidím tedy důvod, proč majitele netrestat. Konečně v 99% případů je chyba v majiteli. Pokud pes někoho napadne, nechť je majitel souzen za napadení. Pokud bude dělat pes někde bordel, ať je majitel souzen za dělání bordelu. Zde si dovolím uvést příklad z praxe, kdy jsem před lety bydlel na Vinohradech a chodil se psem do Riegrových sadů. Hovna tam všichni pravidelní pejskaři (tj. cca 150lidí) bez výjmek sbírali, zatímco když jsem sem šel se psem v České Lípě nebo Neratovicích, tak to bylo spíše překvapení. Z toho dedukuji, že tento zde často zmiňovaný problém je spíše v úrovni a rozhledu lidí žijících ve vašem okolí. Ovšem stejně jako tady bojujete za možnost jezdit autem a nosit zbraň bez ohledu na těch pár dementů, kteří Vám to svým chováním ztěžují, některým evidentně nedochází, že mít psa a chodit s ním na veřejná místa je principielně něco podobného.
2. Z tohoto přímo vyplývá druhý problém a to jak bezpečně poznat, čí je to pes. Lze to asi jen jedním jednoduchým způsobem a to povinným čipováním (eventuelně obojkem s čipem pro některé specifické případy). Při dnešní úrovni techniky není problém „přečíst“ informace z psa z dálky a dle toho se zachovat. Toto by mohli vykonávat někteří stávající městští policajti (aspoň by k něčemu byli) spolu s dobrovolníky z řad ochránců zvířat. Nečipovaná zvířata odchytávat do útulků. Do dejme tomu 10let by se dalo tímto problém zcela bezbolestně vyřešit.
P.S. nemám ani jednoho psa označovaného jako bojový.
(Zatím nikdo nehlasoval)