Část čtvrtečního večera jsem strávil konsternován s vyvalenými bulvami a pusou dokořán. Není to jistě obvyklý způsob, jak trávit večer (i když, každý může mít své vlastní záliby), a ani já jsem tímto způsobem netrávil letní večer dobrovolně. Kóma mi navodilo speciální vydání Událostí, komentářů na ČT24 (19.07.2007), moderované Danielou Drtinovou, neotřele nazvané „Rompolitika, aneb vrací se do české politiky rasismus?“
Ještě před rokem by si stěží kdo uměl pod tímto názvem cokoli představit. Nyní ale máme díky „ose zla“ Čunek – Janáčková – Nepraš jasno. Po mediálních výstupech posledně jmenovaného, přispěchala ČT rychle se speciálním dovysvětlujícím pořadem, aby se občané přesně zorientovali, kde je pravda a láska a kde stojí ti zlí a nenávistní. Jako zvěstovatelé pravdy a soudci zla byli povoláni čtyři představitelé společenských pseudověd, navíc pochybné kvality – Kubáček, Janků, Gabal, Stejskalová (kde taky chcete v čase dovolených narychlo sehnat esa v oboru tématického žvanění), jako svědek byl předvolán jeden zasvěcený – Jech a na lavici obžalovaných jsme zasedli my všichni tzv. bílí. Ale protože bychom se tam nevešli, tak byl předveden jenom ten největší kacíř – Nepraš. Celou podívanou dirigovala (jako vždy) agresivní Drtinová. Velký soud mohl začít.
Tak kde se nám ten rasismus u politiků najednou vzal? Politolog Kubáček v tom má jasno – je to trendy způsob, jak se z lokální politiky vyšvihnout nahoru. Na jednoduchou/blbou otázku jednoduchá/blbá odpověď. To poučený Jech ze Svazu měst a obcí, který má dost znalostí o práci lokálních politiků s nepřizpůsobivými spoluobčany, ví, že starostové obcí (nejen) s tímto problémem dennodenně bojují, ale nemají oporu, jak politickou, tak finanční. Inteligentně a věcně tak zbořil Kubáčkovo povrchní stanovisko. Bohužel moc prostoru nedostal. Svojí troškou totiž mohl veřejnoprávní mlýn rázně vyvést z předem vytyčeného směru vyznění diskuze.
Obžalovaný povstaňte! Břeclavský zastupitel Nepraš má evidentně mnoho zkušeností s tzv. minoritou. Jak kladných s Romy, tak záporných s cikány (jak sám rozlišuje). Cikánem je pro něj ten, kdo se chová jako příživník, bez ohledu na barvu a tvar. Pro něj potom nemá pochopení. Naopak rád zaměstná toho, kdo pracovat chce. Čili i Roma. Jednoduché a prosté, kdo chce rozumět, ten rozumí. Bohužel Nepraš nemá nijak oslnivý mediální talent a tak svých 15 minut slávy stoprocentně nevyužil. A navíc mu Drtinová rozumět nechtěla. Jediné, co jí zajímalo bylo, aby se přiznal, že je rasista a že to, co řekl, se rozhodně neříká, protože to je politicky nekorektní, amen. Nepraš se nepřiznal a přišlo mu pochopitelně divné, že má být jakákoli kritika cikánů automaticky brána jako rasismus Ale měl štěstí, že byl výslech veden na dálku a že tak nemohl být podroben zkoušce palečnic a španělských bot. A že zrovna tyhle disciplíny Drtinová tak miluje. Bojím se, že by povolil a odvolal.
Poslední slovo v prvním dějství dostal opět Kubáček. Ze svého bezmezného nadhledu a rozhledu se rozhodl uštědřit všem lokálním a tam někde dole zastrčeným politikům báječné rady. Chybu děláte, že nerozlišujete, že všechny házíte do jednoho pytle! Pojďte a řekněte světu, jaký je ten váš konkrétní problém! Ukažte nám ty jednotlivosti, co vás tak pálí! Jo jo, dobrá rada nad zlato. Pan Kubáček pravděpodobně celých svých plus minus třicet let života žil někde v izolaci, nebo prostě prospal doma za kamny. Minimálně prochrápal celý Neprašův výstup. Ale jak jsem psal, kdo nechce slyšet a vidět…
Čas na koláče. Samozřejmě nemyslím ty sladké dobrůtky od našich maminek, i když je jasné, že po takové fundované debatě odborníků jednomu vyhládne. Myslím tím oblíbené grafy. Nepřinesli nic, co by nebylo evidentní. Tzv. většinová společnost má prostě s cikány problém. Částečně daný předsudky, většinou ale neblahou zkušeností se soužitím s těmito občany. Řešení je naší populaci také zřejmé. Na jedné straně bychom se vůči cikánům měli víc otevřít. Ale na stranu druhou lidé po cikánech chtějí, aby se přizpůsobili, aby se slušně chovali a aby začali makat. Prostě aby se chovali, jako každý slušný člověk. Tak promluvily grafy.
Veřejnoprávní káru tlačme dál. Přišel čas na druhé kolo. Povoláni byli sociologové Janků a Gabal. Přiznám se, že mám k těmto „vědcům, odborníkům“ obdobný postoj, jako k tzv. nepřizpůsobivým. Jsou to prostě příživníci. Jejich přínos pro společnost je – šetrně řečeno – nulový. Všimnete si jich pouze v podobně plodných debatách a nebo při pohledu do rozpočtů různých ústavů, ministerstev a dalších institucí, které slouží, jako převodník peněz „tvoje kapsa – daně – rozpočet – úřad – grant (např. na výzkum života menšin) – sociologova kapsa“.
Tak se s námi podělte o to, co jste vyzkoumali, dámo a pane sociologu! Drtinová se ptá. Kde jsou kořeny nesnášenlivosti? Proč jsou Češi tak xenofobní? Co nám pomůže otevřít oči? Kdy si uvědomíme naši odpovědnost majority?! Přiblížil jsem se okamžiku, kdy mi bulvy málem z očních důlků vypadly. Fundovaný sociolog odpovídá. A divák má mít jasno. Ano, můžeme za to všechno my, co chodíme do práce, co svědomitě vychováváme své děti, my co se snažíme dělat všechno pro to, abychom žili spokojený život a abychom život zpříjemnili co nejvíce lidem ve svém okolí. My, co chceme minimální stát, od kterého chceme jenom základní podmínky pro svůj život. My, co nemáme ruku nataženou. Můžou za to úřednice na „sociálce“, že neznají cikánskou kulturu (!), můžou za to učitelé, že se neučí cikánský jazyk (!!). Můžou za to naši předci, že jim nedovolili kočovat. Můžou za to radní, kteří odmítají donekonečna přestěhovávat cikány z vybydlených domů do nově opravených. A nezapomeňme ani na diskutované a diskutabilní pracovní tábory (prasečák v Letech). Prostě můžeme za to my všichni, protože nevytváříme žádnou pozitivní politiku! … Až jsem se zastyděl, že tak bezohledný život žiji. Naštěstí moderátorka rychle vystavěla oslí můstek. Řešení existuje!
Multikulturalismus. Drtinová věští. Až tu nebude žít 10 miliónů Čechů, ale nějaký ten milion arabů, černochů, hispánců, asiatů, tak začneme chápat i cikánskou jinakost. Naše ostražitost vůči cizímu se otupí. To xenofobní v nás zemře. Český národ se otevře. Nastane multikulturní ráj v České republice. Aleluja! No ta musí být snad sjetá. Otevření jsme možná až přespříliš. Tak otevření, že časem pravděpodobně dopadneme jako Francouzi se svou arabskou komunitou. Ale to je asi snem paní Drtinové. Ten já s ní rozhodně nesdílím. Mám rád černošskou hudbu, asijské umění a třeba indickou kuchyni. Ale hlavně mám rád svůj život v srdci Evropy. Přesně takový jaký je, se svými přednostmi i chybami. Do něj jsem se narodil a takový jej chci předat svým dětem. A očekávám, že každý příchozí bude tento můj život ctít. A bude-li chtít sdílet tuto krajinu se mnou, tak takový život přijme za vlastní. A já se těším, že mne třeba svým vlivem v mnohém obohatí. Stejně tak já rád obohatím jeho. Ale rozhodně kvůli komukoli nebudu svůj život nijak omezovat, případně měnit! Kdo na mně chce jenom parazitovat a odmítá se asimilovat, ten musí jít z kola ven!
Sociolog Gabal naštěstí toto kravské nadšení Drtinové nesdílí. Ví, že cesta nevede od nás směrem k cikánům, ale obráceně. Ale ta cesta není jednoduchá. To si umí každý představit. Vymanit se z vlivu komunity, ve které probíhá sociální destrukce vyžaduje velkou vůli a hodně štěstí. A mimo to i pomocné ruce zvenčí. A nějaký ten systémový prostředek. A taky nějaké ty peníze. Samozřejmě, cink cink, peníze, penízky, prašulky, ať už se kutálejí!
Pozitivní diskriminace je mrtvá, ať žije vyrovnávací opatření. Na sousloví pozitivní diskriminace začínají být lidé alergičtí. Oprávněně. Sociální inženýři a další přísavky na veřejných penězovodech dnes sahají po zaklínadlu vyrovnávacích programů. Co to znamená? Principiálně nejde o nic jiného, než o skrytou pozitivní diskriminaci. Ale už se v hlavách plánovačů všeho bytí nerýsují veřejné a jasně definované kvóty, kolik lidí z jakého etnika obsadí tu školu nebo onen úřad, ale plánují neprůhledný systém tomu dáme tolik, tomu víc, tenhle nedostane nic. Gabal říká doslova: Oni nepotřebují zvýhodnit, oni potřebují podpořit. Vidíte v tom rozdíl? Pro mne, když je někdo na rozdíl od druhého podpořen, tak je tím pádem zvýhodněn. Prostě klasický socialistický švindl. Takže hurá. Založte si nějakou obecně prospěšnou organizaci, vymyslete si projekt, sosněte si nějaký ten grant. Budete-li šikovní, vyjde vám to na pár let bezstarostného života. Ale pospěšte si, tenhle rybník je sice stále plný sociálních peněz, ale štik v něm už krouží hodně.
A jdeme do finále. Telemostem do Brna byla oslovena politoložka Stejskalová. Původem cikánka, která vystudovala vysokou kolu. Bez pozitivní diskriminace! Nevím, jestli vyrůstala v nějakém „ghettu“, nebo v běžně fungující rodině. Tipnul bych si, že druhá možnost je správná. I tak bych jí chtěl pogratulovat k úspěšnému studiu (jedná-li se o první možnost, tak smekám). A zároveň poděkovat, že je důkazem, že nikdo není ve svých možnostech omezován, že máme práva všichni stejná. Čili, že i cikán může – bude-li chtít – vystudovat vysokou školu … aha … Na rtech se mi objevil nepatrný, jakoby škodolibý úsměv. Postřehl jsem snad takové malé popření celé dosavadní veřejnoprávní masáže? Ale ne, třeba se mi to jenom zdálo, nebo jsem si to nějak špatně vyložil. Takové dramaturgické chyby se přeci profesionálům nestávají… ;)
Půlhodina planého tlachání uběhla jako voda. Vedení publicistiky na ČT24 si mohlo spokojeně udělat další zářez za úspěšné politickokorektní vysílání. Během tak krátkého času se podařilo lidem do hlavy nastřílet důležité pojmy. Rasismus, diskriminace, utlačování, majoritní zodpovědnost, xenofobie, pozitivní diskriminace, vyrovnávací opatření, multikulturalismus a mnohé další. Tentokrát se zapomnělo na módní globální oteplování, ale na to snad dojde příště. Mimo výroků Jaromíra Jecha, který evidentně ví a zná a Ivana Gabala, který také mnohé ví, ale je na tématu finančně zainteresován, jsme slyšeli jenom otřepané a tendenční fráze bez pointy.
Takže dámo a pánové. Takhle si já rozhodně nepředstavuji, že budete nakládat s mojí stokorunou, kterou jsem vám nucen měsíčně odvádět. Požaduji od vás odpovědnou, netendenční, nezkreslující a hlavně otevřenou práci. Doufám, že si redaktorka Drtinová po shlédnutí záznamu svého výkonu dala pár facek. Případně, že jí je dal ředitel Janeček. Opravdu bych nerad i příště přihlížel obdobným excesům, při kterých je mi mimo jiné vsugerováno, že jsem strůjcem takzvaného cikánského problému. To bych vám příště ty facky mohl jít rozdat osobně.
A na závěr něco k vám, čtenářům. Co kdybychom se začali měsíc chovat multikulturně. Ráno bychom nevstali, do práce nešli, děti nechali doma (tedy venku, samozřejmě). V klídku vyleželi kocovinu. Odpoledne bychom zevlovali, váleli si šunky, dali 40 retek. Při troše štěstí a v závislosti na datu si koupili nějaký čůčo. Večer se vydali na obhlídku, toho co sousedi můžou postrádat. A jednou za měsíc šli udělat pořádnej brajgl na sociálku. To by byla pohoda, ne? Myslím, že úplný ráj na zemi. Tak kdy to odstartujeme, tu naši multikulturní revoluci?
PS: Slovo cikán používám celý život a hodlám v tom pokračovat. Není pro mne nikterak negativně zabarvené. Prostě jde o správné pojmenování tzv. Rómů. Koho to pobuřuje, ať si dá slovo cikán nahradit slovem Róm. Už je to lepší? Ne? Cože, on MS Word to slovo nezná :-)
PPS: Cílem mého článku nebylo hledat řešení tohoto problému. To je myslím jasné – nulová tolerance a rovnost v právech a povinnostech. Chtěl jsem jenom „hodit na papír“ své – jemně řešeno – naštvání, které se mně zmocnilo po shlédnutí onoho pořadu. Ten byl prostě na přezdržku.
PPPS: Následující text jsem stáhl z jedné diskuse na idnes.cz, těšně před tím, než ji admin zrušil. Bohužel neznám ani nick autora. Ale pokládám jej za poměrně trefný.
1) Musí konečně padnout rozhodnutí, zda jsou romové češi, nebo cigáni.
2) Pokud jsou češi, pak mají stejná práva, ale i povinnosti.
3) Pak nemůžeme brát do úvahy, že mají jinou mentalitu, zvyklosti, nízké vzdělání.
4) Budeme-li zohledňovat bod 3, určili jsme, že jsou cigáni.
5) Jako cigáni nenávidí naši rasu. Z toho plynou ty vybydlené domy, jejich chování na veřejnosti, všechny ty schválnosti pro které my je zase nesnášíme. Ta nespoutaná radost, celé rodiny, když se 6-ti letému cigáněti podaří plivnout na gadža pod oknem.
6) Jako cigáni a tělem i duší nomádi mají geneticky podmíněné prvky, které neodstraníme tím, že jim budeme radit, aby žili jako my a budou se mít dobře. Oni nám nerozumí, oni se mají dobře-ze svého pohledu. Ten náš život je pro ně utrpení.
7) Nemají dlouhodobé cíle, netouží po kariéře, nepotřebují zkrášlovat obydlí, protože pro ně pudově to není nic trvalého. Smysl života je najíst se, zpívat, tančit a rozmnožovat se. K zajištění svých potřeb volí nejkratší cestu a prostředky, které je minimálně omezují
v jejich bezbřehé volnosti. Krádež nechápou jako zločin ale zmocnění se kořisti.Trvalé práci a chození do školy se brání. Proto jejich oblíbenou činností je „zaróbit v noci na želéze“. A když už do práce, tak jedině jako doplněk k soc. podpoře a krátce- do první zálohy (max. týden).
8) Na rozdíl od gadžů, je pro cigána vězení něco jako zkouška dospělosti. Je to důvod k oslavě celé rodiny. Kdo tam nebyl, je podezřelý, že se paktuje z gadžem.
9) Analogicky je romská vzdělaná elita, nedej bože z jiného kmene, v očích původních cigánů ještě horší než gadžové. Jsou to renegáti. Proto je naivní volat po spolupráci a pomoci vzdělaných tomu základnímu etniku. Averze je samozřejmě oboustranná.
10) Jsou agresivní pouze v přesile. Jsou velice přizpůsobiví jak na kladné, tak na záporné podměty a dokážou okamžitě využít slabost protivníka.
V Německu a ve Francii jich mnoho „kočuje“ v luxusních přívěsech a je klid. Společnost se k nim chová odměřeně, oni vědí, že jim nikdo nic nedá zadarmo, nic nepromine, a pokud nepřekročí zákony, mají volnost.
Nic nevyřešíme tím, že budeme pořád dávat. O to víc budou natahovat ruce. Je to stejný efekt, jako s vyděračem. Ten nemá nikdy dost.
(Zatím nikdo nehlasoval)