Ale popořádku. Porsche, je Porsche, je Porsche, řekl můj kamarád s 911 Turbo v kabriu. Porsche…reklama, která spočívala v přepisu výsledku závodů, kde čtyři místa z prvních pěti obsadily vozy Porsche a u toho lakonický text: Nikdo není dokonalý.
Porsche, ta 911, která mi třikrát po sobě chcípla, když jsem ji jako nesmírně kvalifikovaná pracovní síla, zvaná dveřník, chtěl ve dvaceti odvézt v rámci popisu práce od hotelu do hotelových garáží. Prostě chtěla víc plynu, a nevšímat si toho řevu…tehdy v roce 1992. Prdelatý turbo s velrybím ocasem na plakátu v mém dětském pokojíčku. Psycholožka a HR specialista se mě důležitým hlasem ptá: Kdybyste si mohl koupit auto, jaké byste chtěl, které by to bylo, a jaká barva?… Černé Porsche Turbo prosím.. Áááá-ha.
V září roku 2011, kdy mi bylo téměř 40 let, si říkám, že bych si to Porsche opravdu zasloužil. Jak k tomu člověk tak jako dojde? Když se podívá v ranní koupelně do zrcadla na své vlasové kouty, které jdou pomalu až na záda, když zjistí, že mu z nosu a uší jdou chlupy, ze kterých by se dal uplést čínský cop, začne si při posedu k ředitelskému stolu povolovat pásek, a koneckonců když zjistí, že servírky a prodavačky na jeho světoznámé vtipné komentáře nereagují uculováním, ale spíše protáčením oček – tak tehdy si může říct: Ale mám Porsche. A tak sednu k netu, najdu 911 4S, první majitel, najeto 38 000 km za 1 490 000 Kč, šedá barva. Sednu do auta a jedu na Prosek k dealerství Porsche. A opravdu, stojí tam, a je krásné. Ale moje finanční možností končí na částce 1 200 000 Kč. Takže se jde s prodejcem smlouvat. A opravdu, za nějaké tři týdny jsme na 1 250 000 kč. A tak se jdu tedy svézt. Prodejce v obleku si sedne vedle mě, a vyjíždíme na dálnici na Teplice. Pomalu, protože úsek je radarově měřen. Nuda, nuda, šeď, šeď. Radary končí, podřazuji na trojku a točím k sedmi. A zase tak jako nic… Prostě to auto jede, ale je to klídek, pohoda, 200 je tam hooodně rychle, ale jako bych to sledoval v kině. Zpomalím, zkouším reakce brzd, volantu. Všechno funguje, ale tak jako sterilně. Za chvíli se mi na zadek nalepí audina s černými skly, a už se cpe přede mě. Poslušně jí uhnu, a audi ve 180 km/h jede vedle mě a spolujezdec na mě gestikuluje, že dáme závod. Přesně to, co mě ani trochu nebaví. Takže řidič určitě večer v kulturáku pronese agitační projev na téma, jak audině jdou prostě z cesty i poršáky, rozumíš woe. Na dalším sjezdu zkusím, co si auto nechá líbit v zatáčce pod plynem. Cítím, jak se přidává přední náhon a auto krouží bez zjevných problémů v dost absurdní rychlosti. Jenže se nebavím. Necítím v ruce žádné velké informace… auto prostě jede, ale je to takové odtažité, sterilní. V duchu si představuji, co bych musel dělat, na jaké limity jít, abych se začal bavit. Vybavila se mi vzpomínka na jednu diskotékovou princeznu, se kterou jsem se měl kdysi rád v mém fungl novém červeném Civicu VTi. Měl jsem pocit, že jsem jí přesně předvedl, jak to vypadá, když se chvěje země, a jak tak funím na sedačce, lovím zpod pedálů ponožky, tak ona znuděně otře zamlžené okénko u sebe a zeptá se: Hele, kolik vlastně je hodin?… Půl druhý ráno, zlato… Hmmm, tak když na to šlápneš, stihnu ještě jedno pořádný číslo doma… – asi takový poměr bych měl s touto devětsetjedenáctkou – já bych se snažil, potil se, hryzal si rty, a ona by byla znuděná.
Zajedeme zpátky na parkoviště a prodejce se ptá: Tak, co na to říkáte? ….no, že mě to moc nebavilo… Jak to myslíte?… no, prostě žádná zábava, možná kdyby to bylo kabrio… No, ale to by stálo minimálně o 300 000 navíc a žádné tu nemám… Já auto na běžné ježdění mám, navíc mi v garáži stojí i Corvette C6 na rychlost, Porsche měla být víkendovka na hraní a radost, ale s tímhle bych přišel o řidičák a možná i o život a stejně bych se prostě necítil uprostřed děje, žádné hraní, výzvy, nebezpečí… Hmmm, říkáte auto na víkendy, na hraní a kabrio? A co tenhle Boxster v esku? – a ukazuje na žlutou směšnou potvoru, která poulí žabí oči hned vedle.
Co já vlastně vím o Boxsterech? Že je to auto pro kadeřníky, holky, že si prostě hraje na frajera, ale nosí krajkové kalhotky růžové barvy, a že je fakt ošklivé. V jednom jsem i jel, měl ho můj exšéf, který si ho pořídil, aby všem dal jasně najevo, že krize středního věku se právě dostavila v plné polní. Úspěšně v něm na prahu padesátky balil středoškolačky a vysokoškolačky prvního semestru. Vzpomínám, jak sedím, na obědě s šéfredaktorem Speedu, kterému se svěřuji se svým snem v podobě 911. A on: Hele, jel jsem v Caymannovi S, a řeknu ti, že to v Porsche podělali, to auto je až moc dobrý, tak dobrý, že kdo má rozum, tak si pořídí Caymanna, zkus ho. Clarkson Top Gear – kdo si kupuje Boxstera? Ten, kdo nemá na 911. Další kamarád Boxstera měl, a stěžoval si: Hele, já pokaždý, když přijedu odsud z Krkonoš do Prahy na servis, tak tam na mě koukaj, jak na toho největšího vidláka z chudobince….. Byl jsem hrdým majitelem Z4 2,5i a koukal jsem na Top Gear, kde testovali vysněnou Z4M proti Boxsterovi S. A redaktor se nad Boxsterem rozplýval, nad jeho vyvážeností, kvalitou, dílenským zpracováním, zvukem, každodenní použitelností… A taky jsem vlastně měl Opel Speedster s motorem uprostřed, jako má i Boxster, a bylo to nejlepší auto na řízení, co jsem kdy vodil po okreskách, poslední auto bez posilovače řízení. Prostě, moje pocity ohledně Boxsterů oscilovaly od absolutního odporu k vlažnému nadšení. Odpor převládl. Ne, já přece nebudu jezdit v pussyporsche a už vůbec ne ve žluté barvě. Jen tak pro zajímavost se podívám na informace za oknem – boxer šestiválec o objemu 3,4 litru, 290 koní, 0-100 km/h za 5,1, najeto 24 000 km, první majitel, po velkém servisu, 4/2008, Porsche Approved, cena 860 000 Kč. NE. Ta cena je přibližně o 840 000 Kč vyšší, než kdybych si pořídil kvalitní kolečkové brusle a klaunský kostým, přičemž bych si připadal v obojím stejně.
Za týden se mi to ovšem tak nějak rozleželo v hlavě. Co to alespoň zkusit? Zavolám do dealerství a požádám o zkušební jízdu. Druhý den přijdu, a na jízdu se mnou jede přepychová dáma okolo 30 -35 let s vyztuženým poprsím, která ve mně nachází stejné zalíbení, jako ve švábovi, co vylezl zpod kuchyňské linky. Prostě, cokoli, co vydělává pod 12 milionů ročně, a nekupuje v hotovosti Turbo S, není hodno její pozornosti. Tentokrát na dálnici kašlu, protože chci zkusit zatáčky. Sjíždím na ulici Ke Klíčovu, hezký kopeček a pár sladkých vraceček. Auto je zahřáté a já zadupávám plyn do podlahy. A dáma výrazně ožije. Pomalu!! Pomalu!! Sakra do prdele, tady nejste na okruhu!! Chcete mě zabít?? Tohle dělejte, až pojedete sám … a teď ji pro změnu okázale ignoruji já. Pod kopcem auto otočím a jedu nahoru se zapnutým režimem Sport, který otevře klapky výfuku a zrychlí reakce plynového pedálu. A ono to funguje!! Náááádhera!!! Cítím, jak auto pracuje, tu vyváženost, jak volant komunikuje, jak se kola drží silnice, a k tomu ten úúúúžasný zvuk – později se dozvídám, že auto má speciálně upravený, nestandardní výfuk a zkrácené dráhy řazení – jen mi to trošku kazí nadávky té lejdy vedle mě. Přijedeme zpátky do dealerství, dáma vyskočí z auta jako laň, a beze slova mizí za dveřmi, nechává mě samotného na parkovišti s autíčkem. Sááákra, brácho, překvapils mě…. Fakt, že jo, ty žábo jedna vošklivá…kdybys aspoň nebyla tak zoufale žlutá, co třeba decentně stříbrná metla, tmavě modrá… Ale celkově jsem z auta nadšený. Brzdy, řízení, podvozek, zvuk, posez, pevnost, tuhost, komplet v kůži, bílé budíky…všechno. Ale je to Porsche pro holky a ta zatracená barva… Takže jdu zpátky do dealerství a dáma se mnou odmítá komunikovat – zítra je tu kolega, dohodněte se s ním, s psychopaty se nebavím…
Přes noc jsem dospěl k názoru, že… tak jako…asi… NE..leda za suprovou cenu… Volám tedy do dealerství: Pane S., co jste to kolegyni provedl? Nic, trochu jsem se svezl… A berete to auto? … Jo, za 700 000 kč ho vezmu… No, to asi nepůjde, ono je tam dost výbavy navíc, to auto bylo kupovaný u nás a stálo tuším 2,2 mio, jsou na tom navíc devatenáctky BBSka… to je hezký, ale mě nestojí za víc, než 700… tak já zavolám majiteli, ale pochybuju… A tak na celého Boxstříka rád zapomínám.
Jenže… Tak, pane S, k autu je ještě hard top, sada originálních Porsche devatenáctipalcových kol, sada zimních kol neoriginálních s pneumatikami 18 placů, plus originální výfuk, za 800 je to všechno vaše, vždyť jen ty devatenáctky BBS, co na tom jsou, stály sto tisíc, a před měsícem jsme dělali za 40 000 servis a jsou tam nové zadní gumy…Jo, to je hezký, ale prostě 700 je 700 – fakt jsem to auto zase až tak nechtěl… No, a najednou … 750…720…740… No, tak OK, 730 bez origo výfuku, nevím, co bych s ním tak jako dělal, leda že bych se najedl fazolí, a zasunul si výfuk na noc pod peřinu do čokověnečku.
A tak mi žlutej bastard přistál v garáži. To auto je tak ošklivý, až je nějakým zvráceným způsobem hezký. Asi jako francouzský buldoček. Člověk si zvykne a vlastně se i trochu zamiluje – znáte to, holka, s kobylím ksichtem, ale s perfektní postavou, co nemá problém přizvat do trojky kamarádku a nikdy jí nebolí hlava… Vlastně jsem jednu takovou měl. Nosila na sobě nemožné kreace, jako brčálově zelený kabát, mikinu po bratrovi a džíny s pasem v podpaží, což všechno maskovalo dokonalou postavu bez jediné pihy. Byl jsem s ní na obědě, kdy se mi přiznala, že jí chybí dávicí reflex, že si klidně strčí celý banán do krku, že jí akorát tečou slzy. Pak hrábla po kabelce, která se vysypala, a mezi ticktackem, kapesníčkama, klíči a pudřenkou se vyjímala tuba anal lubricantu. Začervenala se jenom zlehka a omluvně se usmála… Tohle byl prostě boxster v ženské podobě – měla i ty růžové krajkové kalhotky, ale svlékala je bleskově rychle.
No, a teď, jak to jako jezdí? Nejsem takový šíbr, jako Petr D, který sem také píše, co se mi s láskou stará o flotilu. Já jsem chlápek, co si koupí auto a napíše, jak se mu líbí s ním jezdit… Petr si koupí BMW 530 za 220 000, ujede 20 000 km, do auta nasype dalších 200 000 kč, takže máte pocit, že včera vyjelo z fabriky, a pak za mnou přijde, jestli mu neprodám svojí 650i…. Pojedu tedy bodově:
Dálnice: Nuda, auto umí 276 km/h, ale málokdy se s ním podívám nad 230. Dost do něj fouká a se zavřenou střechou nejezdím, protože je to silně klaustrofobický zážitek.
Město: Utrpení. Límcované BBS devatenáctky jsou krásné, ale kanály, koleje, retardéry, dlažební kostky, to prostě není to pravé, rázy se přenášejí do řízení i zavěšení kol. Navíc spojka je kousavá, a při rozjezdu to chce mít alespoň 2 – 2 500 otáček, jinak auto zdechne, takže v kolonách fakt pošušňáníčko. Také se dost hřeje, i když to má snad šest chladičů a okruh jede celým autem zepředu dozadu k motoru.
Okresky: Jednoduše pohádka. Kdybych to měl převést na ženský, tak mi to připomíná zážitek s profi tanečnicí ze Zlatého stromu, s přírodníma čtyřkama, dluhatánskýma nohama, zadkem jak Ferda Mravenec, plochým bříškem, hubenýma rukama, blond hřívou, žádným studem a s obrovskou chutí experimentovat… Bavíte se každou vteřinu a rohlík místo pusy. Geniální řízení, brzdy, na které se musí s důrazem, citlivoučký plyn s okamžitou reakcí, a ten ZVUK!!! Řazení je nádhené, ty zkrácené dráhy jsou znát, a ta kousavá spojka dostává smysl, meziplyny při podřazování štěkají jak dobrman na pošťáka. Zatáčky jedete jak po kružítku, jakoby ve vašich dveřích bylo připevněné lano, a vy se v zatáčce houpal.. Upřímně jsem rád za stabilizaci, protože v autě s koncepcí motoru uprostřed, to pořád drží, a pak najednou zatraceně rychle ne. Žádné drifty neprovozuji, ideální je profesorský přístup s motokárovou školou. Předjíždění se koná s prstem v nose, a dokázal jsem se držet i motorek, přičemž nešlo o haryky a naháče, ale plnohodnotné kelímky (kapotované sporťáky)
Náklady: výměna oleje – 13 700 kč, výměna zadních destiček – 22 600 kč, údržba velká – 32 000 kč, baterie – 7 000 kč, vodní pumpa včetně práce 12 000 kč, pneumatiky – nepamatuji se. Najel jsem s ním od té doby 16 000 km, takže v průměru 4 000 km ročně. Spotřeba 12,8 – 13,7 sto oktanů – okresky pod plynem.
Klady: je to Porsche – píše to na rádiu, když se auto nastartuje, ostatně, to rádio vypadá jak z žižkovské zastavárny, má to znáček na volantu, na kapotě, a na opěrkách hlavy. Dokonalá, delikatesní vyváženost a zároveň síla. Po zasunutí klíčku vlevo a pootočení, se během 6ti vteřin změří stav oleje a ukáže na displayi – neubývá. Velký zavazadlový prostor – velký kufr vepředu a příjemný kufr vzadu, celkem o 100 litrů více, než v 911. Zábava – osm a půl bodů z deseti, přičemž deset je Ferrari s laděným výfukem a v kabriu ve švýcarských alpách. Spolehlivost – pravidelně se umísťuje na nejvyšších příčkách v testech spolehlivosti. Neuvěřitelně nádherný nárůst výkonu v souvislosti s otáčkami, bez děr a výkyvů. Auto má vždy dost síly na to, aby vyrazilo, je znát velký objem motoru a boxerský koncept. Díky barvě se na vás lidi dokonce i smějí – nejvíce nagelovaní pánové s hřejivým pohledem a děti, a koneckonců i ty středoškolačky. Na rozdíl od Corvette nevzbuzuje potopu závisti a na pařeništi lidských citů se neobjevuje nevraživost, spíš tak jako pochopení, že každej si krizi středního věku řešíme nějak… ZVUK, zvuk, a ještě jednou zvuk.
Zápory: je to „jenom“ Boxster. Drahý servis a náhradní díly. Fouká dovnitř. Únavné na delší cesty – asi jako klaun v cirkuse – když máte chuť, pobaví vás…chvíli, ale když chuť nemáte, chcete mu jednu vrazit do zubů. „Ty woe, ty vypadáš jak Krteček a autíčko….“ Vzbuzuje nežádoucí pozornost policie, která se odráží na výši blokových pokut – máš poršáka, tak plať, tlusťochu a neokecávej.
Závěr
Koupě určitě nelituji, mám to auto rád, a za ty prachy je to ideální poměr cena/zábava/značka. Případnému kupci doporučuji výhradně jako doplňkové auto pro radost v teplotách nad 25C, pro jízdu po prázdných letních okreskách s co nejvíce zatáčkami. Člověk musí počítat s vyššími náklady, co jsem se tak ptal, tak kolem 70 – 80 000 km odchází spojka a nějaké těsnění, které si vyžaduje velký zásah do motoru. Poměrně s chutí žere gumy a brzdové destičky….Určitě zabírá na tu krizi středního věku, dostal jsem neodolatelnou chuť si udělat rekvalifikační kurz dýdžeje a koupit long board…
(24x známkováno, průměr: 1,92 z 5)