Na internetu se pořád vnucoval banner na hru „Likviduj česká ghetta„.
Byly tam obrázky nějakých cikánských, pardon neplatičských baráků a protože jsme si připomínali nedávno šedesáté výročí náletu na Drážďany, hned mě napadlo, jak ta česká ghetta zlikvidovat. Od samotné gamesky jsem očekával, že to bude klasická 3D chodička-střílečka, třeba jako Doom, Duke Nukem nebo Quake, prostě hustá kosba, s použitím široké palety weaponz, jako třeba břitva, kudla, vidle, baseballová hůl, zápalné lahve a tak podobně.
Já totiž docela rád hraju. Vysloveně jsem si zamiloval Railroad Tycoon II a rád bych zkusil i trojku, až na to bude čas. Tuto strategii považuji za geniální nejen z úcty ke Stanislavu Grossoj. Třeba jsem zjistil, že vaše dopravní firma může prodělávat balík, mít dluhy, kam se jen podívá, ale pokud dosahujete rostoucích příjmů, je vše OK a akcionáři jsou happy. Vaše ekonomická bilance je ovšem hluboce záporná, protože máte vělké kapitálové náklady z těch úvěrů, ale to nikoho nesere, hlavně že rostou příjmy. Jakmile začnou klesat, tak už akcionáři happy nejsou, lehce vás verbálně napomínají, ale firma jede dál a až někdy za dvacet let vás možná sesadí, pokud během této celé doby nezvrátíte trend v příjmech. Ještě jsem neviděl reálnější model fungování banánové ekonomiky a pochopil jsem hodně souvislostí kolem Českých drah. Jsou tam i zapracované jiné hinty, třeba založíte firmu, ze začátku úspěšnou, prodáváte akcie a všichni je kupují. Jejich cena roste. V jednom okamžiku začnete prodávat i akcie vlastní, tedy ne firemní, ale vlastněné vámi, podnikatelem, tedy ty, které jste koupil ze svého, když byly ještě levné. Ti dudkové okolo je pořád dál kupují a jejich cena příliš neklesá. Máte na soukromém účtu už balík prachů a ani jednu firemní akcii. Když je to takhle daleko, zastavíte všechny vlaky, nebo jim odpojíte vagóny, prostě způsobíte, že vaše firma neprodukuje žádné transportní výkony, za které by mohla dostat peníze a teď pozor, to důležité, rezignujete na manažerské funkce. Založíte si firmu novou, peníze na to máte, a ta bude No.1 na trhu, protože ostatní akcionáři jsou většinou majitelé jiných konkurenčních dopravních společností a teď mají problemos, protože ty akcie té původní firmy prudce klesají a oni prokopli buben. To je zase dobrá lekce na téma „konflikt zájmů“.
Ale teď k Likviduj česká ghetta. Účelem hry je pohybovat postavičkou cikána po políčkách směrem z ghetta ven, způsobem podobným, jakým se hraje známá manuální multiplayer arkáda Člověče, nezlob se. Zpočátku je třeba zvolit vhodnou identitu. Menu pro výběr postavy připomíná legendární AT-čkovou rubačku Golden Axe. K mání je moudrý starý Róm, tři mladé cikánky a cikáně. Zvolil jsem cikáně, zřel krátce cíl mise – dostat Honzu z ghetta.. Bohužel, grafická engine se asi správně nenastartovala a celé to běželo jen v textovém módu formou odpovědi na otázky, dvě v každém ze čtyř levelů.
Úvodem pařby se nám náš hlavní hrdina představí.
Ahoj. Jmenuju se Honza a je mi sedm. Chodím do první třídy a moc mě baví matika. Mám rád zvířátka. Paní učitelka je moc hodná, ale nadává, že neumím číst. Na vízo jsem měl jediný ze třídy trojku, protože při čtení koktám. Přání? Přál bych si psací pero. Všichni ve třídě už ho mají, ale naši mi ho nekoupí.
Hodnotím, že jsem zvolil dobře. Honza čítat nevie, ale rátať vie dobre, kokot je nený. Záhy je mi položena první zákeřná otázka.
OT: Jůlinka celou noc probrečela. Vůbec jsem se nevyspal a ráno šel pozdě do školy. První hodina bylo čtení a to já neumím. Tak jsem tam nešel. Nemám omluvenku.
ODP: Když to mámě neřeknu, zavolaj si jí do školy a bude malér. Máma bude nadávat, že nám seberou dávky, protože mám neomluvený hodiny.
Přichází dlouhý edukativní text, který nečtu a na jeho konci je další otázka.
OT: Opusťte na chvilku Honzovu kůži a staňte se starostou města, ve kterém Honza žije. O co se zasadíte?
ODP: Neudělám nic. Je to věc Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Důvod: Jako starosta přece nebudu řešit, že Jůlinka v noci brečí. Jako starosta města se musím zasazovat o blaho všech občanů a dodržování zákona metodou „padni komu padni“. Když někdo nerespektuje povinnou školní docházku, musejí si to s ním vyřídit ve škole.
OT: Zítra pojede celá třída na výlet na Kokořín. Jenom já ne. Výlet stojí stovku a tu mi naši nedali. Je před výplatou, proto nejsou peníze. Ke svačině teď mívám jenom suchý rohlík. Spolužáci se mi proto smějou. Ale doma zejtra nebudu, prý musím jít do školy do vedlejší třídy. Tam nechci, budou se mi smát, že jsem nejel na výlet. Že jsme chudý
ODP: Doma řeknu, že jdu do školy, ale nepůjdu tam. Půjdu k řece.
Odpovídám tak proto, že základní strategií je „dostat Honzu z ghetta“. Řeka není ghetto. Očekávám bonus pointy za správné řešení, ale nedostávám nic.
V následující edukativní pasáží se dozvídám následující věc:
Honzova rodina hospodaří s dvaceti tisíci měsíčně, jindy s ještě menší částkou. Po zaplacení nájemného je rodina schopna slušně se zabezpečit, ale začíná být frustrována stálým existenčním tlakem. Každý mimořádný výdaj, například doplatek za elektřinu, znamená finanční strádání před další výplatou.
Hledám na netu mzdový kalkulátor a počítám paralelně ještě jeden příklad. Matka hákuje ve fabrice u pásu, 14k hrubého, 11k čistého. Otec hákuje ve fabrice u pásu, 14k hrubého, 11k čistého. Celkový příjem této rodiny = 22k / měsíčně. Z toho usuzuji, že si Honzova rodina vede pořád ještě slušně. Pokračuji dál v textu k otázce:
OT: Buďte na chvíli Honzovou třídní učitelkou. Co uděláte?
ODP: Honzovi rodiče jsou svéprávní lidé. Když Honzu na výlet nepošlou, je to jejich rozhodnutí.
Moje odpověď je nyní podložena tím, že jsem učitelka a jako taková mám učit. Vychovávat má rodina. Navíc Honzovi rodiče jsou skutečně svépravní a odpovědnost za výchovu dítěte je skutečně na nich. Kdybych byl vychovatelka, pak bych vzkázal staré Deméterové, že Honza na výlet chce, takže dotlačuji stováka ze svého a očekávám, že ihned po výplatě obdržím Kč 100,-, anžto nejsem úžerkář.
Next level:
OT: Tátu vyhodili z práce. Přišel večer opilý a hrozně na nás křičel. Dokonce uhodil mámu. Všichni jsme pak celý večer brečeli. Máma říkala, že teď nebudeme mít peníze. Bojím se o tátu.
ODP: Budu doma hodný, abych udělal rodičům radost.
Jiná odpověď nepřícházela v úvahu. Nabízelo mi to ještě varianty „prodám tříkolku“ a „já nevím“, ale protože jsem způsobný a vychovaný Róm, tak jediné, co mohu zvolit, je výše uvedená odpověď.
V následujícím eduktaivním textu, už mě začínají trochu unavovat, se dozvídám jednu zajímavou informaci, kterou jsem už výše vyjádřil číselně.
Z finančního hlediska se ale Honzovu tátovi vyplatí nepracovat.
Ať žije sociální stát!
OT: Představte si na okamžik, že jste terénním sociálním pracovníkem. Co uděláte?
ODP: Pomůžu najít Honzovu otci práci, nebo alespoň kurs na zvýšení jeho kvalifikace, aby snáze uspěl na trhu práce.
Přemýšlím, co je to off-road sociální pracovník. Zda je to třeba upravený sociální pracovník silniční, který má na nohách pohorky a bundu od Hannah. Nicméně odpovídám dle vlastního vědomí a svědomí, právě tak, jak bych si v roli starého Demétera přál být státem obsloužen.
OT: Minulý rok přišel táta o práci a pořád se mu nepodařilo žádnou najít. Máma říká, že dostáváme životní minimum, to je pro nás šest asi 16 tisíc. Přestali jsme platit nájemné a tak soud rozhodl, že nás vystěhují pro neplatičství na ulici. Budeme muset jít pryč. Nevím kam. Přijdu o kamarády ve škole. Nechci pryč.
ODP: Nevím, co jsme provedli? Proč musíme jít pryč? Já tomu nerozumím.
Nerozumím, co je zde otázka, tak mechanicky volím jednu z odpovědí. Podotýkám pouze, že jestli soud o něčem rozhodl a Deméterovi se neodvolali, pak je rozsudek pravomocný a závazný pro všechny strany. Porušovat zákony se nesmí vyplatit, a to bez rozdílu rasy, pohlaví, vyznání a podobně. Jenže tato odpověď ve hře tragicky schází. Mě by taky odpojili plyn, kdybych neplatil.
V následujícím textu opět jedno info:
Honza přestal chodit do školy jen kvůli problémům s bydlením! … Vina za vystěhování Honzovy rodiny neleží jen na rodičích. Rozhodující roli v tomto okamžiku hraje město a úředníci sociálního a bytového odboru. Pokud by se přidrželo zákona a vystěhování rodiny by žádalo již po třech nezaplacených nájmech, dluh rodiny by nemohl narůst do přílišné výše. Namísto vystěhování bylo by možné podle zákona stanovit zvláštního příjemce dávky – majitele bytu, který by automaticky dostával část sociálních dávek vy výši měsíčního nájemného. Dluh by bylo možné uhradit prostřednictvím měsíčních splátek.
Tzn. když vás vystěhují, protože neplatíte nájem, není to vaše chyba, ale nějaké státní instituce, protože se nepřidržuje zákona. Zde se předpokládá, že občan je dementní nebo silně zapomnětlivý a když úmyslně neplatí nájem, tak si není vědom konsekvencí, které z toho vyplynou. Vrtím hlavou.
OT: Představte si, že jste úředníkem Oddělení sociálně právní ochrany dětí. Co uděláte?
ODP: Znám Honzu i jeho rodiče. Přes všechny pokusy jim pomoci se nedá nic dělat, děti musí být odebrány do ústavní péče.
Čekám nějaké bonus tracky nebo tak něco, právě jsem splnil cíl hry – dostal jsem Honzu z ghetta. Sice jsem ho hned stčil do ghetta jiného, ale zprvu definovaný cíl jsem splnil. Ale co to? Honza se neposunul ani o jedno políčko. Navíc nemám žádnou zpětnou vazbu o tom, jestli hraju dobře nebo špatně, o absentujících kolonkách Score, Health a Ammo ani nemluvě. Restartuji herní systém a vybírám si opět Honzu. ,
Hraju ještě jednou. Tentokrát nevolím strategii „z ghetta ven za každou cenu“, ale „ať žije pozitivní diskriminace, na zákony ser a na rovnoprávnost taky.“.
Odpovědi:
Když to řeknu mámě, vynadá mi. A taky vynadá Danovi, že na mě nedal bacha a Dan na mě pak bude zlej. A od doktora máma stejně omluvenku nedostane.
Pomohu zdejší základní škole, aby se zařadila do společnosti komunitních škol
Budu to muset vydržet. Ale radši řeknu, že jsem si zapomněl svačinu, aby se mi nesmáli kvůli rohlíku.
Budu doma hodný, abych udělal rodičům radost.
Pomůžu najít Honzovu otci práci, nebo alespoň kurs na zvýšení jeho kvalifikace, aby snáze uspěl na trhu práce.
Půjdu za paní učitelkou a řeknu jí, aby se nás zastala.
Přestože je to nad rámec mých povinností, znám kolegyně z bytového a sociálního odboru. Zkusíme se domluvit a oslovíme místního terénního sociálního pracovníka. Možná existuje řešení, jak zastavit další propad rodiny do sociálního vyloučení.
A je tady victory! 
Spojil/a jste síly a možnosti starosty, učitele, úřednice OSPODu a terénního sociálního pracovníka. Aspoň dočasně jste zachránil Honzovo vzdělávání ve škole a pomohl stabilizovat kritickou situaci v rodině. LIKVIDUJTE HONZOVO GHETTO!
Sice nevím, co je to úřednice ODSPODU, ale opojen vítězstvím restartuji herní systém ještě jednou. Volím Moniku, dvacetiletou kadeřnickou učnici. Z předchozího zapaření jsem si odnesl poznatek, že zřejmě rozhodují jen odpovědi na sudé otázky, zatímco odpovědi na otázky liché nemají na úspěch hráče vliv. Takže do toho.
OT: Často musím sourozence hlídat. Petrovi je 14, Šárce 11, Ondrovi 8 a Apolence 7. Představte si, když chci někam jít a musím je vzít s sebou. To jsme jak mateřská školka. Dneska chci jít s klukama večer na diskotéku, ale máma mi to zakázala, že musím hlídat, protože večer nebude doma.
ODP (Monika) : Uteču za tátou a na diskotéce se opiju a bude mi všechno jedno.
OT: Jmenujete se Jana a jste Moničinou nejbližší kamarádkou. Dnes máte jít spolu ve dvou na diskotéku „balit“ kluky, ale Monika nepůjde. Co uděláte?
ODP (Jana): Naštvaná budu každopádně, chystaly jsme se už dva týdny. Ale pochopím to a budu doma.
To je vole nářez! Monika se může vykašlat na rodinu, bavit se na diskotéce a chlastat, a přesto hláška na obrazovce: Daří se Ti likvidovat ghetto. Likviduj dál!
Monika poskakuje o políčko dopředu a postupuji do dalšího levelu.
OT: Zase jsem se pohádala s matkou. Prý jsem neuklidila. Kecá. Nádobí jsem umyla, vyprala jsem. Je mi z toho na nic. Šla jsem za tátou, ale byl nalitej. Měl tam nějaký dva kamarády. Furt na mě civěli, strkali mě ty svý pracky na zadek. Táta se smál a byl pyšnej, že se jim líbím. Pak mi ty chlapi řekli, že mi dají pětikilo, když jim ukážu prsa.
ODP (Monika): Pět stovek je hodně. Co mi to udělá? Ukážu jim prsa a když budou otravovat, můžu zmizet za kamarádkou.
OT: Jste starosta pohraničního města, ve kterém bují prostituce. Víte, že dívky jako Monika patří do nejohroženější skupiny žen, které se mohou potenciálně stát prostitutkami. Co uděláte?
ODP (s. Starosta): Zasadím se o to, aby v našem městě fungovalo nějaké nízkoprahové centrum pro lidi ohrožené sociálním vyloučením a získám pro město terénního sociálního pracovníka.
V zájmu úspěchu ve hře jsem zcela popřel sám sebe. Já bych se kromě centra nízkoprahového (co to vůbec kurva znamená) zasadil o vznik centra dlouhobičového a malodvorkového.
OT: Za půl roku budu dělat závěrečné zkoušky na učebním oboru kadeřnice. Holky už se začínají učit, ale mně se do toho moc nechce. Nemám se kam zavřít, aby mě nikdo nerušil a já mohla v klidu číst. Před týdnem mi kamarád nabídl, abych šla dělat servírku k němu do baru. Mám to vzít? Nebo dodělat školu?
ODP (Jana): Nemám peníze. Až dodělám školu, nemám vůbec jistý, že mě někdo zaměstná. Půjdu dělat servírku a na školu kašlu
OT: Jste terénním sociálním pracovníkem/icí. Co můžete pro Moniku udělat?
ODP (off-road sociální pracovník/-ice): Zkusím jí navrhnout, že jí seženu dobrovolníka, který jí pomůže udělat si čas na učení a rozvrh přípravy ke zkouškám.
Čekám napjatě na výsledek, zda jsem dosáhl nějakého score.
Spojil/a jste síly Moničiny kamarádky, učitelky, starosty a terénního sociálního pracovníka a pomohl Monice dostudovat školu a aspoň dočasně stabilizovat vztahy s rodiči. V opačném případě by Jana mohla za nepříznivých okolností skončit na ulici jako prostitutka. LIKVIDUJTE MONIČINO GHETTO!
Kdybych byl zmrd, řval bych citoslovce orgasmu Vau!, Bingo! a Yeah!, protože jsem na to právě přišel. Pochopil jsem pravidla hry. Monika totiž pro svůj osud, potažmo pro likvidaci ghetta nemusela udělat vůbec nic! Ghetto „likvidujete“ vy sám, když projevíte ochotu instalovat pozitivní diskriminaci, tedy řízený vznik výhod jedné sociální skupině na úkor skupiny jiné (neříkejte nyní, že ne. Když coby starosta města zaměstnáte off-road sociálního harcovníka, musíte mu dát plat a tyto peníze musíte odněkud vzít, třeba zrušit obecního metaře, což byl právě třeba Honzův táta). Cílová sociální skupina nemusí dělat vůbec nic, může se nadále bavit, kurvit, chlastat, rezignovat na práci a na vzdělávání, všechno fuk. Takže VY se musíte snažit, ale ONI nemusejí, ONI počkají, co VY pro ně uděláte a pak to milostivě – možná – budou akceptovat, a když ne, tak propojená mediální klika spustí zase nějakou kampaň.
Jakkoli jsem byl k této hře zpočátku rezervovaný, až nyní mi došlo, jak geniální poznání obsahuje v druhém plánu. Doporučuji i vám si zahrát pár levelů, protože hodně pochopíte. Kromě svrchu uvedeného poselství narazíte na zajímavé názvosloví, ze kterého by každý sociální inženýr zaplesal.
Pozn. k „ghettu“: Když jsem viděl některá „ghetta“, nechápal jsem jednu věc. Je sice fakt, že tam bydlí lidé, kteří se ocitli na okraji společnosti mnohdy nezaslouženě, tedy kvůli tomu, že je většinová společnost háže s dalšími příslušníky jejich etnika do jednoho pytle. Na druhé straně nechápu, co je nutí dělat neskutečný svinčík, rozbíjet okna a probourávat zdi, případně vytvářet jiné vizuální atributy typické pro tyto slumy. Pokud jsou tito lidé tak slušní a pracovití, proč si tedy kolem sebe neuklidí? Nepopadnou koště a lopatu a nikoli slovy, ale činy neprokáží, že jsou připraveni pracovat pro společnost jako kterýkoliv jiný příslušník společnosti většinové?
(10x známkováno, průměr: 1,10 z 5)