Rozhodl jsem se navázat na předchozí recenzi z 09/2007. Učinil jsem tak nikoliv hnán grafomanií, ale protože se rád dělím o zkušenosti s předměty denní potřeby, které jsa prověřeny zubem času vykazují známky trvanlivosti a kvalitního zpracování.
Tedy hodnotami, s kterými jsme paradoxně konfrontováni tím méně, čím více se o nich naplká.
Technické údaje vozu si pro tentokrát odpustím, poněvadž bych opakoval již řečené.
1. Opravy, servis, zkušenosti posledních 50 000 km
Pravidelné garanční prohlídky byly prováděny autorizovaným servisem až do najetí 135 000 km, kdy jsem tuto činnost ukončil. Motivem jednak byly neúměrně vysoké náklady vzhledem k tržní hodnotě ojetiny, druhak i pocit, že kvalita a péče odváděné práce jaksi neodpovídají výši finančního plnění ze strany zákazníka.
Vozidlo bylo celou dobu pravidelně servisováno u fy Emil Frey, pracoviště v Praze 5. Dlužno dodat, že jsem byl až donedávna velmi spokojen. Peakem odborného snažení a naší spolupráce byl okamžik, kdy jsem se společně s manželkou vracel z nepředpokládaně bujarého večírku u známých. Manželka dobrovolně přijala oběť řídícího nepíče a já se s nadšením zhostil role bezuzdného alkoholika. K ránu jsem se oddal slastnému autospánku a svěřil svůj mrzký lajf do rukou vlastní ženy. S odstupem času vím, že to byla chyba. Stejně jako já i ona podcenila roli únavy a zhruba 300m před domem si zchrupla na pár vteřin se mnou. Nic fatálního se nikomu nestalo, auto udržela na silnici obehnané plotem a zeminou, opraný levý přední bok, zničený světlomet, podběh a kolo. Kooperativa a servis řešili vše výměnou dílů. Oprava za cca 60 000 CZK, hotova během pracovního týdne, náhradní vůz za 50% poplatku (neřekl jsem si o slevu) včetně vypořádání s pojišťovnou. V podstatě jsem nedělal nic, vyjma čekání na auto. Příkladný přístup i servis.
Od té doby šlo vše dolů kopcem. Technici otrávení, zájem vlažný, měl jsem pocit že obtěžuji. Do jaké míry způsobil změnu kurzu přechod na sortiment korejských vozů s mimořádně brutálními názvy nevím, spekuloval bych. Subjektivně v tom ale souvislost spatřuji.
Primárně jsem věc řešil přestupem k fy Louwmann, kde jsem byl s jednou prohlídkou spokojen, nicméně už jsem sháněl malou soukromou firmu. Motorem byly náklady na pravidelný servis, jistý posun dolů směrem od kvality služeb jsem akceptoval.
V tomto směru jsem se ale mýlil. V březnu budu nucen ojetinu připustit na STK, auto je ježděné 90% Praha a okolní tankodromy. Potřeboval jsem vůz nechat řádně proklepnout a provést případné revize či opravy.
Auto bylo po detailní a velmi pečlivé prohlídce shledáno v uspokojivém stavu. Pouze vyměněno brzdové obložení zadních kol, opravena ruční brzda (bývá to nemoc u Toyot obecně), opraveno poškozené sklo, zbroušeny notně zkorodované přední kotouče (ještě to naštěstí šlo). Vyměněn klínový řemen (povinná výměna stanovena ve 105 000 km). Vzhledem k jeho stavu a zvukovému projevu jsem na předepsanou výměnu narazil. Mechanik mi sdělil, že echt leder řemen by po 45 000 km vypadal lépe a že tento motor neviděl nový od chvíle, kdy byl usazen do kastle… Samozřejmě, že jsem nerealizovanou výměnu před třemi roky zaplatil. Vyměněny taktéž všechny náplně.
Od té doby můj dojem z pečlivosti autorizovaných servisů utrpěl vážné trhliny, byť to asi nelze paušalizovat.
2. Stav vozu a předpokládané opravy
Vůz nešetřím, co mi může v mantinelu svých možností dát, to si od něj beru. Dalším negativem jsou krátké cesty (do 20km), vůz zákonitě dostává pokouřit víc, než je obvyklé. 150 000 odhopsaných kilometrů s neustálým zahříváním a chladnutím agregátu je zcela něco jiného, než 200 000 najetých na dlouhých trasách po kvalitních silnicích bez stálého řazení a vytáčení motoru.
Jen v Kocourkově slepí kupci neustále hledí na počet kilometrů, jako by to byla posvátná kráva a zásadní ukazatel stavu vozu. A kašlou na to, za jakých podmínek a v jakém jízdním režimu ty kilometry byly natočeny a v tuzemsku následně stočeny.
Přesto dle mechanika je motor ve velmi dobrém stavu, žádné přímé investice nehrozí ani v horizontu 2-3 let. Podvozek má stále ještě původní tlumiče. Jsou již dosti opotřebované (kupodivu), nicméně na bezodkladnou výměnu nejsou. Mechanik to vidí na cca 180-200 000 km. Spojka taktéž už není co bývala, při další prohlídce mechanik nabídl lehké prodloužení životnosti a výměnu zhruba ve 200-220 000 km.
Výfuková soustava je celá původní a ani v dohledné době nehrozí výměna byť jen její části.Na vůz starý 11 let je to úctyhodné.
Vše svítí, bliká, klepe se stejně jako před deseti lety, karoserie bez koroze.
Uvažoval jsem, že bych vůz prodal. V tu ránu se sama sebe zeptal, co za nějakých 50-60 000 koupím? Vůz ve srovnatelné kvalitě zpracování asi těžko, technickém stavu jakbysmet. Tak zaplatím pohodlím a tu hajtru dojezdím, jako to dělali naši tátové a dědové s těmi vozy, které nesly punc poctivé práce, přičemž tato neznala honbu za parkovacími senzory s kamerou, brzdícími a odstup řídícími asistenty v co nejlevnějším paketu (kurva, to musí být kvalita), které už tak leckdy bídné šoféry transformují na bezduché čtvernožce, pročež tito nabývají pocitu, že sezení za koláčem je pobídka ke všem možným aktivitám kromě vlastního řízení auta a aktivního sledování provozu vůkol…
Ještě doušku. Mám možnost přímo a soustavně srovnávat s celkem zánovní Corollou kombi s 50000 km. Vždy se těším na okamžik, kdy z ní přesednu zpátky do toho olajdaného kostitřasu. A není to jenom o síle zvyku…
(7x známkováno, průměr: 1,57 z 5)