>„Tak nám poslanci schválili bodovej systém, paní Müllerová!“, informoval Švejk posluhovačku.
Paní Müllerová zrovna masírovala Švejkovi bouli na hlavě, kterouž si přivodil pádem z kola značky Slavia poté, co jej nevrlý dědek sejmul jasanovými berlemi, majíc naivně zato, že on, byvší bojovník z ruské fronty, má na přechodu pro chodce absolutní přednost. Aniž přestala s bolestivou masáží, povytáhla nechápavě obočí a ustrašeně vyhrkla.
„Bože můj, co budeme dělat?“
A sotva to dořekla, podívala se potlučenému Švejkovi do očí a jala se pitomě vyčítat.
„Já jim říkala, že se nemaj chovat jako hovado, ale voni si nedaj říct! Dobře jim tak! Kdyby neprochlastali papíry na jejich Laurinku, mohli z toho dědka udělat fašírku. Erár by měl radost, že ubyl další nemocnej vyžírka a vy byste si od policejního rady vysloužil metál. Lidí je stejně jako much, jeden ani nepozná, že semtam někdo….“
V tom se zarazila a polohlasně se okřikla, co to plácá za trestuhodné hovadiny. Pro jistotu se pokřižovala a políbila Krucifix.
„Co to plácáte za hovadiny,“ četl její myšlenky zraněný Švejk. „Ženská, dyť vy se rouháte!“ zahartusil a vrhl na posluhovačku mrazivý pohled. Prd tomu rozumí bába jedna nevzdělaná, pomyslel si, ale kulajdu dělá dobrou. Sykl bolestí, jak mu nešetrně zatlačila bouli a nahlas řekl.
„Copak je nějaká válka, že se lidi zabíjej jak ovce? To nemaj rozum? To dočista zblbli? To je divný, že je jim jedno, za co položej život nebo že zabijou nevinnýho člověka? Voni vědí dobře, Millerová, že C.&K. doktorský konsilium ze mě udělalo blba a vidíte! Blb jako já už tenkrát za tý prašivý války hulákal, aby se neblblo a nestřílelo, poněvadž na druhý straně jsou lidi! Pro Boha svatýho, já už nechápu vůbec nic! Samá mrtvola, samej raněnej, nikdo neví kdo je nepřítel, nikdo tomu nevelí a ani nikdo nehuláká, aby lidi neblbli! A přitom je to jednoduchý, každej má svojí stranu, jeden pravou a druhej levou. Na těch silnicích je bordel, Müllerová, to vám klidně zopakuju i před policejním radou!“ mudroval halasně.
Tohle neměl Švejk vypustit z huby. Dotkl se cti paní Müllerové, o které absurdně nevěděl, že než se stala u něho posluhovačkou, požívala neobyčejné úcty jako představená bordelu, který se nalézal nemlich na stejné adrese, jako hospoda „U kalicha“, kde Švejk propil papíry.
„Co vykládáte, že je na silnicích bordel?“ zaječela Müllerová a pak už mírněji, zjihle, ba skoro mateřsky pokračovala. „Je mi jich líto Švejku, ale teď plácaj hovadiny zase voni! To maj z toho, že v bordelu nikdá nebyli. Jinak by jim neuniklo, že tam panuje pořádek a jasný pravidla. A přitom tam nejde o život, jako na cestách. Ale abych jim nic netajila, pár nebožtíků jsem tam taky viděla. Šlo většinou o fešácký oficíry, aktivní politiky a pár učitelů a starostů z cizích měst. Dej jim Bůh odpočinutí, smrt měli teda opravdu krásnou. Jestli o to jeho Vašnost stojí, já jim ty pravidla řeknu a můžou si „desatero“ vyzkoušet na vlastní kůži. „
Sáhla do zástěry, vytáhla úhledně psanou kartičku, podala jí Švejkovi a ten dychtivě četl následující řádky.
DESATERO PRO ZÁKAZNÍKA VEŘEJNÉHO DOMU:
§1 zaplať a jdi
§2 zakazuje se vstup osobám mladším 21 let, opilcům, tělesně a duševně nemocným
§3 doporučuje se malou praxi ohlásiti předem, bude s Vámi zacházeno ohleduplně
§4 vlastní selhání nesvádějte na okolnosti nebo na špatnou techniku
§5 dbejte bezpečnostních pokynů personálu, jinak dostanete přes držku
§6 chovejte se slušně a vyčkejte, až na Vás přijde řada
§7 nepřebíhejte do jiných pokojů
§8 věnujte se plně partnerce, je to také člověk
§9 vyvarujte se poškozování zařízení
§10 pamatujte, že naše relaxační zařízení je pod dohledem četníků
Za porušení §§ 1 až 10 vám hrozí:
a) bez vysvětlování 10 ran pendrekem
b) srážka z platu nebo manuální činnost při údržbě veřejného domu
c) zákaz vstupu
d) kriminál
e) všechno dohromady
A jak dočetl, Švejk jako za starých časů nadšeně zvolal: „To je ono, paní Müllerová, to je disciplína a řád! Bez disciplíny za chvíli polezeme po stromech jako vopice. Tohle si snadno zapamatuju a hned zejtra do toho bordelu zajdu. Když to bude fungovat, budu podle stejnejch pravidel jezdit i na bicyklu.“ Jeho pohled se láskyplně stočil na skříň, kde v krabici odpočívala stará vojenská helma a pokorně pravil „Podejte mi tu helmu, paní Müllerová, ode dneška se hodlám chránit!“
A pak si, sedíc na pelesti s helmou na hlavě, zapálil fajfku a mocně zabafal. V hlavě už spřádal plán, kterak pravidla, jež právě dočetl, vyfutruje vlastními zážitky z bordelu. Unášel se představou, jak je přetaví do vhodné podoby a představoval si, jak s nimi půjde za starostou a za velitelem četníků. Usmyslel si, že bude apelovat, aby myšlenky hodné fungování v bordelu poslali sofort na adresu C.& K. ministerstva dopravy.
S naivní představou zhasl fajfku, zvrátil se na záda a blaženě usnul. Zdál se mu líbezný sen, jak C.& K. Verkehrsministerium poslalo jeho nápad na Polizeidirektion a jak on, jemuž se dostalo uznání z nejvyšších míst, donutil C.& K. doktorské konsilium k opravě rezultátu, na základě něhož byl kdysi superarbitrován pro blbost.
Ráno se Švejk probudil, zrovna když bába Müllerová vařila kafe. Ke snídani mu podstrčila čerstvě upečené rohlíky a ranní vydání novin, plných večerních událostí. Švejk, nevěříc vlastním očím, sjel titulní stranu. Z otlučeného hrnku usrkával meltu zalitou kozím mlíkem a četl pro bábu nahlas.
Wien, Prag, od našeho kurýra:
Včera v podvečerních hodinách zatkla C.& K. tajná policie neznámého pobudu, neboť opilý, mávaje počmáraným kusem papíru, vykřikoval před četnickou stanicí sprostá slova na adresu starosty – pozn. autentický přepis „To je neskutečnej bordel! Von mě vyhodil! Starosta je vůl! Ať jdou všichni do hajzlu, starosta první!“ Padla i další nemravná slova, k jejichž přetištění zaujaly naše seriozní noviny odmítavý postoj.
Jak nám dále sdělila tisková mluvčí tajné policie, nešťastník při zatýkání nekladl žádný odpor, pouze cosi nesrozumitelného stále dokola mumlal. Kolem jdoucí náhodný chodec ho označil za blázna. Z těch důvodů rozhodli stateční mužové zákona o odvozu neznámého muže do Psychiatrické léčebny v Bohnicích (pozn. Prag), za účelem monitorování jeho duševního stavu.
Pozoruhodné na celém případu je, že náš kurýr jako jediný zaznamenal útržky slov, ze kterých však není možné učinit věrohodný závěr. Našemu laskavému čtenáři je předkládáme v autentické podobě.
1. „by mělo moje návrhy číst a ne mě nechat sebrat“, řval muž jako smyslů zbavený. (redakční pozn. Výrok nedává smysl, jde o kamenné budovy, takže je jasné, že Verkehrministerium nic číst nemůže ).
2. „Ať už konečně Herr Polizeitpresident nakope tu Polizetarbeiter sebranku do die Arsch, aby ty líný kůže začaly konečně arbeiten!“ (redakční pozn. Tady jde o jasnou známku duševní choroby onoho nešťastníka, každému je jasné, že kůže sama o sobě nemůže být líná.. Též je nemravné nabádat policejního prezidenta, aby nakopal policajty do prdele).
Švejk odložil noviny, dopil meltu a pronesl napůl pro sebe a na půl pro posluhovačku:
„Tady viděj, paní Müllerová, jak bych dopadnul kdybych opravdu, ale opravdu chlastal. Já blb jsem se po snídani chtěl vypravit s tím jejich „Desatero“ k našemu starostovi a pak za policejním radou. To bych zase jednou litoval! Zaplať bůh, že jsem nikam nelez“, ukončil svoje filozofování Švejk. „Vědí co, bábo, vezmou támhletu bandasku a skočej mi přes ulici pro pivo, je deset hodin, zrovna narážej sud. Do konce tejdne nikam nepolezu, zavřu se doma a v teple u kamen počkám, jak to dopadne,“ prohlásil rezignovaně Švejk. Zklamané bábě vzápětí vyjevil geniální taktiku. „Věděj bábo, nejsem padlej na hlavu. Za pár dní se došouráme k urnám a to by bylo, aby nebylo,“ prohodil spokojeně.
Bába ve dveřích zamáčkla slzu a s bandaskou v ruce obdivně dodala. „Jim to ale pálí, Švejku, voni to jednou dotáhnou hodně vysoko!“
(Zatím nikdo nehlasoval)