Známému se na podzim stala nezáviděníhodná zkušenost, kdy byl donucen použít svoji zbraň na ochranu dalšího člověka. Známý je třicátník a budeme mu říkat třeba Honza. Příběh zkusím převyprávět tak, jak si ho pamatuji.
Honza šel pozdě z práce domů z konečné autobusu. Byla už poměrně tma a cesta špatně osvětlená. Myšlenkama už byl dávno v pohodlí domova a večerní relaxace, když v tom uviděl pár metrů před sebou dětský kočárek. A v něm spalo dítě. Rozhlédl se, ale nikde nikoho neviděl. Doufal, že rodiče budou někde blízko a rozhodl se je najít. Sundal si sluchátka z uší a několikrát do tmy zavolal. Nikdo se sice neozýval, zato uslyšel tlumený hluk zápasu. Vycházel z nedalekého porostu. Honza na nic dalšího nečekal a vyrazil k místu střetnutí.
Ze zvuků už dokázal určit, že obětí napadení se stala žena, s největší pravděpodobností matka dítěte v kočárku. Ve vzdálenosti několika metrů od útočníka chytil pažbu pistole, kterou měl stále u pasu v pouzdře a vyndal z kapsy mobil. Ten pak použil jako nouzovou svítilnu, aby měl o situaci lepší přehled a zařval na chlapa, aby toho okamžitě nechal. Ten v tu chvíli ležel na matce dítěte, kalhoty na půl žerdi a držel jí nůž na krku.
Moment překvapení Honzovi sice vyšel, ale reakci útočníka nečekal.
Chlap v klidu vstal, natáhnul si kalhoty a rázně vykročil směrem k němu s nožem v ruce. Honza si uvědomil, že jde do tuhýho, rychle tasil a nouzově o pouzdro natáhnul závěr. Okamžitě zakřičel varování, že bude střílet a namířil. Chlap se jenom uchechtl a šel dál. Honza začínal panikařit. Rychle se rozhodl pro varovný výstřel do země vedle útočníka. Výsledkem bylo, že ten akorát zrychlil svůj postup a ohnal se po něm nožem. Honza stihl uskočit stranou, ale upustil mobil a ztratil přehled o situaci. Ve stresu pak dvakrát odhadem vystřelil tam, kde si pamatoval útočníkovi nohy. Pravděpodobně aspoň jednou trefil, protože chlap na něj přestal útočit a začal utíkat pryč. Honza chvíli rozdýchával co se mu právě stalo a vzpomněl si na tu ženskou. Sebral mobil a šel k místu, kde je poprvé uviděl. Ta evidentně na nic nečekala a dávno vzala nohy na ramena, protože na místě zbylo akorát roztahaný listí. Chvíli přemýšlel, jestli má cenu volat policajty a nakonec se rozhodl, že nemá. Chlap byl v tahu, ženská i s kočárkem taky a jediný důkaz jeho vyprávění by byly vystřelené nábojnice. Naposledy zkontroloval směr, kudy chlap utekl, uklidil zbraň i mobil a vyrazil domů.
Uznávám, že jeho řešení asi nebylo z pohledu zákona ideální, ale na druhou stranu, jak by celý incident vysvětloval policajtum… Otázkou tedy je, co měl udělat jinak? Co byste udělali na jeho místě vy? A je vůbec možné se někde na podobné situace připravit?
(Zatím nikdo nehlasoval)