Paní zubařka byla milá a příjemná stará čarodějnice. Chodil jsem tam dvakrát ročně na „prohlídku“. Ta nejčastěji spočívala v nahlédnutí do úst a sporadickém použití jakéhosi háčku, kterým občas štourla do některého ze zubů.
Jednou jsem absolvoval edukační pohovor, při kterém mi máchala před obličejem plastovou napodobeninou horní a dolní čelisti a asi deset sekund předváděla, jak si mám čistit zuby. Vypadalo to asi takto:
JeJednoJakouMátePastuAleKartáčekTenJeDůležitejNesmíBejtRoztřepenejKrouživýmiPohybyDvakrátDenněNejmíňLidiToPodceňujouVážněAleJeToDůležitý.
Docela by mně zajímalo, kolik za tenhle edukační pohovor dostala, protože byl za všechny prachy.
Středobodem zájmu paní doktorky byla šestka vlevo dole. Během jejích kontrol téměř pravidelně prohlásila „ta výplň na šestce se mi nelíbí“ a jala se jí odvrtat, aby jí nahradila jinou a větší výplní. Zákrok od zákroku to více bolelo, pak se něco stalo a bolelo to čím dál méně. Něco jako anestézii paní doktorka nepraktikovala, protože jí to asi připadalo změkčilé. Zajímavá také byla technika vrtání, kdy se používal téměř výhradně jakýsi nástroj spíše nežli vrták připomínající kulovou frézu. Přísuvu směrem do materiálu se dosahovalo tlakem na vrták. Většinou mi přitom vibrovala celá hlava. Zajímavá byla i technika, kterou paní doktorka vtlačovala výplň do zubu. Poté, co nanesla hmotu do zubu, stlačila jí tam prstem asi jako když silikonujeme spáru kolem vany. Měl jsem z toho divný pocit. Měl jsem dojem, že by to šlo dělat jinak. Měl jsem někdy dojem, že takhle pracují vohnouti. Ten dojem byl správný.
Paní doktorka se tedy vrtala tím nástrojem v šestce a mračila se u toho. Nevěděl jsem, co to má znamenat. V roce 2007 se k obvyklým problémům přidala ještě tupá bolest trojky, čtyřky a pětky nahoře, někdy i dole. Oznámil jsem to paní doktorce, ta provedla prohlídku asi ze dvou metrů a prohlásila, že je to asi odhalenej krček a s tím že nic neudělá. V roce 2010 ze šestky ulítnul jeden vrcholek. Snědl jsem ho. Paní doktorka ho dotmelila z hmoty, ze které se dělají plomby. To je prý normální. Začal jsem pomalu žít s tím, že mě prostě bolí zuby, protože paní doktorka s tím nic nenadělá. A když je to špatné, tak si prostě vezmete Brufen.
Měl jsem pocit, že jsem udělal vše, co se dalo. Já byl prostě kretén, kretén a ještě jednou kretén, že mě to nenapadlo dřív. Jsem v Kocourkově, nic nefunguje samo, všechno se musí průběžně kontrolovat, jinak se to samo dokurví na standard tohoto socialistického bordelu. Jako bych to nevěděl a jako bych o tom tolikrát nečetl a dokonce nepsal. Když to rekapituluji, vlastně jsem nikdy v ordinaci nestrávil déle než deset minut. Nikdy jsem nic neplatil, kromě „regulačního“ poplatku, jehož smysl mi v tomto případě dokonale unikal, protože pro mě skutečně není regulování hodným požitkem chodit k zubaři.
Nicméně všechno má svůj konec, kromě párku, ten má dva. Paní zubařka se odebrala do důchodu. Ačkoli jsem byl pravidelně dotazován na adresu a mobil, nedala mi nic vědět ani na adresu, ani na mobil, prostě zavřela krám. Jenže já to nevěděl.
Stejně mi to nedá, abych se nedopustil posledního komentáře na adresu paní doktorky. Pořád se mluví o tom, že lékaři by měli mát vyšší pravomoci směrem k pacientům, dokonce to podpořil i Dr. Pafko, aby taky ne. Já mám v práci různé pravomoci, mohu někoho vyhodit a zaměstnat a zjebat a pochválit a kdesi cosi, ale určitě nemůžu ze dne na den odejít někam do ánusu a nikomu nepředat záležitosti, které zpracovávám. Musím někoho najít, kdo to zvládne, postarat se, aby měl na to čas, sepsat mu to a příležitostně hlídat, jestli se nedostává do problému…
A tak se stalo, že se bolest zubů zmíněná shora stupňovala a na začátku července se s tím nedalo vydržet. Postupně jsem se dopracoval k takovým stavům, jako že jsem nemohl v noci spát, tak jsem si vzal bundu a glocka a ibuprofen a šel se projít. V autě jsem vozil láhev s vodou, protože to na to taky fungovalo. Sice jsem bral nadále jako fakt, že s tím paní doktorka nemůže nic udělat a věřil jí to, protože ona je přece expert, ale na druhé straně mi nepřipadalo normální zobat tři růžové lentilky denně. Vydal jsem se tedy do ordinace (telefon mi nebrali) abych se dozvěděl, že tam ordinace není, moje dokumentace je uložena na Krajském úřadě a pokud chci, mohu se přihlásit k jinému dentistovi, kterým byl místně vyhlášený felčar, jehož kvalita zubní péče je na úrovni rozvojových zemí a který objednaným pacientům účtuje pětikorunu za každou minutu, o kterou se opozdí (o tom, zda také refunduje pacientům pětikrunu za každou minutu, co musejí čekat, mi není nic známo).
Takže pohotovost v areálu bývalé vojenské nemocnice.
Paní doktorka si poslechla moje nářky, že mě bolí 3-4-5 vlevo nahoře a vystřeluje mi to do ucha a do nosu a do brady a nedá se s tím už fungovat. Proklepala mi dotyčné zuby a zuby okolo a prý je to OK takže nou problem. Asi zánět dásní. Ať prý si koupím ústní vodu.
Další návštěva pohotovosti. Tentokrát tam byl mladý lékař při smyslech. Různé pokusy na člověku, tentokát na mně, s klepáním na zuby a ochlazovacím sprejem. Výsledek:
– zdrojem problému je šestka vlevo dole (kde jsem to už slyšel)
– zub je mrtvý, takže mě zub jako takový nebolí, protože už v něm nejsou žádné funkční nervy. Pod ním je zánět.
– zánět je způsoben bakteriemi pronikajícími do kosti skrze zub, respektive jeho výplň
– k výplni se vyjádřil kriticky. Prohlásil, že byla vytvořena v podstatě ze tří výplní různého stáří slepených k sobě a to že nemohlo fungovat.
– k práci paní doktorky se také vyjádřil kriticky. Prohlásil něco v tom smyslu, že takový postup k ničemu není. Pokud vidí, že je v zubu hluboký kaz a nedovede ho zachránit, má mi sama nabídnout, že ho umrtví, pročistí, vyplní kanálky a uzavře ho, a ne vytvářet podmínky pro to, abych musel vyhledat pohotovost s váčkem. To že je pouze lepší alternativa toho, co může nastat, protože maximálním benefitem z téhle fušařiny je hospitalizace s kolemčelistním zánětem.
– řada nervů je společných pro horní a dolní zuby, takže bolest horního zubu může být klidně způsobena zubem dolním
– řešení je dvojí. Zub vyrvat nebo se pustit do procesu zvaného endodoncie, který umožňuje zachovat zub v mrtvém stavu
– nicméně on je v tuto chvíli pohotovost, takže mi uleví od bolesti a co budu dělat dále, je jen na mně. Nashledanou.
Celkově mi během asi dvacet minut trvajícího zákroku sdělili více informací než paní doktorka za uplynulých sedm let.
Výplň odvrtal, šťoural se v zubu jakýmsi drátem (v anestézii pochopitelně) a namontoval tam výplň dočasnou. Protože to byl rozumný mladý člověk a ne nějakej komunistickej debil, bavil jsem se s ním o tom, ke komu se přihlásit jako zubaři, když paní doktorka odešla do penze. Poradil mi, že pokud vysloveně nehodlám konzumovat úplný standard a mám nějaké peníze, které jsem ochoten investovat do svého zdraví, nechť si vyberu lékaře, který nejede na pojišťovnu. Protože v opačném případě se nejspíš dočkám stejné kvality, jako mi poskytovala paní doktorka a se stejnými výsledky, takže se po nějaké době dostanu do stejné situace, jen zase s o něco horším stavem chrupu. Těch pár doktorů co za něco stojí a „jedou na pojišťovnu“ už mají svoji letitou klientelu a nepřibírají pacienty nehledě na to, že endodontickou péči stejně pojišťovny z větší části nehradí a tak bych to stejně musel zaplatit.
Uposlechl jsem jeho rad a přestal jsem být pokusným králíkem MUDr. Hegera.
Nový zubař se s tím vším nějak vypořádal, takže mě už pusa nebolí. Ten rozdíl v přístupu k pacientovi i v technice práce je znatelný.
Podělil se se mnou o další poznatky:
– jiná výplň, co mi paní doktorka předelávala, stojí za prd a bude se muset také předělat, protože je na zubu jakoby ze strany a není vyrobena správně. Má tzv. převis, tzn. nekopíruje povrch zubu, ale vyčnívá nad něj. Pod tím převisem se mohou kumulovat baktérie a to vyústí v další zubní kaz.
– na sedmičce vlevo dole, což je soused inkriminované šestky, mám zubní kaz, který bude po ukončení anabáze s šestkou třeba opravit. Není mu přitom jasné, proč když se paní doktorka tak často a ráda vrtala v šestce, nebyla ochotna opravit kaz, který tam musel přinejmenším při poslední návštěvě již být
– mělo mě prý trknout, že za celých sedm let paní doktorku ani jednou nenapadlo udělat mi rentgen
No jo, „mělo mě trknout“. To je typické hromadné povyšování na důstojníky po prohrané bitvě. Nemám rád tyhle řeči, stejně jako by pan doktor neměl rád větu „jo pane doktore, to vás mělo trknout, když si dáte vyměnit olej u auta ve značkovém servisu, že vám ho buď nevymění nebo tam nalejou nějaký sračky“. Nikdo nejsme specialista na všechno, pokud by to tak bylo, specialisté by nebyli zapotřebí. Pokud bychom popřeli fakt, že někteří lidé jsou slušní a jiní jsou liný blbci, vycházeli neustále z premisy, že všichni na tomto světě mají jako hlavní zásadu jakoukoli práci odbýt, pak bychom museli procházet neustálým profesním vývojem, na jehož začátku by bylo povolání porodníka a na konci profese hrobníka.
Inventura celé akce:
– z hlediska paní zubařky, byla to dokonalá práce. Podělalo se to pouhý měsíc poté, co odešla do doochodu.
– z hlediska plánované životnosti mé tělesné schránky to byla epic failure
– ale bylo to levné a bylo to na pojišťovnu
– do určitého okamžiku, kdy to začalo být velmi drahé
– především nefinančně. Musel jsem zrušit dovolenou a měsíc jsem kousal na jednu stranu jako po mozkové mrtvici.
Pochopil jsem dokonale, proč se lékařský stav brání jasné definici standardu, ještě více se brání zveřejnění toho, co standard je a úplně nejvíc se brání jakékoli kontrole kvality a efektivity jejich vlastní práce. Potvrdila se tak slova Dr. Hulíka, že nic nelze beztrestně tak zfušovat, jako zubní výplň.
Nechť je toto informací především pro ty z nás, kterým se také v držce šťourá nějaký vohnout. Reakce typ „mám zubaře, jede na pojišťovnu a je v pohodě“ nemusíte vůbec psát. Taková situace může mít dvojí přičinu. Buď je to skutečně jeden z těch lepších, anebo jste ještě nepřišli na to, že je to kokot. Já bych před rokem také tvrdil, že s paní doktorkou nemám zásadní problém.
(8x známkováno, průměr: 1,50 z 5)