Půvabný podtext akce Pražských matek “spanilá jízda” mi nedal spát a vzhledem k tomu, že patřím k náruživým obdivovatelům ženské krásy, rozhodl jsem se udělat si na středeční dopoledne volno a jít se podívat na jejich jízdu, zda je opravdu spanilou.
Bože, jak jsem se těšil na lepé aktivistky, neohroženě se vrhající pod kola krutých strojů silničních pirátů a vlastními, krásnými těly s bujnými ňadry a pevnými boky hájící zájmy nás všech!
Usedl jsem tedy do čtyřkolého nástroje ďáblova a bez problémů, během ani ne čtvrt hodiny urazil z pražského Proseka osm kilometrů na Čechovo náměstí (hromadnou dopravou by to bylo za více, než dvakrát tak dlouho a za 26 korun, pěšky půldruha hodiny ostré chůze), čímž jsem spálil za cca 20 korun benzínu (že se nestydím, auto se přeci proti hromadné dopravě z principu nemůže vyplatit). Vcelku bez problémů jsem lišácky zaparkoval přímo na Čecháči, dokonce v souladu s předpisy – abych nebyl, jistě všude kolem hlídkujícími Amazonkami, hned odhalen – a vydal se před kostel. Cestou jsem získal mrazivý pocit, že jsem si snad spletl den či hodinu, protože nikde nikdo nebyl. A aj, skutečně, až úplně pod kostelem se zimomřivě choulil houfek mladých mamin a kolem nich byla přesila fotografů a reportérů (asi deset). Hlavní matka a její družičky se intenzivně navzájem ujišťovaly, jak je tahle akce důležitá, nejspíš proto, aby se nebály.
Krátce po desáté zavelela Velká Matka přípravu k boji, vysvětlila přítomným něco esenciálních mouder akce, jako že třeba palivem pro auta je benzín a palivem pro chodce strava, nejlépe pak strava zdravá. A už se maminy vydaly vpřed v boj neohroženou vozovou hradbou.
Prvním místem působení byla ulice, v níž je povoleno dopravní značkou parkování částí vozu na chodníku. Děvčata zaznamenala první problém – jak poznáme, jestli je to metr, dva metry a nebo víc? Tam, kde byla čára, tam to zvládaly i matky, ale v některých místech čára zákeřně chyběla. Leč moudrý Hrabosh přispěchal se záchranou – vzdálenost odkrokoval a kdo překročil čumákem svého kcháru magickou hranici jednoho, či dvou čapích hraboších kroků, byl nemilosrdně olepen. I když – taky ne každý, například ze tří aut, zasahujících na chodník naprosto stejně daleko, byla dle podivného, nejspíše magického klíče olepena jen dvě – ale nemusím znát všechna tajemství dívčích ložnic, tak jsem po klíči nepátral.
Během procházky bylo lze shlédnouti různě morbidní typy lidí, například na první pohled normálního člověka, který se ale záhy demaskoval prohášením „olepím mu i zrcátko, se mu pomstím“. Maminky si byly zjevně dobře vědomy moudra, že co se v mládí naučíš, k stáru jak když najdeš a pozdvihávaly neviňátka ku olepování vozidel. Hezká nám to roste bonzácká omladinka, radost pohledět. Skupina matek dělala pro bezpečnost silničního provozu co mohla, ukázkou budiž i současné zablokování dvou přechodů pro chodce najednou bandou dezorientovaných osob, znemožňující běžným chodcům jak na přechod bezpečně vstoupit, tak z něj i posléze zmizet. Skvělá ukázka profesionální práce s davem.
Pikantní byl i právní základ akce, sestávající z Hraboshem osobně připravených a namnožených papírů (dřevitých, jsme ekolózi), u nichž ani pořádně nevěděl, co v nich je (cut’n’paste je mocná zbraň) a tak se s Velkou Matkou dostali poměrně záhy do vysoce odborné debaty o pojmu zastavení a stání vozidla a jakýchsi třech minutách.
Ženy s trakaři na mláďata olepily opravdu všechno, co je napadlo. Neunikli ani invalidové (pravda, stál na chodníku, ale nikomu a ničemu nepřekážel a jinde to nešlo), ani muži s prasklou vodou. Když se objevil v montérkách majitel vozidla (hint: logo na montérkách), zjevně opravdu spravující prasklou vodu, náhle nějak nápadně aktivisté povymizeli. Pán si poklepal na hlavu, sundal samolepku a odjel.
Zlomovým momentem akce se ale stal fakt, že některým hyperzeleným aktivistům začalo být venku zima. My, co jsme si přivezli autem kvalitní oblečení, jsme jaksi takto netrpěli. Prochladlí bojovníci uvítali předčasné odtroubení honu a odebrali se do výchozích pozic. Kodaňská ulice tak přišla o blahodárný bezpečnostní počin, inu, bylo to do kopce.
Zpátky před kostelem a všechny (asi čtyři) matky mizí ze scény. Zelené víly počítají opsané RZ a dostávají se k číslu 80. U ani jedné zaznamenané RZ není zadokumentován čas, místo – prostě nic. Papír s opsanými RZ.
Celkový dojem? Myslím, že za současného stavu se takovéhoto, téměř laboratorně čistého vohrndírovského diletantství bát nemusíme. Zatím. Vzniká ale podhoubí pro růst občanského udavačství a živná půda pro ty, kdo se rozhodli právě na této hnusné lidské vlastnosti založit i svůj osobní profit. Jak mi vyzradili zvědové, Udavačo*mat s Auto*matem se nějak poškorpili, jistá naděje na čerstvý zdravý vzduch tedy je. Ale není jí moc a tak je nutno na opravdové zákulisí těchto aktivit poukazovat stále. Hlad po nezasloužených eurounijních subvencích požene aktéry takovýchto akcí do stále agresivnějších a opruznějších nápadů.
A závěrem jedna věc – pokud byste kdokoli zaznamenali jakoukoli perzekuci státních orgánů na základě podkladů z této akce, milerád Vám půjdu dosvědčit, jak seriózně byla tato klauniáda vedena – a rád poskytnu i další snímky z akce. Každému policistovi, státnímu i obecnímu, bych upřímně doporučil účast na takovéto akci. Pak by i sám velmi přesně věděl, kam podklady pražského Udavačo*matu patří a jistě by nezapomněl také řádně spláchnout.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)