Na úvod bych chtěl říct, že potřebu k napsání tohoto povzdechu zákonadbalého ovčana jsem pocítil po přečtení několika znepokojujících zpráv oběvivších se poslední dobou v médiích.
Zároveň jsem si vědom, že v mediálním moři polopravd a nepravd nelze na 100% věřit ničemu u čeho jsme sami nebyli. Ale i tak, pokud je poselství následujících zpráv z větší poloviny pravdou, pak nezbývá než konstatovat, že nám tvrdá pěst reality opět rozmázla růžové brýle po ksichtě.
Posuďte sami.
Událost č. 1 : “Romové napadli policisty“
Že policie nebývá v poslední době při odhalování jiných přečinů než dopravních přestupků nijak efektivní to už jsme si zvykli, ale že takto katastrofálně selže i v případě kdy odvážný občan udělá téměř všechnu práci za ni to je vcelku novum. Ovšem v tomhle případě nedošlo jen k prostému nevyšetření krádeže, ale k dehonestaci těch zbytků respektu, které ještě policejní uniforma u někoho mohla mít. V tak evidentním případě, který vyžadoval použití hromové hole (daňovým poplatníkem pro tento účel zakoupené) se policisté jednoduše “posrali“. Zprvu jsem chtěl použít mírnějšího výrazu a dojít ke shovívavějšímu závěru, ale po delším přemýšlení o celé věci jsem změnil názor.
Být tím kdo má od občanů mandát “pomáhat a chránit“ znamená, že jsou jisté meze. Vím že být policajtem z nikoho nadčlověka neudělá, jsou to veskrze také lidi. Jenomže náplní jejich práce je mimo jiné bránit zákonadbalé občany (své chlebodárce) a zákon před xindlem – alespoň hypoteticky. Policista může chybovat jako každý člověk v tisíci jednotlivostech, nemůže ale v té jediné – bez odporu před xindlem kapitulovat a nechat si od něj srát na hlavu. A je vcelku jedno jestli kapitulace nastala vlivem strachu z xindlu, nebo z následného vyšetřování státním zástupcem ohledně potřeby použití zbraně. To si musí každý zájemce o službu v řadách policie sám v sobě vyřešit mnohem dřív než si vůbec upne služební zbraň na opasek. V opačném případě nemá smysl aby zbraň nosil, s takovým přístupem totiž funguje jako chodící stojan na zbraň, která je xindlu kdykoli k dispozici. Touto událostí dostal xindl jasnou odpověď na otázku co v otevřené konfrontaci s ním zmůže policie – úplné hovno. Pokud je mi známo do této chvíle nepadlo ani jedno obvinění, natož zadržení pachatele(ů). Rád bych se však mýlil…..
Událost č. 2 : “Policista se účastnil lynče“
Zde se odvážně pustím do v článku neuvedné (možná) fabulace. Máme výchozí situaci – drobný živnostník má bagr. Přijde “známá firma“ a bagr mu zcizí. Poškozený živnostník je bez bagru a tím bez obživy. Jelikož neživí jen sebe, má velkou motivaci zcizený prostředek obživy znovu nalézti. Je si však vědom, že návštěva pobočky PČR je ztrátou času, jehož výsledkem bude jen další spis v šuplíku. Jelikož krádež nebyla provedena zcela beze stop a bagr není mobil, ujme se pátrání sám spolu s pár dobrými přáteli. Po nějaké době se za použití investigativních metod dopátrají pravděpodobného pachatele a vydají se jej navštívit. Pravděpodobný pachatel se po delším upřímném rozhovoru na téma ukradeného bagru dozná, ovšem žíly mu to nijak netrhá, neboť ví že oni prostí občané nemají v ruce nic co by jej v naší demokratuře mohlo uvrhnout v žalář. A tak se jim nepokrytě vysmívá, nic proti němu nemají a kde je bagr ukryt to ví jen on…..
Ale i lidé slušní a zákonadbalí občané mají jen jedny nervy.
A nebyli by je ztratili, kdyby stát dostál své povinnosti a efektivně vykonával služby které si u něj daňový poplatník víc než řádně přeplácí.
Událost č. 3 : “Recidivista bodal na potkání, dostal 2 roky“
Excelentní příklad spravedlnosti naší demokratury. Patnáctkrát trestaný recidivista pobodá dva lidi jsa vyrušen z krádeže. Soud první instance mu nadělil 10 let, což je na poměry čechistánu relativně úspěch – nebudeme hodnotit to že v tomhle případě by bylo potřeba aby se spravedlnost chytla té správné strany provazu.
Nebudeme také pátrat po rodinných kořenech českým soudnictvím již zcela jistě napraveného recidivisty. Co však zarazí i v našich podmínkách je skutečnost že dotyčnému byl trest SNÍŽEN a to na 1/5 a jako perlu nezapomněl soudruh předseda NS Petr Hrachovec (za totáče, krátce po třiceti předseda soudu) dojít k tomuto závěru :
„NS nijak nezpochybňuje to, že v oblasti hrudníku a břicha jsou uloženy životně důležité orgány, jejichž poranění je zpravidla těžkou újmou na zdraví. To ovšem neznamená, že každý útok proti hrudníku a břichu nutně musí být veden úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví, a to ani tehdy, jestliže je útok proveden takovým předmětem, jakým je nůž,“
Budiž nám tento nález mantrou ! Od nynějška nebudeme xindlův útok odrážet s úmyslem způsobit tězkou újmu, ale pouze strašit. Nejlépe krompáčem mezi bedra, či včelkou mezi lampy. Nová éra spravedlnosti začala! Provaz, lopaty a nehašené vápno s sebou !
Tento stát už nemá ani morální právo požadovat po nás, doposud zákona dbalých občanech abychom dodržovali jeho pravidla když jeho strážci neochrání ani sami sebe a jeho arbitři ztratili poslední zbytky rozumu. Je zcela evidentní že proti xindlu je stát bezbranný a jedině xindl má v této zemi jistotu opravdové svobody a nepostižitelnosti. Která strana barikády slušný občan vs. xindl je tou, jež poskytuje větší evoluční výhodu? Hádejte….
(Zatím nikdo nehlasoval)