V současné době se hodně mluví o tom, jestli zavádět nebo nezavádět poplatky za studium na Vysoké škole. Uvažuje se o poplatku cca 8000 Kč ročně. Je to skutečně sociální bariéra ve studiu nebo je správné, aby vysokoškolák na své vzdělání přispěl?
V současné době se hodně mluví o tom, jestli zavádět nebo nezavádět poplatky za studium na Vysoké škole. Uvažuje se o poplatku cca 8000 Kč ročně. Vrchní socialista a kormidelník této země Špidla je proti a argumentuje, že takovou částku není mladý člověk schopen zaplatit a vzniká tak sociální bariéra ve studiu. Bouří se ve mně krev kdykoliv ho slyším takto plkat a ohánět se „chudáky lidmi“. Téma se mě dotýká, takže zde máte další skřek, kterým ventiluji svůj názor na věc. Pro úplnost dodávám můj vztah k problému: Jsem přesluhujícím, a tedy za delší studium poplatky platícím studentem VŠ. Na svou čest prohlašuji, že nejsem motivován pudem „když platím já, tak ať také ostatní“, překročil jsem dobu studia ze své vlastní vůle a je správné, že škole přispívám.
Problém má několik rovin. První je, zda student je nebo není schopen unést ztrátu 8000 Kč každý rok. Tj. doslova ďábelských 666 Kč měsíčně. Vynecháme všechny ty, kteří s penězi problémy nemají nebo jim poplatek uhradí rodiče, takových lidí bude značná část. Zůstávají studenti, kteří musí poplatek zacvakat ze svého. Odmítám uvěřit, že vydělat 666 Kč měsíčně navíc, případně je ušetřit na zábavě, kreditu, jídle, benzínu či naftě, chlastu, kouření, apod. je problém. Možná na to pohlížím optikou Pražáka, ale vydělat tuto částku je otázkou jednoho, maximálně dvou dnů nekvalifikované práce (tj. jakékoli brigády). A ty by i při nejnáročnějším studiu měly člověku zbýt. Zkrátka přiznejme si, že částka je to spíše symbolická a její smysl je více motivační, než sociálně likvidační. Lze se na to také dívat tak, že umět vydělat 666 Kč měsíčně navíc k dosavadní činnosti (je-li jaká), je něco jako domácí úkol, mající prokázat orientaci člověka v reálné společnosti. Mimo jiné se tím řeší problém mnoha dnešních absolventů, kteří vylezou ze školy sice „vzděláni“, ale na reálný svět zírající jak Alenky.
Samozřejmě si uvědomuji, že existuje stopové množství studentů, pro které je přes veškerou snahu jakýkoli poplatek opravdovou překážkou. Osud bývá bohužel nevybíravě krutý (a teď si nedělám legraci). Pro takové je zde možnost půjčky s odloženou splatností po ukončení studia, případně pro nadprůměrné i stipendijní program. Možná by se můj názor změnil, kdyby částka byla troj, čtyř, pětinásobná, ale v hladině kolem deseti tisíc poplatek prostě asociální není. Tím se dostáváme k druhé rovině tohoto problému
Motivace. Kdo někdy studoval na vysoké škole, tak si jistě všiml, že ne každý jde „na školu“ naplněn ideály a toužící po novém vědění. Dnes je situace taková, že po každém uchazeči o jen trochu zajímavou práci, chce zaměstnavatel „papíry na hlavu“ se štemplem z VŠ. Vede to k tomu, že na VŠ se mnohdy hlásí zástupy lidí, kteří to jen tak zkusí. Vyberou si nějaký jednodušší obor a prubnou, jestli nepůjde proplout. Nic tím totiž neriskují, s výjimkou pětikila za přihlášku mají od prvního do posledního dne „startovné“ zdarma. Je také dost slušná šance, že zabírají místo lidem, kteří mají o obor hlubší zájem, ovšem to bychom se dostali do roviny bulvárních spekulací.
Poplatek za studium Vysoké školy ekonomicky nespasí, ale mohly by se pročistit vody uchazečů a nově přijatí budou mít větší motivaci chovat se z časového hlediska úsporně. Jsem osobně poměrně líným člověkem, ale X tisíc vysázených na dřevo jako poplatek za službu (kterou poskytnutí vzdělání bezesporu je) mě spolehlivě rozhýbe k tomu, snažit se tuto vyčerpat. Kdyby ne, bylo by to jako zaplatit si kolotoč a pak se nesvézt. Stejně tak jakmile za něco platíte, vyžadujete kvalitu (aspoň já ano). Věřím tedy, že i kvalita výuky by šla, díky většímu sebevědomí studentů, kteří by za své prostředky požadovali odpovídající protihodnotu, nahoru.
Třetí rovina, kterou vidím, je pohled z druhé strany. Pan Špidla tvrdí, že dnes je studium zdarma. Ono tohle slovo „zdarma“ je dneska vůbec oblíbené, zejména u teleshoppingových trhovců a socialistů. Každý člověk, který již přestal věřit na pohádky, podvědomě či vědomě ví, že každé „zadarmo“ je vlastně podvod. Zadarmo je vlastně jen jiný výraz pro „zaplaceno někým, kdo si z vás ty prachy vytáhne jinak“. Když vám TV Shop nabízí nějaký produkt a dá vám za „cenu jednoho dva“ nebo vám k němu „zdarma přidá tenhle bazmek či támhleten henten oný“, není to projev altruismu, ale holý podvod. Jinými slovy to totiž znamená, že výrobní či nákupní cena primárně nabízeného krámu i krámů sekundárních je tak nízká a požadovaná částka tak vysoká, že stačí vygenerovat dostatečný zisk i za těchto podmínek. Nebo vám někdy prodejce vyhověl a odpáral z balíčku nabízených krámů ty „v hodnotě 300 – 500 – 1500 Kč“ a tuto částku vám v plné výši odečetl od ceny? Ne, nikdy to neudělá, protože by se ukázalo, že král je nahý.
Odbočili jsme však jen zdánlivě. Stejně totiž postupuje socialista, který nabízí zdravotnictví, školství a kdo ví co ještě „zdarma“. Jinými slovy to znamená, že stáhne nás všechny na daních o mamutí částku, kterou nesmírně neefektivně přerozdělí (kdo pracuje nebo zná někoho ve státní správě, jistě sám disponuje kvantem skandálních historek o fenomenálním plýtvání penězi od státu jak neschopností či hrabivostí vedoucích, tak ze systémových důvodů škatulkových peněz). Povídačky, že škola je zadarmo, je vědomou lží (nebo nebetyčnou blbostí či zaslepeností, nechť si ctěný pan Premiér vybere). Kdyby to byla pravda, musela by budova školy sebe samu udržovat zadarmo, všichni zaměstnanci od kotelny po rektorát by museli dělat zadarmo, proud i pomůcky by škola musela dostávat zadarmo, zkrátka škola by nesměla mít žádné náklady. Jestliže je má a někdo je platí, pak vzdělání zadarmo není.
A školy náklady mají, dokonce počítané v miliardách Kč. Kdo je platí? Stát. Kde stát bere prachy? Od občanů na daních. A kdo jsou občané. Já, vy, vaši blízcí, kamarádi, nepřátelé i zcela neznámí lidé, se kterými se denně vídáme. Půl roku (přesně do dneška, 15.6. 2004) vyděláváme výhradně pro stát. Ten naše peníze vezme a mimo milionu dalších (nesporně užitečných věcí) je použije na školství. Tedy i rodič vysokoškoláka odvede určitou částku, která se, značně omletá a ztenčená jako balvan po cestě řečištěm, dostane do školy. Není rozumnější platit státu jen za nezbytné služby a ty nadstandardní, kterou studium na vysoké škole, které otevírá cestu k lepší práci, a tím i vyšším příjmům nepochybně je, platit přímo?
Abych to tedy shrnul. Částka 8000 Kč (téměř) nikoho nezabije, naopak může lidi motivovat a pomoci českému vysokému školství možná finančně, určitě pak kvalitativně. České školství je tak jako tak placené námi všemi, tak proč by ti, co jeho plody použijí k vlastnímu obohacení, neměli přispět více?
15.06.2004 TN
P.S. Pokud by mě TV Shopy chtěly žalovat za slůvko „podvod“, které jsem použil v souvislosti s jejich nabídkami, tak nechť vezmou na vědomí, že podvod se definuje v § 250 odst. 1 trestního zákona takto: „Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán…“ TV Shop uvádí diváka v omyl, že věci, které dostává „zadarmo“, neplatí. To vše za účelem prodeje výrobku, tedy vlastního obohacení.
P.P.S. Mimo mísu, ale delší dobu mi to už vrtá hlavou. Do té slavné EU odvádíme stejně peněz, jako nám přijde na dotacích. Přesněji !musíme! zaplatit ? X a ? X nám zpět !může! přijít. Když dám sousedovi vejce a on mi dá (v nejlepším případě) kvalitativně stejně dobré vejce, máme oba vejce před i po transakci. Jaký je smysl celé věci?
(Zatím nikdo nehlasoval)