V tomto fóru mě po pročtení příspěvků mimo jiné zaujaly zejména ty, kde jsou popisována setkání a zážitky s idioty, tunery a blázny na českých silnicích. Do paměti se mi nesmazatelně vryl článek s názvem ,,Ksindl na silnici´´ a ,,Obyčejný degeront nebo komunistický zmrd?´´ Pokusím se tedy rovněž přispět svojí pro někoho možná úsměvnou a nepodstatnou tzv. srážkou s blbcem.
Za rok toho vcelku dost najezdím, nicméně do konce roku už mnoho nezbývá a nějakou tu delší trasu již také nemám v plánu absolvovat. Proto jsem se rozhodl, podělit se s Vámi o moje osobní (silniční) setkání s jedním pochybným českým blbem až nyní, protože jsem čekal, zda tuto ne zrovna fajn letní příhodu v zajímavosti nepřekoná něco jiného, mnohem horšího. Na cestách už jsem toho viděl opravdu mnoho zajímavého, ale letošní rok byl vcelku v klidu, co se svědectví nehod a jiných nemilých věcí týká. Za to se nám podařilo narazit na jednoho echt mladýho tunera vypatlance, jak jinak, než sedícího ve stříbrné Octávii TéDéÍ, kterej si obzvlástě koledoval o to, aby ho někdo sestřelil. Do této chvíle jsem sice o tomto vozu a specifickém odstínu laku již mnohokrát četl a s úsměvem jsem tomu nepřikládal příliš velkou váhu. Říkal jsem si, že není podmínkou, aby v rukou magora byla právě Oktávka stříbrné metalízy, ale následující zkušenost mě k uvěření toho faktu minimálně o krok přiblížila. Nicméně nebudu předbíhat a začnu pěkně po pořádku, aby byla navozena ta správná atmosféra a bylo si snazší udělat obrázek o celé situaci, která trvala nějakých 50-60 minut.
Ale vezmu to stručněji. Takže, na horký z kraje srpnový víkend jsme si naplánovali navštívit příbuzenstvo v Krkonoších. S přítelkyní jsme právě měli dovolenou a příznivá předpověď počasí nám hrála do karet. V pátek navečer jsme tedy vyrazili a v pořádku dorazili na místo. Vše bylo fajn a v neděli jsme se kolem poledního vraceli do Liberce s dobrou náladou.
V klidu jsme se bavili o plánech na další týden a cesta rychleji ubíhala, až do doby kdy mě ve zpětném zrcátku upoutal vůz, který se rychle blížil a zdálo se, že nás snad chce vyšťouchnout ze silnice. Přihnal se jako magor a i když bylo slunečné odpoledne, šlo vidět, že jde o typického tunera ,,xenonistu´´ alias HID sada namontovaná do standardních, ani ne čirých světlometů. Tuhle rádoby úpravu považuju za jednu z největších prasáren vůbec, ale to je vedlejší. Jen mě napadlo – ať si klidně jede a hlavně nikoho nezabije. Jenže pustit z hlavy jsem ho nemohl. Pomalu jsme se blížili k Nové Pace a Oktávka pořád nalepená na našem kufru, že kdybych byl nucenej náhle přibrzdit, tak ho v tom kufru máme.
Trochu jsem tedy uhnul doprava na znamení, aby mě předjel, řidič podřadil a byl před námi. Podle toho černýho kouře, co se vyvalil, bylo jasný, že se jedná o to božské TDi – trochu jsem si auto stihl prohlídnout a bylo mi to jasný – vochcapyčoftédéíčkuvoleskřídlemnahlínáchfmetletáhnebožskyvocpodukrávo. Pokračovali jsme dál a nevěnovali tomu pozornost. Tunera jsme před námi zahlédli opět znovu na rychlostní silnici před Jičínem. Tam jsem pravděpodobně udělal zásadní chybu, protože po mém předjetí v rychlejším pruhu jeho ego utrpělo obrovskou ránu. A poté to začalo. Dotáhl se na nás opět před sérií po sobě jdoucích obcí směrem na Turnov. Kdo tuto trasu zná, tak ví, že jednotlivé vesnice jsou odděleny poměrně kratšími úseky normální okresky. Pro sráče, který vás chce jen obtěžovat tedy vynikající lokace. Vrátím se ale k řidiči Oktávky. Ten byl znovu tak blízko, že jsem cítil jeho kapotu na svých zádech, po chvilce vybočil z pruhu, srovnal rychlost s námi a stáhnul zatmavený okýnko, abychom se asi podívali, kterej že krasavec tady tomu velí. Byl to typickej kokot. Levá ruka na vršku věnce volantu tak vysoko, že si s ní podpíral hlavu, druhá ruka asi v klíně a na palici kšiltovku na stranu jak Jay Z. Jen udělal výmluvnej pohled a zařadil se před nás. V tu chvíli jsem si všiml, že má taky libereckou SPZ a napadlo mě, že s tímhle debilem to ještě není vyřízený.
Nemýlil jsem se. Za obcí už na nás čekal a jel hluboce míň než 90 km/h. Nezbylo než ho předjet, přece se za ním nepotáhnu. Sotva jsem ho předjel, měl jsem ho hned za prdelí. Přítelkyně už začala být nesvá, zažila totiž nehodu mikrobusu, ve kterém umřeli 3 lidi a tak ji cokoliv neobvyklýho na silnici vyvede z míry. Prosila mě teda, abych se k ničemu nenechal vyprovokovat. Jenže podobnej scénář se opakoval ještě 2krát, znovu nás předjel v obci a za vesnicí už zase jel jak s hnojem.
Vysvobozením byla až R35 za Turnovem směrem na Liberec. Do ,,Paceřáku´´ se na nás zase začal lepit, ale tady už se dalo naplno využít stádečka koníků navíc, kteří doposud spali (Vectra 3,0 CDTI 130kW). Tady už blbeček nestačil s dechem a na pár minut jsme se mu dokázali vzdálit. Jenže tuner se chystal zaútočit ještě jednou. Musel to pak z kopců hnát jako kráva a kousek před Makrem v Liberci – Doubí už jsem zase zahlédl ty známý ´´xenony´´. Potom se za náma táhnul přes celý město a já začínal mít pocit, že mu jde o to, aby zjistil, kde přesně bydlíme. Pomalu moje myšlenky začaly směřovat k otázce, jestli mám stále ještě teleskop v kufru a že možná dojde i na něj.
Zastavili jsme u domu a skejťáček projel pomalu okolo nás. Na konci ulice se otočil a vracel se. To už jsme z kufru vyndávali věci, když to hovado hiphoperský zastavilo proti nám, vystoupilo z auta a začalo řvát – Co to jako mělo znamenat ty pyčo? Mám tě sejmout? A podobně to pokračovalo. Přitom tomuhle sráčovi bylo sotva dvacet a byl o půl hlavy menší. Autíčko mu nejspíš pořídil papínek. Přítelkyně odstoupila kus dál a ihned začala volat na 156 (okrsek máme za rohem) a já jsem dál pokračoval v duchaplným dialogu s tím sráčem. Nakonec benga nebyli ani třeba, zrovna šel soused a zároveň kamarád venčit svýho pitbulla, takže dialog velice rychle skončil. Když kamarád pochopil, že začíná jít do tuhýho, tak přispěchal a Rony na vodítku, ale bez košíku už byl taky docela nasranej. V tu ránu blbeček sklapl a zalezl do svý vochcávky a za hlasitýho pokřikování nadávek z okýnka odfrčel. Na noc jsem auto raději dal do garáže, protože mě napadlo, že tenhle zmrd se bude chtít pomstít alespoň na majetku.
Kupodivu od tý doby až do teď jsem se s ním ani jeho vytuzenou károu nesetkal. Závěrem nevím co dodat. Nakonec jsme se všemu jen zasmáli, protože celý problém spočíval v přebujelém egu jednoho mladýho sráče, kterej ví o životě starou bačkoru. Nezbývá než doufat, že na podobný zmrdy nebudeme mít takové štěstí a nebudeme je potkávat příliš často.
P.S. Taky mě s odstupem času napadla určitá, jen trochu zdánlivá souvislost s jinak super filmem Duel od Stevena Spielberga. Kdo zná, ví o čem je řeč.
(5x známkováno, průměr: 4,00 z 5)