Kdo to řekne první?
Rozhodl jsem se, že to budu já. Soudruzi, zaveďme daň z rychlosti.
Vlastně mě na to přivedl pan Vaca z MF Dnes objevným sobotním článkem „Osoba blízká už nepomůže“ (internetová verze zde). Titulek jak kráva hned na první stránce, takže jsem se do toho se zájmem začetl, abych se dozvěděl, že: (pro přehlednost v tabulkovém uspořádání):
| Vaca | Realita |
| Radar vyfotografuje automobil, jehož řidič není na snímku rozeznat. Řidič řekne úředníkům, že auto řídila osoba blízká a unikne spravedlivému trestu | Pokud řidič řekne úřadům, že neví, kdo jeho auto řídil, nebo odmítne udat jeho totožnost, riskuje již nyní pokutu 5-10.000 Kč. Tak, jak to popisuje p. Vaca, to nefunguje. Problém vzniká v okamžiku, kdy řidič odmítne úřadům podat výpověď. |
| (V budoucnu) se nebude již vyšetřovat, kdo přestupek spáchal. Za přestupky bude automaticky odpovědný majitel auta. | V právních státech platí, že provinění musí být prokázáno. Podle stejného klíče by mohl například vlastník sekerky stíhán za vraždu, kterou s ní spáchal někdo jiný. |
| Nebudou žádné vytáčky možné. Argumentace osobou blízkou je výmluvou. | To, co pan Vaca nazývá výmluvou (odepření výpovědi úřadům v případě, že by tím občan způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké), je ve skutečnosti jedním ze základních občanských práv obsaženým i v listině základních práv a svobod. V přestupkové oblasti platí analogicky. Pan Vaca ale nemůže napsat, že smyslem opatření je zkrátit občana na jeho základních právech, protože něčím takovým by velkou podporu pro toto další utažení šroubu v prostředí staronové totality nezískal. |
| Bude se týkat pouze přestupků zaznamenaných automatickými radary a pokuty budou nižší | Nikoli, protože není možné rozlišovat přestupky podle toho, čím byly zjištěny. |
| Vlastník automobilu, pokud dostane v novém systému pokutu, nechť si to vyřeší sám v rodině | Opět se nabízí analogie se sekerkou, stejným postupem by například za trestné činy a přestupky členů rodiny odpovídal vždy dědeček, který by si po návratu z kriminálu to s ostatními členy rodiny vždy nějak vyřídil. |
| Tak to mají všude okolo, například v Holandsku a Francii. Tam s nikým nediskutují a… | Většina zemí nic podobného nepřijala. Uvedené dvě představují výjimku, a i tam je tato úprava široce diskutována. |
| V podstatě je to hotová věc a od ledna to bude platit | Jde o návrh, který nebyl předložen v parlamentu. Jedná se o (jedno z mnoha) doporučení impotentní expertní komise, o jejíž tristní činnosti jsme již referovali. |
Situace
Je evidentní, že státní aparát má problém vést dále svoji dopravně buzerační kampaň, protože není schopen obstarat dostatek důkazů k obvinění dostatečného počtu osob a zkasírovat od nich prachy. Je to volbou nevhodné metody buzerování. V dobách Standy Grosse a jeho spásonosných kampaní žádný problém s buzerací nebyl a nevím o tom, že by někdo tvrdil, že mu prošlé obinadlo dala do lékarničky osoba blízká. S rozmachem elektronické buzerace dostala problematika další rozměr. I prostý občan vytušil, že se s ním hraje nějaká habaďůra a začal klást odpor, čili využívat práva nevypovídat, čímž se úřady ocitly ve stavu důkazní nouze. Jistě že by prostá změna metod zpátky na klasický dozor v terénu vedla k tomu, že by počet prokázaných přestupků opět vzrostl, ale to by tu nesměly být subjekty jako Czech Radar a.s. a především městské a obecní úřady, které našly v buzerování řidičů vydatný finanční zdroj. Jde tu o skutečně velké peníze a tak se vyplatí hledat a nacházet nestandardní postupy, jako například koupit si vlastního pisálka a pomocí něho formovat postoje veřejnosti.
Nápad
Osobně už dlouho očekávám, kdy státní aparát začne problém s odepřením podání vysvětlení nějak řešit a vytvoří příslušné hotfixy. Chovat se odmítavě ke úředním orgánům, to přece řádný občan v socialistické zemi nedělá. Pokládám za jisté, že dříve nebo později se něco stane, ale nevím co. Tohle je jedna z možných variant, jak z toho ven. Na jedné straně se pachatel přestupku těší určité ochraně, parchant jeden, na druhé je třeba vytahat z něj peníze. Potřebujeme tedy vymyslet něco, co není přestupek a má to fiskální rozměr. Takový instrument už tu přece léta máme. Je to daň.
Proboha hlavně, vůbec tady nejde o bezpečnost v silničním provozu. Nikdo nikdy neprokázal, že by nějaká kamera například v rámci prioritního šikanistického projektu „Bezpečná města“ snížila nehodovost byť o desetinu procenta, zachránila jeden lidský život nebo jednu zlomenou kost. Jde jen o prachy a skryté zdanění. Tak ať ho udělají oficiálním! Už tu nebude viník a nějaké trapné dokazování, ale poplatník. Poplatník může nevypovídat, může dokonce i sprostě nadávat, ale hlavně musí hezky cálovat.
Jak to bude fungovat
Daň z rychlosti nebude centrální daní, ale lokální. Výběrčí autoritou bude jako doposud obecní úřad a poplatníkem i plátcem majitel vozidla, přesně jak zmiňuje vizionář pan Vaca. Obě strany, výběrčí i poplatník, si budou moci zvolit, kolik budou chtít vybrat respektive platit. Radnice budou nastavovat míru zdanění volbou dostatečně nesmyslných rychlostních limitů, například umisťovat radary na třicet let nepoužívaný vlečkový přejezd nebo snižovat rychlost na 15km/h, a řidiči zase, kolik chtějí zaplatit (kolikrát se nechají nachytat). V pozdější fázi rozvinuté demokracie bych sazbu daně rozdělil na paušální a variabilní část, kdy by se paušál odvozoval od nejvyššího čísla na rychloměru. Proč? U řidiče s rychlejším autem je větší pravděpodobnost, že bude jezdit rychle a ohrožovat nás slušné lidi, takže musí více platit.
Možná právem namítnete, že se tak již děje. Ano, jenže je to furt o nějakých trapných přestupcích, úřady se zdržují nesmyslným dokazováním viny apod. Správné je to dělat rázně po gottwaldovsku, tedy žádný sraní a konec cochcárny. Za přestupky s autem odpovídá jeho majitel a odpovědnost za škody spáchané německými ovčáky ponese Spolková republika Německo. Žijeme stále ještě ve polosvobodné nesuverénní zemi a právním státě, to hodně věcí samozřejmě ještě dále komplikuje, ovšem za pár let bude už všechno jinak a na cestě ke světlým totalitním zítřkům nám budou zářit takové milníky, jako popsaná rychlostní daň.
Velký myslitel
Zatímco v minulých několika odstavcích jsem si dělal legraci, nyní to myslím vážně.
Impresário Vaca je skutečně zvláštním prototypem novináře. Česky by se tomu řeklo lhář. Například již v roce 2004 tvrdil, že antiradary jsou zakázané a od té doby se toho na jeho přístupu mnoho nezměnilo. Na tom není nic divného, být pořádnej zmrd je při psaní do LžiDnes třeba. Překvapuje mě ovšem míra devalvace novinářské profese na úroveň prostitutky, která se na osobě pana Vacy dá dobře demonstrovat. Pan Vaca se ve svém svazáckém nadšení pro jiný, lepší a „spravedlivý“ svět vůbec nepozastavil nad tím, zda náhodou určitá část těch „výmluv na osobu blízkou“ náhodou nemá reálný základ (kolikrát jste za poslední měsíc půjčili auto manželce nebo přítelkyni?), zda „automatickou vinou majitele vozidla“ nebude někdo na svých právech krácen (jak jsme řekli, bude) a třeba také, zda ty automatické rychlostní kamery vůbec k něčemu jsou. Jestli někdo někdy vyřkl, že novinář je něco jako hlídací pes demokracie, tak asi neznal pana Vacu, přítulného slintavého krysaříka.
Ptejme se, co se v naší zemi děje. Pamatuji doby relativně nedávné, kdy podobné svazácky sráčské články v novinách prostě nebyly. Nenastal žádný zlom a nikdo nevyhlásil, že od zítřka se budeme všichni chovat jako bezpáteřní pytle hoven, které mlčky přihlížejí či dokonce adorují omezování práv občana tu a tamhle. Silně mi to připomíná strukturu odpovědi mých rodičů na dotaz, který jsem vyslovil asi před patnácti lety. Ptal jsem se tehdy, jak začala normalizace a odpovědí mi bylo, že v podstatě nijak. A o to tady právě běží.
(5x známkováno, průměr: 3,40 z 5)