Příspěvek konzultantských firem k rychlejšímu tempu zazmrdovávání ve významných firmách.
Vždycky jsem se zamýšlel nad faktem, proč významné a velké firmy mají výrazně strmější dráhu růstu zmrdovosti než průměrný vzorek. Došel jsem postupně k teorii, že ne nepodstatný podíl na tom mají externí konzultanti. Proč? Toto poznání jsem si ve svém brožovaném pracovním životopisu mnohokrát empiricky na vlastní kůži ověřil.
Zmrdozultanti
Externí konzultant je téměř vždycky zasloužilý zmrd, neboť jinak to nejde. Vnější znaky (passat, zmrdiforma a aerodynamický tvar hlavy pro lepší průchod při rektálních sondážích) v tom nehrají roli, důležitější je podstata jeho práce.
Normálnímu konzultantovi světové poradenské firmy vůbec nejde o to, někomu dobře poradit. Chce jen zákazníkovi prodat něco, co ten nepotřebuje, obvykle krásně zabalený, naleštěný prd. Prvním úkolem v procesu je vytvořit poptávku po leštěných prdech, obvykle tím, že se pro problémy, které stejně mají všichni a se kterými se všichni více či méně úspěšně potýkají, vymyslí název. Název pokud možno nevystihuje podstatu problému a nelze jím problém jednoznačně definovat (reinženýring, CRM), aby nebylo na první pohled vidět, že jde o leštěný prd. K tomu, aby se leštěný prd prodával firmě snadněji, potřebuje konzultant vzbudit u zadavatele očekávání, že když si ho koupí, bude to mít pro firmu vysoký přínos.
To se mu obvykle podaří, neboť hned na začátku zahrne své klienty řadou zfalšovaných a všelijak pokřivených analýz a vývodů. Za tím účelem vytváří prezentace v Powerpointu, kde se to hemží slovy jako bestprektis a táskfors a prezentují se vynikající výsledky leštěného prdu. Je zcela pochopitelné, že převládající negativní důsledky působení leštěných prdů se neprezentují, nakonec, vždycky se dají svést na špatnou implementaci. Příprava prezentace a prezentování samotné je zmrdozultantova doména. Jako správný odborník má modrou košili s červenou kravatou a svou řeč prokládá hojnými anglismy, neboť vše pak vypadá jaksi více internacionálně a mezinárodní zkušenost je přece v globalizujícím se světě velice důležitá.
V okamžiku, kdy se zmrdozultantovi podaří vzbudit vysoká očekávání od výsledků, uzavře s klientem smlouvu a začne produkci svého leštěného prdu. Přijímá přitom strategii klíštěte, které se přisaje na svého hostitele a když se dostatečně napilo, samo se pustí a odpadne. (Jako vedlejší produkt přitom vypustilo do krve hostitele borelie a jiné ochromující nakažlivé organismy, které se samy šíří a organismus pomalu rozkládají zevnitř.)
Podobně jako klíště zmrdozultant při výrobě leštěného prdu spotřebuje spoustu vnitřních zdrojů zákazníka, ať už lidských (musí se od nich naučit něco, čemu moc nerozumí, protože tohle u nich dělal jenom kolega z Holandska a ten si právě zlomil nohu při lyžování v rakouských Alpách, kam si odskočil z mítinku ve Vajnu) nebo finančních (částečně na své vysoké honoráře, zčásti na pozdější implementaci leštěného prdu do zatím ještě vcelku fungující organizace a další pak obvykle na nápravu škod, které se jí způsobí).
Když už jsou nadměrná očekávání vzbuzena, je třeba je konzistentním způsobem udržovat a případně postupem času ještě zvyšovat. Samozřejmě, zmrdozultant se zásadně vyhýbá jakémukoliv bližšímu spojení s implementací svých leštěných prdů. Až se v budoucnu ukáže, že je všechno vlastně jinak, bude už dávno přisátý ke zdrojům jiného klienta. A vždy má ihned po ruce vysvětlení: „My jsme vám to poradili dobře, ale vy jste to špatně implementovali.“
Největší hustota těchto zmrdozultantů bývá ve velkých firmách, které mají dostatek zdrojů na to, aby je zaplatily a lidí a času na to, aby se implementací leštěných prdů zabývaly, včetně jejich dalšího leštění a inovací. Je to zcela přirozené, podívejme se trochu podrobněji, jak k tomu dojde.
Velká firma sídlí v Praze, nabízí v průměru lepší platy a čím je větší, tím snazší je pro zmrdy volný pohyb ve firemním meziprostoru, kde nehrozí žádná odpovědnost a nebo pořádná a smysluplná práce. To vede k postupnému nárůstu hustoty zazmrdování, který je sice nejprve pomalý, ale v čase se neustále zrychluje. Kritické hodnoty dosáhne koeficient zrychlení růstu zazmrdovanosti v okamžiku, kdy se první zmrdi instalují do nejvyššího vedení velké firmy, které se postupně přetvoří ve „zmrdimanagement“, obvykle na přelomu 2. a 3. stádia zazmrdování.
Zmrdimanagement
Zmrdimanagement má mnoho význačných znaků, podle nichž jej lze rozeznat od běžného managementu či běžného neschopného managementu. Uvedu alespoň tři z nich.
Vytváří umělé bariéry
Zmrdimanažer vytváří bariéry toku informací. Snaží se tím získat informační převahu nad ostatními zmrdimanažery a usnadňuje tím přijetí zfalšovaných výsledků vlastních aktivit, protože ostatní jeho problematice kvůli diskontinuitě v přísunu informací nerozumí. Tato tvorba bariér se přirozeným způsobem rozšíří do celé části organizace, za kterou zmrdimanažer odpovídá. Pokud je zmrdimanažer členem nejvyššího vedení, vznikají berlínské zdi s ostnatými dráty a minovými poli kolem celých funkčních organizačních celků. Paradoxně, i normální lidé se mimoděk zapojují do bratrovražedných válek mezi organizačními celky. Za důvod nevyhnutelného neúspěchu je jedním celkem vždycky označen nějaký jiný celek a naopak.
Není schopen sám určit strategii
Zmrdimanagement se vyznačuje tím, že nemá vlastní názor na strategické otázky týkající se firemního rozvoje a klíčových aktivit. Není už ani schopen naslouchat odborníkům zevnitř firmy a vydávat jejich názory za vlastní, protože s nimi už dávno ztratil společný jazyk a témata (zabývá se přece strategickým řízením společnosti, a ne obyčejnou operativou). Navíc, zmrdimanažer se bojí, že by tím ztratil tvář, protože strategii přece musí určovat on, centrální mozek firmy. Musí si proto najmout zmrdozultanty, kteří mají pro tvorbu strategických doporučení nutně ještě menší předpoklady než on, protože zmrdimanager se na rozdíl od nich alespoň občas pohybuje v prostředí své společnosti.
Čas od času zachřestí hřebíky v kýblu
V dobách Gorbačovovy perestrojky koloval vtip, ve kterém se mladý pracovník ptá svého zkušeného kolegy:
„Prosím tě, co je to vlastně ta pěrestrojka? Jak se co změní?“ Zkušený kolega nasype hřebíky do kýblu, zvedne jej, zachřestí a zase jej postaví. „Vidíš?,“ říká. Mladý nechápe: „Vždyť je to pořád kýbl plný hřebíků?“ „No právě. Ale slyšel jsi ten rachot?“ vysvětlí mazák.
Také zmrdimanagement má čas od času potřebu zachřestit ve své organizaci kýblem. Organizace se změní, ale jediným měřitelným výsledkem změny je zvýšení počtu nejvyšších zmrdimanažerských míst, které se obsadí dalšími vysoce postavenými zmrdimanažery, nebo, v současnosti velmi módně, dřívějšími konzultanty instalovanými do vysoké manažerské pozice ve velké organizaci.
Velký zmrditřesk
A zde přichází dlouho očekávaná chvíle pro velký zmrditřesk. Consulting je totiž sektor, který chrlí zdaleka ty nejlepší čerstvé zmrdy, vybavené jazyky, teorií, otrkané v jednání s jinými vysokými manažery, prezentačně na výši. Zmrdomanažer – bývalý konzultant, se přirozeně chová tak, jak se v consultingu naučil.
Začne vytvářet nadměrná očekávání. Odtud je jen krůček ke tvorbě zmrdiagendy. (Agenda pro sebe samu, bez implementačního dopadu. Na jejím konci obvykle jako výstup vypadne z análního otvoru pajplajny prezentace výsledků zfalšované analýzy a z ní vyplývající doporučení v Powerpointu.) Ty se však naštěstí obvykle nikdy nebudou implementovat v této podobě. Implementaci totiž bývalý zmrdozultant nevěnuje pozornost. Je přece zvyklý, že jeho práce končí prezentací. Není zvyklý nést odpovědnost za skutečné výsledky. Zmrdiagenda se dále rychle šíří. Na její řízení je třeba instalovat další podmanažery. Na koho se tedy obrátí zmrdimanažer, bývalý zmrdozultant? Ano, správně, sáhne do consultingu.
Rozmach zmrdiagendy připomíná inflační spirálu v Německu po první světové válce a stadium, které trefně pojmenoval D-FENS „Overbastarding“, se blíží se vzrůstající rychlostí a jistotou. Koeficient zrychlení růstu zmrdovosti se dá vyjádřit vzorcem
y = (z.q.)c,
kde z je stupeň zazmrdování, n počet manažerů bývalých konzultantů na středních stupních a c počet manažerů – bývalých konzultantů, reklamních nebo jiných agentů v nejvyšším managementu. Pokud se firma dostane přes určitou hranici tohoto koeficientu, nelze se již navrátit k normálu bez průchodu stadiem Overbastardingu a s ním spojeného očistného procesu.
Nejvyšší zmrdimanažer bývalý zmrdozultant navíc obvykle neumí řídit komplikovanější organizační strukturu. Ještě to nikdy nezkusil a obvykle mu vůbec její komplexnost nedojde. Normální lidé začínají zpruzeni odcházet. Pokud byli v manažerské roli, je třeba přijmout další bývalé konzultanty. Situace se nakonec vyvine tak, že skoro nikdo už nic nedělá, všichni připravují prezentace a plácají se po zádech, jaká vynikající analytická práce to byla odvedena.
(9x známkováno, průměr: 1,56 z 5)