Počátkem roku 2018 jsem zakoupil čínský RC model, prodávaný pod označením XK K-123. Model představuje poměrně věrnou polomaketu francouzského vrtulníku AS-350 Ecureuil, vyráběného firmou Aérospatiale. Poměr zmenšení oproti předloze je cca 1:40, rotoru má průměr 244 mm.
Výrobek je dodáván buďto jako sada RTF (ready to flight) obsahující model se vším příslušenstvím, tj. RC vysílačem, dvěma akumulátory, USB dobíječem, dvěma nástroji pro montáž a několika náhradnímu díly, nebo jako BNF pouze s jedním akumulátorem a bez vysílače. BNF sada je vhodná např. pro toho, kdo již má vysílač Futaba s protokolem FHSS.
Model je ovládán šestikanálovým vysílačem v pásmu 2,4 GHz s dvěma křížovými ovladači, čtveřicí přepínačů, otočným voličem pro nastavování konfigurací a vypínačem napájení. Má přehledný displej.
Trup vrtulníku je tvořen skořepinou z velmi kvalitního plastu (skutečně jsem několikrát velmi tvrdě havaroval a trvanlivost je vysoká). Třílistý rotor má rovněž velmi odolné listy – po roce a půl mého provozu (více než 100 hodin čistého času letu) jsem nemusel sáhnout po přiložené náhradní sadě.
Pohon hlavního rotoru zajišťuje střídavý třífázový elektromotor napájený z měniče, ocasní vyrovnávací rotor má stejnosměrný elektromotorek, který nemá permanentní magnety ani jádra ve statoru a rotoru(!).
Cyklické a kolektivní ovládání rotoru je pomocí tří mikroserv, umístěných po 120° kolem osy rotoru. Serva pomocí táhel pohybují deskou cykliky.
Vybavení tříosým elektronickým gyroskopem a akcelerometry snímajícími zrychlení ve všech třech osách zajišťuje možnost přesného vedení stroje vzduchem. Funkci akcelerometrů lze sice vypínat přepínačem 3D/6G, ovšem rozhodně to nedoporučuji zkoušet.
Taktéž použití dvojitých výchylek nechávám v první poloze, protože malé výchylky stačí.
Čínský produkt má samozřejmě své mouchy – při oživování a uvádění do provozu jsem jich odhalil asi 15.
Za ty méně významné považuji chybně uvedený symbol typu cykliky na displeji vysílače, poněkud oslňující modrou LED svítící po jeho zapnutí, nerozlišení kratších a delších vrutů ve schematu na seznamu dílů, nápisy na listech “totors” místo “rotors”.
Ty závažnější spočívají v nepříliš kvalitním návodu a jakési (pravděpodobně) softwarové chybě v přijímači/řídící jednotce. Při delším držení maximální výchylky pravého ovladače na vysílači vpravo k sobě nastane stav blikání modré LED na desce přijímače ve vrtulníku. Pomůže pouze reset vypnutím a zapnutím vrtulníku. Nicméně to na provoz vrtulníku vliv zatím nijak nemělo.
Další závada, která by mohla znamenat potíž, je dotyk vodičů k ocasnímu motoru s pravým táhlem od serva. Vodiče mají lakovou izolaci a snadno by mohl nastat problém v podobě zkratu výstupu regulátoru pro ocasní motor. Bylo vcelku snadné závadu odstranit vytvarováním vodičů a jejich lepším uchycení pomocí lepicí pásky k vnitřku trupu.
Dosti hloupou chybou výrobce je ale naprosto špatná poloha těžiště stroje. Místo v ose hřídele rotoru je 15 mm za ní. Hlavně, že vpředu umístěný akumulátor má jen 500 mAh…
Těžiště jsem vyřešil odlitím tvarově vhodné placky z olovnatého cínu, zapadající do přední části a přelepené izolepou.
Navíc jsem začal používat větší akumulátory s kapacitou 600 mAh, určené pro podobný model XK K-124, které jsou o 8 mm delší. Získal jsem tím také delší letový čas a místo původních 5–6 minut vydrží 7-8 minut letu.
Model je schopen létat na zádech. Koncepce s elektromotorem na ocase však neumožňuje autorotaci. Při krizovkách tedy jen vypnu vypínačem motor a nechám stroj sednout. Vzhledem k malým výškám jsem zatím ani nezkoušel pád brzdit kolektivním řízením.
Jelikož 3D akrobacii neovládám, létám s K-123 asi tak jako rekreační RC piloti s různými cessnovitými hornoplošníky. Končím někde u rychlých souvratových zatáček, ostřejších klopených osmiček, vzestupných a sestupných spirál, rychlých přízemních letů nebo naopak co nejpřesnějšího kopírování čar mezi betonovými panely v pomalém nízkém letu. Dobrou zábavou jsou i lety mezi keříky v křovinaté buši v okolí letišťátka.
Za celou dobu provozu jsem měnil jedno servo, ozubené kolo a hřídel hlavního rotoru. Ostatní opravy vyžadovaly pouze vteřiňák, lepící pásku či kousek tvrdého drátku.
Kdo chce opravdu chodit létat, měl by pořídit ještě několik akumulátorů. Mám jich vždy 10–15 ks, což mi stačí na 1-1,5 hodiny letového času.
Když to shrnu, za 2450,- Kč i s dovozem vidím XK K-123 jako velmi mnoho muziky za opravdu málo peněz. Kdo si chce za klidných večerů či rán vrčet vzduchem nebo má možnost létat někde v hale nebo tělocvičně, určitě tento výrobek i přes zmíněné nedostatky doporučuji.
Docela mě však mrzí, že právě taková věc není vyráběna tady u nás, třeba i formou stavebnic, vhodných pro různé technické kroužky mládeže.
Ale to bych chtěl od současné hyper-doby asi příliš…
Anonymní autor, pilot K-123
Související články:
(100x známkováno, průměr: 1,19 z 5)