Ve Francii to vře. Poté, co dva mladíci zemřeli – podle svých soukmenovců – vinou policie, zvedla se vlna protestů, která zachvátila přistěhovalecká předměstí Paříže, Štrasburku a dalších měst.
Buďme rádi, že časovaná bomba, která ve Francii nějaký ten čas tikala, konečně vybuchla. V době, kdy se v Evropě – díky bohu – rozjíždí debata o tom, že multikulturalizmus není zas až tak super model, jak nám levice v předešlém desetiletí tvrdila, přichází francouzská taškařice jako na zavolanou. Může být takovým pěkným červeným vykřičníkem za větou: Muslimové jsou kulturní, sociální a bezpečnostní hrozba!
Problém současné západní společnosti tkví mimo jiné i v tom, že společnost ani jedinci nemají dlouhodobou paměť – informací je tolik, že prostě pouze protékají kolem a informace o radikalizaci Islámu má pro průměrného voliče stejnou relevanci jako zpráva z domu Velkého Bratra a jmenování kariéristy Ratha ministrem zdravotnictví. Ve všech případech jde jen o zvukovou nebo obrazovou kulisu, která je potlačena nebo vytěsněna informací novější.
Pár hořících aut a pocit bezprostředního ohrožení – Paříž už není zas až tak daleko od Dolní Lhoty – by mohlo udělat lepší službu, než si dovedeme představit. Většinový Pepa může konečně – po letech dementní mediální masáže – otevřít oči a uvědomit si, že lepenky nejsou nic extra jenom proto, že mají o něco tmavší ksicht než my. Může si uvědomit také to, že levice, která je multikulti až na půdu, přivede jeho zemi do pekel. A taky si může uvědomit, že populační křivka se imigrační politikou rovnat do nekonečna nedá. A konečně poslední poselství, které francouzští barevní sdělili velmi hlasitě celé Evropě – Turecko nebrat.
Nejde o to, nenávidět muslimy za to, že jsou ze Středního Východu. Jde o to, uvědomit si, že jsou potenciálním problémem a roznětkou nálože, která může zdemolovat Evropu takovou, jak jí známe.
(Zatím nikdo nehlasoval)