Jednoho dne si CEO pekla Ing. Bel Zebub Ph.D., MBA, povolal nerdy z pekelných softwarových laboratoří, aby mu reportovali stav svých projektů. Hodlal softwatové oddělení trochu zredukovat, protože mu nevycházely kejpíáj a proto vyhlásil, že kdo nepřinese pořádnej projekt, toho pošle do nebe. V nebi není wifi signál a nerdi tam nemohou hrát Minecraft, Fortnite a další herní hipsteřiny, takže se do nebe nikomu moc nechtělo.
Zadání znělo tak, že musí přinést něco, co lidem fakt a nadlouho znechutí používání elektroniky a bude je to co nejvíc srát, což se jeví triviální, ale Bel Zebub měl vysoké nároky. Loni poslal do nebe lidi od Adobe, co předělali Acrobat tak, aby chodil pomalu a nedalo se v něm vyznat, protože se mu zdálo, že to nějak málo padá a tlačítko na rotaci dokumentu doleva našel už za dvě hodiny, což mu připadalo hodně slabý. Nechal si jen lidi od McAfee, protože
První nerd přistoupil před Zebuba. „My jsme vymysleli nový koncept nástrojových lišt. Takových těch panelů s tlačítkama, co se používají v textových a tabulkových editorech. Udělali jsme to tak, že lišty nejsou fixní, ale jednotlivá tlačítka v lištách se mění podle šířky okna a dalších věcí. Podstatný je, že uživatel neví, na čem je, protože ta tlačítka vypadají pokaždé jinak. Také jsme je úplně nelogicky seskupili do jednotlivých panlů. Říkáme tomu bionický design.“
„Proč bionický?“
„Protože se v tom vyzná jen prase. Nejlepší vychytávka je ale funkce, která má uživateli umožnit si ty panely přizpůsobit. Hodinu si s tím hraje a pak stejně zjistí, že se mu to nepovedlo.“
„Hmm, nic moc,“ pronesl bez zájmu Zebub. „Zprasený menu má každej. Jsou tam nějaký pozitivní věci. Makejte na tom ještě. Možná to naimplementujeme do nějakých budoucích Office. Tak další.“
„My tady máme takovou velkou věc. Dlouho jsme na tom makali a musíme říct, že to změní pohled lidí na elektroniku. Samozřejmě k horšímu. Říkáme tomu dotykové ovládání. Podstatou je, že k ovládání zařízení není třeba ani klávesnice, ani myš. To je integrované přímo v displeji a ovládá se to prstem. Takže odpadá kurzor, šipka a tak.“
„To zní jako užitečný. Jdu zavolat svatého Petra, aby vám nachystal postýlky.“
„Počkejte, vaše Úchylnosti. Tuhle věc je třeba vnímat komplexně. Hlavní prasárna tady není samotné technické řešení, ale způsob uvedení na trh. Samozřejmě my víme, že kdybychom uvedli na trh nějaké zařízení s dotykovým ovládáním a od počátku otravovalo lidem život, tak by ho prostě odmítli, nekupovali by to, prodalo by se jen pár kusů a nasraných by bylo jen těch pár lidí, co si to koupilo. Ta k jsme začali s implementací do zařízení, kde to dává smysl. Třeba do tabletů. Pak to nacpeme do zařízení, kde to dává smysl většinou, třeba do mobilních telefonů. Tady už to začne lidi trochu otravovat, třeba si nezavolají, když budou mít rukavice nebo mokré ruce. Lidi si na to zvyknou a média jim to postaví tak, že co je dotykové, to je moderní. A pak to začneme dávat všude. Třeba do těch panelů, co se skrz ně objednává na poště nebo na úřadech. Představte si tu legraci, jak babka s brejlema a těma jejíma neohrabanýma prstama bude na tom displeji lovit, u které přepážky se platí složenka na poplatek za psa. Na úřadech navíc vidím synergický efekt – naše poslání buzerovat a šikanovat lidi se protne s touhou úředníků buzerovat a šikanovat lidi. Export pekla na zem tak úspěšně začne. Pak to nacpeme do aut. Tam to bude mít extra grády, protože nebude poznat, zda na něco řidič máčknul nebo ne. Narozdíl od běžného mechanického tlačítka totiž dotykové ovládání neposkytuje haptický feedback, takže se vždy bude muset podívat na nějaký displej, aby se ujistil, že skutečně požadovanou funkci aktivoval, protože jinak se o tom nedozví. To bude prdel, až někdo bude šmudlat ovládání topení v dotykovém infotainmentu a rozmázne se o strom. To bude mít svatý Petr nával jak v Kauflandu, když jsou slevy.“
„No, tohle už zní dost špatně na to, aby se mi to líbilo. Jen se obávám, že si na to lidi zvyknou anebo to odmítnou, takže v autech stejně budou mechanická tlačítka. Taky mi chybí taková ta rafinovanost. Tohle je prostě jen otravný, ale není to zákeřný. Ještě to zvážím. Zatím můžete zůstat v pekle, ale jestli příští rok nepřijdete s něčím skutečně úchylným, třeba nějakými nesmyslnými gesty, tak vás pošlu do nebe a budete muset programovat embedded systémy. Další.“
„No, my tady máme… konektor.“
„Do prdele co? Tady kolegové mají komplexní buzerační softwarové nástroje a vy přinesete …konektor?“
„Ano. Ale všechny tyhle vyjebávky od kolegů strčí do kapsy. Jmenuje se to USB. Úplně Satanskej Bazmek. Schválně, jeho Zkaženosti, zkuste si to zastrčit.“
Ing. Bel Zebub Ph.D., MBA uchopil se zjevnou nechutí konektor a začal ho cpát do svého notebooku HP.
„To tam nejde.“
„Co třeba to otočit vzhůru nohama?“.
„To tam taky nejde.“
„Tak to zkuste otočit zpátky.“
„Teď to tam jde.“
„No vidíte. A takhle se s tím bude srát naprosto každej. Zejména potmě nemají lidi vůbec šanci. Některý jedinci zvládnou dvě až tři kola, než s jim podaří to tam strčit správně. Tři pokusy o zastrčení jsou solidní průměr. Navíc jsme to navrhli tak, že to jde narvat i do display portu a silnější jedinci to narvou i do konektoru pro LAN. Samozřejmě to pak nefunguje a ještě by se tak dalo zničit celé zařízení.“
„Hmm to je dost slušný. Tohle bude srát lidi celá desetiletí.“
„A to není všechno. Taky jsme připravili mini a micro variantu toho konektoru.“
„Jednoznačně ta micro. Ta mini se mi zdá nějak moc odolná a taky bude větší problém ji obráceně zastrčit.
„Mini jsme vymysleli hlavně proto, aby bylo na trhu co nejvíc různých standardů a lidi s sebou museli na dovolenou tahat dva kabely, protože foťák má mini a telefon micro. Nebo že si vezmou špatnej kabel a budou nasraný. Micro se nám líbí úplně nejvíc, protože kromě toho opruzu se zastrkováním má ještě problém s životností. Pohráli jsme s detaily, třeba ty prťavé háčky na pérku, co ho mají držet v protikusu, ty vydrží jen tak dvě tři zasunutí. Narozdíl od té velké zásuvky nic nevydrží a často se opotřebuje zásuvka dřív než kabel, takže je třeba vyhodit celé zařízení. Ale to nejlepší je, že se nám podařilo přesvědčit Evropskou komisi, což je něco jako provozní oddělení pekla na zemi, aby po výrobcích zařízení požadovala vybavit jejich zařízení tímto rozhraním, který by byl jednotným nabíjecím konektorem. Odůvodnili jsme to tím, že s sníží množství odpadu, protože by si lidi s novým telefonem nemuseli pokaždé kupovat novou nabíječku, zatímco musejí vyhodit asi padesátkrát větší a těžší televizi kvůli DVB-T2 nebo sešrotovat auto kvůli tomu, že neplní nějaké emisní normy. No není to perfektní nápad?“
„To je vážně ďábelský plán. Udělat z konektoru politikum, to by ani mě nenapadlo“, ocenil práci vývojářů Ing. Bel Zebub, Ph.D., MBA
Ing Bel Zebub Ph.D., MBA byl toho dne docela spokojený s projektovým review. Marně se snažil vybavit si, jaký jiný stroj nebo technické zařízení mělo potenciál vytočit tolik lidí jako elektronika a kromě toho se mu zdálo, že tento potenciál ještě není tak docela spotřebován a tak na tom ještě trochu zamakají, aby rozdělování společnosti za pomoci technologií mohlo probíhat.
„Dobrý. Vážně dobrý. Do nebe tentokrát nepošleme nikoho. A teď mi sem zavolejte projektový tým pro dálnici D1, ať předvedou, jak vypadá pořádnej průser.“
09.03.2020 D-FENS
(547x známkováno, průměr: 1,20 z 5)