…aneb kterak vyjebat s českým vohnoutem skrze Ústavní soud.
Řekl jsem si kdysi, že na komentáře dnešního politického panoptika se zvysoka vykašlu, protože naše panoptikum lze komentovat jednoduše – stačí univerzální prohlášení, že cokoli naši soudruzi ve funkcích vymyslí, je buď hloupost nebo svinstvo nebo obojí. Jak však ukazuje článek pana Katody, nikdy nepodceňuj sílu sebeklamu, kterou se dobrovolně častuje mainstreamový občan naší kotlinky. Jeho článek je zhruba kopií aktuální mediální indoktrinace o tom, že „…máme támhletu..no..Ústavu pyčo..a to není, ty vole, trhací kalendář..nebo co…dyť přece..tahle zem je postavená na těch…ehm…mravních principech vole….“ Jenom jsou tu ti politici, kteří tomu tak nějak nerozumějí. Říká se, že tahle země je demokratická. Demokratická je proto, že musí existovat nějaké ospravedlnění, kterým vládnoucí oligarchie drží své strategické posty. Zákon v (kterékoli) demokratické zemi nevyjadřuje žádnou vůli lidu, ale je to klacek, kterým vládnoucí oligarchie drží v poslušnosti ty ostatní a nedovolí, aby se tito dostali mezi ně. Je daným a zkušeností nezpochybnitelným postulátem, že v důležitých záležitostech normální člověk vždy drží ten kratší konec lana. To se samozřejmě týká i Ústavy. Jistě není bez zajímavosti, že to, co dnes nejde, protože je to protiústavní, šlo s klidným srdcem v roce 1998, kdy se už podobná změna ústavy jednou prohlasovala. Praktikovalo se to v době, kdy soudruh Rychetský, byl ještě oficiálně prominentním politikem ČSSD a nikoli Ústavním soudcem. Tehdy měl z neústavního arrangementu prospěch. Kdyby byl Ústavní soud důsledný, musel by anulovat celou naši volební historii od roku 1998, protože pakliže volby v říjnu 2009 nejsou právoplatně vyhlášené, nebyly ani ty v roce 1998 a tím pádem ani výsledky nebyly platné a tím pádem ani vlády, parlamenty a zákony schválené od roku 1998 nejsou v této zemi platné, protože to všechno bylo přímou konsekvencí neústavního postupu. Zdali se najde nějaký principy potrefený příslušník oligarchie, který zpochybní 10 let naší politické historie? Asi těžko. Ale jak to? Když naše země je přece postavena na nedotknutelných a nezpochybnitelných principech mravnosti a práva? Proč tedy Ústavní soud zrušil tyto volby? Že by se nenašla interpretace Ústavy, která by umožnila odvolit v říjnu 2009? Přes méně oslích můstků než ta, kterou má za právoplatnou Ústavní soud? To je přece holý nesmysl. Vládne přece lid skrze své zástupce. Když může lid schválit Ústavu, může ji i libovolně měnit, doplňovat, dočasně zneplatňovat a dávat do ní přílepky nebo si s ní vytřít třeba prdel, to je jasné. Vox populi vox dei. Stačí 120 poslanců, Senát a podpis prezidenta a ústavní zákon je na světě. Když by se bylo chtělo, soud stížnost zamítne, novinářští kriplové pošpiní Melčáka tak, jako špiní a skandalizují mnohé jiné, jaký je to darebák, že by chtěl brát poslanecké prebendy, zamávalo by se vůlí vůli lidu a historickou nutností a bylo by to. Přemýšlel by nad tím český vohnout? Kdo by pochyboval o tom, že vládne lid skrze své volené zástupce? No nikdo, Halík, myslete politicky! Volby nejsou v říjnu proto, že by někdo hleděl na Ústavu. Když si budete stěžovat, že sbírání citlivých informací o zdravotním stavu SÚKL je protizákonné a páchá se při něm trestná činnost nebo že elektronické viněty u aut porušují Listinu základních práv a svobod v bodě garantující právo na ochranu osobnosti a soukromí, každý, kdo má v téhle naší vlasti co dělat s právem, se na to vysere a ještě vás budou popotahovat nebo se vám přinejmenším pošklebovat. Ale slovíčkaření kolem „dočasného zneplatnění“ nebo doplnění se bere smrtelně vážně. Proč? Protože volby nikdo ze stávajících prasat u koryta v tuto chvíli nechce. Zopakujme si fakta. V březnu 2009 soudruh Paroubek potopil vládu. To ještě nevěděl (ačkoli to mohl tušit, protože to tušili i mnozí účastníci diskusních fór), že světová ekonomická recese způsobí pokles HDP ČR o nějakých 5%, čímž zasadí státním financím nebývalou ránu. Soudruh Topolánek je v té době skoro mrtvý muž, čímž ostatně byl už po krajských volbách 2008. Preference ODS se pohybovaly asi o 8 a více procent níže než preference ČSSD. Za této situace se rozpadá pravicové a levicové křídlo KDU-ČSL a vzniká Koruptostrana se základem z nejčestnějších mužů ve státě a s výtažkem ze starostů. Koruptostrana má vůbec zajímavé PR: i oficiální levicové deníky jako kupř. Právo oznamují prolomení 5% preferencí této strany provařených ksichtů v palcových titulcích na první straně, dokonce se objevují spekulace novinářských sedmilhářů, že „strana může mít až 40% preference“. To je asi stejný údaj jako 10% preference Hnutí důchodců před volbami v roce 1998 (buď se lidi chytnou a my zmanipulujeme volby, nebo jsme se holt spletli, no to je toho). Strana zde nedělá jednoznačně preference ale odhad preferencí dělá stranu. Tahle taktika není použita porpvé. Řekl bych, že za vyhlášení nedůvěry vládě byl tlak z Hradu, kdy pan profesor přesvědčil poslance, na které měl jakýsi vliv, že Topolánek a jeho banda zlodějů musí pryč (poslanci zdánlivě zcela nepochopitelně a iracionálně hlasovali proti svým zájmům a podřezávali si větev na které léta seděli). Soudruh Pohanka taktéž – zdánlivě zcela nepochopitelně – už dříve usoudil, že jeho čas nadešel a rezignoval. Samozřejmě to bylo „státnické rozhodnutí čistě z dobroty srdce“, to je jasné. Soudruh Paroubek byl nečekaným vítězstvím tak nějak zaskočen – on spíš doufal, že bude zase hřímat z tribun a sklízet politické body u vohnoutů, jenže ouha, nyní, aby si zachoval tvář, musel nést důsledky svých činů. Celkem očekávatelně se strhl rozkol v modrostraně. Ukončovalo se členství, pár lidí odešlo spontánně. Nastala tak patová situace, protože jinou vládu než úřednickou by nikdo nesestavil. Směřovalo se k předčasným volbám, které prošly nečekaně hladce. Od pana profesora to byl skvělý strategický tah, protože teď se mohl zbavit dvou much jednou ranou. Očekávaný výsledek voleb totiž svědčil pro jednoznačné vítězství ČSSD, čímž by konečně mohl odstřelit soudruha Topolánka a celou jeho bandu grázlů z vedení ODS. Soudruh Paroubek byl ovšem rovněž v nezáviděníhodné situaci. Když vyhraje volby, čeká na něj minimálně tichá podpora komunistů, kterou jeho oponenti (očištění od soudruha Topolánka a jeho bandy grázlů) velmi hezky využijí. Soudruh Paroubek si bez komunistů ani ruce neumyje a navíc, pokud projdou i lidovci, bude mít kudlu v zádech při nejbližší možné příležitosti. Soudruzi komouši se tak směřují k jakési odpovědnosti a to je to poslední, co si tihleti prodejní paraziti přejí, protože dosavadní renomé proteststrany pro nejdrsnější vohnouty jim dává dostatek prostoru pro pohodlné přežívání za peníze daňových poplatníků dlouhá léta. Tuhle neochvějnou jistotu tahle strana nepustí jen kvůli nějakému podřadnému pašalíku. Dosavadní počty preferencí dávají tušit, že nikdo kromě Paroubka vládu po letošních volbách do Poslanecké sněmovny nesestaví. Nicméně se dá předpokládat, že soudruh Paroubek nezůstane předsedou vlády dlouho – bude muset (ve spolupráci s komunisty) činit nepopulární opatření, které jeho voliči vyznávající právo stejného a bezpracně naplněného žaludku, jistě spravedlivě ocení v příštích předčasných volbách. V opačném případě zahučí fiskální i monetární systém této země takovým způsobem, že to pro soudruha Paroubka bude ještě mnohem horší. Sociálně-demokratická politika se totiž nedá dělat za ekonomické recese, zvláště pokud po předchozích sociálně-demokratických opatřeních zbývá ve státní kase díra. Soudruh Paroubek si v zásadě může vybrat: buď ho budou vohnouti nenávidět hned a bude inflace 5-8% ročně a splátky úroků státního dluhu bude v době předčasných voleb činit 100 miliard ročně (tedy necelých 10% státního rozpočtu) nebo ho vohnouti budou nenávidět až za rok, inflace bude 50% ročně a dluhová služba bude činit 300-500 miliard ročně. To v případě, že soudruh Paroubek podlehne pokušení implementovat v plné šíři sociálně spravedlivou politiku, tak, jak ji sliboval před volbami. Každopádně ji nebude implementovat dlouho, protože některé nepříznivé ekonomické fenomény mají v době krize nepříjemný prahový efekt. Zkrátka a dobře, soudruhu Paroubkovi se volby v navrženém termínu sakra nehodí. Nehodí se příliš ani soudruhům komunistům, a to ze stejného důvodu. Soudruhu Topolánkovi se volby také v tomto termínu vůbec nehodí, ale z jiného důvodu, než soudruhu Paroubkovi. Soudruh Topolánek potřebuje trochu toho času, aby se zapomnělo na ty jeho prasečiny a skandály, na instalace Velkého Bratra, bratříčkování se s mafiány a estébáky, kterými nás tu během své vlády několik let oblažoval. Pokud aktivuje svého kumpána Dalíka a ten zase své kontakty v médiích, kupříkladu pana Čásenského nebo soudruhy kazatele z Reflexu, bude jistě vše řádně zahlazeno, soudruh Paroubek karikaturami zesměšněn až do alelujá a všichni budou spokojení. Soudruh Topolánek má tudíž větší šanci vyhnout se vykostění za volební prohru od svých straníků. I malé strany doufají, že se jim podaří zvrátit jejich nahnutý osud. Volby v říjnu pro všechny zúčastněné znamenají nepříjemně se blížící nejistotu. Jenže jak to udělat? Soudruh Melčák je starý renegát a ví, že si v politice už moc neškrtne. Navíc mu zřejmě hrozí dosud veřejně neidentifikované hrozby, že ho dostihne jeho minulost, kvůli které se stal přeběhlíkem. Soudruh Melčák je tedy ochoten přijmout jakoukoli nabídku, ať už se dá nebo nedá odmítnout. Žaloba k Ústavnímu soudu je logickým východiskem pro všechny, je jenom otázka, kdo k tomu Melčáka dokopal. Zda to byla ODS nebo socialisté. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud je plný lidí mající blíže k socialistům a vede ho prominentní echt socan tělem i duší, řekl bych, že stížnost si, za velkého pocitu úlevy ve vedení ODS, prosadili socani. Ústavní soud je nezávislý – především v těch intencích, že mu obyčejný český občan může políbit tak akorát prdel. Potrefení politici sehrají v médiích divadýlko o ústavní krizi a o tom, jak rychle se ji budou snažit vyřešit, ale ve skutečnosti budou rádi, protože každej den dobrej. Soudruh Paroubek sice je grázl a starý aparátčík, který ve jménu sociální spravedlnosti okrádá kdekoho, ale není úplný idiot. Jistě ví, že bude lepší, když za něj nepopulární kroky udělá úřednická vláda a on pak přijde vítězoslavně ke korytu jako táta všech vohnoutů, který jim z kapes zlých a zrádných sobců, kteří si nespravedlivě vydělávají horentní sumy, zajistí zářné a sociálně spravedlivé zítřky. Nepopulární opatření mu také mohou přihrát lepší preference, takže když počká, nemá co ztratit. Soudruh Topolánek je sice grázl a ještě k tomu idiot, ale ne zas až takový, aby si nespočítal, že s narůstajícím časem se jeho skandály a prasečiny budou stávat čím dál tím méně zajímavé. Bude-li se kumpán Dalík činit, může se soudruh Topolánek hřát nadějí, že ho nakonec nevykostí. A pokud ho mají vykostit, pak je lepší, když to bude co nejpozději. Mezitím udělá nejlíp, když svůj finger, péro a kyj schová do skříně a bude se snažit v ústraní přežít. Úřednická vláda bude zatím dělat za politiky špinavou práci. Bylo předloženo mnoho „úsporných opatření“, které mají zalátat ekonomické díry. Především jedno obligátní – zvýšení daní. To je v době ekonomického poklesu výborný nápad. Stát místo toho, aby sám šetřil, například tím, že propustí aspoň 20% ze 450 tisíc státních úředníků (to by do státní kasy přineslo aspoň 30 miliard korun a navíc hrozba postávání za branou úřadu by jistě zvýšila pracovní morálku těch ostatních) a drasticky snížil sociální dávky, se stará o to, že zmáčkne své občany jak to jenom jde. Jak typické.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)