Může mi prosím někdo popsat příčinu následujícího problému. Přišel jsem na to, když jsem parkoval před pedagogickou fuckultou, pardon, pajdárnou nebo jak se tomu říká.
Fajn. Máme tady učitele a učitelé si stěžují, že mají nízké platy. Většina z nich pracuje na státních školách. O finančních poměrech učitelů na soukromých ústavech nemám zprávy, ale vzhledem k tomu, že jsem dosud nezakopl o žádného, který by zmíral hladem, neočekávám, že by strádali. Učitelé reklamují svoje nízké platy už řádově stovky let. I Cimrmanův učitel Voříšek, co je dávno již pod drnem, se choulí v hrobečku v kabátku chatrném, protože na jiný nemá (což je už Voříškovi jedno, i kdyby byl v odborech). Problém tedy patrně založila již Marie Terezie svou vzdělávací reformou a od té doby se táhne.
Lid požaduje státní školství. Představa, že se školy promění na akciovky nebo si je učitelé pronajmou od kraje jako franchisu podobně jako jsou pronajaté benzínové pumpy by asi u veřejnosti velmi rychle narazila. Stát je pro lid paradoxně zárukou, že vzdělávací proces proběhne korektně, pro mě je spíš zárukou pravého opaku, ale zde není důležité, co smýšlím já. Nakonec jsem v jistém smyslu součástí tohoto mechanismu a za 250 Kč na hodinu mohu občas ovlivňovat kvalitu toho výsledku, takže bych měl držet hubu. Faktem je, že v minulých desítkách let bylo školství státní a v dalších řádově desítkách let bude zase státní, protože není vůle to změnit.
Z toho také plyne, že většina učitelů bude konfrontována s tímto fenoménem. Svůj plat nebudou moci ovlivňovat, a to ani směrem nahoru. Dostanou tolik, kolik stát určí, že jim dá. Nebude jim nic platné, že budou pracovat déle, tvrději nebo lépe, protože dostanou +/- to stejné, tedy tarifní mzdu plus nějaké osobní ohodnocení, jehož výši určí jejich nadřízený na základě více nebo méně objektivní struktury ukazatelů. Protože se patrně bude jednat o nepříliš kvalitního manažera (taky ho platí stát…), jeho postup při porcování medvěda nebude příliš transparentní a ustrne u kritérií jako „Mařka má dvě děti a nula manželů, tak jí dám víc než Bětě, která je svobodná a děti nemá“ (za tyhle postupy by se měla dávat povinně facka přes celou držku).
Učitelé nás bombardují sděleními, jak je jejich práce náročná a all that shit. Myslím že práce každého z nás je náročná. Pornoherec má náročnou práci, nosič kufrů má náročnou práci, každý, kdo se snaží dělat svoji práci dobře má náročnou práci. Hrobník si tedy může stěžovat, že v zimě je země zmrzlá a že se mu blbě kope, že je od lidí bezohledný, že v zimě zemřou. Inseminátor si taky může stěžovat, že pořád musí oplodňovat krávy a ty mu ani nepoděkují. Kominík si může stěžovat, že jsou ty komíny už zase zasraný sazema. Učitelé si stěžují, že je zlobí děti. Děti zlobí pořád, nebyla ještě doba, že by nezlobily, když vynecháme krátké světlé období, kdy ministerstvo pro děti a mládež vedl Herodes.
Stát sám jako zdroj pravidelné mzdy je špatný partner. Pořád mu chybí peníze. Jednak už se kurevsky přiblížil k hranici, kdy se mu nedaří dostatečně okrádat vlastní obyvatelstvo a když pomineme snahu maskovat rostoucí daňovou zátěž zvyšováním nepřímých daní, které tolik nebijí do očí, stává se čím dál častěji, že vovce „hlasují nohama“ proti jeho daňové politice a unikají před platbami daní, například si kupují benzín v Rakousku nebo perníčky v Norimberku, což je obojí můj problém. Dá se říci, že v následujících desítkách let na tom bude stát pořád špatně, bude to tak, i kdyby razantně změnil svoje návyky a jeho úředníci přestali krást, protože i kdyby vyrovnal rozpočet hned teď, bude muset poplatit dluhy minulých vlád, a on ho hned teď nevyrovnal, protože sekyra pana Nečase zaťatá příští rok 135 giga hluboko dosáhla stejných parametrů jako sekyry vlády páně Paroubka (najdete mezi těmi vládami ještě jiný rozdíl?)
Jinými slovy, kdo chce v dnešní době být učitelem, musí vzít na vědomí skutečnost, že
a) bude pracovat pro stát, který na tom nebude ekonomicky dobře a nebude mít peníze na to, aby ho adekvátně zaplatil nebo zaplatil aspoň tolik, jako soukromá sféra
b) bude pracovat pro stát, jehož zkostnatělé modely odměňování jeho pracovníků neumožní dobrým lidem přidat a špatným ubrat (jen tak pro zajímavost, kdybych dělal výzkum mezi lidmi, kterým rozhoduji o platu, tak mezi dobrým a špatným pracovníkem na téže pozici je rozdíl asi 50%. Je tohle možné u státu? Pochybuju.)
c) děti budou pořád dál zlobit, protože jsou takové
Může mi tedy někdo vysvětlit, proč se na pedák vůbec někdo hlásí? Vždyť to je jako koledovat si o problém.
Do práce chodíme s různými pohnutkami, existují o tom celé teorie, ale nejjednodušší bude říci, že to je buď kvůli platu, nebo kvůli vlastnímu uspokojení nebo kvůli uznání okolím. Krajními body jsou tyto typy zaměstnanců: Pan X chodí do práce, dostává hodně peněz, práce ho nebaví a lidi vůbec nechápou co vlastně dělá, natož aby to uznávali (poměrně často automobilový průmysl). Y chodí do práce, dostává málo peněz, ale baví ho to a co si o něm myslí okolí, je mu prdel (například člověk, který pracuje ve firmě, která vyrábí alkohol a on sám chlastá). Pan Z chodí do práce, nedostává moc peněz, nijak zvlášť ho to nebaví, ale okolí to oceňuje (aktuálně já, když tvořím blog). Nenajde se však nikdo takový, kdo by dlouhodobě a dobrovolně přijal zaměstnání a nespadal ani do jedné kategorie (např. že se chce jen ohřát). Jakou motivaci má učitel? Peníze ne. Děti jsou zlé a znepříjemňují mu život, sebeuspokojení tedy také ne. Uznání okolím taky ne, dost lidí je má za neurotický kokoty, nehledě na tu studii z minulého týdne, ve kterém český vzdělávací systém docela pohořel. Jaká je motivace za tím vším?
A nebo je za tím vohnoutí myšlení podle vzorce „jsi holka, tak půjdeš na zdravotku nebo na pedák“? Není tohle předprogramovaný problém?
(Zatím nikdo nehlasoval)