Pomperipossa v Monismanii

Featured Image

Pomperipossa ve světě peněz je povídka od švédské spisovatelky Astrid Lindgren. Abych se zbytečně nerozepisoval, podrobnosti najdete v odkazech 1-3. V originále se dílo jmenuje „Pomperipossa i Monismanien“, anglicky potom „Pomperipossa in Monismania“ a česky se nejvíc vyskytuje pod názvem „Pomperipossa ve světě peněz“ a nověji také „Pomperipossa v Monismanii“.

Proč jsem to překládal: povídka „Pomperipossa ve světě peněz“  je u nás docela známá podle jména, ale soudě podle výsledku Google to je tak všechno. Když si necháte v Google vyhledat heslo „Pomperipossa ve světě peněz“, dostanete plno odkazů , ve kterých se opakuje pořád ta stejná věta (nebudu ji zde psát, stačí, že od sebe opisují všichni ostatní). Víc toho nenajdete (možná právě proto, že Google vyhodí odkazy na různé čtenářské deníky vzájemně od sebe opsaných). Aby se i čtenář neznalý cizích jazyků mohl pokochat touto povídkou, přeložil jsem ji sám. Jelikož neumím Švédsky, překládal jsem z volného anglického překladu [5]. Požádal jsem autora anglického překladu o svolení k použití jeho díla pro tento český překlad, což mi dovolil a navíc mi napsal, že překlad je docela volný, takže ho mám trochu upravit pro české potřeby (což snad ani nebylo potřeba). Švédský originál je potom k nalezení ve [4].

Jelikož nejsem překladatel, asi nebude všechno přeloženo úplně bezvadně. Buďte ke mně, prosím, shovívaví, strávil jsem s tím i tak dost času. Někde jsem dal do závorek původní anglický výraz, většinou odborného rázu.

Pokud najdete nějaké chyby, založte v diskusi vlákno a tam pište správné překlady, třeba to nějak seberu dohromady a pošlu opravu.

Reálie

Astrid Lindgren napsala povídku poté, co viděla své daňové přiznání (nejspíš za rok 1975) a zjistila, že mezní daňová sazba je 102%, čili, čím víc vydělá (před zdaněním), tím méně vydělá (po zdanění). Asi to nebylo tak extrémní, jak popisuje v povídce, ale i tak to naštve.

Povídka byla zveřejněna ve Švédském večerníku Expressen 3. března 1976.  Vyvolala velkou debatu o daňovém systému a všeobecně se věří, že měla vliv na následující volby [7], ve kterých sociální demokraté nesestavili vládu poprvé od roku 1936. Švédská koruna v roce 1976 je přibližně rovna americkému dolaru v roce 2009.

Pokud budete mít při čtení pocit, že u nás je situace nějak podobná, tak si navíc uvědomte, že dílo vzniklo před dlouhou dobou a teď to může být jenom horší. Jinými slovy: „Tehdy jsem stál na pokraji propasti, ale od té doby jsem udělal velký krok kupředu.“

Pomperipossa v Monismanii

Řeknu vám pohádku. Je o ženě, říkejme jí třeba Pomperipossa, což je dobré jméno pro někoho v pohádce. Žila v zemi, které říkáme Monismania, protože nějak jí říkat musíme.

Pomperipossa milovala svou zemi, její lesy, hory, jezera a zelené háje a nejenom to, také milovala lidi, kteří tam žili. A také moudré muže, kteří vládli zemi, no, myslela si, že jsou moudří, a proto je svědomitě volila pokaždé, když se u voleb rozhodovalo, kdo bude vládnout Monismanii. Ti, kteří rozhodovali všechno v posledních 40 letech vytvořili tak dobré společenství, myslela si. Nikdo v zemi nemusel být chudý (a za Vodňanského a Skoumala dodávám: ale mohl, když chtěl, pozn. překl.), každý dostal kousek ze společného koláče (welfare cake) a Pomperipossa byla šťastná, že mohla být prospěšná při pečení koláče a šíření dobra kolem. Jaká sladká vůně z dobře upečeného koláče!

V Monismanii bylo něco, čemu se říká mezní daňové sazby (marginal tax rates). To znamenalo, že čím víc peněz jste vydělali, tím víc peněz šlo správci daní (tax master), takže mohl připravit vetší společný koláč. Ale neměl by od nikoho sebrat víc, než 80-83%, ne chtěl být slušný. „Drahá Pomperiposso“, říkal, „můžeš si nechat tak 17 až 20% pro sebe a použít je jak chceš.“ A Pomperipossa byla naplněna radostí a dál vesele skákala po cestě života. Nicméně v zemi bylo mnoho nespokojených lidí, kteří bili na poplach (beat their shields) a bědovali nad „nespravedlivými (oppressive) daněmi“, jak je nazývali. Pomperipossa to nikdy nedělala, nikdo v celé Monismanii stěží mohl slyšet jediný vzdech kvůli jejímu příspěvku ke společnému koláči. Naopak si myslela, že to je zcela správné a fér, takže dál dávala hlas moudrým mužům, takže mohli dále dělat to nejlepší pro její drahou Monismanii.

Tahle Pomperipossa psala knihy pro děti. Dělala to pro čirou radost a vlastní potěšení, aby měla malou radost v jejím pozemském životě. Uvažovala: „Kdo ví, jiné děti můžou být skoro tak dětinské jako já, možná taky budou chtít číst o mých podivuhodných představách?“ Ukázalo se, že opravdu chtěli. Ne jenom děti v Monismanii, ale také v jiných zemích hodně, hodně daleko, jak na východě, tak na západě. Lidé těžko mohli uvěřit, ale bezelstné děti sedí ve všech koutech světa a čtou a čtou přehojně (overabundantly), pořád! To přivedlo Pomperipossu k velkému neštěstí (misfortune), vskutku, čím víc četli, tím víc peněz teklo k ubohé Pomperiposse. „Ubohé“, proč ubohé? Počkejte, až uslyšíte tohle.

Jednoho krásného dne se sešli moudří mužové, kteří vládli Monismanii, na hradě, kterému budeme říkat Haga (http://en.wikipedia.org/wiki/Haga_Palace, královské sídlo, asi jako náš Pražský hrad, pozn. překl.), protože se tak jmenoval. On to vlastně nebyl opravdu hrad, spíš zámek, které používal Král v předchozích stoletích jako letní sídlo, kde se mohl procházet v překrásných zahradách a poslouchat hudbu za dlouhých letních večerů, přitom ptáci zpívali a květiny kvetly. Časy se změnily a Král už si sídlo nemohl dovolit, tak ho dal na starost moudrým mužům. Moudří mužové se rádi cítili jako se cítíval Král, tak se tam rádi scházeli. Ale byla pořád zima, takže zůstali uvnitř. Muselo to být před přestávkou na kávu (posvátnou tradicí této země bylo, že nikdo nemůže špatně smýšlet, když se podávají skořicové žemle, sušenky a koláč s opravdu silnou kávou), takže neměli čas ještě jednou zkontrolovat nová pravidla, která udělali.

Rozhodli o nových podivných pravidlech, která přinejmenším komplikovala život, nejenom Pomperiposse, ale taky ostatním Monismanianům. Ale o tom neměla Pomperipossa ze začátku ani tušení. Ne, dokud se jí přítel náhle nezeptal:

„Víš, že tvá mezní daňová sazba je tento rok 102%?“
„Plácáš nesmysly“, řekla Pomperipossa, „Tolik procent neexistuje“, protože nebyla zběhlá ve Vyšší Matematice.

Ale ano, říkali jí, v Monismanii jsou procenta bez konce a když někdo dá dohromady daně z příjmu a odvody zaměstnavatele (social employer fees), které Pomperipossa musela platit, protože byla majitelem malého podniku (small business owner), vyjde 102%, takže Pomperipossa mohla říct, co chtěla. Ubohá, ubohá Pomperipossa, jen tak seděla a psala časně a často a nevěděla, že je majitelem malého podniku. Opravdu měla být hrdá: „Jsem majitelem malého podniku, kdo by si pomyslil?“ Ale poté, co chvíli počítala čísla, pomalu ale jistě zjistila, že být majitelem malého podniku je opravdu vyčerpávající.

Takto to vymyslela a spočítala:

Tyto odporné maličké děti, které sedí ve všech koutech a škvírách světa, společně čtoucí peníze pro mě, kolik peněz mi letos přinese jejich zničující dychtivost ke čtení? V nejlepším případě to bude jenom milion, v nejhorším dva miliony. (Protože peníze chodily po troškách za všech stran, nikdy předem nevěděla, kolik peněz dostane. Velké tučné šeky na ni mohly nemilosrdně zaútočit, když to vůbec nečekala.) Zamysleme se nad nejhorším, co Pomperipossa myslela, dva miliony!

Daň bude nějak takhle:
Z prvních 150 000 neřádů, kteří pro tebe čtou si máš nechat, řekněme 42 000 korun, zbytek ze 150 000 = 108 000 jde do společného koláče.
Společný koláč … 108 000
100% z toho, co je navíc …. 1 850 000
Teď přidej navíc 2%, o kterých jsi ve své lehkomyslnosti nepřemýšlela, 37 000.
Celkem pro společný koláč … 1 995 000
Zůstane pro Pomperipossu … 5 000

Když došla až sem, řekla si: „Má drahá stará paní, nikdy jsi nebylo dobrá v počtech (the third R,http://en.wikipedia.org/wiki/The_three_Rs)! Jsou tady desetinné čárky a všechny ty věci, určitě jsi počítala špatně, jistě tam musí pro tebe zbýt 50 000 “. Začala znovu, ale výsledek se nezměnil ani o kousek – když vyděláš 2 miliony, zbyde ti 5 000 — ze kterých máš žít!

Pomperipossa se znepokojila, nedá se to popřít, tak si řekla: „Nejsi žádný výjimečný jedlík, ale přece 5 000 korun – když slaneček, toto jídlo chudých, stojí obrovské peníze a ostatní věci ho následují.“ Teď se opravdu vyděsila, ale místo vřeštění zvěstovala svým kamarádům a známým svou úzkost. Ale oni jí nechtěli věřit. „5000 korun, to na mě nezkoušej“. Když se jí konečně povedlo je přesvědčit, řekli jí: „Ale musíš přece mít spoustu odpočtů“ (deductions). Jaké odpočty, divila se Pomperipossa. Odpočty jsou peníze, které jsi zaplatila, nemůžeš je jíst jako slanečky.

Bez nalezení útěchy šla Pomperipossa domů, sedla si do tmavého kouta, aby přemýšlela a dumala. „Jak si dnes opatřím chleba?“ přemýšlela. „Možná zůstaly nějaké chudobince, tak tam můžu žebrat o jídlo. Třeba, když najdu moudré muže a zaklepu u nich, tak možná ukážou soucit a dají mi občas misku polévky, můžou vzít trošku z těch 1 995 000 korun, mohla by to být i docela silná polévka, třeba do ní dají i kousek párku?“

Ale ani myšlenka na párek nepomohla. Pomperipossino myšlení se začerňovalo. Teď pochopila, že psaní knížek je něco ošklivého a ostudného, když muselo být tak přísně potrestáno. „Jak to v jiných zemích?“ uvažovala. Pravda, něco o tom věděla, právě potkala milého Rusa, který byl spisovatel. Jeho knížky šly na dračku a platil 13% daň. (Pomperipossa mu říkala a svých 102% a on spadl ze židle. Ale hned jak se zvedl z podlahy, vzal to zkratkou domů, aby o tom řekl doma všem.) Pomperipossa také slyšela, že v Irsku si váží svých autorů natolik, že neplatí žádnou daň ze zisků z knih. Ale to musí lež, myslela si Pomperipossa.

Seděla ve svém koutku a hodně přemýšlela. V Monismanii bylo hodně OSVČ (self-emplyed), nejen ona sama. Byli tu například zubaři a lékaři a dokonce i právníci, ti asi rychle zjistili, že čím víc pracují, tím méně vydělají, proto se rozhodli úplně ignorovat záněty žlučníku, bolavé osmičky (zuby, third molars), rozvody a transakce s nemovitostmi přinejmenším dva, tři, čtyři nebo pět dní v týdnu. To musí být ten důvod, proč jsou Monismaniané v opravdovém průšvihu, když mají žlučové kameny, nebo bolavé zuby moudrosti, nebo potřebovali právníka při koupi domu s velkou hypotékou, což je, jak Pomperipossa slyšela, nejlepší cesta zmenšit 102 procent na skoro nic. Dokonce i správce daní to udělal a byl rád, že to udělal.

Když došla ve svých úvahách tak daleko, Pomperipossa si povzdechla. Proč jen proč nemá vůbec žádný dluh a celý život sedí ve svém bytě? Mí drazí rodiče, proč jste mě učili, že dluh je zlo, které se musí odmítnout? Dívejte, k čemu to vedlo, sedím tady úplně bez dluhů a mám jen ty proklaté příjmy, které mě ruinují.

Pomperipossa ve svém koutku více a více přemýšlela. Pamatovala si, jak Josef v Egyptě pochopil, že během sedmi tučných let se musí člověk připravit na sedm hubených let, které následovaly. Pomperipossa byla taky takto moudrá. Zařídila si penzijní pojištění, udělala docela dost. „Je rozumné“, myslela, „abych se postarala o stáří. Když mi vypadne pero z třesoucí se ruky a nebudu už moci psát, tak nechci zatěžovat společnost. Tak budu zase mít na denní chleba.  Samozřejmě budu muset platit daně z mého důchodového pojištění, ale to bude potom, ne teď.“ Platby pojištění byly odpočitatelné. Moudří muži, kteří vládli Monismanii před mnoha lety docela rozumně rozhodli, že až do nějaké částky by měly být platby důchodového pojištění odpočitatelné. Daně se platí z vypláceného pojistného. Mnoho lidí to tak dělalo. Například byli umělci v šoubyznysu, kteří věděli, že jejich sláva může být pomíjivá. „Dnes tady, zítra pryč“, říkali si. Je tedy rozumné zařídit si penzijní pojištění, dokud jde všechno dobře, takže budu něco mít, až nikdo kolem nebude chtít slyšet výkřiky radosti a nářky nad osudem. Kdybych to neudělala, musela bych jít o žebrácké holi (take out the beggar’s cup).

Moudří mužové dlouho říkali, že  je to moudré a rozumné. Ale kousek po kousku změnili svůj názor a přemýšleli jinak. Nejlepší vládce mezi nimi se náhle  napřímil a řekl, že se mu vstávají vlasy na hlavě (hairs standing on end), když viděl všechny odpočty, které lidé mají z důchodového pojištění. Hanba, hanba, důchodové pojištění je ošklivé a hanebné. „Proč?“, přemýšlela Pomperipossa, a proč mu vstávají vlasy? Jak mohli moudří mužové rozhodnout, že něco, co doteď bylo správné a v pořádku je najednou srovnatelné s daňovým únikem? Aspoň tak to bylo prezentováno ve vlastních novinách moudrých mužů. Byly tam dlouhé seznamy, kolik lidé vydělali a jaké strašné odpočty uplatnili. Ale bylo málo prostoru, takže nebylo místo ukázat, kolik lidé zaplatili na daních, 102% a podobné věci vůbec nebyly zmíněny. Ne, ale odpočty byly podrobně vysvětleny. Aha, rozzuřený čtenář si myslel: „Tihle oplzlí bohatí paraziti, jaké přemrštěné odpočty uplatňují na šampaňské a kaviár a hýřivý život!“

Nakonec bylo takzvané veřejné mínění tak zpracované, že když moudří mužové předložili návrh zákona, v domě, kde to všechno rozhodli, nebyl nikdo, kdo by se odvážil bránit odpočitatelnost důchodového pojištění, protože veřejné mínění nemohlo být napadáno, volby byly blízko – a hodně. Takže zákon byl vydán se zpětnou platností, což, jak Pomperipossa pochopila, bylo poprvé v dějinách Monismanie.

Jinými slovy, pojistná smlouva, kterou Pomperipossa podepsala přesně podle zákona před více než deseti lety, byla teď rozcupována.  Musela jít do pojišťovny, a říct: „Je mi líto, nemůžu dostát smlouvě, nemůžu dál platit“. Ale lidé z pojišťovny byli v šoku a zoufalí a, mírně řečeno, rozhněvaní na moudré muže kvůli jejich rozhodnutí, které udělali, aniž by se předem poradili o možných následcích. Jenom na Pomperipossu zírali krví podlitýma očima a řekli jí, ať zmizne, než celý dům spadne.

Pomperipossa měla ve svém tmavém koutě víc času na přemýšlení . Za starých dobrých časů měla mezní daňovou sazbu 83%, existovalo něco jako „opakovaná podpora“ (periodic support). To znamenalo, že když máte – jako Pomperipossa za starých dobrých časů – trošku víc peněz, než potřebujete na živobytí a máte nějaké méně šťastné příbuzné nebo jiné lidi, na kterých vám záleží, můžete jim dávat opakovanou podporu. Tyto platby jsou odpočitatelné, a jenom proto je bylo možné dávat. Společný koláč dostal i tak rozumný kus, protože příjemce podpory z ní musí platit daně. Ale jednoho dne se vlasy moudrých mužů zase naježily. Asi slyšeli o jednom Monismanském synkovi s příjmem postačujícím k tomu, aby vyplácel své ubohé matce 25 000 roční podpory, takže pak nežila v bídě. „Hanba, hanba, to není správné!“, mysleli si moudří mužové. Podpora není povinnost syna, o to se má postarat obec. Takto můžeme zajistit, že všichni jsou stejně chudí – nebo ne chudí, když se domůžeme zvýšení státních příjmů. Musíme tomu udělat přítrž. A udělali.

Co to do nich vjelo? Pomperipossa uvažovala ve svém tmavém koutku. Jsou to opravdu ti moudří mužové, kterých jsem si tak vážila a obdivovala? Čeho chtějí dosáhnout?  Společnost jako netoleranci a nemožné jako možné? „Ó má ubohá kvetoucí Sociální Demokracie mého mládí, co Ti to udělali?“, pomyslela si (začala být trochu patetická), jak dlouho bude po Tvém jméně šlapáno, aby se zaštítil byrokratický, nespravedlivý opatrovnický stát opilý mocí? Byla vedena k víře, že v demokratické společnosti musí být chráněna práva každého. Lidé by neměli být trestáni jenom protože poctivým způsobem – ať už záměrně nebo mimovolně – vydělali peníze. Ale to bylo, jak Pomperipossa pochopila, právě to, co se dělo teď. S nefalšovaným nuzným výrazem v obličeji pro ni bylo těžké to pochopit  jinak. Co je to za pozoruhodný zakyslý, závistivý zápach čpící po celé Monismanii? A proč nikdy neříká nahlas: „To nemůže vydržet, nakonec všichni pracovití lidé  v naší milované zemi skončí a nebudou tu žádní drobní podnikatelé (small business people), kteří by platili daně.“

A  Pomperipossa vzala a četla dokola malou báseň nově napsanou  jedním z nejvíce oceňovaných básníků v Monismannii: (pozn. překl.: překladem se to přestalo rýmovat)

Vytvoření něčeho hodnotného způsobuje závist.
Společnost křičí: žádnou korupci!
Musíš se účastnit banálního hašteření byrokratů.
A pomoci soudruhu Castrovi vyhrát válku v Angole
Nebo čelit terapii hýčkající domácí styl – ty starý prďolo.

Teď Pomperipossa cítila, že hodně potřebuje takovou terapii. Bylo velice těžké a bolestivé začít pochybovat o společnosti, kterou doteď považovala za nejlepší na světě.

Šedé mraky se rozplynuly a zase přemýšlela o pěti tisících, které měla mít na živobytí, jestli opravdu  vydělala dva miliony. Běda, já ubohá, myslela si, proč jen nejsem příjemce podpory beze stopy jiného příjmu, jak bych byla teď bohatá ve srovnání s tím, co mám teď! Ale jako blesk z čistého nebo ji napadla myšlenka—musíš si požádat o podporu! Ó, požehnaná myšlenka! S novou nadějí si sedla a napsala správci daní a zeptala se, kolik by dostala. Říkala si, že musí najít nějaké řešení, když bude dostatečně dlouho a intenzivně přemýšlet. No není to nejlepší společnost na světě? Nebo …? Nebo ne? Nejlepší je nechat otázku nezodpovězenou, pomyslela si.

Na podpoře si Pomperipossa žila šťastně. A už nikdy nepsala knížky.

PS. Těsně před uzávěrkou dostala Pomperipossa přesnější výpočet z oddělení odpočtů, který přesně vysvětloval, že nedostane žádných 5000 korun na utrácení v hýřivém životě. No, řekli, když vyděláš 2 miliony, tak náš díl je, haleluja, 2 002 000 korun. Pak se Pomperipossa rozhodla vydat se na hlavní silnice i do postranních uliček vyžebrat si na aspoň malé páčidlo. Třeste se, moudří mužové, posilte ostrahu kolem pokladen. 5000 musím dostat tak nebo tak. Když můžete krást bez zábran vy, tak já také.

Text: Astrid Lindgren, March 1976
Překlad do angličtiny  Lennart Bilén, 2009.
Překlad z angličtiny do češtiny: Tomáš Pěnička, 2010

Odkazy:

1.Astrid Lindgren česky, http://cs.wikipedia.org/wiki/Astrid_Lindgren
2.Astrid Lindgren  anglicky,  http://en.wikipedia.org/wiki/Astrid_Lindgren
3.O povídce Pomperipossa in Monismania anglicky, http://en.wikipedia.org/wiki/Pomperipossa_in_Monismania
4.Celá povídka Pomperipossa in Monismania  švédsky,  http://www.expressen.se/noje/bocker/1.924415/pomperipossa-i-monismanien
5.Anglický překlad povídky Pomperipossa in Monismania, http://everestlancaster.wordpress.com/2009/06/02/pomperipossa-in-monismania/
6.Oficiální stránky držitelů práv http://www.astridlindgren.se/
7.Volby ve Švédsku 1976, http://en.wikipedia.org/wiki/Swedish_general_election,_1976

Licence

Psáno pro server www.dfens-cz.com.
Pokud splníte následující podmínky, dělejte si s článkem co chcete:
Uveďte zdroj, odkud jste článek zkopírovali
Pokud uděláte nějaké změny, dostatečně zřetelně to ve změněné verzi uveďte.

 


Tomáš Pěnička, 26.8.2010

12345 (5x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
1 542x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!