Řekněme si to hned a natvrdo – na Západě vzniklo nové náboženství.
Používá neustálého mediálního výplachu mozků, ostrakizuje své kritiky, je extrémně netolerantní vůči svému hlavnímu konkurentovi (křesťanství) a staví na novodobých dogmatech, o kterých se nediskutuje.
Spoustu lidí, zejména mladších (i poměrně inteligentních), nové náboženství zblblo, stejně jako svého času nacistické nebo komunistické náboženství. Někteří dosud odolávají, neboť, jak praví klasik, moudří kráčejí vyrovnaným krokem, zatímco blázni tančí kolem nich dobové tance.
Pojďme si ve stručnosti rozebrat hlavní přikázání nového politicky korektního náboženství a poleptat je kyselinou tradičního konservativního pohledu na věc.
Přikázání č.1
Všichni lidé jsou si rovni
Aneb marketingové heslo Liberté, égalité, fraternité, se kterým začali francouzští revolucionáři devastaci kontinentu.
Rovnostářství je strašný blud, protože lidstvo se dělí na nepočetnou elitu, průměr a póvl.
Elitu poznáte snadno.
Jedná se o lidi, kteří mají na sebe větší nároky než na ostatní a proto se za pomocí vlasních vloh a píle propracovali k určitým metám, průměru a póvlu nedostupným.
Lidstvo jako celek neumí zaběhnout sto metrů za deset vteřin, to umí jenom výjimečně nadaní jedinci, kteří navíc denně dřou jako koně. Lidstvo jako celek nebylo na Měsíci, to jen pár opravdu zcela výjiměčných jedinců, vybraných ze stovek perfektně cvičených elitních amerických pilotů.
Příslušníci elity často dobrovolně pracují pro prospěch společnosti, neboť jsou většinou díky své píli materiálně zajištěni, což jim póvl většinou nemůže zapomenout a nenávidí je za to. Alespoň to platilo v dobách, kdy bylo nutno větší majetek dávat dohromady třeba několik generací.
Elit je bohužel málo, o to početnější je skupina póvlu.
Na póvl narazíte takřka všude, přednostně ve frontách na sociální podporu, na státních úřadech a vůbec v institucích, kde se lze zašít a předstírat užitečnou činnost za peníze daňového poplatníka. Vyznačuje se tím, že na sebe klade naopak menší nároky než na ostatní a společnost jej zajímá jen do té míry, do které z ní může něco zadarmo vydojit.
Zlaté časy nejrůznějšího póvlu nastávají s Evropskou unií a její novou ústavou. Jeho příslušníci se dostávají k moci, jsouce tam vyneseni svými pobratimy, kteří po nich žádají hlavně hodně sociálních jistot, žádnou odpovědnost a pořádné zdanění těch bohatých hajzlů.
Tak se může stát, co by se před francouzskou revolucí stát nemohlo, že se premiérem stane třeba mašinfíra. I když nic proti mašinfírům, i mašinfíra se může stát příslušníkem mravní elity, ale to ten náš upřímný kamarád se svou bufetmamá a její přítelkyní bordelmamá, rozhodně není.
Přikázání č.2
Hlavně muži a ženy jsou si rovni
Proč novodobé náboženství zdůrazňuje právě tuto rovnost, je mi záhadou. V euroústavě je tento speciální druh rovnosti vypíchnut, pokud jsem si všimnul, dokonce třikrát. Feministická lobby pracuje dobře a pěkně nám ten přirozený pořádek věcí kurví.
Ženy se nám emancipovaly, pracují a kontinent vymírá. Méně emancipované národy toho využívají a obsazují uvolněný prostor.
Nejpikantnější na tom je, že ženy původně bojovaly za možnost pracovat a dopracovaly se k tomu, že MUSEJÍ pracovat, protože muž s průměrným platem není, vinou příšerného zdanění práce, schopen sám uživit rodinu.
A velké zdanění práce je tu proč?
Abychom vybranými penězmi zacpali huby póvlu.
Děti nemá kdo vychovávat a vyrůstá z nich další rozmazlený póvl. Kruh se uzavírá, uzavřen péči socialistů všech zemí za bohorovného přihlížení liberálů, pro které jsme si všichni rovni.
Přikázání č.3
Všechny životní styly jsou si rovny
Životní styl, který velí některým našim spoluobčanům nepracovat, v noci chlastat, řvát a rozbíjet svěřený majetek je v nové době roven tomu našemu, který nám velí každé ráno vstát a jít do práce. Je třeba respektovat tuto odlišnost, stejně jako mnohé další.
Je třeba tolerovat veškeré zvyky přistěhovalců, protože co bychom si počali, kdyby nějaký hezký kulturní zvyk, namátkou jmenuji podřezávání nevěřících, neobohatil náš pestrý multikulturní obzor.
Já si třeba nezvu do svého domu někoho, kdo bude škrtat zapalovačem u záclon a pokud to udělá, slušně jej vykážu za dveře, protože u nás doma jsme to prostě my, domácí, kteří určujeme pravidla chování.
U apoštolů nového multikulturního náboženství tomu tak zřejmě není, ti by mne klidně nechali jejich byt zapálit.
Nebo ne?
Přikázání č.4
Neexistuje žádná mravní autorita
Aneb nebudete soudit.
Dříve byl vrah nebo zloděj opovrženíhodný póvl.
Dnes jsou to oběti společnosti, která nepodchytila včas jejich vývoj, oni sami za nic nemohou. Říci o někom, kdo je zloděj, že je zloděj, je vrcholně nekorektní. Je pouze jinak hodnotově orientovaný. My to máme respektovat a nazývat vhodnými popisnými jmény.
Například vraždu nenarozeného dítěte přerušením těhotenství – matka je přece jinak hodnotě orientována a dítě se do jejích pracovních plánů nehodí, pochopte to.
Přikázání č.5
Kdo je proti, je fašista
Stává se mi často, když prezentuji tyto názory, že jsem světlonoši nového náboženství absolutní rovnosti označen za fašistu.
Oni se považují za vrcholně tolerantní, avšak běda, když jim někdo zpochybní jejich dogmata.
A nejvíc jim vadí, když je označíte za věřící :-).
Nic nového pod sluncem, nezbývá než si povzdechnout, kolik ještě pitomých experimentů budeme muset udělat, než začneme respektovat přirozený řád věcí.
Nejvyšší čas začít vracet věci do normálních kolejí – pro začátek bych navrhoval rozpustit Evropskou unii.
(Zatím nikdo nehlasoval)