Plastová bitevní fronta

Featured Image

Tato krátká glosa je o tom, jak vám zelenej mozkomrd brání chránit přírodu. Inspiroval mě k ní tenhle článek. Měli jsme doma se ženou takový ideový spor.

Žena třídí odpad. Nainstalovala do kuchyně takovou velkou igelitku a do ní háže plastové obaly. Plastové lahve, obaly od potravin, různé pytlíky a fólie a tak. Když je taška plná, odnese jí ke kontejneru na plast a vyháže to tam. Kontejner je vzdálený asi 300 m. Někdy to tam vozí autem, což mi připadá ještě ekologičtější. Taky hromadí víčka od PET láhví a odesílá je nějaké tajemné organizaci, nějaké novodobé obdobě zednářů, co hromadí víčka. To samé dělá moje žena s papírem. Jde dokonce tak daleko, že rozděluje papíry, do kterých se balí salám, na dvě části, papírovou hodí do papíru a plastovou fólii hodí do plastu. Počítám, že v dalším kole bude separovat Tetrapak na plastovou, papírovou a kovovou vrstvu. Díky tomu se podařilo dosáhnout toho, že popelnici nenaplníme za týden, ale za dva týdny, takže ji stačí dávat ven jednou za dva týdny.

Já na třídění odpadů mrdám a hážu to normálně do popelnice.

Mojí ženě se nelíbilo, že hážu plasty normálně do popelnice. Řekl jsem jí, že její úsilí o třídění odpadu rád podpořím, až mi město sníží poplatek za odpad dejme tomu o 30%, protože jsem jim ušetřil 50% manipulace s mojí popelnicí a likvidaci jejího obsahu. Do té doby mám zaplaceno all inclusive a plasty skončí přesně tam, kam je nyní hážu.

Žena mínila, že město mi nic nesníží, protože mu to zákon neumožňuje. Kdysi bývaly doby, kdy město mohlo vybírat od obyvatelstva poplatek „za popelnici“ v různé výši podle toho, jak velkou poplatník měl. Soused Zýka s dlouhým tvrdým měl kdysi poloviční trpasličí popelnici a poloviční popelnicovné. Z iniciativy Strany zelených a jejího předsedy zmr. Bursíka bylo prý toto někdy v roce 2008 zrušeno a nahrazeno paušální částkou per capita, protože prý lidé vyhazovali odpad nelegálně v přírodě, aby si mohli zmenšit popelnici, takže musím platit pořád stejně bez ohledu na to, kolik odpadu vyprodukuji nebo jak s ním nakládám. Detaily jsem nezjišťoval, ale myslím, že to tak je. Jako by v dnešní době byl takový problém nalepit na popelnici QR kód, na popelářské auto namontovat plně automatický scanner a účtovat lidem jen ten odpad, který od nich odvezli.

Také jsem řekl ženě, že mnohem lepší řešení představuje z mého pohledu snížit objem plastu, který nakupujeme. Celkem vzato mi leze na nervy to obrovské množství plastového odpadu, které naše domácnost vyprodukuje, a myslím, že skutečným smyslem všech těchto obalů a blistrů není nic jiného, než prodat lidem něco, co vlastně nechtějí, nepotřebují a normálně by za to nevydali peníze. Neberu si tak v obchodě u pokladny igelitky, do každého auta jsem si dal do kufru takový skládací košíček vyrobený z látky a hliníkových profilů, a nakupuju přímo do něj. Tak jsem vydal 800 Kč za košíčky, které mi nikdo nevrátí, a žena nemá další igelitky na to, aby do nich hromadila doma ty plasty. A teď navíc o mně nějaký mamrd napíše na idnesu, že se chovám jako za socialismu, přitom jsem jen nechtěl platit, skladovat a vůbec mít tyhle hrozné pytle.

Nějak nevidím smysl v zakazování igelitových tašek, kelímků na kávu, brček a dalších produktů, které momentálně EU pronásleduje důsledněji než drogy, když ta samá EU chce lidem brát a šrotovat jejich sice stará, ale fungující auta pod záminkou, že neplní moderní ekologické limity, tzn. v době jejich uvedení na trh se emisní měření fejkovala nějak jinak než se fejkují teď. Každé deset let staré auto obsahuje průměrně 200 kg plastu, což by byly polyetylénové igelitky za několik lidských životů. To ale samo o sobě není ten největší problém. Stupeň integrace plastů v autě je daleko vyšší než u tašek, protože jsou nerozebíratelně spojené s jinými díly z kovů a elastomerů, nebo jsou v plastech příměsi, které už nikdy neumožní tyto plastové díly zcela recyklovat. Zatímco tašky nebo brčka by teoreticky mohl někdo rozemlít, smíchat s novým materiálem a barvivem a udělat z nich zase tašky nebo brčka skoro stejné kvality, z dílů z aut neudělá už nikdo nic, kromě planěk na plot a zatravňovacích tvárnic. Dobrá zpráva je, že do roku 2025 naroste podíl plastů v jednom autě asi na 350 kg. Jedno brčko váží 0.3 gramu, sešrotování jednoho auta odpovídá asi miliónu brček.

Také třeba nechápu, proč mám kupovat různé saponáty v prťavých plastových lahvích. Hodně markantní je to u toho spreje na koupelny, který je v 500 ml láhvi s mechanickým rozprašovačem, a ta se spotřebuje za dvě tři mytí koupelny. Obal s ručním rozprašovačem je po spotřebování perfektně funkční, některé z nich používám pak v dílně na různé jiné věci a jejich životnost je mnohonásobně delší, než odpovídá jejich náplni. Proč si teda nemůžu koupit si někde v obchodě stáčený prostředek na koupelny a prostě ho do prázdného rozprašovače dolít, jako to dělám s okenou. Stejně se to týká toho prostředku na hajzl, co bývá v láhvi se zahnutým krkem, které taky vystačí jedna na dva týdny, proč si nemohu někde koupit pět litrů mycího prostředku na hajzly v plastovém kanystru, z láhve sundat ten špunt a prostě jí trychtýřem dolít, což je mentálně nenáročný úkon, který by zvládl i městský strážník?

I na to mi žena odvětila, že prodávat tyto chemikálie určitě nalévané nelze, protože jsou to látky nebezpečné pro děti a mohly by si ublížit, pročež jsou v obalech implementovány dětské pojistky, které by náhradní láhve neměly, a proto to určitě nějaký předpis zakazuje. Nevím, kolik dětí už se rozpustilo v mycím prostředku na hajzl, podle všeho jich musejí být tisíce.

Tuhle jsem se vydal do drogerie, kde mi vždy prodávali nalévaný Milit na motory. Víte co nesnáším? Špinavý zamatlaný motory, co vypadají jako olejová koule obalená bahnem. Teoreticky bych si mohl koupit 500 ml balení Militu s rozprašovačem za 65 Kč, ale já mám jeden rozprašovač už asi deset let a dolévám ho z pětiltrového kanystru, do kterého si chodím jednou za rok kupovat rozlévaný Milit za 40 Kč litr. Jenže tentokrát mi rozlévaný Milit neprodali, protože prý nebylo v jejich silách zajistit jeho prodej v označeném uzavíratelném obalu, který po nich nějaká státní instituce požadovala. Jeho prodej ukončili a já si prý mohu koupit Milit v 5l kanystru za Kč 240,- Nevím, zda je to celé pravda, ale systém opět hlásí úspěch. Nanutil mi zase jeden kanystr za čtyři pětky, který jsem nechtěl a doteď nepotřeboval. I kdyby to mělo zachránit jen jeden lidský život.

Tak třeba rád kupuju vážené potraviny u pultu, abych se vyhnul blistrům, nehledě na to, že většinou takové sýry a salámy lépe chutnají. U takového baleného plátkového sýra z Madety kolikrát nevíte, zda jíte obal nebo jeho obsah. Jenže vážené salámy a sýry bývají někdy kvůli lemplovství prodavaček v tak hrozné kondici, že pak ještě rád hledám šunku v kondomu.

Ještě mi neznemožnili kupovat stáčenou náplň do ostřikovačů, kterou čerpám stáčenou do přinesené nádoby u benzínky zde za pouhých 17 Kč/l. Sice to asi nebude nějaká ta speciální nano winter high performance směs, kterou míchá sedm panen při úplňku, ale zase nemusím platit za obal, který nechci. Nicméně jsem si skoro jistý, že i tam jednoho dne přijedu a bude tam zákaz prodeje stáčené kapaliny do ostřikovačů z nějakého důležitého ohromně validního důvodu, například že bych to mohl vdechnout a tak se intoxikovat zákeřným xenobiotikem, a proto to lze prodat jen zákazníkům, kterým je nejméně osmdesát a mají povolení podepsané od obou rodičů.

Nejnověji jsem se dozvěděl, že někde v Praze otevřeli obchod, kde si jde koupit potraviny bez obalu.  Je to prima nápad. Dělají přesně to, co začal dělat drogista Souček před deseti lety, když mi prodával Milit do mojí vlastní nádoby, což mu následně zakázali. Docela rád bych tam zajel (autem) a nakoupil si matroš bez obalů. Totálně bych tím ženu převezl a neměla by čím plnit tu svojí recyklační tašku. Jenže už se vidím, jak tam jsem, spolu s hipstery, co vypadají, jako svatý Mikuláš zamlada. A s biomatkami hledajícími šikovnou okurku. Bože, já tam asi raději nepůjdu, nějak se stydím.

Vždy vyvinu nějakou strategii, jak nekupovat plasty a nedávat jim za ně peníze, ale pokaždý přijde nějaký lulan a pod nějakou záminkou mi to znemožní, většinou za podpory státu a jeho legislativy. Jednou přitom argumentují bezpečností, podruhé hygienou, pak daněmi, ale nakonci vždycky stojí, že si z obchodu přinesu nějakou bezcennou plastovou věc, kterou jsem nechtěl. Tak nevím, co si mám o té iniciativě myslet. Připadá mi, že se tím jen zviditelňuje banda zapšklých ekoteroristek, co nikdy nebyly v normálním obchodě a jediný výrobek z plastu, který skutečně dobře znají, je jejich přítel Robert. Protože pak by musely hodit brčka a kelímky za hlavu, pustit plastic straw movement k vodě a tváří v tvář tomu šílenství začít okamžitě dělat něco jiného.


13.01.2019 D-FENS

12345 (410x hodnoceno, průměr: 1,48 z 5)
23 275x přečteno
Updatováno: 13.1.2019 — 23:43
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!