Pane, pojďte se rvát

Featured Image

Aneb přesný a podrobný návod jak bojovat a jak nebojovat proti silám zla.

Ze začátku bych raději upřesnil základní pojmy a to aby nedošlo k mýlce.

Stát, království – Určité území ovládané zločineckou organizací, jež si osvojuje a monopolizuje právo silou a nátlakem donucovat lidi k poslušnosti. Tato organizace si hlídá, aby jako jediná na daném území ovládala ozbrojené složky a strategické oblasti, jakým jsou např. infrastruktura nebo svážení odpadu.

Demokracie – Jeden ze systému volby mediálních mluvčích státu, kamufláž verze K3.5 (poslední aktuální verze; za zmínku stojí snad jen verze K1.3 – konstituční monarchie a verze K2.0 – vojenská diktatura, jež se však ukázaly jako dlouhodobě neudržitelné). Je to systém dosazování ne příliš podstatných figurek do funkcí a tyto figurky mají lišácky skrývat pravý smysl státu (a tím je maximální moc nad lidmi, jak jinak) v médiích a před lidmi, dělat dobré jméno penězovodům, co si připravili byrokraté pro své kamarády a přesvědčovat lidi, že bez vlády, politiků a byrokratů by zítra svět skončil v chaosu a hlavně, že se o ně někdo stará a otcovsky na ně dohlíží. Všeobecné vnímání demokracie je charakteristické především tím, že dává lidem pocit spoluodpovědnosti  za dění ve státě a tím znemožňuje, nebo alespoň výrazně minimalizuje, riziko revolty, neboť si vlastně lidé jakoby za to co se děje mohou sami. Tím se zatím drží velmi úspěšně při životě. Jak však historie napovídá, nebude pravděpodobně verze 3.5 jistě verzi poslední.

Byrokraté – Lidé, jež v praxi rozhodují o zákonech, pravidlech a udávají směr toku peněz, zvýhodňují jedny na úkor druhých a v demokraciích využívají politiků a občasných voleb – kde se lidé mohou vyzvracet ze své zloby – k obhajobě a legalizaci svých činů. Jejich existence byla zaznamenána již u zrodu prvních civilizací a je evidentní, že se stále zdokonalují a rozšiřují své řady a to zejména od počátku 20. století. Jejich nespornou výhodou je fakt, že se jim stále daří držet masy v přesvědčení, že oni nejsou těmi, kdož  vládnou, a tak lidé při nespokojenosti nadávají, vyměňují a věší oficiální reprezentanty vlády a ne byrokraty. Jedním z posledních skvělých nápadů byrokratů kterým opět rozšířili svou moc, posilnili své řady a přišli si k dalším penězům, je Evropskou Unií i členskými státy prováděný program grantů, jež otevřel dříve nevídané možnosti usměrňovat obrovské toky peněz, který systém státního rozpočtu a skrytých daní takto lehce neumožňoval. Byrokraté jsou vděčni za každý další intervencionalistický počin a vítají jakýkoli doomsaying či nový celospolečenský problém, jelikož díky navrhovaným politickým řešením se jim otevírají nové možnosti rozšíření a přitékají nové peníze. V zásadě platí, že čím více společenských problému existuje nebo se vymyslí, tím pro byrokraty lépe.

Toliko k vymezení pojmů a nyní již k samotnému návodu, jak se bránit a jak se nebránit Jako první uvedu pár příkladů, jak se rozhodně nebránit. Poté uvedu velmi jasné a praktické rady, jak se bránit. Možná nyní vyvstává otázka a já hned odpovídám – ano, samozřejmě mám na tato moudra patent a – ne, nejsem nějakej chytrej, vole.

Jak nebojovat – v1.0

Vystřihneme pár písmenek z novin, které najdeme pomuchlané na hajzlíku v práci, tato pak nalepíme ve správném pořadí na sněhově bílý erární papír erárním lepidlem: Tento pečlivě přeložíme, vložíme do obálky, jejíž lepkavý okraj necháme pod nějakou kulišáckou záminkou naslinit „oblíbeného“ kolegu a obálku odešleme do parlamentu (parlament – kóje různých rozměrů s okny nebo bez), nejlépe ofrankovanou. Dopis otevře – dle slibu České Pošty již na druhý den – ženská v pro ni nejlepších letech, co měla s největší pravděpodobností dnes již v puse třikrát propisku, dvakrát kávovou lžičku a možná i jeden z těch nechutných předmětů, kterého si váži snad jenom jeho majitel. S vykřiknutím a zjevným odporem odhodí dopis zpět na stůl. Nelekne se toho, co je z písmenek poskládáno, ani toho, že je text vůbec poskládán z písmenek vystřižených z novin, lekne se toho nešikovně rozpatlaného zažloutlého lepidla na papíře, co vypadá jako zaschlý ejakulát vrchního tajemníka sekretáře stínového premiéra. Fuj! Když se uklidní, zavolá Kubu z ochranky, že ten dopis je nějaký divný. Kuba si natáhne kalhoty, utře dámě v pro ni nejlepších letech záda škrobeným rukávem a podívá se jí přes poloobnažené rameno na úhledně uklizený stůl. Asi po minutě velmi trefně a bystře vyřkne ortel: “Anonym!“ Asi za dva dny se dopis dostane přes různé podržtašky do ruky nějakému aktivnímu alkoholikovi v aktivní službě, který už toho stihl zmrvit za svou kariéru více než Pat a Mat v druhé sérii, a ten se rozhodne to rozlousknout. Takových dopisů řešili a vyřešili za Husáka přece nepočítaně. Nebo si to alespoň myslí. Asi po dvou letech Vás přepadne před Teskem na parkovišti zásahovka, zlomí Vám při tom ruku, nadělá modřiny veliké jako jablka z Kauflandu a rozlije Vám pasterizované mléko po asfaltu. Asi o pět let později Vás soud po několika odvoláních odsoudí na základě paragrafu z padesátých let na pět let nepodmíněně. Protože jste byl celou tu dobu ve vazbě, můžete za týden domů. Rodina se Vás však zřekla, stejně jako přátelé, Vaše práce je v prdeli a nemáte vlastně ani kde bydlet. Zato máte ve vězení spoustu dobrých kamarádů a minimálně dva potetované milence. A to všechno jenom proto, že jste se na to nevysrali a složili nějakou stupidní větu z vystřižených písmenek. Výsledek? Žádný uspokojivý.

Jak nebojovat – v2.0

Uděláte si zbrojní průkaz, nebo jak se tomu říká,nakoupíte dostatek munice a půjdete se nechat zastřelit na vrátnici do Sněmovní ulice. U poloviny národa budete terorista a u té druhé hňup, co to neměl domakané. Tak jako tak pojišťovna nevyplatí pozůstalým ani kulové a kromě týdenního ukazování fotky Vašeho poďobaného obličeje ze střední školy v médiích nedosáhnete opět ničeho.

Jak nebojovat – v3.0

Naučíte se kálet na politiku, budete odvádět daně a necháte se buzerovat od úřadů. Až Vám bude osmdesát, strčíte hlavu do mikrovlnky a zjistíte, že nejde pustit, protože nějaký šikmooký bastard tentokráte nezapomněl připájet bezpečnostní pojistku. Zvolíte tedy druhou krajní možnost a vyskočíte z okna. Po dvou měsících v bolestech s přeraženým hřbetem a na kapacích zjistíte, že nastala Vaše poslední hodinka a Vy jste do prdele zapomněli napsat ten důležitý dopis na rozloučenou, který měl Vašim potomkům ukázat, jaký je ten stát prodejná čuba a jak jste celý život kvůli tomu trpěli. Zvoníte na sestru, ať Vám donese papír, jenže ta zrovna sedí nad výkazem a přemýšlí, proč už to třetí měsíc nedostala. Takže výsledek zase nula.

Jak nebojovat – v4.0 a poslední

Ubalíte si pořádné hulení. Přečtete tuny literatury o politice, ekonomii, sociologii, prostituci, orientálním umění, statistice, enviromentalismu, byrokracii, a pro jistotu znova o orientálním umění. Jako zpestření si přečtete i nějaké to sci-fi. Absolvujete jednu univerzitu s technickým a jednu s humanitním zaměřením a naučíte se dva cizí jazyky. Naučíte se jezdit na kole rovně a řídit auto pro změnu také rovně. Vychováte tři děti, z toho dvě úspěšně a vyléčíte se ze závislosti na alkoholu. Procestujete Evropu křížem krážem a podíváte se na Nový Zéland. Až to všechno budete mít, ubalíte si opět dobré hulení. Pak se ujistíte, zda jste něco v těch tunách knih neopomenuli a tak je přečtete znova. Skoupíte v hypermarketu sérii Majora Zemana za 49,- Kč kus ale nikdy si to nepustíte. Celou tu dobu nesmíte zapomínat koukat ženským na kozy a chlapům na auta. Pokud jste žena, nesmíte zapomenout koukat chlapům na auta a ženským na kozy. Až zjistíte, že to bylo celé k ničemu, pak nastává Vaše pravá chvíle: Ne, neubalíte si tentokráte hulení, zvednete zadek a půjdete se na hajzl poohlédnout po nějakých novinách, přihlásíte se na zkoušky ze střelby a koupíte si novou mikrovlnku.

A nyní jak bojovat, to vše zdarma a se zárukou vrácení peněz!

Jak bojovat – v1.0

Běžte do politiky a měňte svět k obrazu svému. Přeji hodně úspěchů, budete-li dostatečně načichlý intervencionalistickým a paternalistickým pohledem na svět a skrýváte v sobě utajenou Božskou prozřetelnost, budete se sebou nejspíš spokojeni a kolegové politici s Vámi. Po pár měsících Vás byrokraté vyškolí, ale to už možná budete na nejlepší cestě být brzy za vodou a nějaký stát, daně a úřady Vám budou u prdele. U Tichého oceánu se dá taky žít.

Jak bojovat – v1.1

Najděte si práci ve státní správě a podporujte růst byrokracie a její vliv, jistě to je dobrá investice do budoucna. Obklopujte se známýma a snažte se nebýt až moc vidět. Když budete dostatečně ohební a vlezete správnému počtu správných lidí do zadku, časem se dostanete k nějakému prameni a tam stačí už jenom sedět, nikoho nenasrat a s každým se rozumě domluvit. Staňte se součástí toho co Vám teď vadí, ona to ta skupina schopných a pracovitých nějak určitě bez keců utáhne, v nejhorším se vždy vytiskly nové peníze, znárodnily podniky nebo se vymyslela nová skrytá daň. Můžete se každý večer před spaním také ujišťovat, že to těch pár desítek let snad ještě vydrží, jako duševní cvičení to bude jistě přínosné, nikdo nežije přece rád ve stresu. Hlavně jistoty a prosperita.

Jak bojovat – v2.0

Nic nevlastněte, na ničem nelpěte, nikoho nemilujte. Kdo nic nemá, nic neztratí. Taková šikovná nevyléčitelná nemoc taky není k zahození. Problémy okolního světa pak vypadají ve srovnání s těmi Vašimi jako Grossovo „Myslím to upřímně“ vedle jeho apartmá v Praze 5. Pracovat nějaký ten měsíc na dětské onkologické klinice je taky slušný nášup, pak jistě člověk bere běžné problémy jinak. Pro ty pesimističtější z Vás, tedy ty beznadějné, je to bezesporu výborná cesta. Pokud se Vám však katastrofy dlouho vyhýbají, chce to na nějaké raději zapracovat a nebo změnit zaměstnání, třeba jít k hasičům.

Jak bojovat – v3.0 a poslední

Bojujte každý den s tím nutkavým pocitem, že je něco špatně a snažte si vnutit si myšlenku, že mohlo být i hůř. Snažte se vyhýbat tématům, které Vás nasírají a hodně pijte alkohol, to je základ. Když je třeba, braňte se zuby nehty a klidně i někomu vynadejte do hulvátu nebo kokotů. Polykejte hodně vitamínu C, jezděte na hory a nemasturbujte v kostele. Nějaký koníček je výborný způsob jak na zlé věci občas zapomenout, pokud tím koníčkem zrovna není studování, kolik jste za minulý rok odvedli státu na daních a kolik Vám on asi tak v různých službách vrátil. Jo a poslouchejte jazz. A nakonec, v žádném případě neberte vážně rady od jiných lidí, jsou to beztak magoři a mají často problém si vzpomenout co měli včera k večeři. Prý uzenáče.

Tak to by bylo asi tak všechno. Další rady již nejsou třeba, z těchto několika málo bodů se dá odvodit už kdejaká kulišárna a těm co často hulí doporučuji začít číst zleva doprava a především odshora. Příště bude téma „Jak vykastrovat Kočku aniž byste mu přespříliš zašpinili kuchyňskou linku“. Jenom naznačím, že v koupelně.

Hezký den či noc přeji a zpátky do práce nebo ke knížce o orientálním umění. Pokud čtete něco jiného, Bůh s námi soudruzi.


Fuseklos 04.10.2008
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 2,00 z 5)
355x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:02
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!