P.F. 2006 (Die Netzwerkpartei II)

Featured Image

Pozn. autora: Tento článek vznikl nezávisle na Rootově článku Die Netzwerkpartei, ačkoli zřejmě oba vznikaly ve stejné době, nebyli jejich autoři ohledně svých výtvorů v kontaktu. Jako fanoušek seriálu X-Files bych zřejmě měl něco napsat o paranormálních jevech, ale nechám si to na jindy, protože teď máme jinou práci.
 

2006 – the final countdown

V roce 2006 dostaneme pravděpodobně poslední možnost rozhodnout, kam bude naše země a s ní i my v následujících letech budeme směřovat. Prohlubování tristní situace let minulých dospělo ke křižovatce, kdy si každý z nás bude muset říci, který směrem chce jít.

Cesta, kterou nabízí ČSSD reprezentovaná předsedou vlády Paroubkem, spočívá v pokračování politiky let minulých. Co nám tedy Paroubek systém přinese?

Politika

„Nemůžeme přeci říkat, že komunistická strana je bubák, je to přeci organismus, který se vyvíjí…“
Paroubek

ČSSD bude schopna sestavit vládu s komunisty. Sám Paroubek se spolupráci s KSČ v emku nebrání, jeho členská základna to určitě také neodmítne, neboť s KSČm má nebo měla hodně společného. Voliči ČSSD to jistě také neodmítnou, zčásti proto, že jsou příliš hloupí na to, aby si uvědomili dosah takové události, zčásti proto, že už zapomněli, co KSČm dovede. Vzniklá vláda bude pokračovat v nastoleném eurolevicovém kurzu, postupem času se staneme hosty ve vlastní zemi. Bude pokračovat likvidace politických odpůrců, a to metodou jejich skandalizace nebo prohlašování za extrémisty – této špinavé práce se chopí vykastrovaná média.

Volby se postupně promění v show, ve které se cvičení panáci budou předhánět v tom, kdo důvěřivému většinovému voliči více slíbí. Po čase se nenajde nikdo, kdo najde odvahu nově vzniklé vládě předvolební sliby připomenout, pokud ano, bude označen za demagoga a mediálně umlčen.

Opozice bude přípustná podle hesla „vocaď pocaď“. Čas od času budeme svědkem nějakého „odštěpení frakce“ od vládnoucí komsoc demokracie, ale bude to jen fraška a cílem vyvolat dojem, že se „něco děje“. Média už nebudou schopna být „hlídacím psem“ demokracie, budou paroubkizována, podobně jako Česká televize s jejím pořadem Bez obalu, který zmínil ve svém článku Pablo. Na této kauze je nejzajímavější, že se ČT předposrala a pořad stáhla, aniž by na ní musela útočit jiná média nebo státní moc.

Společnost

„Boj“ v televizních debatách byl vesměs rovněž nerovný. A tak vedle soupeře z jiného politického tábora vždy přibyl i moderátor, který svými otázkami většinou nechtěl přispět ke kvalitě předané informace, ale spíše se mu jednalo o to, jak si přisadit v útocích na ČSSD. Vůbec se v takové debatě prosadit, aby bylo možné veřejnosti alespoň v hrubých konturách sdělit názory ČSSD na řešení určitého společenského problému, bylo téměř nemožné.
Paroubek v roce 2004, článek na www.paroubek.cz
 
Vzroste pasivita, ignorantství a nezájem lidí o dění okolo, většina národa se bude soustředit na udržování svého sociálního standardu, což s ohledem na to, co napíšu dál, bude jen zčásti možné. Čím dál větší počet občanů se bude v přerozdělovacím modelu přesouvat ze strany plátce na stranu příjemce. Vláda postupně bude nucena reformovat důchody a zdravotnictví a zavést vyšší spoluúčast plátce, celý model ale nastaví tak, aby příspěvky byly progresívní podle výše příjmu, což bude de facto znamenat likvidaci současné střední třídy.

Společnost se postupně majetkově odchýlí od už nyní značně deformované Gaussovy křivky a rozdělí se na hodních deset tisíc a dolních deset miliónů. Pro vládnoucí kruhy to bude znamenat podstatné zjednodušení práce, protože s těmi horními deseti tisíci se vždy nějak domluví a nástroje pro kontrolu dolních deseti miliónů už zná – jmenují se cukr a bič.

Bude dovoleno nadále brblat na známé negativní jevy, jako například nefungující právo, nefunkčnost státní správy, byrokracii nebo korupci. Všechny tyto fenomény, jakkoli budou předmětem veřejné „kritiky“, budou dál přetrvávat, protože jsou samy o sobě nástrojem moci. Je v zájmu vládnoucích kruhů vyvolávat v občanu dojem, že se nemůže dovolat svých práv nebo služeb státu – díky tomu i největší rebelant pochopí, kde je v levicí ovládané společnosti jeho místo, zmlkne a zařadí se. Tohle brblání se stane součástí koloritu lidové zábavy, podobně jako sportovní utkání nebo volby miss, a nikdo si z něj nebude dělat hlavu.

Ekonomika
 

Jistě, že se současným stavem ekonomiky nejsme plně spokojeni, ale učinili jsme a činíme řadu kroků ke zlepšení situace. Nezanedbatelné pozitivní výsledky zde jsou, lze je doložit. Stav ekonomiky se zlepšuje a tento vývoj bude pokračovat.
Paroubek v roce 2004, článek na www.paroubek.cz
 
Zahraniční zadlužení země poroste dále, ale pomaleji. Země se tak postupně přiblíží k bodu, který se někdy nazývá „point of no return“, který tak dobře poznaly africké země. S tím poroste její závislost na politice těch, co to všechno budou sponzorovat.

Vláda bude dál pokračovat v podpoře velkých podniků a „lákání“ zahraničních investorů podobných jako TPCA a Hyundai. Nezaměstnanost díky tomu zpočátku příliš neporoste. Nikdo si neuvědomí, že tyto podniky sice představují stovky a tisíce pracovních míst, ale že se jedná o low-tech produkci, která reálně nebude zvyšovat technologický potenciál průmyslu ani vědomostní potenciál zaměstnanců. Investoři, které vláda takto naláká, po čase budou transferovat svoje výroby jinam, do míst, kde jsou ještě pitomější vlády s ještě vydatnějšími „pobídkami“, česká vláda bude pak nucena vyřešit problém velkého počtu nekvalifikovaných nezaměstnaných podobně jako při restrukturalizaci dolů.

Malé a střední firmy budou udržovány dál v jistém stavu hibernace, který jim neumožní zaniknout ani vyrůst. Skutečně velké obchody se budou odehrávat na úrovni pár desítek velkých korporací, které budou personálně i mocensky propojené s vládní stranou. Tento model bude v mnohém připomínat předlistopadový socialismus a povede k deformaci trhu produktů a služeb, v konečném důsledku také vymizí konkurence z trhu práce a dojde k tomu, co by se dalo nazvat proletarizací společnosti. Skoro všichni budou pracovat na cizím majetku za něco málo peněz, země se tak promění v cosi jako velkovýkrmnu občanů.

Na regionální úrovni budou dále úřadovat dosud známé koalice politických stran se stavebními firmami a komunální volby budou způsobovat maximálně to, že si lobbystické kasírtašky neboli „P.R. poradci“ budou muset zapamatovat nové adresy, na které budou poštou posílat bankovky v obálkách. Obecní zastupitelstva budou rezignovat na vlastní aktivitu a čekat, zda přijdou nějaké dotace od vlády nebo Evropské unie. Z těchto dotací budou platit svoje „P.R.“, kteří budou lobbovat nahoře zase o další dotace.

Kultura

„…Prostě při jednání s lidmi z byznysu musím mít v palici argumenty…“
Ministr kultury Vítězslav Jandák

Kultura se stane jedním z regulérních nástrojů ovládání mas. Bude proto přizpůsobena masovému vkusu. Zaměří se na vyvolávání pocitu, že konzument potřebuje oddych a relaxaci, a to vše je možné jen díky ní samotné. Hlavním heslem bude něco v duchu „kdo neodpočívá s námi, odpočívá proti nám“.
 

2006 – Možnosti

Všechny jevy, které jsem zde popsal, samozřejmě nepřijdou ze dne na den, bude se jednat o proces, který se postupně nainstaluje bez skokových změn. Symptomy takového procesu můžeme vidět kolem sebe už nyní.

Česká strana sociálně demokratická má velkou šanci ve volbách zvítězit. Prvním faktorem vítězství je kupovat si voliče prohlubováním přerozdělovacího systému, který financuje na jedné straně vyšším příjmem z daní, na druhé půjčováním si, dá se tedy říci, že proměňuje budoucnost země za volební hlasy.  Druhým faktorem úspěchu ČSSD je její voličská a členská základna, která – řečeno upřímně – je tvořena lidmi s nedostatečnou myšlenkovou kapacitou na to, aby si mohli uvědomit alespoň některé souvislosti a ještě s radostí přejímají levicové vodění za ručičku. Ještě nepochopili – a pochybuji, že někdy pochopí – že když jim stát nejdřív dvě stovky sebere a pak stovku milostivě dá, že to není až taková výhra. Řada voličů ČSSD je na jejím matrix závislá (úředníci, státní zaměstnanci, „oběti“ odborů…) a nemají žádný zájem ho zrušit. Třetím faktorem je pak použití metod centrální moci, které je ČSSD a také Paroubkovi vlastní a které plyne z toho, že strana hodně dědila po KSČm.

Momentálně zde není síla, která by byla s to se takovému mechanismu postavit. Často se v souvislosti s tím hovoří o ODS. ODS sedí na prdeli s prstem v nose, v jejím čele je nepříliš inteligentní až tupý bezvýrazný Topolánek a její mediální tvář dotvářejí profesionální lháři Tlustý a Langer. ODS je v prdeli, jako nikdy nebyla. Historicky vzato, z toho, co v ČR zavedla vláda ODS z let 1992 – 1996 pod vedením Klause, z toho ještě dnes Paroubek a jeho dementní crew žije a dokonce se jakoby bojí do toho sáhnout, provádí jen dílčí zásahy do nastavení tohoto systému, ale žádné zásadní změny. Bohužel, takové razance činů není dnešní ODS schopna dosáhnout, oddává se intelektuálnímu žvatlání a pořád jsou skrze ní vidět „privatizační specialisté“ z první poloviny devadestých let. Sama ODS má mimořádně mizernou image, co se korupce a klientelismu týče, především na regionální úrovni. Že by ODS taková, jako je nyní, mohla zastavit Paroubkův buldozer, to je zcela iluzorní.

Dokonce mám dojem, že ODS pokračuje v opoziční smlouvě jinými prostředky. Je to hra na Modré a Červené, když se skupina Červených veřejnosti znelíbí, nastoupí skupina Modrých, ta ovšem také nevládne navěky a tak pořád dokola, díky celonárodní amnézii. Zvenčí tato hra vypadá jako demokracie, ale ve skutečnosti je to podvod, který zajišťuje všem zúčastněným maximální možnost setrvání u koryta. Hlavní je se postarat, aby se do hry nedostal někdo nový a zbytek půjde sám.

V každém případě, ODS se mnohokrát nechala slyšet, že se pokusí prosadit většinový volební systém. ČSSD má na věčnou vládu jiný recept, spočívající v mind control aplikovaném na rozhodující většinu a v populismu. K moci se tedy dostane v každém případě strana, která se pokusí zabetonovat v pozicích navždy.

Pomalu nastává doba, kdy do politiky budou přicházet nikoli lidé z běžného praktického života, ale zmrdi, kteří od vysoké školy nedělali nic jiného než politiku. U těch nelze čekat už vůbec žádné zábrany, člověk pro ně nemá žádnou cenu, jsou to jen občané (před volbami) a veřejnost, případně ulice (po volbách).

Bude tedy hůř bez ohledu na to, jaký lístek tam hodíme. Hraje se jen o to, o kolik moc bude hůř.
 

e-strana

Jak z toho tedy ven?

Volit ODS s tím, že nyní představuje nejmenší zlo a doufat, že se do čtyř let zformuje nová skutečně pravicová strana, například kolem Václava Klause, která bude schopna levicový matrix rozbít? Možná, ale také bychom se už nemuseli dočkat.

Mně takové řešení neuspokojuje. Není smyslem mého života vybírat ze všech možných zel to menší, jako když babka hledá v Kauflandu poživatelný pomeranč. Na tomto webu jsme často publikovali příběhy lidí, kteří se dovedli vzít za svá práva, i když byli ve zřejmé nevýhodě vůči agresorovi. Psali jsme o tom, jak vzal stařec hool nebo qér a začal se brát za svá práva. Vždy jsme se na to asi všichni dívali tak, že my jsme mladí a silní a nám by se to nestalo, bylo to tedy něco jako příběh z exotického světa.

Přiznejme si, že v situaci starce s qérem jsme nyní my všichni, jen nemáme qér.

Já mám nápad a ten nápad je řekněme ten qér. Je sice naivní a šílený, ale podělil jsem se s vámi o kdeco a tak se podělím i o tenhle.

Jdeme na ně?

Co byste říkali na vytvoření nové politické strany?

Teorie: V e-prostoru (tzn. např. na tomto webu, na jiných webech…) se pohybuje řada jednotlivců, kteří vynakládají nemalé usilí na totéž co já teď, když píšu už druhou hodinu tento článek, zatímco jsem měl jet nakupovat, abych se mohl jako většina národa na Silvestra programově opít. Jsme tady, není nás málo a chceme něco změnit. Když pročítám fóra u článků, píše tam kromě kdejakého zmateného ksindlu desítky velmi rozumných lidí, kteří na rozdíl od profesionálních zmrdů v politice svoje místo v životě dokázali najít. Jak mi nedávno napsal jeden pán, nejsme o nic horší než poslanci, naopak jsme v mnohém lepší.

Kam mířím? Po internetu je rozptýlený určitý potenciál, který dosud leží nevyužit. Kdybychom všichni napřeli naše úsilí nějakým směrem, budeme jistě schopni něco změnit, i kdyby to mělo být jen na lokální úrovni. Kromě toho ovládáme jediné médium, které ještě není pod kontrolou zájmových skupin: Internet.

Když mě napadne něco nového, jdu se většinou jako první přesvědčit, zda to už v minulosti nenapadlo někoho jiného. Možná že už někde existuje nějaká nám blízká podobná iniciativa a čeká na podporu lidí, jako jsme my. Víte o něčem takovém?

Myšlenku nebudu dále rozvíjet až do ideologických, organizačních a technických náležitostí, k tomu se dostanu příště. V této fázi mě zajímá, zda shledávate můj záměr životaschopný a racionální.

Tak co vy na to?


30.12.2005 D-FENS

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
160x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:06

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!