Tak se nám opět blíží volby do Poslanecké sněmovny. Prezident už určil datum a premiér to schválil. Opět budeme mít všichni, co můžeme volit, možnost si zvolit naše zástupce na příští čtyři roky (jestli nenastanou náhodou předčasné volby).
Otázkou je koho volit, koho si tam na ty čtyři roky usadit za ty krásné platy, za které se naši zástupci nemusí stydět ani na západ od našich hranic, na rozdíl od „průměrných lidí”.
Hodně lidí, alespoň jak to vyplývá z průzkumů volebních preferencí, by rádo opět u moci ČSSD. Ono se není co divit, vždyť neustále všichni slyšíme, jak nám rostou průměrné mzdy, jak nám meziročně roste HDP, jak ve srovnání se „západní evropou” máme málo chudých, jak nám roste export, jak nám rostou zahraniční investice a možná by se toho našlo ještě víc v čem jsme tak dobrý. Ovšem ono v tom zas tak dobrý nejsme a nebo za nějaký čas nebudeme. Co konkrétně není tak úplně růžové, jak nám ČSSD tvrdí?
1. HDP
Faktem je, že nárůst HDP za 3. čtvrtletí roku 2005 ve srovnání se 3. čtvrtletím roku 2004 je 4,9%. Otázkou ovšem je jestli je to důvod k radosti. To, že na východ od našich hranic roste HDP o něco více, to vcelku slýcháme dosti často. Nicméně pravda to je, i když v absolutních číslech přepočtených na občana jsou na tom na Slovensku ještě stále hůře než my, a proto také jejich procentická změna HDP bude v absolutním vyjádření jiná než stejná procentická změna HDP u nás. Ale v tomto dohadování se „kdo dál dočůrá”, tak úplně náš problém netkví. Problém je v tom jakého potenciálního produktu jsme jako ČR schopni dosáhnout a jakého skutečně dosahujeme. Když se podíváme na současnou nezaměstnanost, 9,2% ( k 31.1.2006 ), tak to je docela dost lidí bez práce, kteří nám žádný produkt nevytvářejí. Tito lidé by však mohli a většina z nich by i chtěla, pracovat a tudíž vytvářet náš HDP. Avšak vláda dělá všechno proto, aby tito lidé byli na podpoře a nic nevytvářeli. Přes všechny možné investiční pobídky, které nás daňové poplatníky stojí docela dost peněz, a různé daňové prázdniny, které firmy získaly, se nějak stále vládě nedaří tu nezaměstnanost dostat do lepších čísel. Možná by se opravdu mělo zkusit to, co hlásají i jiné strany ( nemyslím jenom politické ). Co třeba opravdu snížit daňovou zátěž za zaměstnance ( zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnavatelem za každého zaměstnance ), snížit daně z příjmů právnickým i fyzickým osobám, zpružnit najímaní ( pochopitelně tedy i propouštění ) nových pracovníků, no a když už platit investiční pobídky, tak ne do „manufaktury“, ale do takových oblastí, které jsou závislé na lidském faktoru, neboli tam, kde se zaměstnají kvalifikovaní a vzdělaní zaměstnanci ( lidé u pásu jsou totiž velmi snadno nahraditelní a firma, která takovéto lidi zaměstnává, tak po skončení daňových prázdnin klidně půjde tam, kde tito lidé budou pracovat za míň ). Až se toto všechno uskuteční, tak asi zřejmě zjistíme, že ten nárůst HDP o 4,9% není zrovna důvodem k bouchání šampusu, jak je nám to prezentováno naší vládou.
2. Průměrná mzda
Průměrná mzda dost často působí jako jakási modla. Politici o ní neustále mluví, jako by snad ani nic jiného nebylo. Nedávno se nechal slyšet dokonce i náš pan premiér, že snad do přijetí eura bude mzda, a to dokonce snad reálná, 26 500 korun. Faktem je, že když se na tento statistický údaj podíváme z pohledu krajů, tak jediný kraj, který dosahuje na průměr, dokonce ho velmi slušně překonává, je Praha. Ostatní kraje jsou v tomto jaksi podprůměrné. Pochopitelně za těmito kraji je nutno vidět konkrétní lidi, kteří jaksi smutně hledí na svoji výplatní pásku a hledají onen celorepublikový průměr. No a co s tím dělá například pan Škromach, kterého, jakožto ministra sociálních věcí, se tato problematika týká asi nejvíce z naší vlády. No přeci zvedá minimální mzdu, aby ti opravdu nejchudší měli více. Na první pohled toto vypadá jako dobrý skutek, ale když pomineme, že je to zasahování do tržního hospodářství a prachsprostá direktiva shora, tak to má úplně opačný efekt. Jestliže bude muset zaměstnavatel platit zaměstnanci vyšší minimální mzdu, tak bude muset platit i vyšší zdravotní a sociální odvody státu. No a jsme u toho problému; zaměstnavatel na to nebude mít a zaměstnance propustí, a nebo mu o to, o co musí víc zaplatit státu, dá ve skutečnosti méně. Je to tedy trochu paradox, ale zvýšením minimální mzdy akorát pár lidí přijde o práci a pár lidí dostane na ruku míň peněz. Ale nebojte, statisticky nám vzroste průměrná mzda, čili i když máte někdo fyzicky méně, tak statisticky máte více. Vcelku povzbudivé, ne?
3. Nezaměstnanost
Jak je napsáno výše, nezaměstnanost je k 31.1.2006 9,2%, což je vskutku více než bylo v době kdy se dostala ČSSD k moci, a je to i více než kdyby byla tzv. plná zaměstnanost. Je pravdou, že na často zmiňovaném Slovensku je o dost vyšší. Ale opět, to, že je to někde ještě horší než u nás, neznamená, že je to tady v pořádku. A jsme opět u té minimální mzdy, která připraví pár lidí o práci, daňové zátěže za zaměstnance, no a ta byrokracie pro podnikatele, kteří by rádi někoho zaměstnali, ta tomu taky nepřidá.
4. Růst exportu
Opět je faktem, že export nám za rok 2005 opravdu pěkně rostl a po dlouhých letech byl vyšší než import. Z toho logicky vyplývá, že čistý export (export – import) je kladný. Tento čistý export nám samozřejmě způsobuje i růst již zmiňovaného HDP. Co víc si přát, že? Akorát se musíme podívat, čím to, že nám tento export roste. Do značné míry je toto totiž způsobeno onou zmiňovanou „manufakturní“ prací, jako je například v TPCA. A problém do budoucna již byl také zmíněn, pro firmu tohoto typu není problém po daňových prázdninách velice rychle přesunout výrobu někam jinam, no a export klesá, HDP klesá a nezaměstnanost roste.
Tyto čtyři ukazatele, které statistiky a i politici tak často zmiňují by mohly vcelku stačit pro zamyšlení nad ekonomickou situací v ČR. Avšak poněkud důležitější je ekonomická budoucnost, na kterou nám statistiky tak úplně neodpoví, i když samozřejmě máme různé prognózy. Jak si asi myslíte, že by vypadaly další čtyři roky pod taktovkou ČSSD a pravděpodobně KSČM? No, tak si na to zkusme v kostce odpovědět. Pan premiér se nechal již dávno slyšet, že důchodový systém ještě nějakou dobu vydrží a tak se s ním nemusí nic dělat. Pan premiér si asi nevšiml, že nám generace jaksi stárne, a že tu za nějakou dobu může být tolik důchodců co pracujících. No a co se stane při současném stavu, kdy pracující solidárně platí do systému a stát to přerozdělí důchodcům? No důchodci dostanou míň a pracující zaplatí víc. Nehledě na to, že stárnoucí generace potřebuje logicky i více zdravotní péče, kterou opět budou muset platit pracující. Co udělá růst minimální mzdy podle pana Škromacha je již napsáno výše. Ony investiční pobídky a daňové prázdniny, které daňový poplatník zaplatí a vybraná firma získá, jsou zde již rovněž zmíněny.
Již se mi zde prozatím nechce psát více, myslím si, že chytrý čtenář si již názor udělal.
(Zatím nikdo nehlasoval)