kdo neví, tak výše uvedenou značkou se označuje buď „hajzl“ nebo „odborová organizace“ – myslíte, že je to jen náhoda ?
Já si to nemyslím. V životě jsem potkal pár profesionálních odborářů z masa a kostí, musel jsem s nimi vést z titulu své práce jednání, a proto můj osobní názor je, že ani označení hajzl dostatečně přesně nevystihuje mentalitu člověka, který se k OO hlásí. Již při prvním kontaktu s touto elitou jsem si vyslechl tolik sprostoty jako úhrnem za několik let pracovního procesu. V každém případě nechávám na čtenáři, zda pojem OO v tomto článku bude číst jako „odborová organizace“, „hajzl“, „hajzli“ apod. . Jelikož je jedním z témat posledních dnů stávka OO, kteří takto vyvíjejí nátlak na zachování svých neobhajitelných zaměstnaneckých výhod, myslím, že nebude od věci, když si připomeneme pár důležitých věcí, které s OO souvisí a o kterých většinou běžní lidé, kteří chtějí intuitivně podpořit spravedlivější pravidla hry ani neví.
OO disponují ve vztahu k zaměstnavateli poměrně silným nástrojem – tzv. kolektivní smlouvou. Jen státní firma, či sociálně pomatený management dopustí, aby se mu zaměstnanci sdružovali jako OO a kolektivně vyjednávali o rozšířených podmínkách pracovního vztahu. V praxi totiž dochází k tomu, že firma, která nemůže řídit své náklady, ztrácí akceschopnost reagovat na změny tržního prostředí a fixní (neměnné) náklady, od kterých se nemůže odstřihnout, ji mohou snadno poslat ke dnu. Jinými slovy, když máte kolektivní smlouvu a chcete upravit podmínky pracovní smlouvy většího počtu zaměstnanců, musíte se s OO dohodnout, jinak Vám zbude jediná možnost: nahlásit na pracovní úřad hromadné propouštění. Byl jsem svědkem situace, kdy se řešilo plošné snižování platů. OO s tím neměli zásadnější problém, respektive neprojevili ihned zavilý odpor, jen do okamžiku, kdy jim na prostý dotaz, zda se to týká i jejich platů, bylo odpovězeno ANO. Mrknutím oka zástupci OO jednoznačně odsouhlasili, aby šlo v dnešní době několik stovek jejich kolegů – těch, které mají OO zastupovat, raději na dlažbu.
Do odborů vstupují jako řadoví odboráři ponejvíce prostí lidé, kteří si pod zaměstnavatelem představují asi čerta, který jim kdykoli může ze života udělat peklo. Ne, že by se někteří zaměstnavatelé nešťíťili balancovat na hraně zákona, ale pokud se nemýlím, pracovní smlouva je v principu dvoustranný akt, který definuje vzájemně akceptovatelné podmínky výkonu práce a každá ze stran má možnost tento vztah ukončit, pokud jí nebude vyhovovat. Tak jako ve společnosti vídáme pozitivní diskriminace většiny ustupující požadavkům kdejakých menšin, teplých či transvestitních občanů, se obdobně v případě rezistence OO zaměstnavatel dostává paradoxně do situace, kdy je spíše rukojmím OO, než tím, kdo firmu může spravedlivě řídit.
Běžní zaměstnanci sdružení v OO si totiž mezi sebou vyberou své zástupce, zpravidla ty nejagresivnější jedince, kteří pak mají prosazovat zájmy skupiny, což je přesně to, co ve skutečnosti nedělají. Vrcholoví odboráři se chovají jako politická reprezentace v tom nejhorším sociálně demokratickém slova smyslu. Kálí na zájmy své členské základny a jsou opojeni mocí a tím, že mohou ovlivňovat rozhodnutí řídících pracovníků, kteří na rozdíl od nich za svá rozhodnutí nesou plnou odpovědnost. Nekomunikují se svými členy tak, aby vyjadřovali názory tohoto reprezentativního vzorku, ale své vlastní postoje vydávají za postoje skupiny, do jejíhož čela se hrdinně staví. Na rozdíl od obyčejných zaměstnanců, byť organizovaných v OO, kteří mohou dostat výpověď, jsou vrcholoví odboráři nedotknutelní. Po dobu výkonu své funkce je ze zákona zaměstnavatel propustit nemůže a pobírají plat ekvivalentní své práci před vznikem funkce v OO, i když nepracují. Řekl bych, že takto vypadají jistoty a prosperita, jen by měl někdo plebejcům alespoň naznačit, že jich se to netýká, že jim je navěky souzena nejistota a nutnost na sobě neustále pracovat, neustále se učit novým věcem, prohlubovat své znalosti a mnoho dalších věcí, kterými parazit z OO musí přirozeně opovrhovat, neboť ho existenčně ohrožují.
Aby si vrcholoví odboráři udrželi moc, musí vytvářet bariéry mezi těmi, které zastupují a těmi, s nimiž vyjednávají. Velmi rádi ve svých komunikačních dovednostech využívají demagogie, polopravd, dezinformací, manipulací, provokací a všeho, co může přilít pomyslný olej do ohně, aby se rozhořel konflikt a oni tak opodstatnili svou existenci. To, že se zpravidla dovolávají do nebe volajících výhod odtržených od reality, je jen smutný fakt, který ve smršti lží, osočování a rozdmýchávání sociální nenávisti již málokdo z obyčejných zmanipulovaných lidí rozpozná. Je naprosto normální, že OO si v rámci svých donucovacích praktik berou co největší množství lidí jako rukojmí a těm samým lidem do očí tvrdí, že hájí jejich zájmy. Je to osvědčená praktika, jak všem na očích předvádět nejhorší prasárny a hlásat přitom ctnostné myšlenky.
Ať si každý udělá názor sám a posoudí, zda je v pořádku, aby zaměstnanecké výhody u některých státních firem nepodléhaly DPH, zatímco jinde ano. Tedy, abych byl přesný, to DPH odvede zaměstnavatel, takže dojde pouze k tomu, že nerentabilní činnosti budou ještě více nerentabilní, což odhalí přítomnost skrytých dotací, za jejichž zachování OO tak sveřepě bojují. Pravda, dojde k přerozdělení trhu práce, ale ne významnému. Normální ovšem je, že lidé se ve schopnosti obstarat si své potřeby prací různí a doby pod bičem bolševika, kdy byli v (_°_) všichni, jsou již pozůstatkem historie. Postoje se budou různit a každá strana bude mít své argumenty. Co mi ale nepřijde v pořádku, je stávka jako nástroj vynucování si svých zájmů. Levicově orientovaným OO a levicovějším politickým stranám došly argumenty, tak zbývá jen vyhrožovat. Pikantní je, že chtějí stávkovat v době, kdy obyčejní lidé jedou do práce, vodí děti do škol, ale již nejsou tak charakterní, že by někomu nahradili škodu či přijali odpovědnost za problémy, kterým obrovské množství lidí vystaví.
Být na místě politiků, nechal bych věcem volný průběh. Ať je klidně stávka. Třeba si obyčejní lidé musí uvědomit až na vlastní kůži, že ti, co chtějí zachovat své výhody, budou klidně terorizovat všechny ostatní, kteří žádné takové výhody nepotřebují, a to za jakoukoli cenu. Já bych neobracel svůj hněv k neschopné vládě, ale k těm, co stávku organizují a je jedno, zda by zaúřadoval soudce lynč nebo trestní řízení nebo očistný oheň v místech trvalého pobytu vrcholových zástupců OO. Světské soudy nejsou nic proti soudu božímu a jak známo, duši hříšníka je možné očistit a vyrvat ze spárů ďábla pouze ohněm :o).
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)