Česká Republika se demokratickou vůlí svých občanů vydala po skluzavce, po které se rozjelo už vícero režimů a která vedla zatím vždy do pekla. Na skluzavce je napsán tento dlouhý text: Ústavu, zákony a soudy je třeba přiohnout směrem od práva k službě lidu. Dopřejeme si ten luxus a budeme na vlastní kůži zjišťovat, zda tam pořád ještě vede, nebo toho necháme včas? Ještě to jde zastavit, ale je to den ode dne těžší.
Kdo by nepamatoval na sympatického Honzu Zemana, který coby režimu oddaný policista neváhal namířit vyslýchanému zbraní na hlavu nebo sáhnout ke lži, úskoku či provokaci, aby hájil spravedlivé zájmy lidu Československé socialistické republiky? Když to vidím, musím jen zalitovat, že naše zem se všemi výbornými lidmi, kteří v ní žili nebo žijí, klesla tak hluboko a dala této deformaci průchod.
Nedávno jsme na našem webu řešili poněkud zvláštní rozhodnutí soudu týkající se žhářů z Vítkova. Nebyl jsem si jistý, pokud jde o podstatu této kauzy, přestože“hodit zápalné láhve na dům“ a „hodit zápalné láhve na dům, ve kterém jsou lidé s úmyslem je zabít nebo zranit“ jsou dvě odlišné věci. Faktem ovšem je, že házet zápalné láhve na domy by se nemělo v žádném případě a mělo by se za to trestat – pokud ovšem nejste tzv. „antifašista“ a nejdete zapálit nemovitost německého písničkáře Franka Rennickeho, který je tzv. „pravicový extrémista“. To se pak netrestá vůbec a vyšetřuje pouze liknavě. Ano, nevěřím, že rozsudek nad žháři – nikoli vrahy – z Vítkova byl nezávislý a nestranný. Protože byl politický a vznikl na společenskou objednávku. Nevznikl v právním státě, ale v nějakém mimoprostoru politických a mediálních elit.
Nedávno jsme poslouchali skuhrání, že Ústavní soud v jednom určitém případě označil za nepřípustné důkazy, které byly získány nezákonně. Prý že takový rozsudek umožní nepotrestat tuneláře a mafii. Že nezákonně získané důkazy nejsou platné, je ovšem základem každého právního státu. Je chyba policie, že si neopatřuje důkazy podle zákona, vlastně je to zcela nepřijatelné. Kdybychom takové postupy akceptovali, spadneme rovnýma nohama do dob Honzy Zemana. Ale pokud jde o „tuneláře“ a „mafii“, pak budiž všechno jinak.
Nejnověji zde máme rozsudek nad „pirátem“ Lacinou. Před soudem ani nyní po soudu jsem neslyšel o jediném důkazu, že Lacina vytlačil auto jedoucí v souběžném pruhu ze silnice úmyslně. Patrně takový důkaz neexistuje, alespoň žádný takový důkaz média nezmínila, což je za situace, kdy se široce diskutuje každý detail Lacinova profesionálního i řidičského života, přinejmenším pozoruhodné. K dispozici veřejnosti je rozmazané video. Navíc pochybuji o zákonnosti tohoto důkazu, protože jej pořídil subjekt, který na to nemá právo, ale zato má zájem na prohlubování represe na českých silnicích – firma Kapsch. Dále ke k dispozici výpověď posádky havarovaného vozu a Laciny (z principu obě zaujaté) a znalecké posudky, z nichž minimálně jeden hovoří paradoxně v Lacinův prospěch. Protože nemám po ruce skleněnou kouli ani láhev od piva koupeného ve slevě v Lidlu, nemohu vidět Lacinovi do hlavy a číst jeho myšlenky, takže nemohu říci, že souběžně jedoucí auto vytlačil ze silnice úmyslně nebo v důsledku nepozornosti. Zbytek jsou jen dedukce na úrovni „mně se zdá že asi určitě…“ Situace je tedy nejasná. Soud má buď v ruce něco, co bezpochyby úmysl dokazovalo (a nevíme o tom), nebo se měl držet zásady „in dubio pro reo“ a v pochybnostech rozhodovat ve prospěch obžalovaného, protože je to tak správně, a odsoudit ho za způsobení dopravní nehody z nedbalosti. Byl zde však přítomen jiný faktor, totiž nátlak médií, která v tom měla od počátku jasno.
Lacinův případ byl pro média ideálním „eventem“, který se dá předestřít masám a vyvolávat v nich obrovské emoce. Na Lacinově straně „drahé“ auto (ve skutečnost Škoda Superb, podřadná parodie na luxusní vůz, pro většinu diváků však nedosažitelná), manažerská pozice, zdrženlivá a málo úderná vyjádření pro tisk, evidentně poznamenaná poradou s advokátem. Na straně řidičky Mazdy stojí emotivní vyjádření, slabší starý automobil a skutečnost, že je žena. Nabízí se konstruovat představu neduživé slabé víly v konfliktu s všemocným managerem v drahé limuzíně. Zajímavé je, že k osobě Lacinově víme skoro všechno včetně poměrů na jeho pracovišti, ohledně řidičky Mazdy nepadlo ani slovo. „Společenská poptávka“, pardon, zájem establishmentu na dalším utahování šroubu v oblasti (nejen) dopravní legislativy v kombinaci s výše zmíněným je příčinou toho, co právě nyní sledujeme. Už tu dávno nejde o nějakou kolizi, Lacinu, Mazdu, pivovar apod, nejde o to, jak to bylo doopravdy, teď jde jen o to, formovat veřejné mínění.
Můžeme vnímat kouzlo vizuální prezentace. Přísloví, že je lepší jednou vidět než desetkát slyšet, v tomto případě dokonale demonstrovalo svou pravdivost. A tak je schopné nezanedbatelné procento veřejnosti, dokonce čtenářů tohoto webu tvrdit, že z rozmazaného videa jsou schopni vidět to, co tam zaručeně není a z pohybujících se pixelů rozpoznat řidičovy úmysly, ačkoli je to stejný nesmysl jako „vidím, že mám hlad“. Soudy v zápase s médii tentokrát kapitulovaly a nechaly média soudit, přičemž soudy pouze vyřídí papíry. Je dobře, že se Lacina odvolal, budeme vidět, kam až to zajde.
Reakce veřejnosti na rozsudek v různých internetových diskusích jsou většinou naprosto odporným přepadem morální žumpy. Sračky tečou všude. Například podle tohoto pána patří Lacina nejen do kriminálu, ale navíc by se pak měl na neurčito věnovat sebemrskačství formou otrockých prací v rámci korupční kampaně Nemyslíš-zaplatíš, kterou pro český stát natočil režisér, který jezdí opilý. Rád bych připomněl všem účastníkům celonárodní soutěže o co nejkategoričtější odouzení Lacinova skutku a pokřivení vnímání práva veřejností, že to budou bezesporu oni nebo jejich děti, kdo na tuto degeneraci doplatí. V kůži páně Laciny totiž můžeme stanout doslova každý.
Hovoří se o exemplárních trestech, výstražných trestech. Stejně tak se hovořilo o exemplárních trestech v dobách Horákové a já si mohu smutně pogratulovat, že jsem v prvním článku na toto téma byl opět proti své vůli vizionářem.
Dopravní experti – většinou bývalí policisté z dob komunismu – se shodují, že trest je vysoký, proto odstrašující a proto dobrý. Například expert Hořín, jinak velký podporovatel různých represivních programů, řekl toto: „Nedovolím si hodnotit verdikt nezávislého soudu, ale je to dobrý signál, navíc oceňuji, jak se o té nehodě mluví na veřejnosti a v médiích. Trest mi přijde adekvátní.“ Osvědčená konstanta, expert Huml, zase prohlásil: „Podle soudu to nebyl nedbalostní trestní čin, kdyby to bylo neúmyslné, trest by byl úplně jiný. Myslím, že trest je přiměřený a velmi výstražný pro lidi, kteří se chtějí na silnicích podobně chovat.“ Přesto, pokud čtete mezi řádky, možná vám neunikla další věc. Dopravní „experti“ se předhánějí, kdo pokřivený rozsudek soudu více pochválí, ale ani jeden nepoužil slovo „spravedlivý“. Možná poslední zbytky cti v jejich oportunistických myslích, možná to slovo vůbec neznají.
Právo srazil z boku pořádně rozjetý „společenský zájem“, vyjelo mimo silnici, narazilo do svodidel, převrátilo se na střechu, nikdo nepřežil. Došlo i ke zničení hmotných věcí – odnesly to stejné váhy a jeden metr.
(Zatím nikdo nehlasoval)