Tak jsme se zamysleli nad tím, čím bude jezdit euroobčan v roce 2038. A čím budu jezdit já letos?
Počet automobilů v naší domácnosti se pohybuje kolem čísla 4. Jsou to všechno celkem obyčejná auta, nejstarší je z roku 1993 a nejnovější z roku 2004. Seat Cordoba, který používám asi nejčastěji, má najeto kolem 60.000km převážně na trasách do 150km. Cordoba funguje dobře a nebyl s ní za ta léta naprosto žádný problém, jediné, co bylo nutno vyměnit, byly filtry a pneumatiky. Myslím, že Ibiza/Cordoba je zajímavou alternativou pro ty, kteří chtějí kompakt a nechtějí Koreu ani Fabii, protože nabízená technika i výbava je pořád ještě slušná. Nevýhodou tohoto auta je mizerný výhled dozadu, nízká životnost laku (pořád na něm vznikají nějaké škrábance) a tvrdý podvozek (15″ nízkoprofilové gumy z vás na D1 vymlátí zubní plomby).
Problém není urgentní, nepotřebuji nové auto hned, protože mohu každé ráno nad hromádkou klíčků dělat entetýky dva špalíky, a teoreticky bych nepotřeboval auto vůbec žádné, protože mám možnost v případě potřeby použít auto z půjčovny za firemní ceny, které jsou výhodné natolik, že by se to mohlo i vyplatit. Také nemám čas chodit po autosalónech, zkoušet, zkoumat a porovnávat, protože chodím z práce domů, když autosalóny zavírají. Výběr auta v mém podání je tedy náhodný a celkem zdlouhavý proces.
Kritéria? Určitě nechci auto na naftu. Až budu potřebovat traktůrek, dojdu si do Mountfieldu a zatočím kolem naivity. Nepotřebuji combi a nepotřebuji ani velký kufr. Obvyklé tvrzení motoristických médií o tom, že velký kufr je pro českého řidiče nezbytností, nepadá v mém případě na úrodnou půdu. Nevzpomínám si, kdy jsem kufr naposledy zaplnil. Nepovedlo se mi to ani u Favorita, který má kufr minimální. Možná to bude tím, že nejezdím o dovolené do Chorvatska venčit konzervy. Preferoval bych opět segment B, protože mě Škoda Superb naučila, že manévrovatelnost v městských podmínkách má svoji hodnotu. Auto by nemuselo stát přes půl mega. Jak jsem k tomuto číslu došel? Inu, amortizace soukromého vozu použitého pro firemní účely činí 4,10 Kč/km. Tuto hodnotu někdo spočítal a celkem věrně odráží hodnotu jednoho ujetého kilometru. Protože za pět let nenajedu soukromě více než 100.000km, s vědomím této sazby mi vychází cena vozu někde kolem 400.000 Kč. Jinak řečeno, jeden ujetý km by pak byl příliš drahý. Z výbavy požaduji jako minimum centrál na dálku (reálně šetří čas) a kola nahlínách pyčo, protože se mi to líbí. Klimatizace není obligatorní, pokud není nad 30°C, jezdím s A/C off i s auty, která ji mají (bolí mě z ní fkrku). Jinak auto pro mě není otázkou stylu ani prostředkem identifikace se s nějakou sociální skupinou, jde mi jen a pouze o to, abych se v něm dobře cítil.
Propadli
Citroen C4: Krásné auto s krásnými křivkami (asi pocta Béziérovi a de Casteljeauovi) má uvnitř bezúčelné homosexuální nesmysly. Jak 1.4, tak 1.6 benzín jezdí pěkně. Nevýhodou jsou měkká sedadla, těstovitý podvozek a pevný střed volantu. Právě to poslední mě přimělo C4 diskvalifikovat. Dělal jsem to nerad.
Ostatní auta z koncernu PSA: Ty prostě nechci. Kromě toho jsem nedávno vystříkal hasící přístroj a zatím jsem nekoupil nový. P307 jsem viděl za poslední čtyři roky hořet dvakrát, vždy se vznítilo něco mezi motorem a kabinou. Podivná móda velikých rozesmátých tlam mi také neučarovala a oteklý předek P308 s boulí na kapotě kvůli ochraně chodců tomu všemu nasadil korunu.
Škoda Fabia: Nová fabia dokonale odráží (ne)vkus Paroubkova voliče. Když ji vidím, mám chuť si navléci tepláky, pozřít sójový vuřt a vydat se do Lidla omrknout slevy. Nedávno jsem v Auto Jarov čekal na dokončení servisní prohlídky Choroby a přitom jsem okouněl ve všech autosalónech včetně Škody. Krabice vyšla na 360k a to mi za něco tak hrozného připadá skutečně příliš. Prodavači jsem řekl, že to auto je hnusné a že jej navrhovali diletanti, už to asi slyšel mockrát, protože se ani neurazil.
Renault Thalia: Jezdí pěkně, ale už stárne. Je to na něm poznat. Jinak je to opět zajímavá alternativa k Fabii, kterou co do užitných, jízdních a také estetických kvalit strčí s přehledem do kapsy.
Honda Civic: Velké očekávání a ještě větší zklamání. Motor „1.4“ je 1.3, která pohání Hondu Jazz. S těžkým a velkým Civicem nehne. Namontovat na auto s jedna trojkou gumy o šířce 205 znamená mu hodit klacek pod nohy. Na 100 km/h auto zrychlovalo asi jeden otčenáš. A to vše za půl mega, pan Honda se asi posral. Jako bonus pak otřesný metrosexuální interiér navržený nejspíš ve spolupráci s časopisem Cosmogirl. Prodejce se celkem nebránil mi za skoro stejnou cenu nabídnout 1.8, s cosmo interiérem nenadělal nic.
Seat Leon 1.6: Hrozná kombinace historického nízkootáčkového motoru s dvouventilovou technikou a převodovky s krátkými kvalty zaručeně odpudí každého, kdo nachází v autě prostředek nejen dopravy, ale i zábavy. Jaktěživ nepochopím, jak koncern VW dokázal vyrobit auto se šestnáctistovkou tak, aby jehlo hůře než čtrnáctistovka. VW prostě umí divy.
Renault Mégane: Slušná výbava za slušnou cenu má zřejmě zákazníkovi kompenzovat nepovedený samoúčelný design a průměrné jízdní vlastnosti. Nový Mégane už pravděpodobně nebude vypadat tak odpudivě.
Volvo C30: Rada z diskuse u podobného článku napsaného před časem. Je sice mírně dražší než stanovené cílové náklady, ale pohled na něj vyšší cenu ospravedlňuje. Diskvalifikováno z praktických důvodů, auto je dvoudvéřák, dveře jsou delší a zarazí se o zeď v garáži tak, že se nedá vystoupit.
Všechna auta z koncernu Ford: Ty chci asi tolik jako PSA. U PSA za to může chybějící technická kompetence všech zaměstnanců této firmy, které jsem kdy potkal. Zejména mi utkvěl jeden vývojář, který nechápal, že dodavatel potřebuje model nebo alespoň výkres toho, co po něm PSA chce. Vždyť jsem vám přece poslal ten mail. U Fordu za to může totální arogance pracovníků firmy. Něco jako „já ´sem vod Forda a ty se ze mně poser“. Je to škoda, protože Focus jsem si docela oblíbil a strávili jsme spolu dost kilometrů na to, abych mohl říci, že to je výborné auto. Dokud ovšem firma Ford nezačne chápat, že jeden každý zaměstnanec uvnitř utváří dojem o firmě navenek, nebude mít impérium pana Henryho přístup do mojí peněženky.
Toyota: Z ideologických důvodů jsem vynechal i Toyotu. Jakožto pracovníkovi v automobilovém průmyslu je mi neustále překládána jako vzor, ale když se na ty jejich káry podívám zblízka, vidím plechovku s kvalitou Chevroletu, ale narozdíl od něho zaplněnou druhořadými a zastaralými technickými řešeními, a to vše za nehoráznou cenu. Zejména na Toyotu Yaris mám alergii od doby, kdy jsem s ní cestoval do Prahy na letiště, kromě toho červený Yaris je pro mne synonymem pro komplikace v silničním provozu, například řidičské neohrabanosti. Musel bych být v bezvědomí, abych do autosalónu Toyota byť jen vstoupil.
Auta z Koreje: Diskvalifována, protože mě žádné nezaujalo. Ne že bych proti nim něco měl. Korejské poměry trochu znám a z koupě korejského auta bych neměl sebemenší obavy. Hodnota, kterou zákazník dostane za své peníze, je u korejských aut aktuálně asi největší a Schkoda Werke mají štěstí, že emoce stojí na jejich straně, jinak je na českém území Cee´d zadupal do země.
Postoupili
Renault Clio 1.2TSE zvaný interně urvanej dred (akční model Rip Curl). Auto jede dost dobře na to, aby se jízda s ním dala označit za zábavnou. Má nejmenší turbomotor nyní na českém trhu dostupný. O jeho životnosti si nedělám iluze, ale to není zrovna problém, který by mně tížil (strategie „čtyři roky a pryč“). Nevýhodou je všudypřítomná odfláknutost a málo místa vevnitř.
VW Golf V 1.4TSI je k mání za celkem málo peněz (459k podle ceníku). Motorek TSI je tichý, malé turbo nemá výrazný turboefekt a trochu si odfukuje. Zahrabat ho do kredenciózního Golfu je tak trochu škoda.
Seat Leon 1.4-16V: Základní motorizace se dobře vytáčí, motor má příjemný brumlavý zvuk, ale tak nějak to neeeejeeede. Hlavně předjíždění je problém, 1.4 je na mezi aktivní bezpečnosti. Za zmínku stojí vynikající a v této kategorii nepřekonaný podvozek. K využití jeho potenciálu je třeba něco silnějšího, ale šestnáctistovka byla diskvalifikována a dvoulitry neupotřebím. Donedávna byl tento stav konečný, ale pak došlo k tomu, že se na trhu objevil
Seat Leon 1.4TSI, který čistě papírově nabízí ucházející dynamiku za rozumné peníze. Víceméně čekám, kde najdu vozidlo ke zkušební jízdě, v Čechách těchto aut zatím moc nepobíhá, například v jižních Čechách byly zatím objednány tři. Leon s malým turbobenzínem má šestirychlostní převodovku, měl by jezdit za nějakých šest litrů a je o dva metráky těžší než 1.4 bez turba, což do jisté míry eliminuje výhodu plynoucí ze silnějšího motoru. U Leona mě dále zaujal nekomplikovaný interiér, dobrá sedadla (zejména v kombinaci s malým sportpaketem za nějakých 14k) a design, nevýhodou je mizerná viditelnost z auta ven a znatelné úspory na různých izolačních materiálech, což má za následek větší hluk pronikající dovnitř od motoru a od kol.
Fiat Brava 1.4/1.4 T-Jet: Situace je podobná jako s Leonem. Základní jedna-čtyřka se mi na tak masívní automobil zdá slabá, navíc je ještě méně pružná než stejný motor od VW. Výhodou základní motorizace Fiatu je šestirychlostní převodovka. Přesto mi připadá lepší sáhnout po motoru T-Jet, ale proti tomu zase hovoří vysoká spotřeba paliva (psali v novinách) a dále je Brava oproti Leonu znevýhodněna pytlovitými sedačkami a obtížným nastupováním do vozu (je třeba zaklonit se). Jak vidíte, uchýlil jsem se poněkud ze segmentu B, ale bohužel je nabídka na trhu kompaktů tak zoufalá, že nezbylo než hledat o kategorii výše. Rozhodování mezi Bravou a Leonem je skutečná Sofiina volba. Také asi vidíte, že inklinuji k malým přeplňovaným pohonným jednotkám. Diskusi na téma výčepního moudra „vobjem ničím nenahradíš, ani turbem nééé“, ke které jsem pravděpodobně nyní zasadil semínko, hodlám postříkat pesticidem v podobě tohoto klipu – dejte volume doprava, nechte ho proběhnout a pak to můžeme řešit.
Seat Ibiza 2k8: Nová Ibiza byla představena a totálně otrávila redakci Světa Škodomotorů, protože bude stát na jiné platformě než Fabia II. Ona ta platforma tedy není tak úplně nová, spíše je to pokračovatel platformy předešlé, ale přesto zde vzniká moderní a podle prvních informací výjimečné auto. Také dobře vypadá, ačkoli už není dílem W. da Silvy, ale jeho nástupce Doenckerwolka. Ale co ty motory, kurwadraht? Tříválec HTP, no to děkuju pěkně. Osvědčená 1.4 a motor 1.6-16V, krám století s nepružným chodem a velkou spotřebou. Kam se poděla 1.4TSI? Připravovaná 1.2 turbo? Hmm? Koncernová politika, kdy se moderní technika uvolňuje mimo VW s největší opatrností, devastuje nadějné projekty dceřinných společností.
Mitsu Lancer: Zajímavé auto, se kterým jsem si ještě nesjel. Doufám, že se nebude opakovat fiasko utrpěné v Hondě.
Alfa Romeo 147: Vybíhající automobil (bude nahrazen kompaktem Mito) se dá pořídit ze extrémně zajímavých 400k s motorem 1.6 Twin Spark. Na Alfy mám odjakživa dost těžkou úchylku. Nevýhody této koupě jsou dvě. V jižních Čechách není autorizovaný servis, což by mi až tak nevadilo, ale především auto poněkud zastaralo a snad jen jeho nadčasovost brání tomu, aby bylo vysloveně out.
Opel Corsa: Nikdy bych si nemyslel, že bych uvažoval o zakoupení Opelu. Nicméně jeden exemplář se nám před časem usídlil doma (Corsa 1.2-16V z roku 2000) a funguje víc než dobře. Vlastně jsme na něj ani nehrábli, jezdí jako z praku a až na podvozek je to příjemné autíčko. To mě přimělo vydat se prostudovat novou Corsu i Astru. Líbily se mi obě. V létě bychom se měli dočkat malého turbomotoru, tedy alespoň vím, že přípravy probíhají.
Během probíhajícího poptávkového řízení jsem konfrontován s fenoménem, kterého ekonomické pozadí dost dobře nechápu. Prodávající se podivují, že nechci auto na leasing. Je snad prodej aut na leasing tak obvyklý, že cokoli jiného je podezřelé? Dokonce se mě snaží pokutovat ve stylu „je to za čtyřista dvacet, ale když budete chtít za hotový, tak za čtyřista padesát“. Co je tohle za trik? Bral jsem rozum, když prachy cash byly to nejlepší, co se dalo v rámci ekonomiky dostat. Teď už to asi neplatí.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)