MDČR a bodový systém

Featured Image

Otázkou, k čemu je vlastně bodový systém a zda přinesl slibované bezpečí a eliminaci arogantních řidičů z našich silnic, jsme se zabývali několikrát. Používali jsme různé ukazatele, ať už přímé nebo nepřímé, a vždy nám z toho vyšlo, že kromě korupce na magistrátech a u policie nepřinesl nic.

Například představitelka bezpečnostní agentury zvané Věci veřejné Reedová přišla s příkladem:

Pan Kolohnát se Dlouhou Vsí řítil rychlostí větší než 75 km/h. Netušil ovšem, že v křoví číhají policisté. Náhle ho zastavili. „Tak mladý pane, bude to za dva tisíce a pár bodíků… Nebo za pětistovečku bez bločku?“

Paní Reedová, bývalá náměstkyně zmr. Béma, o tom jistě ví svoje a tak zná i nějaká řešení. Nezbývá si než položit následující otázky:

a) Proč policisté číhají v křoví?
b) Proč mají policisté pravomoc vybírat pokuty hotově?
c) Kdyby neexistovaly české likvidační pokuty, měl by řidič důvod nabízet policistům úplatek?
d) Kdyby neexistoval český likvidační bodový systém, měl by řidič důvod nabízet policistům úplatek?

Čtenář našeho blogu, říkejme mu pan Jan, se rozhodl dobrat fakt o bodovém systému jinou cestou. Byl patrně zcela nezaujatý, prostě chtěl vědět, jak to funguje. Jak o sobě sám napsal, umí pracovat se statistikou, takže umí vidět souvislosti mezi čísly. Také znal deklarovanou funkci bodového systému obsaženou v očekávání, že řidič, který má nějaký bod, zkoriguje sám své chování natolik, že nebude ohrožovat ostatní tedy například bourat.

Pan Jan položil proto v listopadu 2009 Ministerstvu dopravy České republiky následující dotaz (mimojiné):

1. Součet řidičů, kteří k datu 31. 12. roků 2006, 2007, 2008 měli 7 bodů za trestný čin  podle §224 zákona 140/61Sb. v platném znění. Tyto údaje jsou ve zveřejněných statistikách  uváděna pouze za jednotlivá čtvrtletí.
2. Počet těch řidičů definovaných bodem 1, kteří před udělením 7 bodů za trestný čin podle §224
zákona 140/61Sb. v platném znění měli 0 bodů v roce 2006, 2007, 2008 a počet těch, kteří před udělením 7 bodů měli více než 0 bodů v roce 2006, 2007, 2008.
3. Počet řidičů, kteří před udělením 7 bodů měli n bodů, kde n = 1 až 11, v roce 2006, 2007, 2008

(Zákon 140/1961Sb. je trestní zákon. Od 1.1.2010 je nahrazen zákonem 40/2009Sb., tzv. trestním zákoníkem.)

Tedy jinak řečeno, chtěl vědět:
a) kolik řidičů, kteří dostali 7 bodů (zpravidla tedy způsobili vážnou dopravní nehodu) měli předtím nějaké body
b) kolik řidičů, kteří mají 12 bodů, dostalo předtím 7 bodů za zavinění nehody s těžkým zraněním nebo usmrcením

Odpověď na tyto otázky umožňuje zodpovědět, zda
a) premisa bodového systému funguje. Pokud by tomu tak bylo, pravděpodobnost způsobení nehody s těžkým zraněním nebo s usmrcením by u řidičů bez bodu a bodovaných řidičů nebyla stejná.
b) zda řidiči, kteří „se vybodovali“, jsou skutečně ti nebezpeční

Odpověď na tyto otázky má pouze MD. Z veřejně dostupných dokumentů, tedy například rozborů předkládaných MD veřejnosti, se tato fakta vyčíst nedají. Ačkoli, alespoň z mého pohledu, se jedná o významné ukazatele fungování celého systému.

Odpověď MD?

Žádost se odmítá.

Důvody odmítnutí:
– ochrana osobních dat (nesmysl, protože žadatel požadoval pouze počty řidičů a ne cokoli, co by mohlo jen vzdáleně připomínat osobní údaj ve smyslu zákona)
– strukturu výstupů z databází bodového hodnocení určuje MD a toto v této struktuře není
– žadateli tyto údaje neposkytne kromě výše uvedeného také proto, že na poskytování informace z registru řidičů se nevztahuje zákon 106/1999Sb., nýbrž pouze §121 zákona 361/2000Sb. Podle něj MD poskytuje informace z registru řidičů pouze orgánům činným v trestním řízení, policii a obcím. Tak nehorázný nesmysl může vymyslet jen úředník nebo totální blb. Ukazuje to ale na zoufalost, s jakou se MD snaží zabránit JanuF získat data z registru.

Doslova se dále v textu odpovědi píše:

Ministerstvo dopravy požadované statistické údaje nemá zpracované a informaci ve smyslu definice uvedené v § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. (záznam na jakémkoli nosiči, dokument) nemá, a proto by muselo pro vyřízení žádosti statistické údaje zpracovat a požadovanou informaci tak teprve vytvořit.

Tzn. ministerstvo vůbec tyto údaje nevyhodnocuje (protože je ani nemá).

Protože pan Jan byl přesvědčen o tom, že jeho žádost o poskytnutí informací byla oprávněná a odmítnutí MD bylo nezákonné, postupoval dále podle zákona 106/1999 a podal odvolání. MD v zákonné lhůtě neodpovědělo, pan Jan podal žádost o ochranu před nečinností podle správního řádu. Poté MD po pouhých třech měsících od podání odvolání prvotní zamítnutí potvrdilo. Nějakou otravnou lhůtou stanovenou zákonem o přístupu k informacím se MD přece řídit nebude.

Byl už březen 2010 a pan Jan si dal pauzu. V červnu podal žádost ještě jednou, přičemž v její formulaci provedl drobná vylepšení, aby ministerstvo, resp. jeho Odbor komunikace s veřejností, vedený charismatickým a inteligentním panem Hanzelkou, vůbec pochopil, co chce. Žádost byla doplněna dotazem na strukturu databáze registru řidičů. Tato žádost byla až na jeden bod zamítnuta se stejnou argumenací (metoda copy-paste, pan Hanzelka asi právě pospíchal na nákup propagačních předmětů). MD poskytlo čísla k dotazu č.2, který byl doslova identický s bodem č.1 v první, odmítnuté, žádosti. Konkrétně odpověď na dotaz č.2 (původně č.1, počet sedmibodových řidičů): (rok/počet): 2006/49, 2007/1142, 2008/1691, 2009/1064. Pokud má někdo ze čtenářů chuť a trpělivost jistit, zda počet obodovaných odpovídá policií vykázaným počtům usmrcených a těžce zraněných, pomůže mu k tomu policejní statistika.

Odmítnutí poskytnout strukturu databáze zdůvodnilo MD děs nahánějící argumentací. Struktura databaze je totiž tajná, i když ne tak tajná jako seznam agentů BIS. Jména polí jsou jen v režimu “vyhrazené” a “důvěrné”. Parchant Velký Bratr ovčany šmíruje, ale ovčan ani nesmí vědět, co přesně šmíruje. Soudit se o informace pan Jan nechce, jednak proto, že nejen ví, jak dlouho trvá běžný správní spor s úřadem, ale ví i to, že ani v případě naprostého soudního úspěchu by data nemusel dostat. Nicméně faktem je a ukázalo se to dostatečně jasně, že ministerstvo vůbec nemá k dispozici údaje, které by mělo jinak vysypat z rukávu. A zveřejnit je ve svých publikacích o bodovém systému.

Uvedené údaje by patrně byly „kritické“ pro hodnocení účinnosti bodového systému. Mohlo by se totiž ukázat, že:
a) semibodoví řidiči způsobují nehody úplně stejně často jako bezbodoví, jednobodoví nebo kteříkoli jiní
b) řidiči získávají dvanáct bodů především za marginální delikty

Bodový systém má oficiálně zvýšit bezpečnost na silnicích postihem nehody způsobujících řidičů. Pokud by to tak bylo, pak by řidiči, kteří způsobí nehodu se zraněním nebo smrtí, což je trestný čin za sedm bodů, měli před udělením těch sedmi bodů už nějaké jiné body. Samozřejmě ne všichni. To se dá matematickou statistikou vyhodnotit. Ministerstvo to nedělá. Z technického hlediska to určitě není problém. Je to pár jednoduchých dotazů nad existující databází.

Pan Jan je právní laik, jedné právní zajímavosti si však všiml. Ústavní soud i Nejvyšší správní soud občas zruší nějakou tu obecní vyhlášku či opatření obecné povahy s použitím argumentace o tzv. materiálním právním státě. Soudy se přitom opírají o Ústavu ČR a Listinu práv a svobod. Podstatou argumentace materálním právním státem je to, že ovčanům může vládnoucí panstvo ukládat povinnosti, ovšem ne úplně libovolně. Musí ctít pár zásad, mezi něž patří i to, že uložená povinnost musí vést ke splnění cíle, kvůli kterému byla uložena, a použitá míra donucení musí být úměrná cíli. A tady je slabé místo bodového systému. Panský stát neví a vůbec nezkoumá, jestli BS plní to, proč byl přijat. Jeho vynucování ničí lidem život a některé postižené zbavuje i možnosti výdělku. Je to tedy zbytečná buzerace a postižení ovčani mají možnost dát cestou ústavní stížnosti návrh Ústavnímu soudu na zrušení příslušného zákona. V řízení musí být ovčan zastoupen advokátem, nebo sám mít právnické vzdělání.

Postup k zrušení BS Ústavním soudem je tedy následující: Řidiči, kterým 12 bodů snížilo životní úroveň o řádově 20 000 Kč a omezilo jejich svobodu zákazem řízení, podají s poukazem na svoje utrpení a neúčinnost BS společnou ústavní stížnost s návrhem na zrušení BS. K nim se mohou připojit i ti, kteří pouze platili brutální pokuty, zejména pokud mají malé příjmy. Postižených je hodně – 12 000 vybodovaných a skoro milion pokutovaných. Náklady na advokáta by byly do 50 000 Kč a postižení se na něj snadno složí. Jsme sice národ zbabělců a předposranců, ve velkém počtu postižených by se snad několik odvážných našlo. Kdo se ujme organizace?


07.11.2010 D-FENS s přispěním Jana F.

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
270x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017