Ukázalo se, že prodejny Julius Meinl opravdu umí nabídnout zákazníkovi něco navíc.
V prodejně Julius Meinl v Tetter City (České Budějovice), v Lannově ulici, tedy v přízemí domorodého obchodního domu Prior, vyvinul lokální management spolu se zaměstnanci proces, kterým upgradoval staré potraviny na nové. Prostorům, kde byly potraviny skladovány a recyklovány, se místní hantýrkou říkalo „kafilérka“ a prostorům, kde se následně potraviny prodávaly, se říkalo „úsek lahůdek“. Upgrade spočíval v omývání především salámů a sýrů různými roztoky, například slanou vodou nebo octem, aby z jejich povrchu zmizela plíseň. Po potření olejem (doufejme, že jedlým a ne třeba vyjetým) oslnily produkty zákazníka atraktivním leskem.
Náš spolupracovník a bratr v boji aleff si nyní musí připadat jako vizionář.
Prodejna Julius Meinl se nachází v centru ČB a spolu s poněkud vzdálenejší Delvitou představuje jediný obchod, kde mohou nakupovat lidé v centru žijící. Je to obchod velice ubohý, špinavý, s neuspořádaným a chaoticky doplňovaným zbožím, líným a blbým personálem, gumovým pečivem a shnilým ovocem. Snaha najít viditelně nenahnilý pomeranč nebo rajče připomínala slosování sportky. Ubohý obchod to vždy byl a snad jen suicidní tendence mohly zákazníka přimět k tomu, aby si zde koupil cokoli, co není zabaleno od výrobce. Anžto se budějovická smetánka přestěhovala do okrajových částí jako je Kodetka či Srubec, aby mohli vhlížet do Tetterovy prdele s kopce, dá se předpokládat, že v této prodejně nakupují sociálně slabší zákazníci, kteří nemají finančně nebo fyzicky na to, jezdit každý den do vzdálenějších obchodů. Jako první mě napadá zákaznický segment důchodců obývajících byty v historické zástavbě. Je jasné, že důchodce nemá šanci tyto triky prokouknout, deset deka vysočiny pro něj představuje zcela jednoznačně blackbox, jehož obsah identifikuje až doma, pokud vůbec. Nemá dost energie na to, aby zjednal nápravu své pozice podvedeného. Fatalisticky přijme prohru a příště tam jde zase.
S vědomím si tohoto musím jednání Meinlu označit za mimořádně zavilý zmrdský hyenismus.
Ukažme si tedy prstem. Vedoucím prodejny byl ca do podzimu 2003 pan Karel Plátenka. Plátenka odešel z Meinlu do Intersparu, kde pracuje na řadové pozici. O příčinách jeho odchodu lze spekulovat, Plátenka se ovšem jeví jako slušný člověk, který navíc je nadále uveden jako vedoucí provozovny na webu firmy Julius Meinl a.s., čímž utrpěl nyní jistou úhonu. Ryba smrdí od hlavy. Hlava se jmenuje Herbert Vlasaty. Vlasaty zřejmě s krmením bývalých krajanů odpadem problém neměl. Pro správnou představu o rozsahu infekce pohleďme třeba na jméno pana Jana Bachury, r.č. 731101/2885, který je současně prokuristou OMV Česká republika, s.r.o a který byl donedávna členem představenstva Julius Meinl a.s.
Firma Julius Meinl a.s. končí na českém trhu svoji činnost, nikoli v souvislosti se skandálem, ale proto, že vlastník firmy, rodinný klan Meinlů z Rakouska, už nehodlá v oboru maloobchodu s potravinami podnikat a bude se věnovat obchodu s realitami. Koncern sám se nachází ve finanční krizi od roku 2000. Na jedné straně tedy máme firmu, která prodává zhruba totéž, jako sítě jiné, které jsou ovšem silně ziskové, ale která provozuje procesy recyklace prošlých potravin a tím pádem nižší náklady. Asi vás napadá, že je zde jistý nepoměr, jehož vysvětlení ponechám na každém z vás. Ostatně vaše problémy s játry jsou ve srovnání s majestátností limuzíny Audi S8 pana akcionáře nepodstatné.
Plísně na potravinách vytváří jako produkt svého růstu toxiny, které výrazně poškozují játra. Míra poškození a regenerace po něm je otázkou toho, jak byl zákazník Meinlu věrný, v každém případě s trvalými následky nutno počítat jako s reálnými. Sám jsem toto prožil po úspěšné otravě žluklými buráky a musím říci, že ten přibližně rok komplikací bych nikomu kromě soudruha Grebeníčka nepřál. Druhým bonusem věrného zákazníka může být rakovina, anžto produkty růstu plísní jsou karcinogenní. Proces distribuce jedů a karcinogenů mezi lid nesl znaky činnosti organizované, kdy ostatní prodejny řetězce dovážely prošlé zásoby do předmětné recyklační prodejny. Ve věci tedy muselo být zapojeno podstatně více činitelů firmy, než vedoucí a personál prodejny Lannova 22. Vzhledem k nezamaskovatelnému objemu nutné logistiky dokonce předpokládám, že se tak dělo se souhlasem nebo přinejmenším tolerancí vrcholového vedení firmy.
Zřejmě až ukončení činnosti bylo impulzem k tomu, aby se o obchodních praktikách řetězce Meinl (ano, řetězce. Jak jsme si řekli, jednalo se o korporátní činnost více prodejen) dozvěděla široká veřejnost. Latentně mohou repasované lahůdky ležet na pultech kdekoli jinde ve vašem oblíbeném obchodě. Na příkladu Meinlu vidíme zřetelně, jaké konkrétní dopady vyvolává „supermarketová kultura“ do života každého z nás. Pokud by podobné praktiky užíval nějaký konkrétní obchodník, znamenal by skandál jeho lokální znemožnění, které by ho na léta v oboru zcela odepsal. V případě marketů je to tak nějak každému vohnoutovi jedno, hlavně že je jeho taška plná.
Zajímavý otazník představuje i kontrolní činnost státních institucí. Předpokládám, že Meinl neprovozoval zušlechťování starých salámů první týden, ale po nějakou poměrně dlouhou dobu, během které vytvořil spolehlivé technologické a logistické postupy s optimálními výsledky. Během celé této doby to nikoho příliš nezajímalo, až nyní, pád týdnů před ukončením jeho činnosti se to s velkou slávou „zjistilo“. Připomíná to ono obdivované zavření čínských restaurací, které nedodržovaly hygienická pravidla při přípravě jejich kočičích a psích specialit. Restaurace fungovaly léta zcela nerušeně, až teď najednou „se to tam tak zkazilo“. Vypadá to, že pro ČOI a SZPI jsou některé instituce nedoktnutelné.
Například i Hypernova nabízí jako bonus myší hovna. Sebeobrana leží tedy v rukou každého jednotlivce, což neznamená, že musí být neúčinná. Systém dennodenní šikany a terroru ze strany nás zákazníků by jistě přivedl prvoliniové zmrdy na pozicích vedoucích úseků a provozoven do stavu zoufalstvím chudáka sevřeného do kleští asertivních zákazníků a top manažerů hovořících cizí řečí a pedanticky požadujících nepřekračovaní takové kvóty na ztratné, kterou by v rodné zemi nikdy stanovit nemohli. Zvláště co by třikrát denně museli odstraňovat ze svých bot a oděvu stopy prošlého jogurtu, případně si vytahovat z konečníku nahnilý banán. Je jen na nás zákaznících, kam až v těchto bohulibých aktivitách chceme zajít a tím je také prakticky dáno, jak dalece zajdou obchodníci se šmejdem.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)